Ta, co jen objeví a zmizí 03-Zvláštní to člověk!

Ráno jsem se probudila brzy, nevěděla jsem kolik je hodin nebo jestli slunce už vysvitlo. Poznala to, protože on tu stále byl a spál v křesle zakrytý dekou, které z něj pomalu padala. Posadila jsem se a chytla jsem ji. Zakryla jsem ho, ale on se probudil. Ucukla jsem sebou a trochu jsem se od něj vzdálila. Dobře jsem věděla jak jsou někteří lidé nevrlý, když jsou probuzení. On takový nebyl. Jen se protáhl a mlčky vyrazil ke koupelně, kde se ovšem nezamknul. Udivila jsem se jako by ani nevěděl, že jsem tu. No, co bylo to lepší, než kdy na mě byl naštvaný. Za chvíli se ozvala tekoucí voda. Nejspíš se šel jen vykoupat. Začali mě napadat různé věci, které jsem po úvaze raději odložila na jindy. Mohl mi udělat cokoli. A tak jsem jen čekala, kdy konečně vyleze. Čas se vlekl, začala jsem být netrpělivá. Jen jsem měla divný pocit. Třeba se mu něco stalo. Nějakou chvilku jsem ještě přemýšlela, zda mám jít za ním. Nakonec jsem se rozhodla, že to udělám. Pomalu jsem uchopila kliku a otevřela. Na prahu jsem se zastavila, nebyla to zrovna vhodná chvilka. Seděl na vaně s ručníkem kolem pasu a obvazoval si ránu na rameni. Vypadalo to docela ošklivě a taky amatérsky zavázané.
Přemýšlela jsem zda mám na sebe upozornit nebo raději tiše zmizet. Moje zvědavost však zvítězila a já jsem vykročila k němu.
"Už jsi vzhůru?'' zeptal se mě znenadání a otočil hlavu ke mě. Lekla jsem
se, ale nevypadal nijak ani mu moje přítomnost nevadila. Právě naopak. Na tváři mu pohrával úsměv. Úsměv jsem mu s chutí oplatila, ale zaujalo mě něco jiného než jeho úsměv. Byl to veliký škrábanec vedoucí mu přes je hruď. Trochu jsem se zalekal, rána nevypadala moc dobře. Byla už nějakou dobu stará, ale pořád vypadala škaredě. Nejspíš si ji ani neošetřil.
"Nebolí tě?´´ zeptala jsem se ho opatrně. Nechápal o čem mluvím a tak se proti mě postavil. Znejistila jsem , byl o hlavu vyšší než, připadala jsem si jako malý brouk, kterého může kdykoli rozšlápnout.
"Myslela jsme tu jizvu.'' špitla a sklopila jsem hlavu. Zastavil se. Trochu ho to udivilo, ale pak se jen usmál. Pozvedla hlavu a usmála jsem taky.
"Ani nevíš jak.'' podotknul a odešel z koupelny. Chvíli tam stála a čekala.
"Donesu ti nějaké oblečení v tomhle můžeš chodit.'' Ozmánil mi a aniž by čekal na odpověď. Opravdu to byl zvláštní člověk. Ale byl ke mě milý,alespoň někdo. Dál jsem se tím nechtěla zabývat a tak jsem si napustila plnou vanu. Hupsla jsem dovnitř a užívala jsem si dokud mě nevyrušilo naléhavé klepání.
Pomalu jsem vylezla a omotala jsem si ručník kolem těla. Pomalým krokem jsem vykročila ke dveřím. Klepání sílilo, začala jsem být nejistá.
Uchopila jsem kliku a pomalu jsem otevřela. Na prahu nestál Sasuke, ale Kabuto. Netušila jsem, co tu dělá a on zas netušil, co tu dělám já. Několik málo minut jsem na sebe mlčky hleděli, dokud nás nevyrušil Sasuke se stejným výrazem jako jsme měli oba dva. Kabuto se usmál a otočil se k němu.
"Nevěděl jsem, že si sem někoho vodíš.'' podotknul jedovatě. Ve to začalo pomalu vřít. Považoval mě za malou couru. Ale to mu nedaruju. Chtěla jsem mu jednu vrazit, ale Sasuke zareagoval rychleji. Popadl ho za límec a odvedl ho za dveře, ještě mu zamkl před nosem. Udiveně jsem ho sledovala, měla jsem strach, že se vrhne ještě na mě. Neudělala to jen mi podal šaty.
"Děkuji.'' špitla jsem a vzala si od něj šaty. Neděkovala jen za šaty, ale i za to, že mě bránil. Odešla jsem zpět do koupelny. Začala jsem se oblékat, ale vyrušil mě hlas. Nebyl Sasuke a tak nakoukla klíčovou dírkou. Sasuke seděl v křesle a uraženým obličej a poslouchal nějaké poučné řečičky od muže s hadí tváři. Jen jak ho zahlídla začalo to ve mně vřít, měla jsem chuť vyletět z dveří a jednu mu vrazit. Nakonec jsem se však udržela.
"Proč ji sem taháš?!'' ptal se ho oslizlým hlasem Orochimaru a pomalu vykročil k němu. Sasuke neodpovídal, jen měl na tváři stále ten uražený pohled. Vypadalo to jako by ho vůbec nevnímal.
"Proč ne, to není tvoje věc!'' odpověděl mu arogantně a dál si ho nevšímal.
"Tvoje arogance mě začíná bavit,'' usmál se vydal se pryč. Na prahu se zastavil.
"Víš co s ní máš dělat,'' řekl a Sasuke jen usmál. Tentokrát věděl o co se jedná. Ale já taky, jednalo se o mě.