3. Kniha: 10 Díl - Otec a syn...

Naruto zrovna psal nějaký dokument, když mu někdo zaklepal na dveře.
Zvedl hlavu a podíval se na příchozího.
„Ahoj Naruto!“ objevil se ve dveřích zářivý úsměv.
„Ahoj Nami!!“ zazubil se na ní Naruto.
„Tady ti nesu ty výpisy, co jsi chtěl.“ Řekla Nami a položila mu nějaké dokumenty ve žlutých deskách na stůl.
„Děkuji. Ty jsi nějaká rychlá!“ usmál se na ní Naruto.
Nami se pousmála.
„Takže, tým Taie už dostal těžší misi?“ podívala se na něj Nami.
„Jo. Byl hrozně netrpělivý, tak jsem jim přidělil jedno Céčko!“ řekl s úsměvem Naruto.
Nami se podívala do země.
„Ten čas strašně letí…“ řekla zasněně.
„Jo…to jo.“ Opřel se v křesle Naruto a nahodil stejně zasněný úsměv jako Nami.
„Ještě si pamatuju jak jsme měli sensei Kakashimu ukrást rolničky!“ zazubil se Naruto.
Nami se zachychotala.
„Jaden mi o tom říkal.“
„A chvíli na to ani nemrknu a už sedím tady!“ rozmáchl se Naruto rukama.
„Jo jo… Čím víc jsme starší, tím víc ten čas plyne.“ Kývla Nami.
Ale najednou někdo prudce otevřel dveře a narušil jejich klidné vzpomínání.
„Naruto-sama!!! Vaše dcera se vrátila s nějakým klukem!!!! Je v nemocnici!!!!“ řekl rozčíleně Konohamaru.
Naruto s Nami se na něj vytřeštěně podívali.
„…Kataro…!!!“ řekl Naruto se strachem v očích.

Dveře do nemocnice se rozletěli a dovnitř vtrhli Naruto s Nami a Konohamarem v závěsu.
„Kde je má dcera???!!“ křikl Naruto po jedné sestřičce.
„Pá-pátá chodba-!!“ řekla strnule sestřička.
Co se proboha stalo??!!! Udělalo se Nami úzko.
Zatočili doprava a spatřili mladou ženu s růžovími vlasy a tmavě růžovími lehkými šaty na sobě, v podřepu u dvou dětí, sedících na lavičce na chodbě.
Trojice se po nich podívala.
„Kataro!!!“ vykřikl Naruto a ihned se sehnul k dívce.
„Co se stalo??!! Kde jsi zraněná??!! Udělej něco Sakuro!!!“ chytl nejdřív Naruto svou dceru kolem ramen a následně vrhl starostlivý pohled po své ženě.
„Uklidni se, Naruto!!!“ zacloumala s ním Sakura a podívala se mu do očí.
„Co se stalo??!!! Kde jsou ostatní??!!!“ sehnula se ke Kataře i Nami.
Katara posmutněla a zadívala se do podlahy.
„My-oni-!!!“ zvedla rychle hlavu dívka a nevěděla kde začít.
„Kataro. Uklidni se a hezky nám v klidu řekni co se stalo.“ Řekla jí utěšujícím hlasem Sakura a vzala jí za ruce.
Katara ztichla a během chvilky se už tvářila klidně.
„Sensei Jaden s Taiem a Daisakem šli prozkoumat nějaký kult co uctívá Osmiocasého démona.“ Zvedla pohled Katara a podívala se po třech Goninech.
Narutovi se Sakurou a Nami se objevil strnulý výraz.
„A ještě tam ten démon asi vážně bude, protože tady díky Miharovi jsme zjistili že ho tam viděl.“ Řekla Katara a podíval se na kluka, sedícího vedle ní.
„Jadene…Taii!!!“ špitla zděšeně Nami.

Několik kilometrů od vesnice Naka se trmáceli deštěm, po hlavní cestě, dva chlapci, podpírající mladého muže s tmavě blonďatými vlasy.
„Jak mu je Daisaku??!“ podíval se po Daisakovi Tai.
„Já nevím, Taii!!! Nejsem lékařský ninja a kdybych furt používal svůj Byakugan tak bys za chvíli vlekl i mě!!“ řekl rozčíleně Daisaku. Taky měl o jejich senseie strach, ale věděl, že teď je jediná jejich šance, se dostat co nejdřív zpět do Konohy.
Tai se odmlčel.
„Stále spolu válčíme…. Jsme jako věční soupeři, co se snaží trumfnout toho druhého…“ pousmál se Tai a zadíval se do zvlhlé země, zatím co mu kropil zplihlé hnědé vlasy déšť a bubnoval mu na záda.
Daisaku se zarazil a ohlédl se po něm.
„Vždycky to vypadalo že jsme nastejno…ale ty jsi měl něco co já ne…v tom jsem tě nemohl nijak překonat…měl jsi tátu, Daisaku.“ Řekl Tai a podíval se Daisakovi do očí.
„Promiň že sem tak vynervovanej a celou dobu tě otravuju…ale když jsem našel i tuhle věc, ve které jsem tě nemohl dohnat…nechci abych v tom musel bejt ještě někdy pozadu!!!“ posmutněl Tai a podíval se na Jadenovu sklopenou hlavu a bezvládné tělo.
Daisaku ho upřeně sledoval.
„Nebudeš!!! Neboj se!!!“ zamračil se rozhodně a odhodlaně se na Taie usmál.
Tai se pousmál s díkem ve tváři a pak se oba už soustředili na cestu před nimi.
Neústupně se zamračili a přidali do kroku.
Hnali se deštěm jako o život a nevnímali slábnoucí nohy a nedostatek kyslíku v plicích.
Vydrž tati!!!! Zatnul zuby Tai.
Ale takové tempo a únava si přece jenom začínali vybírat svou daň.
Oba začínali zpomalovat, až jenom zadýchaně vlekli nohy po bahnaté zemi, kalužemi dešťové vody.
„Teď-nemůžu-zastavit!!!“ procedil Tai mezi zatnutými zuby, zatím co se mu kalil zrak vodou, co mu ztékala z vlasů, a únavou.
Daisaku na tom nebyl o nic lépe a začal klopýtat.
Z posledních sil je nasměroval pod jeden listnatý strom u cesty a skácel se v mdlobách k zemi na cestě.
Tai zatnul zuby ještě pevněji, když opora na levé straně zmizela.
Nevzdám se!!!...nikdy…!!! problesklo mu hlavou, než sebou s Jadenem švihl ke kmenu vysokého stromu.
Jaden se převalil na záda a Tai zůstal ležet na břiše.
Svět, co viděl očima, se začínal propadat do tmy.
Promiň…tati…
Po chvilce ještě rozpoznal několik bot, které se objevili kus od něj a zaslechl něčí hlas…
„Proboha!!!... Taii!! Zlato slyšíš mě???!!!“ poznal ten laskavý hlas.
Mami… Pousmál se. Jeho svět zahalila noc…

„No tak Jadene!!! Netoč se s ním tolik!!! Ještě se mu udělá zle!!!“ slyšel starostlivý hlas své matky Tai.
Ale v tu chvíli mu to bylo úplně jedno.
„Neudělá!!! Jestli je alespoň trochu po mě tak neudělá!!!“ ozval se veselý hlas jeho otce, zatím co ho držel v náruči a točil se s ním na patách dokola jako na kolotoči.
Tai se vesele smál svým zvonivým dětským hláskem, zatím co cítil kolem sebe svištět vítr a viděl rozmazané šmouhy okolí.
Otevřel své malé oči a podíval se na svého otce, jak se na něj usmívá svým zářivým úsměvem, který se mu tak líbil.
„To už stačí!!!“ vmísila se do toho Nami a vzala si Taie do náruče.
„Takovéhle skopičiny můžete tropit, až budeš starší, viď?“ laskavě a mile se na něj usmála, zatím co jí Tai s chichotáním tahal za její dlouhé hnědé vlasy.
Vedle jejího obličeje se objevil ten Jadenův, když objal Nami kolem ramen.
Lehce cvrnknul Taie do čela, načež se Tai zase rozhyhňal.
Oba se na něj dívali a usmívali…

Ani jsem nevěděl, že tuhle vzpomínku mám… Pomyslel si Tai, když se probral ze snu a otevřel oči.
Sluneční světlo mu svítilo do obličeje a jeho tvář ovíval lehký vánek.
Zaostřil pohled a narovnal se.
Seděl v bílé místnosti a otevřeným oknem napravo na něj foukal ten vánek.
Tai se zvedl z postele a zamířil k oknu.
Opřel se o parapet a rozhlédl se ven.
Přejel pohledem po střechách a jeho zrak se zastavil na šesti kamenných hlavách, vytesaných ve skále.
Konoha… Roztáhl se mu na tváři úlevný úsměv a plácl sebou, s roztaženýma rukama, na postel.
Ale co táta!!! Vzpomněl si najednou na jejich nedávnou misi a jak se trmáceli s Daisakem deštěm, dokud neupadli do bezvědomí.
„Do háje, do háje!!!“ zatnul zuby Tai a rychle se natáhl po oblečení, které leželo složené na stolku vedle postele.
Najednou někdo vzal za kliku a dveře se otevřeli.
V nich se objevily blonďaté vlasy.
Katara nakoukla do pokoje, ale vypískla a zabouchla zase dveře.
„Nemůžeš dát na dveře cedulku ,,Převlíkám se!“ nebo tak něco??!!!!“ ozval se její vzteklý a rozpačitý hlas za dveřmi.
Tai zrudnul a dal si omluvně ruku za hlavu.
„Sorry!!!“ zazubil se směrem ke dveřím.
„A co kdyby si ty příště zaklepala??“ přimhouřil oči, když vyšel oblečený na chodbu.
„Noo…“ došlo Kataře že má pravdu a lehce zrudnula zase ona.
„Protože sem dcera Hokageho a ta klepat nemusí!!!“ zatvářila se důležitě a založila si rozhodně ruce na prsou.
„Eh…jo…“ zatvářil se sklesle Tai.
„A radši doufej že žádný příště nebude!!“ dodala Katara a založila si ruce v bok.
„Hmmm“ zahučel nepřítomně Tai a podíval se někam do chodby.
„Kde je Jaden???“ naklonil se k ní s obavami v očích.
„Pojď za mnou!!“ mávla Katara rukou a rozeběhla se pryč.
Tai jí následoval.

Za chvíli dorazili k nějakým dveřím a vstoupily.
Ocitli se v pokoji, stejném jako byl ten před tím.
Ale rozdíl byl v tom, že tenhle byl plnější.
A to tím, že tam byly lidé.
Jaden ležel v posteli a stále měl zavřené oči.
Za ruku ho držela Nami, sedící na židli vedle něj a měla starostlivý výraz.
Před postelí stály Sakura s Narutem.
Trojice se otočila po příchozích.
„Taii!!“ rozzářil se trochu Namin obličej a zvedla se ze židle.
„Ahoj mami…“ pousmál se Tai, když ho objala, ale zrakem se stále díval na Jadena.
„Přežije to, že jo?“ podíval se na svou matku s lítostí a nadějemi v očích.
Nami se pousmála a pohladila ho po vlasech.
„Jasně že jo…!!“
Tai se rozzářil a pevně Nami objal.
„Ale bude trvat než se probudí…“ dodala Nami.
„Jak to?“ vzhlédl na ní zase Tai.
„Byl skoro polomrtvý, když jsme vás našli. Musí si pořádně odpočinout a uzdravit se.“ Řekla Nami a sedla si opět vedle Jadena.

Katara smutně sledovala Taie jak sleduje jejich senseie, ležícího bezvládně v posteli.
Nami s Taiem se na něj tak ustaraně dívali…
Katara se přitiskla k Narutovi a objala ho.
Bylo jí Taie líto, ale zároveň byla ráda, že se to nestalo jejímu otci.
Naruto se na ní pousmál, pohladil jí a položil jí ruku na rameno.
Potom vrhl letmý pohled po Sakuře a naznačil, že by měli jít.
Následně všichni Uzumaki opustili místnost.
Než Sakura zavřela dveře, Katara ještě nakoukla skulinkou dovnitř.
Uzdravte se brzo, sensei Jadene…

„Jak je ti?“ podívala se na Taie Nami.
„Mě je dobře…a to jenom díky tátovi…!!“ pousmál se Tai a zadíval se na Jadena.
Nami mu prohrábla vlasy a věnovala mu povzbudivý úsměv.
„Neboj se!! Už jsme byly s tvým otcem i v horší bryndě a jsme tu pořád, ne?“ zazubila se na něj.
Tai jí úsměv oplatil.
„To mi musíš jednou povědět!!“ řekl vesele.
„To ti poví táta, až se probere.“ Usmála se na něj Nami.
„A teď jdi domu a ještě se prospi. Ať nabereš zase síly. Musím, říct, že jsem na tebe vážně pyšná!“ usmála se na něj Nami a Tai se jí zadíval do očí.
„Udělali jste s Daisakem pro Jadena vážně maximum…i na váš úkor… to by nedokázal každý student…!“přivřela oči a usmála se na něj.
Tai sklopil pohled a trochu se začervenal.
„Díky mami…“
„Tak běž…“ řekla Nami a Tai po chvilce kývnul a vydal se ke dveřím.
Ve dveřích se ještě naposled podíval na Jadena a usmál se na ní.

Nami se dívala na dveře, ve kterých zmizel Tai.
Můžeš na něj být vážně hrdý…Jadene. Podívala se na klidný Jadenův obličej.