Potomci Dvou Klanů Kapitola 1 - Trable na cestě

Kapitola 1 – Trable na cestě

Chladný večerní vítr rozfoukal po Kazekageho kanceláři téměř celý sloupec papírů, které Gaara odpoledne dostal a musel všechny přečíst a podepsat.
„Zatraceně, zapomněl jsem na ně dát těžítko.“ Postěžoval si Gaara a zavřel okno, kterým vítr pronikal do místnosti. Dal se do sbírání rozfoukaných papírů, když se ozvalo zaklepání na dveře kanceláře.
Kdo to tak pozdě jen může být? Zamyslel se.
„Vstupte.“ Pozval Kazekage návštěvníky dovnitř.
Do místnosti vešly dvě postavy, žena s blond vlasy v černém kimonu a muž také černě oděn a s pomalovaným obličejem.
„Mohlo mě napadnout, že to budete vy dva.“ Promluvil jako první Gaara.
„Nevíš, že máš dávat na papíry těžítko, když máš otevřený okno?“ Začal se posmívat Kankurou bratrovi, který právě klečel na kolenou a sbíral rozfoukané papíry.
„Místo těch řečí mi to radši pomoz posbírat.“
Kankurou otráveně přikývl a dal se do sbírání.
Gaara se zvedl ze země a položil na stůl několik posbíraných papírů.
„Proč tu vlastně jste?“ Zeptal se Gaara.
„Kvůli tvojí zítřejší cestě do Listové. Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?“ odpověděla Temari, jelikož byl Kankurou plně zaměstnán sbíráním papírů po místnosti.
„Jsi Kazekage teprve pár týdnů a je tady dost lidí, kteří z toho radost moc nemají. Nemyslíš, že by bylo lepší nejdříve tyhle vnitřní spory ve vesnici urovnat, než se pustíš do diplomatických jednání s jinými vesnicemi?“ Zeptal se Kankurou a položil sesbírané papíry na stůl.
Gaara se posadil na židli a upřel pohled na Temari a Kankura.
„Máte pravdu, ve vesnici je spousta lidí, kteří si myslí, že jsem buď příliš mladý, nebo mě kvůli mojí minulosti nenávidí, ale bez Kazekageho nebylo možné s Listovou uzavřít řádné spojenectví. Pokud se mi podaří s Listovou uzavřít řádnou smlouvu o spojenectví, tak se mi tím podaří upevnit mou pozici Kazekageho a získat si tak na svou stranu některé z mých odpůrců.“ Vysvětlil rudovlasý mladík.
„V tom, máš nejspíš pravdu, ale kdyby se ti to nepodařilo, tak to akorát tvoji situaci zhorší.“ Zamyslela se na hlas blondýnka nad bratrovým vysvětlením.
„Už jsem poslal několik dopisů Tsunade, prý s mým návrhem souhlasí. Za pět dní se máme sejít a probrat detaily.“ Odpověděl Gaara.
„My jdeme, ale s tebou, ať chceš nebo ne!“ Řekl rozhodně Kankurou. Gaara se lehce, téměř nepostřehnutelně usmál.
„S tím počítám, jsme očekáváni všichni tři. Zítra v devět hodin vyrážíme, sraz bude tady,“ tím Kazekage jejich rozhovor ukončil a začal si připravovat potřebné věci na zítřek. Temari s Kankurem se spokojeni s odpovědí rozloučili a odešli se připravit na zítřejší cestu do Listové.

Ráno v devět hodin se v kanceláři Kazekageho sešel Gaara s Temari.
„Kde se ten Kankurou fláká?“ Zanadávala Temari. Gaara nevypadal, že by mu bratrovo zpoždění vadilo, ale po třiceti minutách čekání i on už začal být netrpělivý. Možná bychom pro něj už měli raději zajít, nebo tu vystojíme důlek, zamyslel se Kazekage. Už ho chtěl jít hledat, ale v ten okamžik vběhl Kankurou celý zadýchaný do kanceláře.
„Pardon zaspal jsem.“
„To nevíš, že si máš nařídit budík, když se máš s někým ráno sejít.“ Rýpnul si Gaara, jako odvetu za včerejšek.
Kankurou, už na to chtěl něco říct, ale dřív, než se na to zmohl, přerušila ho Temari.
„Na hašteření není čas, když už jsme tu konečně všichni, je nejvyšší čas vyrazit.“ To musí, vždycky zkazit každou zábavu, postěžoval si v duchu Kankurou, jelikož se bál něco takového říct nahlas a přikývl na souhlas s odchodem. Gaara též přikývl a vydal se ven z kanceláře. Ostatní ho beze slova následovali.
Šli beze slova svižným tempem, ale i navzdory tomu, jim cesta přes poušť zabrala téměř celý den. Na noc se utábořily v lese na mýtině. Rozdělali oheň, pojedli něco ze svých zásob a rozdělili hlídky.
První hlídku měl Kankurou, po dvou hodinách ho vystřídal Gaara a jeho po dalších dvou hodinách Temari. Za úsvitu se nasnídali a začali se připravovat na cestu.
„Nedaleko je malá řeka, měli bychom se tam zastavit a doplnit vodu.“ Navrhla Temari. Gaara s
Kankurem přikývli a následovali Temari k řece.

Když u řeky nabírali vodu, zjistili, že jsou obklíčeni. Sedm maskovaných postav v černých pláštích s fialovým lemováním, stálo kolem nich, se zbraněmi v rukou. Ksakru, vůbec jsme si jich nevšimli, a co jsou vlastně zač? Zanadávala sama pro sebe Temari.
„Kdo jste? Co po nás chcete?“ Zeptal se klidným hlasem Kazekage, zatímco se stejně jako Temari a Kankurou, připravoval k boji. Odpovědí, mu byly více, než dva tucty shurikenů. Temari všechny svým vějířem odrazila a mezitím, už na tři útočníky před sebou, Gaara poslal vlnu písku, který vytvořil z minerálů v zemi. Naneštěstí pro Gaaru, jeden z protivníků proti písečné vlně poslal Suiryuudan no Jutsu, čímž se jeho písek namočil, a stal se tak méně pohyblivým, až nepoužitelným. Zbývající dva protivníci se snadno následujícími Gaarovými útoky prokrájeli, pomocí jejich mečů obalených raitonem.
Téměř ve stejný okamžik na Temari zaútočili dva z útočníků pomocí Housenka no Jutsu ze země i ze vzduchu zároveň. Neměla možnost se vyhnout, ale Gaarovy se podařilo pomocí písku z jeho tykve útok blokovat.
„Vyměníme se!“ Rozkázal Gaara. Temari bleskově přikývla a skočila před Gaaru a na útočníky s bleskovými meči použila Kamaitachi. Větrné čepele Temarina Kamaitachi dokonale zasáhli svůj cíl.
Zasažení protivníci byli příliš těžce raněni, než aby mohli, pokračovali v boji. Po útočníkovi ovládajícím suiton, nebylo najednou ani stopy. Tak, dva bychom měly z krku, pomyslela si s úsměvem blondýnka a vydala se na pomoc Kankurovi, který se pracně vyhýbal technikám dotonu, nepřátel před ním. Kankurou s sebou měl jen svou loutku Karasu a jeden z jeho protivníků, jeho útoky vždy stačil blokovat, zatímco druhý na něj útočil.
Mezitím se Gaarovi podařilo vytvořit si další písek, který použil pro obranu, zatímco písek z tykve použil k útoku. Techniky katonu, neměli proti Gaarově písečné obraně žádnou šanci. Jeden z jeho protivníků se pokusil o útok z blízka, ale jen tak urychlil svou záhubu.
„Sabaku Sousou.“ Byla poslední slova, která uslyšel.
Gaara snadno zablokoval Goukakyuu no Jutsu, které na něj jeho zbývající protivník poslal, zatímco se nepřítel soustředil na útok, Gaara ho chytil svým pískem a opět pomocí Sabaku Sousou, zabil.
Zbývající dva protivníci, kterým čelili Kankurou a Temari se stáhli v oblaku dýmu kouřových bomb.
Ačkoliv boj netrval dlouho, na každém byly vidět známky únavy.
„Co byli ksakru zač!?“ Ptal se rozčíleně do větru Kankurou.
„Spíš by mě zajímalo, jak se dozvěděli o našich schopnostech. Očividně na nás byli připravení.“ Konstatoval pochmurně Kazekage.
Než se Temari stačila do hovoru zapojit, tak se nedaleko, proti proudu řeky, ozval něčí hlas.
„Suiton: Daibafuku no Jutsu.“ Temari a Kankurou se překvapeně za tím hlasem ohlédli, zatímco Gaara kolem všech, vytvořil zeď z písku. Když voda Gaarovu písečnou stěnu zasáhla, hned poznal, že ten nápor nevydrží.
V okamžiku, kdy se stěna začínala pomalu rozpadat, se stalo něco, co nikdo nečekal. Před Gaarou a ostatními, se objevila postava, s krátkými černými vlasy, oděná do černého trika s krátkým rukávem se znakem rudého květu ověnčeného fialovými plameny na zádech a tmavě modrých kalhotách.
„Mokuton: Jukai Heki.“ Vyslivil neznámí muž a přiložil ruce na zem. Ze země okamžitě začala vyrůstat zeď z hustě propletených větví, která nápor vodní techniky vydržela.
Kdo je to? Jak to, že ovládá mokuton? Pomysleli si všichni.
„Bez obav, já jsem na vaší straně, ale to už vám nejspíš došlo. Jmenuju se Murasaki Shinra.“
„Proč nám pomáháš?“ Zeptala se Temari.
„Tyhle chlápky už nějakou dobu sleduju, ačkoliv mi nedávno zmizeli a chvíli trvalo, než jsem je tady našel. No a taky mi připadalo, že máte trochu trable, tak jsem si řekl, že udělám dobrý skutek.“ Vysvětlil s úsměvem na rtech Shinra.
„Jak to že dokážeš používat mokuton? Podle mých informací, to bylo Kekkei Genkai klanu Senju, ale ani Listová, už myslím uživatele mokutonu nemá, takže co jsi zač?“ Zeptal se poněkud podezřívavě Kazekage. Shinra Gaaru pouze odbyl se slovy: „Tyhle otázky počkají na později, koneckonců je to na delší vyprávění.“
Potom co Jukai Heki splnilo svůj účel, se stěna rozpadla.
„Teď to skončím!“ křikl černovlasý muž směrem k nepříteli. Shinra, použil k ukončení boje jedny z nejlepších technik, jaké uměl. Mokuton: Jukai Koutan, díky které kolem nepřátel začali vyrůstat stromy, a pomalu je začaly uvězňovat ve svém sevření. Potom k překvapení všech, následovala zcela odlišná technika.
„Katon: Gouka Mekkyaku!“ Křikl Shinra a vydechl směrem k nepříteli proud ohně, který zapálil právě vzniklé stromy, které věznily protivníky.
„Nemožné!“ Řekli s úžasem všichni tři.
Naneštěstí, jeden z protivníků se uvolnil ze sevření. Než padl za oběť kouři z hořících stromů ve svém okolí, z posledních sil pomocí techniky Doton: Iwayado Kuzushi poslal na jejich protivníka, několik větších kamenů. Skrz oheň, vylétli na Shinru kameny, zatraceně, tomu se nestihnu vyhnout, pomyslel si, avšak Gaarovy se těsně, před dopadem na cíl, svým pískem kameny podařilo zastavit. Nikdo z nich však nečekal, že na kamenech budou výbušné lístky. Gaara se všechny pokusil před výbuchem ochránit, ale nepodařilo se. Shinra byl při výbuchu několika úlomky kamenů zasažen a utržil těžké poranění na hlavě.
Několik úlomků zasáhlo i ostatní, ale neutrpěli žádná vážnější zranění.
„Musíme odsud vypadnout, nebo nás ten kouř, taky udusí!“ Křikl na ostatní Kankurou.
„V tomhle stavu nemůžeme pokračovat. Měly bychom se vrátit do vesnice.“ Navrhla blondýnka. Gaara souhlasil.
„Jeho vezmeme s sebou. Zdá se, že jeden z úlomků ho zasáhl na hlavě a je v bezvědomí. Přeci jen nás zachránil, tak mu to dlužíme.“ Řekl Kazekage.
„Jsem nejméně zraněný, ponesu ho.“ souhlasil Kankurou a vzal zraněného na záda.
„Běžte napřed, já nejdříve musím ten požár uhasit!“ Přikázal Gaara a pomocí písku, kousek po kousku požár uhasil.
Uhašení zabralo déle, než Gaara očekával. Ostatní dohnal za necelou půl hodinu.
„Konečně jsi nás dohnal,“ řekla Temari, když se Gaara objevil hned vedle.
„Bylo to zdlouhavější, než jsem čekal, ale požár jsem uhasil.“
„Přežil z těch útočníků někdo?“ Zeptal se Kankurou.
Gaara na odpověď jen zavrtěl hlavou.
Všichni společně, se pomalu vydali na cestu zpět do Písečné. Tsunade asi nebude nadšená, že se schůzka odkládá, ale řekl bych, že tenhle chlápek jí určitě bude zajímat, koneckonců je to vnučka Prvního Hokageho a i já mám na něj spoustu otázek, řekl si sám pro sebe rudovlasý mladík a cestou přemýšlel, kdo byli ti, co je napadli a jaká tajemství skrývá jejich zachránce.