Co bolí, to přebolí? 3/3 (END)

Chvilku si hleděli do očí. Ani jeden nebyl schopen slova. Jen tak tam stáli a stále se od sebe nemohli odtrhnout. Hin se unaveně svezla na kuchyňskou židli, hlavu si schovala do dlaní. Naruto tam jen tak stál, nebyl s to se pohnout, nakonec se však také posadil naproti Hinatě.

,,Jak si mohla?“ Zeptal se jí po chvíli.
Dívka nechápavě zvedla oči. O čem to mluví?
,,Miloval jsem tě a ty jsi mě místo toho podvedla s Kibou. Navíc s ním čekáš dítě a bydlíš v mém bytě!“ Vyjel na ni Naruto. Nechtěl na ni být hrubý, ale naštval se. Tak ji miloval!
Hinata nebyla schopna slova. O čem to neustále blábolí. On si snad myslí, že to dítě čekám s Kibou!
,,Ale..“
,,Neříkej mi nic. Nechci, abys mi lhala do očí. Dneska jsem vás viděl na pouti, jak jste se drželi na ruce!“ To už na ni skoro křičel.
Hinata na něj vyděšeně pohlédla. Takového ho neznala. Měla z něj strach. Tohle nebyl její Naruto. Její milovaný Naruto. Tak dlouho na něj čekala a teď?
,,Nech mě to prosím vysvětlit Naruto.“
Naruto ji však neposlouchal, byl jako hluchý. Hinata mu chtěla ještě něco říct on však vstal ze židle a odešel. Dívka vstala a chtěla se za ním rozběhnout, břicho ji však začalo neuvěřitelně bolet. Téměř se doplazila do chodby. On tam už nebyl. Zůstala tam však sedět, opřená o zeď s hroznou bolestí.
,,Ne, počkej prosím…..miluju tě…“

Naruto brouzdal ulicemi Konohy. Dneska ráno byl u Nejiho, usmířit se a hlavně si promluvit. Netušil co ho dneska na té pouti bude čekat. Chtěl jsem ji jenom vidět. Stala se z ní žena. I za ten necelý rok se tolik změnila. Už je to skoro 9 měsíců co jsem byl pryč.Navíc to bříško jí neskutečně slušelo. Vzpomněl si na to, co jí řekl. Tolik ho to mrzelo.

Hinata mezitím překousla všechnu bolest a vydala se ven najít Naruta. Hrozně ji bolelo břicho, ale chtěla ho najít. Naruto mezitím zakotvil v jedné z putyk a objednal si saké. Věděl, že by neměl, ale musel ten smutek z toho, že ho opustila překousnout. Za chvilku se opět vydal na cestu, projít se do parku. Netušil, že ho někdo neustále hledá.

Hin už dál nemohla. Sedla si na lavičku a naplno se rozvzlykala. Bolest byla čím dál horší. Vydechla. Bože, snad už to není tady, pomyslela si.
,,Auu. Prosím je tu někdo? Pomozte mi.“ Zakřičela na celý park ten však byl liduprázdný nikde nikdo. Vstala z lavičky, zamotala se jí však hlava a dívka se řítila k zemi. Nedopadla. Někdo ji zachytil do náručí. Pohlédla neznámému do tváře a údivem pootevřela ústa.
,,Co tady děláš? Naruto, já….auuu.“ Zaskučela a chytla se za bříško.
,,Promiň mi to všechno, jsem blbec.“ Omluvil se jí a ona ho na oplátku políbila.
,,Řekla bych, že se tvému dítěti chce ven.“ Poznamenala a čekala na jeho reakci.
,,Co si to řekla?“ Zeptal se Naruto, ale brzy mu všechno docvaklo.
,,Proč si mi to neřekla?“
,,Chtěla jsem, aby to bylo překvapení a…“ Naruto ji však umlčel polibkem a okamžitě se přemístili k nemocnici. Večerní služba byla v pohotovosti, všechno připravené k porodu. Naruto však do sálu nemohl a tak jen netrpělivě čekal na chodbě. Jakmile uslyšel dětský pláč, ihned vyskočil na nohy a vtrhl na sál.
Uviděl tam Hinatu, v rukou držící malý uzlíček.
,,Představuji ti tvého syna.“
Naruto vzal do rukou opatrně malého človíčka. Dítě mělo nádherně modré očka a světlé vlásky.
,,Celej táta,“ povzdechla si Hin, unaveně se opřela o rameno svého přítele a za chvilku spokojeně oddechovala.
Zdravotníci se o dívku postarali a přemístili ji do normálního pokoje. Po náročné noci, se dívka probrala až pozdě odpoledne. Jakmile zvedla hlavu, všimla si Naruta, pokojně oddychujícího, hlavou na její posteli. Musela se zasmát, v tom okamžiku se Naruto probudil a radostně ji objal.
,,Jsem na tebe pyšný.“ Pochválil ji.
Hin se už nechtělo ležet a tak vstala z postele, oblékla si župan a vydala se k oknu. Naruto si za ní stoupl a po chvíli kleknul. Dívka se na něj nechápavě otočila, ale jak spatřila, co drží v ruce, znovu jí slzely oči. Byl to nádherný prstýnek.

,,Hinato Hyuugo, vezmeš si mě?“

-----------KONEC------------