Konec týmu 7 díl II.

Kapitola druhá: vzpomínky utopené v bolesti

Právě dnes jsou tomu dva roky co se to stalo. To co Narutovi obrátilo život na ruby. Právě proto se rozhodl v tento den opustit domov a vydat se na dlouhou pouť mstitele. Dva dlouhé a ukrutně bolestivé roky co mu je vzal. Je, jediné osoby které kdy miloval. Jeho vzpomínky se mu vracely s každou další slzou. Poprvé kdy si sním vyšla, jejich první milování, den kdy mu řekla že ho miluje a hlavně den kdy mu řekla že se stane otcem.
Ano, jakoby se to stalo včera, kdy v horkém letním odpoledni seděl pod svým oblíbeným stromem a ona k němu přišla. Její usměv a pohled do jejích zelených očí ho vždy uklidnil. Přišla k němu a sedla si mu do klína. Její růžové vlasy ho lechtaly na bradě, když tu krásnou chvíli přerušil až její líbezný hlas.
„Naruto musím ti něco říct.“ řekla Sakura s lehkou obavou a zároveň štěstím ve hlase. „ Naruto bude s tebe otec.“ dokončila větu se slzami štěstí a pohlédla mu do tváře. Byl to jeho nejlepší den v životě.
„ Konečně jsem nalezl rodinu, to co mi celý život chybělo, konečně.“ pomyslel si.
A o pár měsíců se to stalo. Na den přesně před dvěma lety. Byl krásný „ pro něj tehdy ještě ano“ podzimní den. Měl se sní setkat na jejich oblíbeném místě za vesnicí. Utíkal, protože měl velice naspěch aby tam byl včas. Ale i tak tomu nedokázal zabránit. Už se blížil k onomu místu, když uslyšel její křik. Doběhl na místo a v ten okamžik jako by se mu zastavil čas. Sakura, jeho láska ležela na zemi a z jejího břicha trčela černá katana. Nemohl tomu uvěřit. Ten kdo držel držel v ruce byl Sasuke. Rychlím pohybem vytáhl katanu ze Sakury.
Poté na Naruta pohlédl a s úsměvem se spolu se svými společníky vytratil. „ Sakuro!!“ zakřičel a běžel k ní. Ale bylo už pozdě. Chytnul jí do náručí a ona mu věnovala poslední pohled než opustila tento svět. S jejím posledním výdechem se spustil déšť, který jako by oznamoval její odchod. Z očí mu vyhrkly slzy a celým lesem se ozval jeho bolestivý výkřik, který se změnil ve výkřik šelmy. Během několika vteřin se znej uvolnila Kyuubiho čakra.
Jeho vzhled se změnil do podoby blízké Kyuubimu a objevilo se u něj šest ocasů. Pak nastalo jeho běsnění. Narutův/Kyuubiho řev rozléhající se do okolí, dolehl až do pracovny Tsunade, kde bylo přítomno několik jouninů, nevjímaje kapitána Yamaty. Jouninové na nic nečekali a vydali se směrem ke zdroji řevu. Teprve až se soumrakem překročili jouninové práh vesnice, majíce sebou bezvládné Narutovo tělo. Až po několika dnech se probudil na nemocničním lůžku.Zprvu doufal že to vše byla jen noční můra, ze které se právě probudil. Ale bohužel kapitán Yamato sedící tu dobu u jeho postele, ho v jeho zoufalství jen utvrdil a objasnil mu co se následně stalo, že po tom co se přestal ovládat zničil skoro celé okolí Konohy. Až pak se jim ho podařilo zkrotit.
V nemocnici strávil ještě několik dní než se plně zotavil, teda z fyzické stránky. Spolu s jeho milovanou mu zemřelo srdce, které sebou odneslo veškeré pocity, kromě bolesti. Většinu pobytu v nemocnici jen v tichosti a poležel. Každý za ním do nemocnice chodilo spousty přátel, kteří se snažili mu ulevit od bolesti. Naruto, který měl spíše pocit, že za rouškou jejich starostlivosti se skrývá, jen strach nechat ho samotného, aby se znovu nerozběsnil, veškeré návštěvy ignoroval.
Pouze jediná osoba si získala Narutovu pozornost, byla to Kurenai. Z jeho blízkých pouze on zažila tu bolest ze ztráty jediné rodiny a milované bytosti zároveň. Jediná ona mu rozvázala jazyk při svých pravidelných návštěvách jeho pokoje. Při její poslední návštěvě kdy domlouvali podrobnosti pohřbu, se podařilo Asumovi (tento asuma je syn Kurenai a zesnulého Asumy) dostat z Naruta úsměv. To byl poslední úsměv který na jeho tváři někdo živí ještě spatřil. Den po jeho propuštění se konal pohřeb.