Záhada tváře - 7.kapitola - Přepadení ze zálohy

„Ahoj, Tenshi-san,“ usmál se na Tenshi Naruto, protože ji viděl jako první. Až pak si všiml zbytku týmu a pozdravil i je.
„Ihned vyrážíme. Musíme být rychlí. Tenshi-san, zvládneš naši rychlost?“ zeptal se Kakashi Tenshi. Přikývla.
Rozběhli se tedy z vesnice, ale byli jen kousek za bránou, když uslyšeli za sebou dusot nohou.
„Počkejte na mě! Tsunade mě poslala s vámi,“ ozvalo se za nimi a oni se otočili. V tu chvíli k nim Jiraya dorazil.
„Jiraya-sensei, nemáte odpočívat po misi?“ nechápal Naruto.
„Ne, jsem čilej jako rybička. A musím pohlídat Tenshi,“ odvětil Jiraya a mrkl na svou neteř. Ale ta se od nich odvrátila a když se na ně zase podívala, tak měla na obličeji černou masku svého klanu. Jiraya se smutně zarazil.
„Pokračujeme! Musíme si pohnout,“ prohlásil najednou Kakashi a všichni se rozběhli vpřed. Vzadu byla Tenshi a oni většinou ani nevěděli, že je tam s nimi. Byla potichu a při pohybu nedělala žádný zvuk.
„Kakashi… tohle tempo dlouho nezvládnou,“ poznamenal Jiraya k vedoucímu skupiny, když viděl, že Sakura jen tak tak nepadá únavou ze stromu a Naruto usíná i za běhu. Kakashi se otočil a zaraženě se zastavil.
„Už si půjdeme lehnout. Běžíme celý den,“ kývl na ostatní Kakashi. Pak přivolal Pakkuna, aby jim našel místo na přespání a když se vrátil s dobrou zprávou, tak se na to místo vydali.
Bylo to blízko jakési řeky a celkem se jim tam líbilo. Rozdělali si dva stany a v jednom byly Tenshi se Sakurou a v tom druhém Naruto, Kakashi a Jiraya.
„Naruto s Jirayou půjdou pro dřevo a vy dvě zajděte pro vodu. Já to tady zatím zútulním,“ pobídl je Kakashi. Ale když odešli, tak si vytáhl knížku a četl si.
Z transu knihy ho probralo až to, když mu někdo vzal knihu z ruky. Zvedl hlavu. Byla to Tenshi a ta jen mlčky (jako vždy) ukázala na Sakuru, která k němu šla s rozzuřeným výrazem ve tváři. Kakashi tedy rychle zdrhl naproti Narutovi a Jirayovi, a pak zapálil oheň. Až tehdy mu Tenshi vrátila jeho milovanou četbu.
Pak si sesedli k ohni a Sakura dala vařit vodu na čaj. Když byla voda převařená, tak do ní Tenshi přidala svou zvláštní čajovou směs a každý dostal hrnek horkého nápoje, který jim velmi chutnal. Mezitím si dali na oheň opéct chlebové placky.
Všichni ostatní jedli, pili a dívali se do ohně, jen Tenshi z jídla uždibovala, pití se skoro nedotkla a stále se dívala na měsíc, který dorůstal do fáze úplňku. Tolik jí připomínal Sasukeho a ona se ihned zasnila a vzpomínala na ty jeho krásné černé oči, jak se leskly potěšením, vždy, když ji uviděly… a jeho neposedné temně modré vlasy, o kterých vždy s jistotou tvrdil, že je takové má od přírody a ona se mu jen smála.
„Tenshi?! Tenshi-san! Tak prober se už!“ uslyšela najednou Tenshi a obrátila svůj pohled na týmové kolegy, kteří si ji pozorně prohlíželi.
„Jsi v pořádku?“ zajímalo Naruta. Tenshi kývla.
„Tyhle příznaky už jsem někdy viděl… značí vážnou chorobu,“ zamyslel se Kakashi.
„Chorobu?!“ nevěřil vlastním uším Naruto.
„Můžu to vyléčit?“ zajímalo Sakuru. Kakashi s Jirayou se na sebe vědoucně podívali a pak se rozesmáli. Nakonec jako první zvážněl Jiraya.
„Ne, je mi líto je to nevyléčitelná choroba,“ konstatoval smutně Jiraya a šibalsky mrkl na Kakashiho.
„Postihuje srdce,“ dodal Kakashi.
„Zatemňuje mysl,“ pokračoval Jiraya.
„Připadáš si pak mimo realitu,“ povzdechl si hraně Kakashi.
„Vaše kamarádka je…“ začal Jiraya a ti dva se k němu naklonili blíž a pozorně poslouchali. „Zamilovaná.“
Sakuře a Narutovi padly dolní panty skoro až k zemi, jak se divili.
„Choroba?!“ podivila se Sakura.
„Zamilovaná…?! Do koho?“ otočil se Naruto tázavě na Tenshi. Ta po něm jen hodila svou placku a šla si lehnout. Nechtěla se o tom s nikým bavit.
„Za to se nemusíš stydět,“ podotkl Jiraya. Ani se nenadál a jeho milovaná neteř mu splnila jeho nejhorší noční můru… ustřihla mu vlasy. Pořádně velký kus. Vypadal pak jako pankáč.
„Za co?!“ nechápavě si ji prohlížel štěněčím pohledem, zatímco ostatní se mu jen smáli. Vyděšeně se tahal za ten zbytek vlasů a snažil se, aby mu povyrostly, ale nedařilo se mu to.
„Však ty víš,“ šeptla mu do ucha Tenshi, a pak se odešla projít.
„Tak tady vidíte, že si s ní nemáte nic začínat. I když se nezdá, tak je mrška,“ pousmál se Jiraya, a pak se vydal za ní.
Tenshi zamířila hlouběji do lesa a najednou se objevila u mýtinky s krásným vodopádem. Zula si boty a nohy dala do vody. O pár minut později za sebou zaslechla kroky a jen si sundala masku.
Jiraya se posadil vedle ní a taky si ponořil nohy do příjemně chladivé vody.
„Kdy jsi ho poznala?“ optal se své neteře Jiraya.
Tenshi si stáhla šátek z obličeje, takže šla vidět i část jejích vlasů, které měla ve zvláštním účesu na temeni hlavy.
„Bylo to takhle v noci… seděla jsem na břehu řeky a on ke mně zezadu přišel. Pak jsme se začali bavit,“ odvětila šeptem Tenshi.
„O čem?“ zajímalo Jirayu.
„Jen jsme tak filozofovali… ty bys řekl, že jsme spolu flirtovali, ale tehdy to tak ještě nebylo…“ zasnila se Tenshi.
„Tehdy?! Vy se vídáte častěji?“
„No… vlastně jsme se už moc dlouho neviděli.“
„A kdy jste se viděli naposledy?“
„Už to budou tři týdny.“
„Proč?! Nelíbí se mu jak chodíš zahalená a pohádali jste se?“
„Ale ne… když jsem s ním, tak zahalená nejsem. Ani jsme se nepohádali. Odešel na misi.“
„Takže je to někdo z Konohy?“ mrkl na ni Jiraya.
„Ne,“ zavrtěla hlavou Tenshi.
„A odkud je?“ nechápal Jiraya.
„Vyprávěl mi, že je z jedné ze skrytých vesnic, ale musel odejít, protože si to tak situace vyžadovala. Teď bydlí někde u Konohy… asi tak tři hodiny cesty. Na místo, kde se scházíme jsou to dvě hodiny z vesnice.“
„Jak často se scházíte? Je v tom nějaká pravidelnost?“
„Pokud nemáme misi, tak se vidíme každou noc,“ odvětila Tenshi. Šokovaně vyvalil oči. Tohle by od ní nečekal.
„Každou noc?! A to jako… jste oba nadržení nebo co?“ odsekl Jiraya. Tenshi se zvonivě rozesmála.
„Jasně, že ne. Jen se spolu bavíme a díváme se na hvězdy,“ vysvětlila mu Tenshi.
„Nebude chtít dělat jen to.“
„Já vím.“
„Nedovolím ti, se mu dát.“
„A jak mi v tom chceš zabránit?!“ nevěřícně si ho prohlížela. Najednou se rozesmál.
„Dělal jsem si srandu, ale stejně si dávej pozor… jak se jmenuje?“ zeptal se jí Jiraya.
„To už bys věděl moc,“ zavrtěla hlavou Tenshi.
„No tak… řekni mi to.“
„Ne!“
„Proč ne?“
„Protože ne! Nemám na to náladu! A ty bys to hned všem vytroubil.“
„Nevytroubil… pochlub se svému strýčkovi.“
„V žádném případě. Znám tě až moc dobře!“
„Ale já se fakt polepšil!“ přísahal Jiraya. Tenshi si ho pozorně prohlédla a potom kývla.
„Jmenuje se…“ nedořekla, protože najednou uslyšela něčí výkřik. I Jiraya ho slyšel. Oba zapomněli na to, o čem spolu mluvili a rozběhli se zpátky k táboru.
Po cestě si Tenshi jen tak tak stihla nasadit masku a šátek a už tam byli.
Proti Kakashimu a Narutovi bojoval Suigetsu a proti Sakuře Karin. A oba jejich nepřátelé už měli aktivovanou prokletou pečeť, a tak byli neuvěřitelně silní.
Tenshi s Jirayou na sebe kývli. Jiraya se vydal na pomoc Sakuře a Tenshi klukům.
Vyvolala bleděmodrou katanu a zabránila Zanbatou, aby rozkrojila Kakashiho, který už byl příliš unavený používáním Sharinganu a měl velkou ránu na pravé noze. Tenshi se podivovala nad tím, že ještě může stát.
Zahalená kývla na Naruta a ten odtáhl Kakashiho do bezpečí, zatímco ona bojovala se Suigetsuem. Když byl Kakashi v bezpečí, tak se Naruto rozhlédl kolem sebe, aby věděl, komu má pomoct, a pak se rozběhl na pomoc Tenshi. Vyvolal klon a pokusil se nepřítele rozdrtit Rasenganem, ale on se mu vyhnul. Jenže chakra zasáhla jeho ruku a usekla mu zápěstí. Tenshi postříkala krev, která se jí pak nějakým záhadným způsobem dostala i za masku.
„Suigetsu!“ vykřikla šokovaně Karin. Pak k němu znenadání přiskočila.
„Sasuke nás pomstí!“ sykla Karin výhružně a přemístila se s ním pryč. Ona sama měla vážně zraněná záda.
„Co se stalo?“ zajímalo Jirayu.
„Napadli nás ze zálohy… a ještě ke všemu bojovali nečestně,“ odplivl si Naruto. Tenshi se najednou chytla za rameno. Suigetsu ji zasáhl.
„Jsi v pořádku?“ přiskočil k ní Naruto.
Přikývla. Pak se vydala pryč. Jiraya se za ní chtěl vydat, ale ona zavrtěla hlavou. A tak zarazil i ostatní, aby za ní nešli. Asi si to chtěla vyléčit sama.