Minulost? Tu nechci znát! 7

„Dobré ráno!" vykřikla dlouhovlasá dívka , zabouchla dveře od pokoje a utíkala na snídani.
„Dívej pozor Oppai," napomenula ji Hinata. Dívka však měla hlavu v oblacích. Bylo ji tak nádherně, bylo to jako kdyby mohla létat, vznášela se.
„Dobré ráno," řekl Boruto směrem k Oppai a zakousl se do rohlíku.
„Boru? Půjdeme dneska trénovat s Konohamaru-sensei?" usmála se dívka a házela do sebe lžíci po lžíci svým snídaňovích cereálií.
„No já myslel, že půjdeme jenom my dva," posmutněl blonďáček.
„Ne! Měli bychom začít trénovat s naším senseiem," vyjekla Oppai a lehce zčervenala.
„Fajn! Jak chceš, vezmeme sebou i Kowaie," Boruto byl podrážděný, protože Oppai moc dobře věděla, že jí má víc než jen rád. Chtěl s ní být sám, jenže poslední dobou, no spíše poslední dva měsíce to nebylo možné. Často bývala s jejich senseiem a na něj už moc času neměla. Většinou se vídali jen u jídla, ale občas ani tam ne.
„Měli bychom vyrazit, ať na nás sensei nemusí dlouho čekat," usmála se Oppai a dál hltala svou snídani.
Když do sebe nasoukala půl stolu, vběhla do svého pokoje a začala vyhrabovat věci ze své skříně. Konečně našla to co hledala, sundala z ramínka černé mini šaty bez rukávu a oblékla si je. Na nohy si natáhla šortky, které ji končili v půlce stehen a připevnila si brašničku k pasu, v ní měla kunaie a hvězdice. Stoupla si před zrcadlo a svázala si vlasy do culíku. Poté vystřelila z pokoje a běžela na cvičiště, Boruto běžel za ní.
„Jdete pozdě," utrousil Kowai.
„Moc se omlouváme," špitla lehce.
„To nevadí," usmál se na ni vysoký tmavovlasý mladík.
„Jsme tu všichni tak můžeme začít," dodal sensei.
„Každý si vybere strom, stoupněte si před něj, soustřeďte svou chakru do nohou a až si budete myslet, že v nich máte dostatek síly, vyběhněte po něj, když už nebudeme moct kunaiem udělejte značku kam až jste se dostali," usmál se Konohamaru a názorně jim ukázal co po nich chce.
„Je vám vše jasné?" všichni jen pokývli hlavou a začali plnit úkol. Jako první se rozeběhl Kowai, vyšel pouze dva kroky a pak spadl na zadek. Boruto se též rozeběhl, ten však ještě než doběhl ke stromu zakopl o kořen a obličejem to napálil přímo do kmene. Oppai se rozeběhla, běžela jak nejrychleji to šlo, už byla přibližně deset metrů nad zemí, síla jí však rychle ubývala, kunaiem udělala značku a padala dolů. Byla vyděšená, protože padala hlavou dolů, nevěděla co má dělat. Zavřela oči a čekala na bolest. Ta však nepřicházela, když oči otevřela zjistila, že ji Konohamaru chytil.
„Jsi v pořádku?" optal se a postavil ji na zem.
„Děkuji sensei," usmála se, chtěla říct ještě něco, jenže nemohla, ne před nimi.
„No dobrá, tak co jak jste na tom vy?" optal se a otočil se směrem k jejich stromům. Rudovlasý chlapec jménem Kowai měl svou značku přibližně pět metrů vysoko, bohužel Borutova byla jen dva metry nad zemí. I po celodenním tréninku jim to moc nešlo. Všichni byli unavení a vyčerpaní.
„No dobrá, pro dnešek končíme, zítra ve stejný čas buďte tu," usmál se na ně. Kowai a Boruto se o sebe opírali a snažili se společně dostat z lesního cvičiště. Oppai tam však zůstala a dále se snažila dostat co nejdál.
Boruto vyšel z koupelny, otevřel okno ve svém pokoji a sledoval ulici Konohy. Pak si však všiml něčeho, co nikdy nechtěl vidět. Nemohl tomu uvěřit, do očí se mu hrnuli slzy. Jak mu to mohli udělat...