Poslední z týmu

Bylo to moc brzo. Moc brzo po tom, co prožil tak nedávno podobnou situaci. Za žádnou cenu nechtěl dopustit aby se to opakovalo. Prostě ji musel zachránit...

Hlavou mu projela vlna vzpomínek. Hádka, to jak si opožděně uvědomil, co je správné, to jak mu došlo, že vlastně celou dobu byli nejlepší přátelé. Všechno co od jeho smrti držel uzavřené v nejzažším koutu mysli, ho teď zaplavilo. Do očí se mu vlily slzy, při tom pocítil, jak mu v tom novém zacukalo. Před očima se mu objevila poslední chvíle s Obitem. Slib, že se postará o Rin. O Rin, Která mu teď bezvládně ležela v náručí. Potlačil třes, který mu procházel celým tělěm. Zavál vítr. To jako by mu trochu zapnulo mozek. Věděl, že musí dostat Rin co nejdřív do vesnice. V Konoze se o ní už postarají.
Už skoro zapoměl na boj, který tu probíhal ještě před chvílí. Rin byla do poslední chvíle v pořádku, jenomže jeden z nepřáteských ninjů ji stihnul zranit svou katanou, když bojoval s ní a se Shikim. Shiki i Hiaki teď stáli opodál. Hiaki byl opřený o strom, Shiki sledoval západ slunce. Nechávali mu chvíli na vzpamatování a snažili se nepřekážet při jeho marných pokusech ošetřit její zranění. Shikimu se ve tváři zračil velký otřes z jeho první bitvy coby chuunina, Hiaki měl v očích porozumění. I on už ztratil...
Kakashi si stáhl ochrannou čelenku přes oko. I přes jeho snahu nakonec nesplnily obvazy svůj účel a Rin stále krvácela z velké rány na břiše. Musel přestat vzpomínat a začít jednat. Pokývl na Shikiho a Hiakiho, Rin si opatrně položil na záda a rychle vyrazili. Tělo se mu při běhu už třáslo únavou a snažil se vypudit si myšlenky z hlavy. Nechtěl myslet na to, co by bylo, kdyby ji nezachránil. Sevřel se mu žaludek, když se mu na okamžik zdálo, že přestala dýchat. Po chvíli se ztěžka nadechla a tak běžel dál. Jenomže se to opakovalo čím dál častěji. Věděl že Konoha je ještě asi dvacet minut běhu od nich. Opět přestala dýchat. Čekal pár vteřin, jenže teď nepřišlo ono kýžené nadechnutí. Rychle zastavil a hned se k němu připojili Shiki s Hiakim. Položil ji na zem a vybalil balíček první pomoci, jenže nic mu nepřipadalo užitečné. A ona stále nedýchala.
„Ale no tak Rin, přece neumřeš!"
Jenže křičet na ní ničemu nepomohlo. Zkoušel si vzpomenout, jak sledoval její zkoušky na lékařského ninju. Zkusil dýchání z úst do úst i masáž hrudníku, ale nic nezabíralo.
„Rin dělej, vstávej! Obito by mě zabil, kdybych tě nechal umřít.."
Jenže jí už nic nemělo pomoct. Její tělo osvětlily poslední paprsky slunce, a během pár vteřin zmizely za obzorem. Zmizely spolu s jejím životem. Na mýtinu i na jeho mysl se sneslo šero. Nejdřív Obito, pak Minato-sensei a teď Rin. Nikoho z nich nedokázal zachránit...
Vůbec nevěděl kolik času uplynulo, jak dlouho seděl na zemi vedle jejího těla, když ho někdo jemně zvednul a odváděl pryč. Něco mu říkal, ale on to nevnímal a jen prázdnýma očima sledoval cestu, po které šli. Nevěděl kdy a jak, ale dostali se do Konohy a stáli v Sandaimeho pracovně. Třetí si ho prohlížel unavenýma očima a zpovídal Hiakiho, co se stalo.
Po chvíli ticha jen zašeptal:„Je mi to moc líto Kakashi."
Bylo to jako deja vu. Třetí své kondolence jen zkracoval s každou jeho ztrátou. Potřetí v krátké době tu stál a poslouchal ta slova. Vypadal otupěle, ale uvnitř ho ta bolest sžírala zaživa, jakoby mu někdo rozervával ještě nezahojené rány. Vyšel z pracovny, ale zastavil se asi dva metry od dveří a tam se bezmocně svezl po stěně. Brečel. Podíval se ven, kde už jasně zářil úplněk. Promítly se mu před očima tváře jeho tří přátel.
„Dobrá.. Obito, Rin, Minato-senseii.. až budu mít svůj tým, nedopustím, aby někdo z nich zůstal sám."