4ever together 08-Útěk

Sakura se pomalu probouzela do nového dne. Byla ji poměrně zima a taky, okolí bylo poněkud vlhké. Otevřela ospalé oči a rozhlédla se po místě, na kterém strávila noc. A v tuhle chvíli ji to došlo, ležela venku v mokré trávě. I ona sama měla oblečení nasáklé ranní rosou. Pomalu se posadila a slastně se protáhl. I když tuhle noc strávila venku, vypadala spokojeně. Něco ji stále překvapovala. Byl to neuvěřitelný šum okolí ní, ale když se rozhlédla, tak nic. Oddychla si, rukou si projela dlouhými vlasy, ale škrábla se!
„Au,‘‘ sykla a pohlédla na svoje ruce. Zalekla se, když místo svých nehtů uviděla dlouhé ostré drápy. Všechno ji zanedlouho nijak nepřipadalo tak podivné, dneska je přece úplněk.
„Měla bys jít domů,‘‘ ozvalo se za ní. Zprudka se otočila za tím hlasem. Zdál se ji povědomí, ale zněl i trochu jinak.
„Hinata?‘‘ podivila se, když k ní přišla tmavovlasá dívka. Sakura zůstala ležet, počkala, až se k ní tmavovlasá dívka přihlíží. Smála se trochu podezřele, na ni moc podezřele. Sakura se ani nehnula, něco ji říkalo, ať je moc opatrná. Hinata se však dál nepostava a lehla si vedle ni. Sakura byla stále ve střehu.
„Víš, chtěla bych tě jen upozornit,‘‘ řekla Hinata milým hlasem. Dívce ležící vedle ni to tak mile neznělo, vnímala to jako výhružku.
„Proč?!‘‘ podivila se Sakura a postavila se. Znala Hinatu, ale tohle nebyla ona. A k tomu ještě nevěděla, na co si mám dávat pozor. Na ni? Co by ji ona mohla udělat. Vykašlala se na ni a vydala se zpět do vesnice k Narutovi.
„Ty mi ho nevezmeš,‘‘ ozvalo se za ni. Sakura se otočila. Tahle slova ji donutila vrátit se k ní. Pomalu ji to začalo docházet. Tady šlo o Naruta, ale proč se chovala tak divně ji nedocházelo.
Najednou se Sakura začala cítit divně, měla neskutečné nutkání skočit po ni a rozcupovat ji na malé kousky. Vypadalo to, že obě mají chuť, udělat něco té druhé. Sakura se otočila k Hinatě a obě dívky na sebe začaly vrhat vražedné pohledy. Stačilo jen pár minut a Hinata skočila po dívce stojící naproti a udeřila ji do hlavy.
„Pust mě!‘‘ křikl Sakura a snažila se tmavovlasou dívku ze sebe sundat, ale držela se moc pevně. Pomalu to začala vzdávat, Hinata byla moc silná. Ale najednou si vzpomněla. Teď už věděla jak se bránit. Svými drápy ji škrábla do ramene. Hinata se nedala odrazit a chytla ji pod krkem.
„Zbláznila ses,‘‘ slabounce hlesla, jelikož ji pomalu docházel kyslík. Ještě jednou se pokusila Hinatu setřást. Tentokrát se ji to povedlo, škrábla dívku přesně přes tvář, čímž ji donutila povolit stisk. Teď byla volná. Chystala se utéct, jenomže ji v tu chvíli Hinata udeřila do hlavy. Sakura se skácela na zem v bezvědomí.

Naruto se pomalu probouzel, stejně jako Sakura i on strávil dnešní noc v lese. On na rozdíl od ní na to byl zvyklý. Ani navlhlá tráva mu nebránila v klidném spánku. Překulil se na bok a dál klidně oddychoval.
„Spí se ti dobře,‘‘ zaslechl kousek od svého ucha líbezný hlásek. Slabě se usmál a překulil se na záda. V ničeho nic ucítil na krku něčí teplý dech a pak i jemný dotyk.
„Sakura,‘‘ hlesl ze spaní. Hinata nad ním se zamračila, ale dál hrála stejnou roly. Do té doby, dokud dlaně nesjela po jeho krku. Pevně jej stiskla, až Narutovi začal docházet kyslík. Vystrašeně otevřel oči, ale ta tmavovláska si stoupla proti slunci, takže nemohl poznat, kdo to je? Začal sebou škubat, ale ona ho držel pevně.
„Nic lepšího si zasloužíš,‘‘ ozvalo se za Hinatou. Ona povolila stisk a pootočila hlavu. To však neměla dělat, dostala ránu do hlavy. Tmavovlasá dívka se sesunula k zemi.
„Sakuro, co se to tu děje?‘‘ divil se Naruto a postavil se k ní. Sakura odhodila klacek, jímž praštila Hinatu a odtáhla Naruta od ní co nejdál.
„Na to teď není čas, musíme zmizet než se probudí,‘‘ upozornila ho a odtáhla dál od Hinata, kdyby se náhodou probudila. Naruto však protestoval, vysmekl se ji se sevření a vrátil se zpět k Hinatě.
„To ses taky pomátl nebo co?!‘‘ divila se Sakura. Tohle naprosto nedávalo smysl. Všichni se začali chovat divně, nejvíc však ona sama. Naruto vzal omráčenou Hinatu do náruče a zamířil si to zpět do Konohy. Mlčky odešel Sakura a vůbec si ji nevšímal.
„Co se to tu děje?‘‘ divila se, znovu pohlédla na své ruce. Drápy ji nezmizeli, by naopak ještě se zvětšili. Co bylo však nehorší, znovu se ji vrátil ten zvláštní pocit. Nezkrotná chuť něco rozcupovat. Zatřásla hlavou, na tohle přece nemůže myslet.
Bez jakéhokoli přemýšlení se rozběhla do Konohy, přesněji do Sasukeho bitu, jelikož jestli je opravdu Naruto na straně Hinaty, tak bude opravdu problém. Dorazila však, tentokrát už kuchyň stále přesně tak, než ji stačil Sasuke pobořit. Jediné co ji chybělo byl právě on. Pomalu začala prohledávat celý byt, nakonec ho našla v ložnici. Spal. A ž v tento okamžik si uvědomila, že je ještě brzo ráno.
Přistoupila k posteli a jemně s ním zatřásla. Sasuke ne a ne se probudit, ale nakonec otevřel.
„Můj bože,‘‘ vylekal se a přilepil se na druhý konec postele, hlavně co nejdále od ní. Sakura se podivila, podle jeho výrazu, to vypadalo jako by místo ní stále nějaká nestvůra.
„Co se děje,‘‘ divila se, ale Sasuke odmítal přiblížit se k ní. Nakonec však z nočního stolku vydělal zrcátko,. Roztřesenou rukou ji ho podal. Sakura na něj pohlédl, hned ho však upustila na zem. To co viděla, dokonale popsalo její představy.
Dodala si trochu odvahy a sehnula se pro zrcátko. Sasuke ji celou dobu zaujatě sledovat, vypadalo to jako by ji chtěl něčím praštit a utéct co nejdál od ní.
Znovu pohlédla do zrcátka, drápy na jejím rukách nebyly jediné, co ji teď dělali tak děsivou. Kromě jich měla dokonce i jinak zbarvené a tvarované oči. Místo svých obvyklých pistáciových očí teď viděla jen tmavožluté oči z úzkou čočkou. K tomu ještě dva ohromné tesáky, které ji z části vylézali z úst. Už se Sasukemu ani nedivila.
„To ne,‘‘ hlesla a přejela si přes svou novou tvář. Nemohla tomu uvěřit, opravdu se to stane, ale co bude až vysvitne měsíc. Z bezmoci klesla na kolena a tvář si schovala do dlaní. Měla co dělat, aby se nahlas nerozplakala.
„To bude v pořádku,‘‘ ozvalo sek kousek od ní. Malou chvíli si myslela, že se ji to jen zdá, že je to jen její představa, ale opravu to bylo Sasuke. Pozvedla uplakaný obličej z dlaní a pohlédla na něj. Usmíval a k tomu ji ještě držel kolem ramen.
„Děkuji,‘‘ jediné na co se v téhle chvíli zmohla. Ozval se rachot, oba otočili hlavu ke dveří. Oba otočila hlavu ke dveřím. Ani jednomu se nechtělo jít otevřít, ale ten za dveřmi si otevřel sám. Tedy spíš vyrazil dveře. Sasuke se polekal, takhle po ránu, není zrovna nejlepší nápad, takhle někoho děsit. Postavil se a natáhl na sebe urychleně nějaké oblečení. Bylo už ale pozdě, ta nevídaná návštěva už byla za dveřmi ložnice. Kudy ale utéct, oknem. To byl jediný východ. Bez jakéhokoli váhaní Sakura chytla Sasukeho a odvlekla ho k oknu. Dolů to bylo několik metrů. Popadla jsem ho za ruku a skočila jsme s ním dolů. Sakura dopadla dobře na všechny čtyři, což ji velice udivilo. Pro ni tohle byl jen obyčejný instinkt.
„Pojď!‘‘ popadla Sasuke za ruku a odvlekla ho někam hluboko do lesa. Ten neznámí se hned vydal za ním, nešel po stopách, ty už stihli dávno zamaskovat. On šel po pachu, po jejím pasu. Mohl je ihned dohnat, ale chtěl si s nimi jen hrát. Chtěl vidět jejich strach. Chtěl vidět jak jsou bezmocní.
„Tady se na chvilku schováme,‘‘ navrhl Sasuke a vtáhnul růžovlasou dívko, do opuštěného domu, někde uprostřed lese. Sakura se chvíli bránila, ona nebyla unavená, ale Sasuke sotva popadal dech. Otevřeli dveře. Dům vypadal prázdně. Oba vyšplhali do nejvyššího patra , kde se ukryli na půdě. Sasuke za nimi zavřel a na dveře a položil na ně skříň, aby se za nimi nikdo nedostal.
„Bože, co bude dělat?‘‘ ptal se ji Sasuke.
„Nemusíš se bát, zaútočí až večer,‘‘ oznámila mu tuhle radostnou zprávu Sakura.