Loner - 3 Nový a nečekaný přítel

Omlouvám se všem za dlouhé čekání ale už je tu další dílek tak si ho užijte :D
Ze zamračené oblohy se tiše snášel déšť. Všude vládlo hrobové ticho. Ticho, které přerušovalo jen pravidelní našlapování běžícího člověka. Ninji s blond vlasy Uzumaki Naruta.
Naruto běžel třetí den jen s malými přestávkami. Věděl, že ho hledají, už to sice bylo pár hodin co přeběhl hranice ze zemí deště. I přes veškerou únavu uběhl další kilometr a schoval se do řídkého lesíka, který rostl u cesty. Sedl si pod osamocení strom, zadíval se do koruny a posmutněl. Sice to vypadalo jako, že upřeně hledí do koruny a pozoruje kapky stékající po listech, ale opak byl pravdou jeho myšlenky byly daleko od tohoto místa i země.
Myšlenky se toulaly u jeho milé a u toho co jí provedl a proč? Ta otázka mu vrtala v hlavě celou dobu co byl na cestě. Možní by se měl vrátit a všechno hodit za hlavu, třeba ho vezme zpátky?
„Ne!“ zazněla jeho odpověď nahlas, aniž by si to uvědomil. Nechal jí samotnou znělo mu v hlavě. A zase jedno ne. Nenechal jí samotnou nechal jí s ním, nechal jí s člověkem, který se vrátil a myslel jsi, že mu odpustí.
Neodpustil a odešel byl stejný jako on předtím.
Okamžitě tuhle myšlenku zapudil do netamějšího kouta mysli a raději se vydal na cestu.
Už byl od hranic dostatečně daleko proto si mohl dovolit vzdálit od cesty přece jenom byl v zemi, kdy by ho všichni nejraději vydali Akatsuki.
Asi po hodině vytrvalého běhu stanul na vysoké skále s jezerem pod jejím úpatím. Jako magnet ho táhla touha se podívat přes okraj. Když konečně stanul na jejím kraji a jeho myšlenky jakoby se splašily. Před očima se mu objevil obrázek rozesmáté Sakury a její věčné poletování kolem Sasukeho. Pak její odstrkování kdykoliv jí chtěl někam pozvat a i její slzy v den, kdy odešel a on jí dal slib, že jí ho přivede.
Pak na hlas jakoby chtěl, aby to věděli všichni proč trpí řekl.
„Stejně nikdy nemilovala mě, ale jeho tak proč mám žít v utrpení bez dívky, kterou miluji?!“
Slova se mu vracela ozvěnou od jezera a v jeho mysli bylo jediné možné řešení. Ukončit život, který začal utrpením a skončí ještě větším. V tu chvíli byl pevně odhodlaný skočit do hlubin jezera. Kdyby se za jeho zády neozval troch hrubý, ale přívětiví hlas.
„Jediné řešení není spáchat sebevraždu, ale postavit se tomu pocitu co tě užírá zevnitř.“
Naruto se s trhnutím otočil a spatři něco co mu na krátkou chvíli vrazilo dech. Před ním totiž seděla v celé své kráse Kyuubi se všemi ocasy obtočeními okolo těla jako to dělají kočky.
„Co děláš venku ty zpropadená liško a jak jsi se sem vlastně dostala?“ zeptal se s třesoucím se hlasem Naruto a dál stál na krajíčku strže.
„Nejprve prosím odstup od té propasti,“ řekla a dál se na něj upřeně koukala
Narutovi se nechtělo, ale pro jistotu udělal krok kupředu. Kyuubi evidentně spokojená jeho výkonem vycenila zuby do takzvaného „úsměvu“ a začala podávat vysvětlení.
„Nejdříve bych ti chtěla říct, že skákat nemá smysl, Sakuru tím nepřivedeš a sobě bys taky nepomohl, a proto jsem ti....“ Nedořekla, protože jí Naruto skočil dost neomaleně do řeči.
„Nebudu tady poslouchat takoví kr***ny od někoho, kdo by mě viděl nejraději pod kytkama! Radši mi řekni, jak si se dostala ven!“ zaječel
„Kdybys mě nechal domluvit tak bych ti to řekla!“ zavrčela na něj.
„Je pravda, že ze začátku bych tuhle situaci uvítala, ale teď ne. Ne, náhodou jsi ninja číslo jedna v měněni lidí a nejspíš tomu nebudeš věřit, ale jistím způsobem jsi změnil i mě nestrašnějšího démona,“ odmlčela se.
„Ale to nevysvětluje mojí otázku jak to, že jsi venku?“ naléhal dál Naruto
„Už delší čas jsem pociťovala lítost a bolest s tebou, posledních pár měsíců jsem měla pocity, které se za celí můj život nikdy neprojevily a dnes, když jsem tě viděla stát na té skále a myslet na to, že skočíš se ve mně něco hnulo a já ti chtěla pomoct a najednou se brána otevřela a já seděla tady zbytek už víš,“ ukončila svoje vyprávěný a hleděla na Naruta který nevěřil vlastním uším.
„To se jen tak otevřela? Jenom tak?“
„No vlastně ano, ale možná to byl jenom pud sebezáchovy,“ pokrčila rameny.
„Ale to přece není možné nikdy si se ven dostat neměla, teda pokud bych tě nepustil.“ Dál probíral různé možnosti a ani si nevšiml, že se znovu přiblížil srázu. Toho si naštěstí všimla Kyuubi chtěla mu to říct, ale bylo pozdě. Narutovi se bod nohou uvolnil kámen ten ztratil rovnováhu málem se zřítil do hlubin, kdyby se jeden z Kyuubiných ocasu nenatáhl a chytil ho za kotník.
Naruto jenom zíral na to co ho zachránilo. Kyuubi si ho přenesla na hlavu a skočila co nejdál od strázu, kde ho znovu postavila na zem.
Ten nevydržel a posadil se, aby náhodou nesletěl. Chvíli na sebe jenom koukali. První ticho prolomil Naruto.
„Proč jsi to udělala?“
„No vždyť jsem ti to už řekla a taky se nechci zabít sama.“
„Aa já to věděl, že je tam háček! Přece mě ještě k něčemu potřebuješ! Tak to vyklop!“
„Za to může čtvrtý! Udělal v pečeti pojistku nejspíš věřil, že mě dokážeš změnit, ale zároveň se obával, aby se mi po uniknutí nevrátila stará povaha. Proto udělal něco jako vodítko jsem k tobě připoutaná i když jsem venku s tvého těla a mám volnost, jsem vězen. Já sama to moc nechápu vím, jenom že kdybych se tě pokusila zabít nebo bys zemřel zemřu taky.“
„A můžu ti věřit? Nejde to „vodítko“ z tvé strany nějak zrušit?“
„Ne nejde, můžeš ho zrušit jenom ty.“
„Jo to se o pečeti tvrdilo taky a teď jsi tady.“
„Naruto pochop jednu věc čtvrtí mi dal i jinou možnost a já si jí zvolila, že o tom nikdo nevěděl nemůžu. Víš co můžeme něco zkusit,“ řekla tajemně a čekala na jeho reakci.
„Ano a co?“
„Můžeme uzavřít menší dohodu a to...“ odmlčela se trochu toho démona v ní zbylo, ale jenom malinko ono takové napínání moc neuškodí.
„A to?“ Narutovi na rozdíl od ní docházela trpělivost, nic nechápal ještě před chvíli uvažoval o smrti a teď?
„No vím, proč jsi odešel z vesnice a nemá pro tebe život smysl tak jsem ti ho chtěla dát.“
„Ano a jak si?“
„Budu tě učit a mohu ti ukázat místo, kde bys mohl žít,“ odpověděla a dál se na něj dívala
Narutovi se rozzářily oči, takhle už nebyl dlouho šťastny i když měl pořád pocit, že by se měl vrátit domu. Avšak při myšlence, že se bude mít kam vrátit a pro začátek to bude mít jako trénink se mu zamlouval, aspoň na svůj útěk nebude myslet.
Co za to budeš chtít ty?“ zeptal se ještě, aby si byl jistí, že neprohloubí.
„Já? No časem bys mě mohl pustit, ale já bych neodešla, zůstala bych s tebou jenom bych nezemřela s tebou, ale třeba i později. Víš má to i nevýhodu, pokud by mě teď někdo zabil zemřel bys taky jako já kdyby se to stalo naopak.“
Naruto ještě chvíli váhal, ale pak kývnul. Kyuubi ho obdařila sivím zubatím úsměvem a trochu veseleji promluvila.
„Jsem ráda,že jsi se takhle rozhodl myslím, že z nás budou dobří přátelé.“
„No já nevím budu rád když spolu budeme zatím vycházet,“ odpověděl a troch se otřásl
„Tak půjdeme nebo tu chceš čekat až nás najde Konoha nebo hůř až nás chytí Akatsuki?“
„Ne jistě, že ne.“
„Tak naskoč ať jsme brzo pryč,“ s těmi slovy ho podebrala jedním ocasem a vysadila na hlavu. Hnali se horami, aby se vyhnuli všem dotěrným očím. Přece jenom obrovitá liška z devíti ocasy je trochu zarážející.( )
Po přeběhnutí celé deštné, aniž by je někdo zahlédl a nějakém neosídleném území skončily na břehu moře.
„Je nádherné, vid Kyuubi.“ Povídal si Naruto s liškou a už mu vůbec nepřišlo, že jí do donedávna měl za netvora povídal si s ní jako s kamarádkou.
„Ano je Naruto tam někde uprostřed je obrovský ostrov, ale jsou na něm bažiny a močály, které nejprve musíme vysušit, než tam začneme žít, ale pro démona ohně to nebude problém a až vodu vypaříme, tak budeme mít území jako je větrná země a bude tam úrodná půda díky těm močálům, skvělé místo na trénink nemyslíš?“
„Ano to bude aspoň, že se už nebudu muset schovávat a co mě budeš vlastně učit?“
„No všechna ohnivá jutsu co znám a později ti mohu přivést i pětiocasého který ti pomůže s ostatními tvými podporovanými živly stále mi něco dluží,“ při těch slovech se trochu ušklíbla a pokračovala
„Tvůj hlavní živel je vítr že? A já zjistila, že další živel ke kterému máš největší sklon je oheň což je vcelku pochopitelné a další k vodě. První dva dokážeš zvládnout na sto procent sice to není u shinobi možné, ale u tebe ano, protože jsi většinu života měl ve svém nitru mě.“
„Kyuubi proč…“ nedořekl.
„Nech to na později až bude čas teď se drž vyrážíme!“ v tu chvíli skočila na vodu a ohromnými skoky se vzdalovala pryč.