Obecné
K pochopení vřele doporučuji kooperovat s poznámkou!
Byl to už týden od napadnutí Konohy. Miako se Kioshimu úspěšně vyhýbala, sama nevěděla, proč se s ním nechce vidět. Měla strach z toho setkání, nedokázala však říct, z čeho přesně. Sakura se nedozvěděla, kdo tehdy zachránil Konohu a po odpovědi se nepídila. A vesnice se postupně zotavovala.
„Dobré ráno!" vykřikla dlouhovlasá dívka , zabouchla dveře od pokoje a utíkala na snídani.
„Dívej pozor Oppai," napomenula ji Hinata. Dívka však měla hlavu v oblacích. Bylo ji tak nádherně, bylo to jako kdyby mohla létat, vznášela se.
„Dobré ráno," řekl Boruto směrem k Oppai a zakousl se do rohlíku.
„Boru? Půjdeme dneska trénovat s Konohamaru-sensei?" usmála se dívka a házela do sebe lžíci po lžíci svým snídaňovích cereálií.
„No já myslel, že půjdeme jenom my dva," posmutněl blonďáček.
Kapitola 1 – Trable na cestě
Chladný večerní vítr rozfoukal po Kazekageho kanceláři téměř celý sloupec papírů, které Gaara odpoledne dostal a musel všechny přečíst a podepsat.
„Zatraceně, zapomněl jsem na ně dát těžítko.“ Postěžoval si Gaara a zavřel okno, kterým vítr pronikal do místnosti. Dal se do sbírání rozfoukaných papírů, když se ozvalo zaklepání na dveře kanceláře.
Kdo to tak pozdě jen může být? Zamyslel se.
„Vstupte.“ Pozval Kazekage návštěvníky dovnitř.
„...to."
Melodický hlas se linul v pozadí úsměvů lidí kolem něj. Nerušil, ale cítil, že tam nepatří.
„...nato."
Bora odešel. Věděl, že nechce být u toho, až mezi námi budou řečeny jisté věci. Hluboce Naruta nenáviděl a mohla jsem za to já. Jeho postranní pohledy naznačovaly něco neblahého. Doufala jsem, že kdyby znal pravdu, byl by tak upřímný a řekl mi to. Nemusela bych se před ním skrývat a konečně pochopila, že si trest v podobě nenávisti zasloužím i od něj. Chvíli jsem se na něj dívala, jak pomalým krokem přešlapoval mezi kořeny. Raikage mi dokonce jednou vyhrožoval i jím, jeho smrtí. V tu chvíli se mi sevřelo srdce.
Bylo brzo ráno a venku vládlo chladno, foukal nepříjemný studený vítr a z nebe se na zem snášeli dlouhé provazce slabého, ale vytrvalého deště, který promočil kohokoliv, kdo se nacházel venku příliš dlouho. Kylovi to bylo jedno, na rozdíl od většiny lidí ho vítr, déšť a bouřky vždy zvláštně přitahovali. Když venku foukal vítr, rozpřáhl ruce a užíval si, jak si vítr pohrává s jeho vlasy a jak mu škube s oblečením, když nebe ozařovaly blesky, Kyle je sledoval z venku a ne z poza okna.
Seděl vysoko v koruně stromu a zoufale shlížel na představení odehrávající se na cvičišti pod ním. Svist meče – zvuk pro něj jinak lahodící, mu teď drásal nervy ve spojení s tím, kterak si ta nešťastnice počínala. Drobná dívka s bělostnými dlouhými vlasy, které jí při každém pohybu zavazely, byť je měla vzadu alespoň pofidérně svázané, se krom meče, jenž jí do ruky vůbec nepasoval, protože jej držela křečovitě až hanba, potýkala také s o několik čísel větším na první pohled pánským temně tyrkysovým kimonem.
Pomalu jsem postrkávala ostří hlouběji. Všudypřítomné ticho ohlušovalo. Skloněnou hlavu jsem pozvedla a vlasy, které mi z očí spadly, umožnily sledovat to, co jsem mu působila. Tvář, oblečení, hlas, který jsem už nikdy neměla zaslechnout, bylo mi to tak podvědomé a vzdálené zároveň. Ne, on mi ty nežádané kadeře odhrnul. Nevěřil snad, že jsem to opravdu já. Byl to jen velmi krátký pohled. Věděla jsem, že ho znám, přesto mi bylo souzeno ho v ten okamžik poznávat znovu a znovu jako napoprvé. Nebo to snad bylo naopak?
Kapitola 28.Velký krach, Tým Sarn vs. Zakurova banda
„Sensei? Takumi?“ Zašeptala zmateně Miako. Kioshi jen zíral, ačkoliv věděl, že jsou naživu, stejně…Vidět je stát před sebou…Nedokázal tomu uvěřit.
„Kioshi, rád tě zase vidím,“ usmál se na něj Takumi, jeho dávný přítel…A ještě dávnější rival.
„Ta-ku-mi,“ zakoktal Kioshi, nevěděl co říct.
„Jdete právě včas, sensei!“ Vykřikla zvesela Miako. „Už to tu vypadalo beznadějně!“
Takumi se usmál a pustil svůj plášť na zem.
Jeseň aj zima ubehli až príliš rýchlo. Na stromoch sa začala objavovať zeleň, Slnko svietilo častejšie a vtáci začali znovu spievať. A cena pri jej fotke stúpala a stúpala. Vedela, že si ju spojovali so Sasoriho zmiznutím a mysleli si, že keď nájdu ju, nájdu aj jeho. Od boja s anbu ich prebehlo už len niekoľko, zatiaľ sa im snažila vyhýbať. Prešla už aspoň tucet dedín a menších miest. Nikto ju, našťastie nespoznal.
Bylo něco po deváté hodině večer, když Sakuru vzbudila hlasitá rána a křik lidí. Sakura vylekaně vykoukla z okna. Už si myslela, že někdo napadl vesnici…Ani si nepomyslela, že by to mohl být jen ohňostroj.
„Kruci! To mi nedělejte,“ zavrčela Sakura mrzutě a zavřela okno. Byla po těžké operaci jednoho ninji a potřebovala se vyspat. Jen stěží dostala Minata a Kushinu do postele a hned zalehla taky. Jen nečekala, že nějací magoři budou o hodinu později pouštět ohňostroj.
O pár hodin později jí znovu vzbudila duna jak z děla.
Tami začala odpočítávat. „tři, dva, jedna, pozor… start!“ Oba kluci se rozběhli směrem k tomu druhému. Masaru provedl pokus o přímý direkt do Kylova obličeje, ale Kyle se při běhu svezl do skluzu a podrazil Masaru nohy, a pak se zvedl, mezitím se Masaru kotoulem dostal z dosahu, oba kluci kolem sebe začali opatrně kroužit, pak Kyle vykročil pravou nohou a při výskoku do vzduchu se napřáhl levou nohou a pak vzápětí vykopl pravou, Masaru kterého falešný výkop zmátl, dostal přímý zásah do hlavy.
Ohodnoťte Váš vzťah k zvieratám (1-vynikajúci, 4-neviem ich vystáť).
Hm, to by snáď mohlo byť za 2.
Ste alergický na srsť alebo na perie?
Nie. Neškriabe ma z nich koža ani sa mi nerobia vyrážky.
Mal(a) ste v minulosti nejakého domáceho miláčika? Ak áno, ohodnoťte Váš vzťah k nemu (1-vynikajúci, 4-neviem ich vystáť). Ak nie, pokračujte k ďalšej otázke.
Blchy sa do toho asi nerátajú, čo? Nie nemal.
Preferujete spoločnosť komunikatívnych jedincov? (1 - jednoznačne, 4-neviem ich vystáť).
Poté, co Masaru, Kyle a Tami spolu s jejich novým senseiem vyšli ze třídy se Naruto otočil na svůj tým. „Dneska mám dobrou náladu a tak si vyzkouším, jak jste na tom s fyzičkou… takže máte 10 minut na to, aby jste se dostali do Ichiraku Ramen pokud to stihnete, tak platím za vás jinak si zaplatíte sami.“ A pak s úsměvem zmizel v záblesku žlutého světla a nechal ohromeně zírající geniny o samotě.
Jako první se vzpamatoval Kyle a zvolal na místo, kde předtím stál sensei „vždyť je to přes půl vesnice!“
