*Neznámá*: 04
Vítr. Vítr, který je tak typický pro konce léta- nehřeje už, avšak nás ani nenutí se tepleji obléknout, přináší nám zprávu, že se již brzy přiblíží podzim. Uprostřed lávky, na místě, na které už většina obyvatel z vesnice zapoměla stojí dívka. Očima bloumá kdesi v modré obloze a sleduje mraky, jenž líně plují nebem. Stojí bosá, tváře ji lehce chladí tento vítr, hraje si s jejími vlasy a šeptá jí, že se blíží podzim. Něco jí však ani on neprozradí, neřekne jí, že kdosi, kdo před chvíli vyšel z hájku, stojí již jen pár kroků od ní a každým okamžikem je blíž a blíž.
Příchozí už stojí úplně vedle Neznámé dívky, letmý pohled mu stačí, aby si uvědomil, že si ho ještě nevšimla, protože se ztratila kdesi v modři oblak. Opře se tedy o zábradlí hned vedle ní a jakoby nic pozvedne též zrak k nebi, ale jen na okamžik. Než se totiž stihl zahledět do modrého oceánu, něco ho vrátilo zpět na zem- Neznámá vedle něho se konečně probrala ze svého pohroužení do vlastního světa a když si uvědomila, že na lávce už není sama, notně sebou trhla.
Náhle jakoby vítr odvál ten klid a zanechal jen napětí. Neznámá odstoupila kousek od zábradlí, postavila se k nově příchozímu čelem a prohlédla si ho dlouhým pohledem, ve kterém se mísila nedůvěřivost s překvapením.
"Kdo to může být? A proč sem přišel?" začala uvažova Neznámá mezitím, co hleděla na příchozího jako na zjevení.
"Určitě je z vesnice- má na sobě čelenku se znakem Listové, kterou už jsem tolikrát viděla, nejspíše patří k nějaké skupině ninjů v této vesnic- podobné, téměř stejné oblečení nosí někteří ninjové, kteří hledávají Tsunade v nemocnici" rozvíjela dál svou úvahu. Z jejího zamyšlení ji však příchozí po chvilce vytrhl, když promluvil.
"Ahoj," ozvalo se náhle do ticha.
"Ahoj?" nechápavě zopakovala Neznámá, nebyla s to pochopit, to co slyšela- někdo kdo jen tak příjde, stoupne si vedle ní a když nastane napjaté ticho, tak ten někdo pronese jen tak nenuceně "Ahoj"?
"Ahoj" zopakoval a ještě dodal: "To se říká, když se s někým potkáš."
Ticho a nedůvěřivý pohled.
"Eh, no tak já bych se asi měl přestavit první..." odmlka, žádné námitky.
Něco se však změnilo- to napjetí trochu povolilo, i podezřívavost značně polevila, zůstal především údiv a ano asi i trocha zvědavosti se sem vloudila. Proč je ale tak udivená, že se s ní chce někdo bavit?
"Takže já jsem Hatake Kakashi" řekl a na znamení pozdravu zvedl pravou ruku.
Ona chvilku stála a dívala se na něj. Nechápala.
"Proč se s ní ten člověk baví? Jen tak? Sám od sebe?" chvilku takhle přemýšlela, ale pak se náhle rozhodla něco udělat. Udělat něco, čím si sama nebyla jistá.
"Ahoj... r-ráda tě poznávám." vyšlo náhle z jejích úst a dokonce se i trochu pousmála.
Přistoupila zpátky k zábradlí, opřela se o něj a znovu se zahleděla do nekonečné modři.
Napjetí však už zcela opadlo.
Kakashi se na ni na chvíli zkoumavě díval a pomyslel si: "Zvláštní osoba, jakoby se něčeho bála... hm... ne spíš jakoby nedůvěřovala lidem, jakoby se s nimi už dlouho o ničem nebavila."
Chvilku takhle uvažoval, pak pohlédl na nebe a přerušil ticho zcela prostou otázkou.
"Chodíš sem často pozorovat mraky?" zpetal se Kakashi.
"Ne" zavrtěla hlavou a pokračovala: "Tohle je poprvé, co jsem sem přišla."
Rozhovor se začal pozvolna rozvíjet až to chvílemi vypadalo, že jsou starými přáteli, kteří si mají stále co říct. Náhle však přišla otázka, otázka která musela jednou padnout.
"Ani jsi mi vlastně neřekla, jak se jmenuješ?" položil Kakashi otázku.
Sklopila oči a odvrátila pohled, bylo cítit, že něco je špatně. Zatla ruku v pěst a do ticha, které se zde po dlouhé době opět rozhostilo tiše, ne však nelsyšně nebo ustrašeně odpověděla: "Nevím, nemám jméno, nepamatuji si kdo jsem..."
Kakashi chvíli mlčel a jen se na ni díval zkouvavým pohledem. Ona stále uhýbala pohledem.
"No každý by měl mít jméno." začal po chvíli rozvážně. "Takže bychom ti asi měli nějaké vymyslet." dokončil a lehce se usmál.
Ona se přestala tvářit, že ji zaujal lem jejích šatů a pohlédla přímo na něj, takovým tím trochu nedůvěřivým pohledem a zeptala se: "T-to myslíš vážně?"
Přikývl a pohlédl k nebi, zamyslel se a pak řekl: "Co třeba jméno Eve [Ívy]?"
"Eve?" zopakovala.
"No jestli se ti nelíbí..." začal Kakashi trošku omluvně.
"Ne, já jen, že už staršně dlouho jsem byla Nikdo, Neznámá, Bez Jména a teď najednou se to všechno změnilo. Už nejsem Nikdo, jsem Eve." vysvětlila a s obrovskou vděčností v halse dodala: "Děkuji."
Usmál se, skutečně upřímně se usmál a hned navázal: "A jak nebo proč si vlastně přišla do Listové, Eve?"
Nadechla se začala mu vyprávět celý ten příběh od začátku.
Co bude dál když už Neznámá není neznámá, ale je Eve? Neozhodne, že když už má jméno je to to, proč sem měla podle svého snu jít a že dál se musí vydat opět sama? Nebo zůstane?
Málá pozornost pro všechny, kteří čtou tento příběh a nebojí se ztratit všechny své iluze o kráse naší Naznáme, kterou jsem jí sebrala, když jsem jí dala víc než jen písmenkovou podobu
Mise V:je to super stejně jako jméno naší milé neznámé ale furt se nemůžu zbavit dojmu že v tom nějak má prsty Orouš s kabutem,ale asi se mýlím (doufám nerada bych jim křivdila).Ps:stejně si myslím své
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
je to faktis dobrá povídečka.
Já tě tak miluju žes tam dala Kakashiho xD
NA CODE GEASS, NARUTO NEMÁ!!!
ked sa tam objavi kakashi hned ma to zacne bavit
Goood
hezké jen to máno se mi moc do Naruta nehodí nevím proč ale jinak moc pěkný
Hmm... no trošku tam nezapadá no (ale mě se strašně líbí ^_^).