Naruto v Akatsuki - 2. kapitola

Ležel na posteli a z očí mu tekly slzy.
,,Naruto," Itachi nevěděl co říct. Nečekal, že se mu tu blonďáček rozpláče. Myslel, že pozná, že jde jen o iluzi.
,,Naruto, to byla jen iluze. Jen mé genjutsu."
,,J - Já to v - v - vím." Vzlykal Naruto
,,Tak co je!" Itachi nevěděl co se to s ním stalo. ,,Leda že by...." zamyslel se ,,měl až takový vztah k těm dvěma."
Nic takového Uchiha neznal. Sice dřív ten vztah k jedné osobě měl, ale to bylo dávno... Vážně dávno! Naruto se po chvíli dal dohromady. Zato Itachi se choval jako tělo bez duše.
,,Halo! Pane velký Uchiho!" běhal Naruto kolem Itachiho a nevěděl co dělat. Rozhodl se k drsnému kroku. A to takovému: skočil Itachimu na záda.
,,Ááááááá!" slítli oba dost tvrdě na zem.
,,Hele ty ztřeštěnej blonďatej hyperaktivní ninjo, začni se chovat dospěleji!"
,,Jasně, ale co ti je?" sedl si Naruto na něj
,,Nic, co by jako mělo?" ,,Jsi divnej!" podíval se Naruto na Itachiho výrazem: Já-tě-dokážu-vyprovokovat a Uchiha povolil.
,,Já - já prostě nevím proč, ale asi jsem všechny své city nezahrabal 10 metrů pod zem."
,,Jo? A co tím chceš říct?" pousmál se Naruto
,,To ti může být doopravdy jedno." odsekl Uchiha, ale Naruto byl neodraditelný!
,,No... Proč?" začal se k Itachimu lýsat.
,,He - hele!" zakoktal Itachi když na něj Naruto doslova nalezl a tak si musel lehnout na postel.
,,No to snad ne!" zanadával v duchu, když se na něj Naruto stále mačkal.

Itachi se trochu podvolil a ztratil se ve svých myšlenkách. Naruto využil Uchihovi nepozornosti a zeptal se znovu: ,,Itachi, co ti je?" a myslel, že má vyhráno, ale ne!
,,Naruto, já mám stále mozek!" podotkl Uchiha
,,A nemysli si, že ti to řeknu!" dokončil a čekal co Naruto udělá.
,,Hm... Tak si to nech. Mimochodem, škoda, že jsi nezažil to, co já. Ta nádherná noc se Sasukem... je si na to vzpomenu a hned bych jí chtěl 10krát!" zalhal Naruto
,,C - co?" vyděsil se Itachi nad jeho výrokem.
,,Vy dva jste spolu někdy - ehm"
,,Možná...." Napínal ho Naruto
,,Ale mě to zajímá!" ujely Itachimu nervy a vtisk mu prudký polibek přímo na ústa.

Blonďáčel mírně zčervenal. Ale teprve když se nu to co Itachi udělal rozleželo v hlavě, tak jeho líčka chytla barvu rajského jablíčka.
,,P - proč jsi to udělal?" vypadlo z Naruta omámeně
,,Neměl sis začínat!" odvrátil Uchiha hlavu, ale hned se na něj musel podívat!
,,A nebo, protože jsem prostě chtěl." Přiložil opět své rty na jeho.
,,Eh..." Naruto nevěděl co říct. Vlastně ani nemohl. Nešlo to!
,,Nechci tady takhle ležet. Pokud vím, tak máš už dávno trénovat." vrátil se Itachi zpět k tomu neúprosnému a vcelku lhostejnému hlasu.

Blonďák jeho náhlé změně nerozuměl a docela ho to trápilo, ale šanci přemýšlet nad tím nedostal. Uchiha ho vytáhl ven a okamžitě po něm vrhl pár shurikenů. Naruto se taktak vyhnul.
,,Itachi-kun.." nasadil Uzumaki smutný výraz.
,,Mě to nebaví... co takhle jít dělat něco lepšího?"
,,Hezký pokus." Itachi byl však neúprosný a Naruto musel pokračoval. Asi po třech hodinách se rozhodl k jinému, vcelku drzejšímu kroku.
,,SEXY NO JUTSU!" vykřikl a čekal na Itachiho reakci.
,,Tak tímhle mě nedostaneš." Zatvářil se Itachi neutrálně, ale prováděl velký vnitřní boj.

(Tak teď jak uvidíte bude mít Itachi vnitřní ,,já" jako Sakura a bude označováno: VI a normálně jenom Itachi jako I.)

VI: ,,Heleď, nemůžeš nic ztratit. Jen to zkus."
I: ,,To si rozhodnu sám, a momentálně jsem naprosto proti!"
VI:,,Momentálně? Tak z toho něco bude."
I: ,,Ztichni!"

,,Naruto, až do večera budeš zlepšovat svůj rasengan. Vlastně až do noci. Přijdu pro tebe, až to budeš dělat dostatečně dlouho."
,,Ale já přece-" pokoušel se vymluvit Uzumakmi
,,Žádné odmlouvání, nebo snad nechceš být silnější?" propálil Naruta pohledem Itachi
,,Ne! Protože tady se hokágem nestanu." Odporoval blonďáček
,,Aha. Dobře, že to vím." Řekl Itachi chladným tónem hlasu, ale Naruto v něm postřehl záchvěv zklamání. Začalo mu to být líto.
,,Itachi, já,.. dobře, udělám co po mně chceš."
,,To rád slyším." Pootočil Uchiha na Naruta pohled a pousmál se. Blonďák trochu zčervenal, ale hned se to ztratilo, protože se v něm opět objevila taková hyperaktivita a odhodlání, kterou už od doby co je tady neucítil. Vlastně ještě nikdy takovou nepocítil.
,,RASENGAN!" zařval a začal se trefovat do středů stromů. Itachi ho po celou dobu sledoval z okna. Po dvou hodinách začalo pršet, Naruto neměl téměř žádnou chakru, ale nevzdával to!

Uchiha si nad jeho tvrdohlavostí povzdechl a vyšel ven:,,Naruto, pojď dovnitř. Už jsi toho dnes udělal dost."
,,Ne!" odporoval blonďák a pokusil se znovu vyvolat rasengan.
,,Nemá to cenu. Jsi bez chakry." Nemělo to cenu. Uzumaki Naruto prostě nikdy neřekne: Už nemůžu. A to došlo i Itachimu. Musel ho dovnitř dostat násilím. Pomalu k Narutovi šel, nečekaně ho chytil za pas a táhl do dveří.
,,PUSŤ MĚ!" zmítal se v Uchihově náruči, ale nebylo mu to nic platné.

Itachi ho dostal až k sobě do pokoje, zamkl dveře a klíč si zandal hluboko do kapsy. Položil teď už klidnějšího Naruta na postel a podíval se mu hluboko do jeho nádherně blankytných očí. Pak už to nevydržel. Přirazil své rty na jeho a pomalu vsunul jazyk do jeho úst. Naruto přivřel oči, ale divil se, že si něco takového nechává líbit. Itachi mu dvěma prsty přejížděl po holém krku, a blonďáček i docela spolupracoval. Ale stále se nemohl rozhodnout. Jeho tělo se chtělo podvolit, ale jeho ninja-mysl mu to nechtěla dovolit. Přitáhl se k Itachimu blíž, ale tu noc to zůstalo jen u polibků.

Později se už Narutovi pod víčka dobýval sluneční svit. Docela se začal těšit až se Uchihovi znovu schoulí do náruče a bude vnímat jen jeho dech ve svých vlasech. Pomalu pootevřel oči, ale vedle něj na posteli bylo prázdno. Prudce se zvedl a rozhlédl po celém pokoji, ale nikde nikdo.
,,I- Itachi?" řekl opatrně do ticha. Nic. V pokoji byl sám. Rychle na sebe hodil oblečení a seběhl po schodech k leaderově kanceláři. Zběsile zabušil na dveře a vběhl dovnitř.
,,Ah Naruto, co ty tady - ?" pokusil se zahájit konverzaci Pein
,,KDE JE ITACHI?" skočil mu do řeči Naruto
,,Má misi." informoval ho leader
,,Ale vždyť tu má plášť." protestoval Naruto
,,Ano, to má. Šel převlečen za Anbu. Proč se ptáš?" pozvedl zrzek obočí
,,No, ehm, protože..." Tohle blonďák nedomyslel. Nemůže přece říct: Potřebuju mu dát pusu a říct mu: Dobré ráno miláčku.
,,Protože... e.." přemýšlel až ho napadlo:,,Měl mě trénovat, a já nesnesu, aby se na mě jen tak vykašlal." řekl už o něco sebejistěji.
,,Aha, tak pokud jde o tohle, bude tě trénovat Deidara." sdělil mu Pein. Naruto vyběhl ven z místnosti a rychle oddechoval. Kdyby řekl jen o slovo víc, mohlo by leadera něco napadnout. Má ale zatraceně velké štěstí.

Když si v pokoji balil věci, probíhaly mu hlavou myšlenky, které si nedokázal srovnat. Proč mu Itachi o misi nic neřekl? Mohli jít spolu. Po chvilce to hodil za hlavu a svlékl si tričko.
,,Klap." Uslyšel tiché cvaknutí dveří. Prudce se otočil, a stál tam dlouhovlasý blonďatý chlapec, vyšší než on v polo-svlečeném plášti.
,,Deidaro? To trénink začíná už teď?" podivil se
,,Vlastně ano." Kývl Dei a blížil se ke zmatenému Narutovi. Chytil ho za ramena a přitáhl k sobě. Lehce jejich rty spojil. Jen malinko.

,,P-proč?" vydechl Naruto
,,Protože jsi roztomilý." ukončil Deidara rozhovor a urychleně odešel. Dřív, než Naruto stihl cokoliv říct. Teď měl v hlavě ohromný zmatek. Bál se vyjít ven. Bál se, že se stane něco víc. Ale proč? Neumí se snad ubránit?
,,Dattebayo!" vyběhl ven a okamžitě se postavil do bojové pozice, připraven odrazit jakýkoliv pokus o útok. Opatrně se rozhlédl, ale nikde nikdo.
,,Proč tak spěcháš?" ozvalo se zpoza dveří, ale vzápětí za jeho zády.