Letní večer 32

Hinata zdrceně zatřásla hlavou, teď už bylo stejně pozdě a Neji s Tenten se to nejspíš stejně hned tak nedozví. Jejich společní přátelé se pravděpodobně budou v přítomnosti obou ninjů potutelně usmívat, ale neřeknou ani slovo. Hinata se jen modlila, aby tomu její jinak velmi všímavý bratranec nevěnoval pozornost.
Hinata si dodala odvahy a postavila se, seděla tu bezradně už dost dlouho, snad víc než pět minut, zatímco ji vesničané bez zájmu obcházeli. Měla by teď jít za Tenten a tvářit se jakoby nic. Ano, přesně tak to teď musí udělat.
Dívka však nestihla udělat jediný krok, když před ni doskočil Naruto, a všechno její sebevědomí, které tak pracně získala, bylo zase pryč.
Naruto se k ní naklonil, což dívku málem porazilo samo o sobě a zašeptal jí do ucha: „Nikomu neříkej, že to už víme jo? Zatím to bude tajemství!“
Tmavovlasá dívka se zmohla jen na chabé přikývnutí, ale mladíkovi to očividně stačilo, protože se široce usmál a rozplynul se v obláčku dýmu.
‚Kage bunshin.‘ projelo Hinatě mimoděk hlavou a teprve potom si uvědomila, co to znamená. Jistě nebyla jediná, za kým Naruto poslal svůj klon. Všichni, kteří se to dozvědí, budou před Nejim a Tenten mlčet.
Dívce se zvláštním způsobem ulevilo. Měla spoustu času, aby vymyslela, jak Nejimu říct, že jejich tajemství už tajemstvím není. Teď měl jiné starosti a tohle jistě počká.
Hinata se sama pro sebe usmála, teď musela jít za Tenten a pomoci jí s tou večeří, to byl jediný aktuální problém, který musela řešit. Dívka se ještě jednou usmála a přidala do kroku. Čím dřív tam bude, tím líp.

„Sakura-chan?“ zašeptal Naruto a opatrně nakoukl do ordinace.
„To už si to vyřídil?“ zeptala se dívka napůl překvapeně. S Narutem si člověk prostě nikdy není jistý na čem je.
„Zařídily to moje klony.“ začal Naruto opatrně, ale když se dívka usmála, tak se rozjel: „Jeden jsem poslal najít Kibu, aby mu řekl, že je to tajemství, tak ať dělá jakoby nic a řekne to každému, komu tu novinku poví, jak jsi chtěla, a dalšího jsem poslal za Hinatou.“
„Ale Neji to Hinatě sám řekl ne? Ta přece nemusí nic hrát.“ podivila se Sakura.
„No ale Hinata ví, že mi to Kiba řekl, tak jsem ji poprosil, aby to Nejimu neříkala.“ namítl Naruto a snad instinktivně si kryl hlavu.
„Aha.“ zašeptala růžovovláska zamyšleně, tohle ji nenapadlo. Naruto ji občas zaskočil tím, že mu mozek čas od času fungoval tak dobře.
„A co Lee?“ napadlo dívku náhle.
„Ten neví, že to už není tajemství.“ řekl Naruro zamyšleně. „Alespoň Kiba tvrdí, že by to vědět neměl.“
„A je si tím jistý?“ zeptala se dívka váhavě.
Naruto se nad tím zamyslel a na malou chvilku si vybavil vzpomínky, které mu poslal klon.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Kibooo!“ zavolal na něj známý hlas a mladík se otočil. Zrovna se chystal rozloučit s Shikamarem, když se tam objevil Naruto.
„Myslel jsem, že půjdeš za Sakurou.“ namítl mladík místo pozdravu.
„Taky že jo.“ řekl Naruto s pro něj velmi typickým širokým úsměvem a dodal: „Sakura-chan říkala, že by jsme to měli oslavit, takže Neji s Tenten zatím nemají vědět, že se to profláklo.“
„Bezva nápad!“ zajásal Kiba a Akamaru potěšeně zaštěkal. „Budou nadšení.“
„Tím bych si tak jistý nebyl.“ zabručel Shikamaru, ale nikdo mu nevěnoval pozornost, takže si další názory nechal pro sebe: ‚Kdyby chtěli, aby jsme to věděli, tak by nám to řekli sami.‘
„Slyšel jsi, Shikamaru? Je to tajemství.“ obrátil se Kiba stejně nadšeně jako předtím na přehlíženého Naru a mladíkovi došlo, že tomuhle jen těžko zabrání, i když by to mohl prozradit Nejimu, čímž by nejspíš mladému Hyuugovi prokázal laskavost, ovšem jeho ostatní přátelé by ho nejspíš ukřižovali, což by rozhodně byla otrava.
„Dobře, ale měli by jsme zajít za Hinatou.“ nadhodil ještě Kiba zamyšleně a zase se otočil na Naruta, který se jen nechápavě zeptal: „Ale proč?“
„Já jsem to vytáhnul z Hin, takže jestli se Nejimu přizná, tak máme po překvápku.“ pokrčil Kiba rameny.
„Tak já to zařídím.“ řekl klon vesele a udělal dalšího, který se okamžitě vydal směrem, kde viděl Hinatu naposledy.
„A co Lee?“ zeptal se ještě Naruto zamyšleně.
„Ten přece neví, že se to dostalo ven, tak mu nic neříkej, aspoň nebude muset před Nejim a Tenten předstírat, v lhaní stejně moc dobrý není.“ odpověděl Kiba a znovu pokrčil rameny.
‚A ví to vůbec?‘ napadlo Shikamara otráveně, ale nechal to být.
„Tak jo.“ prohlásil Narutův klon s úsměvem, a než zmizel, ještě dodal: „Dej teda vědět ostatním, jo?“
„Spolehni se.“ stihl ještě klon zaslechnout, než se jeho vědomí opět stalo součástí mysli originálu, který čekal před nemocnicí a třel si bolavá místa po Sakuřině ráně.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Jo je.“ ujistil ji mladík a usmál se.
„Bezva, takže teď můžeme vymyslet, jak to uděláme s tou oslavou.“ začala Sakura vesele a krátce se podívla na hodiny na zdi. Zřejmě čekala nějakého pacienta, ale očividně měla ještě nějaký čas, protože se na něj zase otočila.
„Já myslela, že to naplánujeme spolu.“ ozvala se od dveří námitka, ale nezněla naštvaně ani dotčeně. Naruto se krátce otočil a pohled mu na chvíli spočinul na Ino. Blonďatý ninja si vlastně nikdy nebyl úplně jistý, co si o dlouhovlasé kunoichi myslí, ale zcela jistě věděl, že ji nemá nijak moc rád. Vždycky to pro něj bylo Sasukem posedlé pako, ale taky to byla Sakuřina rivalka. Občas se ale k sobě chovaly jako kamarádky, což Naruta mátlo ještě víc.
‚Holkám prostě nerozumím.‘ napadlo mladíka a pustil to z hlavy.
„Naplánujem, ale to neznamená, že do toho Naruto nemůže mluvit.“ řekla Sakura, ale moc přátelsky to neznělo. Tohle byl zřejmě jeden z těch okamžiků, kdy se k sobě nebudou chovat hezky, pro Naruta to ovšem pouze znamenal, že by měl raději vypadnout.
„Klidně to naplánuj s Ino.“ řekl mladík vesele a zamířil dveřmi pryč. Sakura mu ovšem nevěnovala příliš pozornosti, takže si snad ani nevšimla, že odešel.