Nováčci

,,Sasuke...“ šeptla Maiya. Chytil jsem ji za ruku, přitáhl k sobě a schoval ji za sebe. Neji se suše zasmál.
,,Hele, jestli nechceš mít problémy, přestaň se motat kolem mý holky.“ procedil skrz zuby.
,,Bejvalý holky...“ řekla Maiya odhodlaně. Neji zavrčel.
,,Žádnej vztah neskončí dokud já neřeknu!“ řekl tak, abychom to slyšeli jenom my.
,,No to si asi trochu prošvihnul, nemyslíš?“ zasyčela mu Maiya v odpověď.

Zobudila sa.
Ja som zaspala, napadlo ju.
Porozhliadla sa okolo seba.
Stále bola v Narutovom objatí, no on nespal. Len sa na ňu díval očami plnými nehy a lásky.
Očami, akými vždy chcela aby sa na ňu díval...
„Už môžeme vyraziť, Hin?“ spýtal sa jej.
„Hai...“ odrazu stuhla a vyskočila na nohy. Vyľakane sa pozrela na Naruta.
„Naruto-kun, máme už byť predsa na mieste! Aha, už sa stmieva! Nemáme šancu to stihnúť!..“
Naruto ju bozkom umlčal.

Cestou na tréning bola Sakura nervózna a Sasuke si toho všimol.
„Čo sa deje,“ spýtal sa jej.
„Čo mám robiť, keď sa ma spýtajú, že prečo mám na sebe tvoje oblečenie?“ konečne zo seba.
„Sakura, ukľudni sa! Jednoducho povieme, že si mala nejakú nehodu, pri ktorej si si zničila oblečenie.“
„A ty si myslíš, že na to skočia? Každý si bude určite myslieť svoje!“
„A čo napríklad?“ spýtal sa jej lišiacky.
„No...že sme spolu spali...“ povedala potichu, „lenže medzi nami sa vôbec nič nestalo!“

Potom sa jeho pery začali približovať k tým jej. Následne sa spojili.
Sakura sa k nemu ešte viac pritisla.
Sasuke jej oblizol spodnú peru a začal jej ju jemne láskať. Potom jej jazykom pootvoril ústa a vsunul ho dovnútra. A začal sa hrať s jej jazykom. Po chvíli prestal a odtiahol sa od nej. „Ešte stále si myslíš, že som pedofil?“ spýtal sa jej.
„Nie. Iba, že si nafúkaný,“ povedala.
„Ty toho asi nenecháš, však?“
„Uhádol si,“ odvetila s úsmevom.
„Radšej už poďme,“ povedal jej.
„Jasnéééé. Bacha na pasce,“ dodala.

Bylo brzké ráno, Nashijo mžourala očima a probouzela se.
Když se vzpamatovala všimla si, že se nad ní shýbal Itachi.
Itachi:"Nashijo. Moc, moc sem se o tebe bál. Mám tě rád a to se nezmění, já sem si myslel, že ti to způsobilo nějaké psychické trápení. Moc se ti za ten včerejšek omlouvám, ale když už budeš mít nějakého kluka, tak s ním prosím nechoď přede mně. Jasný? Jinak bych se zase neudržel."

Ubehli už dva dni a ja som ešte stále nemohol uveriť, že je jinchuriky. Premýšľal som nad tým ako sa to mohlo stať. Veď už ostavame len ja a ešte osem chvostý jinchuriky. A ona jednoznačne nebola chlap.

[b] V Konohe nastalo ráno a polovica ninjov bola na svojich misiách. Len Kiba, Akamaru, Hinata, Shino ,Naruto a Sai boli doma. Naruto tento čas využil na tréning s Kibom a Shino sa túlal po lese a hladal chrobáky.

Ja som si sadol a pokúšal som sa namalovať jeden z dalších obrazov ,ktorý mi aj tak nebude nič hovoriť.

Medzitým si Hinata prichystala všetky potreby a povedala že skúsi čosi nové. Vyrazila s Hyuuga sídla a namierila si to rovno na lúku.

Pomaly som dokončil obraz. Odrazu som na lúke zbadal Hinatu ako začína malovať. Pomaly som sa priblížil.

1.časť

Bolo leto.
Už ubehlo päť rokov,odo dňa čo Naruto odišiel trénovať.
"Päť rokov." Povzdychla si Sakura, ktorá kráčala jednou z ulíc Konohy. Mala na sebe biely plášť, ktorý jej siahal asi po kolená a pod nim mala čierne krátke nohavice a ružové tričko. Dlhé ružové vlasy mala stiahnuté v cope.
Ako tak kráčala premýšlala nad svojim priateľom:
"Naruto kde len si?" smútila v duchu. Naruto jej bol ako brat a mala ho veľmi rada. Veľmi jej chýbal a myslela na neho každý deň.

Tak tohle je moje první série tady na Konoze doufám že se vám bude líbit.
Něco k příběhu: Narutovy a ostatním je kolem dvaceti a … Víte co užijte si to a pak mi napište nějakej ten komentář. dnešní díl se jsmenuje...
domů?

Paprsky slunce intenzivně ozařovaly Sakuřinu tvář. Spala klidně a harmonicky… Na tváři lehký úsměv, který jasně prokazoval, že je šťastná. Venku hlučně prozpěvovali ptáci a den byl v plném rozkvětu. Z otevřeného okna doléhal do pokoje šum z ulic... Tento den mohl být dokonalý... Počasí bylo ideální, nic nebránilo člověku radovat se, ovšem osud pro Sakuru nachystal úplně něco jiného.

Vyskočila jsem ze židle a třískla dlaní do stolu.
„Co si ku*va myslíš?!“ křikla jsem zlostně na Peina.
„Kdo ti jako řekl takovou blbost, jako třeba to, že se k vám se Sasukem přidáme?! Si myslíš, že sem asi padla na hlavu, že? My nemáme za potřebí přidávat se k Akatsuki, a právě teď se vrátíme zpět do Kono-“
„Sakuro,“ skočil mi do řeči Sasuke klidným, ale rázným hlasem.
„Uklidni se laskavě, a neřvi tady po něm!“ Okřikl mě.
„Sasuke-kun, ty...“ vykoktala jsem ze sebe nevěřícně.

V čakárni pred sálou vládlo napätie. Ayme upierala zrak na Tsunade, ktorá sa tvárila neurčito a pritom s napätím čakala na jej vyjadrenie.
“Ayme…”povedala kľudným a stále neutrálnym hlasom, ”si tu..”
“Áno Tsunade, čakám tu už chvíľu.”
“Ako je na tom Shikamaru?” snažila sa oddialiť rozhovor ohľadne Itachiho. To neveštilo nič dobré.

Normální chodec by ten večer nezaznamenal nic neobvyklého. Ovšem někdo výjimečnější by si všimnul neobvyklé postavy. Stála na vrcholu Eifellovy věže a pozorovala rozsvícenou noční Paříž. Jeden z nejkrásnějších pohledů co znala. Hluboce si povzdechla. Bohužel, dnes se kochat nádhernou noční scenérií nemůže. Za pět minut má schůzku. Odrazila se od místa, kde stála a užívala si euforii volného pádu. Když už byla země blízko natáhla nohy pod sebe a naprosto volně dopadla. Rozhlédla se okolo sebe. Ne, nikdo to neviděl. Mírně se pousmála.

Cesta trvala dlhšie než som si myslel, a tak keď som uvidel veľkú bránu so znakom Listovej na vrchu, potešil ma pocit úľavy. Veď koniec koncov, ešte som tu nikdy nebol. Stráže sa ku mne nesprávali práve najvľúdnejšie. Možno to bolo tým, že mám čelenku Iwagakure. A ani mne neušlo, že kedysi dávno Listová viedla tajnú vojnu so Skalnou, ba dokonca som počul, že ešte je nažive jeden shinobi, ktorý v tej vojne bojoval. Ak ho stretnem, čo ma čaká? Nevyleje si na mne zlosť kvôli tej bolesti, ktorú im spôsobili moji predkovia?

Jedného pekného dňa, keď slniečko svietilo a bolo teplo navzdory tomu, že je 8 hodín večer ( bolo leto ) sa dvaja členovia našej známej Akatsuki strašne nudili. Sedeli oproti sebe na pohovke a zahlídali jeden na druhého. Chlap s fialovými očami to ticho však už nevydržal a začal : ,, Čo keby sme niečo spravili?

Itachiho slza se zaleskla ve světle zapadajícího slunce. Sakura jen nevěřícně zírala na černovlasého muže sedějícího u krbu. Nemohla pochopit to, co právě slyšela. On stále k Sasukemu něco cítí? Něco jiného, než nenávist? Běhalo dívce stále v hlavě a její mozek to odmítal pochopit. Najednou se jí před očima objevil Sasukeho obrázek. Hluboko v hlavě. A hluboko v srdci cítila strach o něj. I přes to, že jí Itachi řekl, že Sasukemu se podařilo utéct, Sakura se stejně nemohla zbavit jistého strachu.

Naruto byl na cvičišti spolu s Kushinou,Kakashim a Minatem.
,,Naruto naučíš se novou techniku.“řekla Kushina
,,Vážně?“
,,Ale nebude to jen tak jednoduché.“
,,Ale já to určitě zvládnu.“
,,Tak dobře a abys netrénoval sám tak budeš trénovat se Sasukem ,protože jen vy dva jste schopní se tuto techniku naučit.“
,,A co je to za technika.“
,,To ti já neřeknu ale někdo jiný.“
,,Počkat takže vy nás nebudete trénovat?“
,,Ne my máme na práci jiné věci a navíc ani já sama tuhle techniku neumím.“

Jedného pekného dňa, keď slniečko svietilo, more hrialo a vtáčiky spievali... okej úvod ako každý iný, zaobídeme sa bez neho, že? V akatsuki skrýši si ale členovia tejto " svorky " teplý, slnečný deň tak neužívali, ako okolitý svet.

Na tomto tichom mieste sa zrazu ozval neznesiteľný vzlykot. Nebol to však vzlykot zajatcov ( my aj nejakých máme ? ), ale vzlykot muža s Veľkým M, samotného Leadera.
,, Bodaj by aj tak nevzlykal, keď má teplotu 39:8." zaznamenal ich profík na choroby, Kakuzu.

Roko běžela ulicemi. Běžela a nevěděla kam,ani ji to nezajímalo. Jen utíkala před běsem, který ji pronásledoval. NE, nechtěla se znova setkat s Madarou. Jenže ulice najednou končila a ona byla zase ta malá holčička, která se nedokázala bránit. Přibližoval se k ní a chtěl ji zabít. Nemohla se bránit.

tak další díl XP
promiňte, za to , že jsem řekla, že na další už dělám a vkládám to teprve teď.
opjevily se komplikace.

tak doufám, že se vám tento díl bude líbit a že pžíště napíšu něco pořádnýho XD

„Fakt tu byl!“ snažil se své přátele přesvědčit Naruto.
„Naruto, možná, že se ti něco zdálo…“ uklidňovala ho Sakura
„Nebo si sněd nějaký zkažený rámen.“ To by zas tak u tebe neobvyklé nebylo. Pomyslel si Sasuke.