Nováčci

Omlouvám se všem za dlouhé čekání ale už je tu další dílek tak si ho užijte :D
Ze zamračené oblohy se tiše snášel déšť. Všude vládlo hrobové ticho. Ticho, které přerušovalo jen pravidelní našlapování běžícího člověka. Ninji s blond vlasy Uzumaki Naruta.

„Tak co ty malá fňukno?“ řekl Pein arogantním tónem a kopl do Deidary, „ty jsi mi ale hrdina.“
Deidara, plivajíc krev, zvedl hlavu a podíval se mu zlostně do očí, „a na co ty si tu teď hraješ?“
„Eh… ehm, ehm, ehm…“ ozval se tichý kašel za Peinem a v tu chvíli pocítil Deidara malé štěstí.

,,Tentokrát tě zabiju.“křičel Sasuke na Orochimara ale Orochimaru se jen smál.
,,Jsi slabý Uchiho.“řekl Orochimaru
,,Myslíš!”křikl Sasuke a chystal se k dalšímu útoku. Udělal několik pečetí a z jeho úst se vynořila obrovská ohnivá koule obohacená o trochu Kyubiho čakry a pustil ji přímo na Orochimara. Orochimaru ale dokázal nějakým zázrakem uhnout.
,,K sakru tohle není možný.”zuřil Sasuke

,,Tentokrát ti už Kyubi nepomůže.”řekl Minato

Sakura se pomalu probouzela do nového dne. Byla ji poměrně zima a taky, okolí bylo poněkud vlhké. Otevřela ospalé oči a rozhlédla se po místě, na kterém strávila noc. A v tuhle chvíli ji to došlo, ležela venku v mokré trávě. I ona sama měla oblečení nasáklé ranní rosou. Pomalu se posadila a slastně se protáhl. I když tuhle noc strávila venku, vypadala spokojeně. Něco ji stále překvapovala. Byl to neuvěřitelný šum okolí ní, ale když se rozhlédla, tak nic. Oddychla si, rukou si projela dlouhými vlasy, ale škrábla se!

Omlouvám se že jsem tento osmý díl přidal až tak pozdě ale nějak nebyl čas.

„Takže nejprve vám chci říct mé tajemství víte já čekám na posledního Uzumakiho už sto dvacet let.“ Řekl Shiko
Hinatě a Narutovi spadla brada údivem.
„Ale jak je to možné, vždyť byste musel být mrtví.“
„No víš, když jsem asi před osmdesáti lety vstoupil do služby klanu tak jsem se zamiloval do jedné služky, ale byla to milenka vůdce klanu.

,,Sakuro vyprávěj nám tvůj příběh“ žadoní Ino s Hinatou
Růžovovlasému děvčeti se v očích zaleskli slzy
,,Každý den mě nutíte vám to říct. Když vám to řeknu…dáte mi už pokoj?“
Dívky kývnou.Sakura se volně usadila

Ráno jsem se probudila brzy, nevěděla jsem kolik je hodin nebo jestli slunce už vysvitlo. Poznala to, protože on tu stále byl a spál v křesle zakrytý dekou, které z něj pomalu padala. Posadila jsem se a chytla jsem ji. Zakryla jsem ho, ale on se probudil. Ucukla jsem sebou a trochu jsem se od něj vzdálila. Dobře jsem věděla jak jsou někteří lidé nevrlý, když jsou probuzení. On takový nebyl. Jen se protáhl a mlčky vyrazil ke koupelně, kde se ovšem nezamknul. Udivila jsem se jako by ani nevěděl, že jsem tu. No, co bylo to lepší, než kdy na mě byl naštvaný.

Ale neboli úplný. Boli to tí čo prežili po útoku ninjov z konohy.
"Znovu sa stretávame Kyuubiho jinchuriki," povedal Deidara a na tvári sa mu pohrával veselý úškrn.
"Senpai, to je Uzumaki Naruto, syn štvrtého hokageho, nie?" spýtal sa Tobi a začal si ich prezerať ako opice v ZOO.
"Čo na nás tak čumíš dyňa, he?"Odvrkol mu Naruto.
"Že dyňa, to bolo vtipné..., počkať to si povedal mne? Dávaj si pozor na jazyk chlapče," povedal nazúrene Tobi a už už sa chcel vrhnúť na Naruta ale Pein ho zadržal a povedal:

Bylo to moc brzo. Moc brzo po tom, co prožil tak nedávno podobnou situaci. Za žádnou cenu nechtěl dopustit aby se to opakovalo. Prostě ji musel zachránit...

Ležel na posteli a z očí mu tekly slzy.
,,Naruto," Itachi nevěděl co říct. Nečekal, že se mu tu blonďáček rozpláče. Myslel, že pozná, že jde jen o iluzi.
,,Naruto, to byla jen iluze. Jen mé genjutsu."
,,J - Já to v - v - vím." Vzlykal Naruto
,,Tak co je!" Itachi nevěděl co se to s ním stalo. ,,Leda že by...." zamyslel se ,,měl až takový vztah k těm dvěma."
Nic takového Uchiha neznal. Sice dřív ten vztah k jedné osobě měl, ale to bylo dávno... Vážně dávno! Naruto se po chvíli dal dohromady. Zato Itachi se choval jako tělo bez duše.

Kapitola druhá: vzpomínky utopené v bolesti

Právě dnes jsou tomu dva roky co se to stalo. To co Narutovi obrátilo život na ruby. Právě proto se rozhodl v tento den opustit domov a vydat se na dlouhou pouť mstitele. Dva dlouhé a ukrutně bolestivé roky co mu je vzal. Je, jediné osoby které kdy miloval. Jeho vzpomínky se mu vracely s každou další slzou. Poprvé kdy si sním vyšla, jejich první milování, den kdy mu řekla že ho miluje a hlavně den kdy mu řekla že se stane otcem.

Ráno, keď sa Sakura prebudila, ležala už v posteli sama.
Sasuke bol preč...
„Škoda, že už odišiel,“ povedala smutne. Vstala z postele a začala sa obliekať. Potom zišla dolu do kuchyne a pripravila si raňajky. Zrazu začula klopanie (čítaj búchanie) na dvere, a tak išla otvoriť.
Bol to Naruto...
„Ahoj, Saky,“ pozdravil ju ako vždy s elánom.
„Ehm, ahoj Naruto,“ odzdravila. „Poď dovnútra, chcem sa ešte naraňajkovať,“ povedala mu a vrátila sa naspäť do kuchyne. Tam sa pustila do raňajok. Keď dojedla, išla s Narutom k bráne Konohy.

„Takže, teraz je z teba utečenec?“ spýtal sa Sasuke Sakury.
Sakura, ktorá mala zatvorené oči, ich prudko otvorila. „Očividne,“ povedala mu.
Sasuke na ňu so záujmom pozrel. „Ako dlho vlastne patríš k Akatsuki?“ ďalej sa jej vypytoval.
„Približne dva roky,“ odpovedala stručne.
„A tvojim partnerom bol Itachi, že?“
„Baví ťa to?“ spýtala sa ho podráždene. Jej dobrá nálada bola nadobro preč...
„A čo ako?“
„To vypytovanie!“

,,Dobrý deň. To je hudobné vydavateľstvo dediny Konoha?”
,,Dobrý deň. Áno. Pri telefóne je Sakura Haruno. Máte želanie?”
,,Samozrejme. Musím sa k niečomu priznať…”
,,Potrebujete niečo alebo nie?”
,,Vždy si spievam v sprche a...”
,,A čo ja s tím?”
,,No čo vy s tím... ja by som sa chcel stať spevákom a...”
,,Aha, takže nový talent hej? Tak to ja vás prepojím na iné oddelenie.”
,,Mňa práve napadlo, že by som vám mohol zaspievať do telefónu, viete...”
,,No, ale to nespievajte mne...”

„Ale ještě jsi neřekl, proč jsi přišel, evidentně máš ještě hodně práce.“ Ptala se Tsunade.
„Žabí vědma mi předpověděla, že můj nepřítel si mě najde a já ho hledat nemusím. Proto jsem se rozhodl podívat domů.“
„To chceš říct, že Madara přijde?“ Optal se Kakashi.
„Zatím je vesnice v bezpečí. Já totiž poznám, kdy bude čas útoku.“
„Jak to poznáš?“
„To nevím.“ Zakroutil hlavou.
„Naruto myslím, že by si měl dostat zbytek dědictví po otci, když už část máš.“ Vložila se do rozhovoru Tsunade.

,, Neji, já tě tak nesnáším." Křičela na Nejiho rozzuřená Tenten.
,, To můžu říct to samé." Zůstával pořád v klidu. Tenten se už naštvala a hodila po něm několik svých zbraní. Jen tak tak se jim vyhnul.
,, Tak tos už přehnala." Tentokrát byl rudý vzteky. Vyrazil na ní se svojí katanou, kterou získal v Anbu. Tenten se mu lehce vyhýbala a přitom se mu vysmívala.
,, Neji, vždyť nic neumíš. Jsi pěkněj chudák." Smála se mu dál.
,, Hej nechte toho, oba dva!" rozkázal jim jejich sensei a oni se zastavili v půli pohybu.

Celou cestou som znova a znova pemýšľal nád dôvodom nášho odvolania z misie. Nič ma nenapadalo, tak som len zaťal zuby a zvýšil rýchlosť. Veď onedlho sa to dozviem.
Nasadili sme najvyššie tempo a onedlho sme boli pred základňou. Očakával nás pre ňou Madara a ostatný. Nevyzeral nejak extra šťastne.
„Čo zas Sasuke dobabral?“ spýtal som sa hneď ako sme boli pre nimi. Sasuke na mňa hneď vražedne pozrel. Na tvári sa mi zjavil úsmev. Toto ma nikdy neprestane baviť.

Tohle je část mého snu, který jsem zveřejnila na svém blogu. Po úpravě jsem se rozhodla, že ho zveřejním i tady.

Byla jsem v domě, kde u dveří do zahrady seděla žena s malým dítětem. Tomu kloučkovi mohl být tak rok, víc ne. A ta žena... Vypadala jako Kushina z mangy od Kobylky! Klapačka mi spadla až na zem.
Jsem v Konoze? Jsem vážně v Konoze? Jóóóóó!!! Můj sen se splnil!
"Jsem doma! jak se má můj malý synek?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a zapomněla dýchat.
"Minato!" vyžvejkla jsem se konečně. Páni! Naruto má fakt hezkého tátu!

Dnes som zistila jednu vec. Niekedy nie je dobré, že sa sny naplnia, pretože keď sa naplnia už to nie sú sny. Potom už nemáš o čom snívať. Musíš si jedine vytvoriť nový sen. Lenže ja už si nový sen vytvoriť nemôžem a ani nechcem! Shikamarua zabili! Už nie, nemôžem na to myslieť! Ale veď to sa nedá. Ja som ho mala rada. Veľmi rada. Milovala. Nie, to nemôže byť pravda, to nie. On, jednoducho, nemohol zomrieť. Ja ho musím pomstiť!

Poslední ninja padl ale já taky, myslím, všude okolo je tma, nikde nekončí, ale já pořád cítím, že žiji.
Někdo mě zvedá ze země a odnáší pak nic, nic necítím. "Asi spím," pomyslím si.

Otvírám oči, najednou mě do nich uhodí náhlý proud světla, proto je přivřu.
,,Kde to jsem?" zeptám se, i když nečekám odpověď.
,,Neboj, jsi u nás," ozve se chladný hlas. Podívám se na zdroj toho zvuku a uvidím Itachiho.
,,Co chcete se mnou dělat?" zeptám se až příliš naštvaně.
,,No, bylo by lepší, kdybys poděkovala." řekl ironicky.