Nováčci
Oheň už dávno vyhasol. Sasuke sa prebral. Bolo mu divné, že nikto nie je na stráži. Poobzeral sa po tábore. Nikde nevedel nájsť Sakuru a Itachiho. Kde len môžu byť? Išiel sa pozrieť do lesa. Možno sú tam.
Ako tak išiel, započul hlasy.
„Idem sa pozrieť bližšie. Možno sú to oni.“ A naozaj. Uvidel Sakuru s Itachim ako sa o niečom rozprávajú.
Zomrela si, ale prečo? Kôli mne? Iba kôli mne? Kiežby som radšej zomrel ja a ty si žila. Ďalej sa tešila zo života. Ďalej sa usmievala.
Kiežby si sa neobetovala. Nezachránila ma. Nechala ma zomrieť a žila ďalej. Ale ty si ma tu nechala samotného. Samotného s vedomím, že ťa už nikdy neuvidím usmievať sa tým tvojím šibalským úsmevom. Že ťa už nikdy neuvidím červenať sa. Neuvidím tvoje rozpaky.
Že už nikdy nezačujem tvoj nádherny hlas. Že ťa už nikdy nepobozkám. Odišla si bez jediného slova. Bez rozlúčky.
Už to nemohol vydržať. Kyuubi bol až príliš silný a pečať už nedržala tak ako by mala. Ale bol v Konohe, obklopený priateľmi, ktorý nič netušili. Videl ich okolo seba: Sai sedel pri jazere s Ino a Choujim, Shikamaru sa prechádzal s už dobre zaguľatenou Kurenai, Sakura sa trochu ďalej o niečom rozprávala s Hinatou... Boli tu, jeho priatelia a on sa už nedokázal ovládať. Červená chakra ho ovládla a za pár okamihov bol z neho MiniKyuubi so štyrmi chvostmi. A začal zabíjať, po celý čas si to uvedomoval čo robí ale nemohol zastaviť sám seba...
„ To mluvíš semnou?“ zeptala se Lili
„ Ne mluvím s tím křakem za tebou.“ Peint
„ Já nemám bratra, a kdybych nějakého měla, tak bych o něm věděla.“ Lili
„ Ale ano Sakuro, máš, jenže jsem vyrůstal někde jinde.“ Peint
„ Já nejsem Sakura, ale Lili.“
„ Tak uvidíme, poznám tě líp v boji.“ Peint. Lili ho začala mlátit svou brutální silou, ale Peint nic nedělal. Lili od něj odskočila..
„ Proč nic neděláš?“ Lili
„ Protože bych svoji malé sestřičce neublížil.“ Peint
„Proč těch klonů je tolik?!‘‘ bručela Sakura potichu, když uháněli do Suny a k tomu ještě s třicítkou Narutových klonu. Malou chvilku počítala s tím, že teď když se oddělili od Naruta budou mít se Sasukem trochu víc soukromí, ale momentálně to nebylo ani možné. Jeden Naruto se dal obejít, ale tohle už bylo nad její síly.
Kde? Kde to jsem? Kdo? Kdo mi to udělal? Toto byly první myšlenky, které Sakuru napadly, když přicházela k sobě. Pomalu otevřela oči. Viděla jen zamlženě a sotva rozeznávala neznámý prostor, ve kterém se právě nacházela. Nic z toho, co viděla, jí nebylo nijak povědomé.
Stála na rozcestí u lesa. Právě dneska měla takový volnější den, a proto se rozhodla provětrat, přeci jen je pořád s dvojčaty a ty jí dávají pořádně zabrat. Rozešla se směrem od vesnice, jakoby se tam měla s někým setkat.
„Takže jsi přišla,“ ozvalo se z koruny stromů. Přikývla.
„Nic jiného mi přeci nezbylo, ne?“ chladný hlas se zasmál.
„Až tak hloupá nejsi, co?“ seskočil ze stromu a stál před ní.
Bol chladný zimný večer. On blbol vonka a ona na neho iba hľadela s veľkou chuťou pridať sa, no nemohla, lebo bola chorá a musela iba trčať doma.
Po čase sa však uzdravila a mohla ísť von ... Hneď, ako vyšla von počula veľmi známy hlas : - „ Hinata !!!“
- „ Och, ahoj Naruto–kun!!!“
- „ Ako sa máš Hinata? Už ti je lepšie?“ opýtal sa žltovlasý chlapec s tak trocha ustarosteným výrazom.
- „ Áno, cítim sa už o mnoho lepšie.“ povedala s milým úsmevom, ale červená ako paradajka.
Návrat démonů
Dohasínající strach
V předchozím díle: [i]Všichni tři se probudili ve třídě, v té pravé vesnici, která už takovým testem byla dost odpudivá. Yuske ještě chvíli plakal nad ztrátou svého milovaného království a i Tatsu měla slzy na krajíčku. Jen Isa koukala do neznáma, snad ani nevnímala okolní hlasy, které si šeptaly, že se probudila první skupina.
Díl 12 - Prohra nebo vítěztví aneb boje brzo začnou
Díl 13 - Přípravy na konečný boj započaly aneb zázrak jménem Kushina
„Kushino co to??“
,,Prosím nepoužívej tu techniku. Naruto tu za chvíli bude a vyřídí to s ním.“řekla Kushina a zmizela
[left][b]Neji se zamyslel a zařval na Hinatu:„Je tu Kiba a chce s tebou mluvit!“
Hinata došla a zeptala se ho:„Proč se mnou chceš mluvit?“
Kiba se trochu začervenal a prosebně se podíval na Nejiho.
„Můžeš nás tu nechat o samotě?“
Neji se zamyslel, kývl a odešel se dívat na Armagedon.
Kiba popadl Hinatu za ruku a zabouchnul dveře od sídla.
„Co potřebuješ Kibo?“
„Hin mohla bys jít se mnou ještě na cvičiště?“
„To fakt nevím, ale zeptám se Hiashiho jestli můžu jít ještě trénovat.“
Moje jméno je Neji Hyuuga. Asi mě všichni dobře znáte. Každý ví, že mi je šestnáct, že jsem jounin a takové blbosti, ale skoro nikdo neví, co si na mě připravila hlava klanu, jeden z nejvlivnějších lidí Konohy, ó veliký Hiashi-sama alias strejda.
To jsem si jednou přišel domů z tréninku, zpocený jsem byl jak nutrie a už ode dveří jsem slyšel ten jeho řev. Od schodiště do prvního patra mě dělilo pouhých deset metrů, ale problém byl, že by mě bylo vidět z obýváku.
V minulém díle se Naruto dozvěděl něco málo o své matce a otci.
Šel to oslavit se svými kamarády. Slavili do noci a zůstala tam jen Hinata s Narutem.
„Hinato, mohla by, jsi semnou někam jít?“ usmál se Naruto.
„Ale jistě Naruto-kun a kam půjdeme?“ zeptala se Hinata.
„To je překvapení.“ odvětil tajemně.
Naruto vedl Hinatu lesy a loukami za Konohou až na louku kde vanul vlahý vítr, voněly rozkvetlé květiny a zurčil potok, na obloze svítily hvězdy a celou tu scenérii osvětloval měsíc. Naruto a Hinata si sedli do trávy.
V piesočnej bolo ťažké obdobie.Neznámi ninjovia obsadili Piesočnú a obyvatelia boli nútení opustiť svoju rodnú Zem.
O pár rokov neskôr:
Bolo pekné slnečné ráno.Na oblohe nebolo ani jedného mráčka a tak sa Gaara rozhodol, že pôjde na prechádzku. Rozmýšľal či spravil dobre, keď odišli s Piesočnej. Dospel k záveru, že keby Piesočnú neopustili, tak by jeho ľudia umreli.Z jeho rozmýšlania ho prerušil Naruto.
,,Gaara chcem ti niekoho predstaviť ,"povedal Naruto nadšene.
,,Toto je moja kamarátka Yumi a jej brat Renji."
Takže moje ůplně první FanFiction 
nic si od toho neslibuji... spíš doufám, že mě tu někdo neukamenuje XD
Doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit a že mi odpustíte některé ty chybky (kterých tu je snad víc než dost).
Přeji příjemné čtení ^_^
Když se Ayame ráno vzbudila, na židli vedle její postele leželo nějaké oblečení, které jak zjistila bylo přesně na ni.
Poté, co se nasnídala, ji Sakura čekala přímo před dveřmi jejího pokoje. „ Ahoj. Víš radši jsem počkala tady, nebyla jsem si jistá jestli jsi vzhůru,“ řekla zatím co se přátelsky dívala na Ayame. „ Nemusela jsi na mě čekat, jsem zviklá vstávat brzo,“ řekla a oplatila Sakuře její úsměvy. Tu to dost překvapilo, neměla sice o Ayame jasnou představu, ale po včerejšku, kdy na Sakuru zapůsobila dojmem, jako by jí její společnost vadila nebo určitým způsobem překážela, prostě čekala něco jiného.
Následující den jsem si připadala jak kdyby mi někdo do těla zapíchal třísky. Byla jsem rozlámaná a všechno mě bolelo. Njn-co bych taky mohla čekat, když nejsem zvyklá spát na zemi. Spát na zemi, to je podobný jako když jsem jezdila s našima stanovat, ale to jsem nespávala se svázenejma rukama a nohama.
Spolu ruka v ruke vošli dovnútra a sadli si oproti Narutovi a Kakashimu.
„Dám si dva rameny,“ ozval sa Sasuke.
„Ja tiež, pridala sa Sakura a milo sa na Sasukeho usmiala.
Naruto a Kakashi si len nemo vymenili pohľady a aj oni si objednali ramen.
„Hmm.... mám na vás dvoch zopár otázok, ak vám to nevadí,“ začal Kakashi.
„A je to tu,“ pomyslela si Sakura. „Nie, v poriadku,“ povedala Sakura a diabolsky sa usmiala na Sasukeho. Ten mal čo robiť, aby nevybuchol do smiechu.
„Takže, čo presne chceš vedieť?“ spýtala sa.
„Budeš v týme so Sakurou, keďže jej tímového partnera si zabil,“ oznámil Sasukemu Pein.
„Čo? Byť v tíme so Sakurou? Nie, ďakujem, už som si svoje vytrpel,“ nesúhlasil Sasuke.
„Akože si myslíš, že ty si nejaká výhra alebo čo?“ zakričala naštvane Sakura.
Sasuke na ňu zarazene pozrel a nevedel, čo má na to povedať. Vykoľajila ho! Ostatní členovia Akatsuki sa len uškŕňali sa zabávali sa na jeho výraze.
„Ku*ra!“ zahrešil nahnevane smerom k Sakure.
„To má byť oslovenie alebo citoslovce?“ spýtala sa ho.
Na druhý deň som vstal už pevne rozhodnutý, že odídem v noci toho dňa. Možno budem mať šťastie a zistia, že som odišiel až ráno. To rozhodnutie ma veľmi bolelo, ale nechcel som znova ohroziť Konohu.
