Vůdkyně Písečné 2.část

Informace

Tak oficiálně je povídka v půlce. Moc děkuji, kteří si povídku přečtete. Budu ráda i za komentář a pokud mi napíšete, co mám zlepšit budu ráda Na obrázek opět nevlastním autorská práva stejně jako na ostatní obrázky

VE SKRYTÉ ZVUČNÉ
„Hinato? Jsi si jistá, že Nejiho odvedli sem?“ Poněkud vystrašená Nami lehce a tiše našlapovala po cestách ve skryté zvučné vesnici. Tady to ráda skutečně neměla, ale poslušně klusala za Hinatou.
„Vím, že tady někde bude. Musí tady být.“ Řekla s velkým odhodláním Hinata, až Nami začala přemýšlet, jaký vliv na ní asi má manželství s Narutem. Z ničeho nic se před ně někdo postavil, bylo to tak neslyšitelné, že do něj Nami, která se dívala do země, vrazila.
„Ahoj Nami, drahá, jak rád tě vidím.“ Ušklíbl se.
„Kaguya Kimimaro.“ Hlesla tiše Nami. Bělovlasý mladík jen chrčivě zakašlal a kývl hlavou. Hinata ho chtěla postavit, ale v tu chvíli se za nimi vynořil další člověk.
„Mateki: Mugen onsa!“ Zakřičel a Nami s Hinatou padly na kolena. V tu chvíli je Kimimaro chytil a odvedl do cely. Nami a Hinata pořád ještě lehce otupělé se na sebe vyděšeně podívaly.
„Myslíš si, že to zvládneme?“ Pípla Hinata. Nami si ji přitiskla k hrudi, ale jako by ji vůbec nezaregistrovala.
„Nic z toho by se nestalo, kdyby nás Temari s Kankurou sledovali. Jsem příšerná, tvrdohlavá, ale tohle se nesmí Gaara dozvědět. Nemůže.“ Šeptala, ale stejně ji Kimimaro slyšel a když přišel až k mřížím, na tváři mu hrál zlomyslný úsměv. Těžce zakašlal, nadechl se a silným hlasem jí řekl.
„No k tvé plné spokojenosti jsem se rozhodl, že tě pustím Nami. Dojdeš zpět a vyřídíš, že Naruto a Gaara si pro tu černovlásku musí přijít sami.“
„A co Neji? Co jste s ním udělali?“ Vrhla se Hinata rozzuřeně po mřížích.
„Ve skutečnosti byl na misi a jeho nepřítomnost mi zkrátka posloužila jako návnada a evidentně byla účelná. Jste zřejmě skutečně jen hloupé husy, které by bez dozoru neměly udělat ani krok.“ Zarachocení klíčů a dveře cely se otevřely. Kimimaro Nami vyvedl ven a za bránou do Zvučné vesnice ji opustil. Nami nevěděla, co má dělat. Chtěla za Hinatou, ale to by nemělo cenu a to ona dobře věděla. Teď to bylo nebezpečné, zbývalo doufat v jinou pomoc. Nakonec se otočila zády ke Skryté Zvučné vesnici a vydala se do Písečné. Doufala, že Gaara to pochopí a pomůže Hinatě.

VE SKRYTÉ PÍSEČNÉ
„Hledali jsme je snad všude. Asi to nemá cenu.“ Temari jako momentálně jedna z mála logicky smýšlejících osob se snažila Gaaru přemluvit, aby už Nami nehledal. Nějak si domýšlela, že to dopadne zle a s Gaarou to tak znovu hodně zamává.
„Nemá to cenu? Jde o moji ženu! Jde o vůdkyni Skryté Písečné!“ Temari se snažila Gaaru uklidnit a ještě upozornit na jeho závazky vůči vesnici, ale jakoby najednou ohluchl. Vedle Nami šly všechny jeho povinnosti stranou. Znamenala pro něj víc, než by kdy řekl. A teď tady před ním stála jeho sestra, která by jej měla podpořit a pomoct mu a ne zrazovat všechny jeho naděje a odvádět ho od ní. Raději ji nechal být a odešel za Narutem, který stál u brány. Díval se do dálky, jakoby každou chvíli měla přiběhnout Nami s Hinatou. Gaara došel až k němu a položil mu ruku na rameno, vztekle se otočil.
„Vůbec bych se nedivil, kdyby od tebe odešla dobrovolně.“
„Jak to myslíš?“ Naruto mávl vztekle rukou. Gaarův nechápavý výraz ho však přiměl, aby objasnil vztek, který mu proudil tělem.
„Řeknu to takhle, Nami je moc citlivá. Sice je tvrdohlavá, velmi schopná, odvážná, ale i citlivá. Má ráda přírodu, zvířata. Myslím, že už rozumím, co na ní tenkrát Kiba viděl.“ Gaara se jen s nezměrným překvapením podíval na Naruta.
„Kiba? Jak to myslíš, co na ní viděl?“
„Chodili spolu. Měl jí moc rád a ona jeho taky. Ani nevím, proč se rozešli, ale vyměnila skvělého milého kluka za chladně jednajícího a utiskujícího vůdce.“ Naruto se podíval Gaarovi do očí. Jeho výraz se ani na vteřinu nezměnil, ale uvnitř se mu drolilo srdce. Nejen, že se cítil zrazený dívkou, kterou miluje, ale být označen za utiskujícího se ho dotklo. Chtěl něco namítnout, ale v tu chvíli si všiml, že se k vesnici někdo blíží. Byla to drobná blondýnka, vlnité vlasy se jí v kyvadlovém stylu pomalu pohupovaly sem a tam. Šla pomalu, plouživým pohybem a každý nový krok jí působil čím dál větší obtíž a na každém kroku ztrácela víc a víc odvahy a sebevědomí a to ji zpomalovalo. Připadala si, že vše je jen a jen její vina. Přece jen však v ní bylo ještě dost sil, aby došla až k bráně. Naruto, jen co došla k němu, objal ji a přitiskl k sobě, jako by ji chtěl rozmáčknout.
„Nami, jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?“ Lehce zavrtěla hlavou, ale Naruto ucítil, že jejím celým tělem otřásají vzlyky. Jemně ji od sebe odtlačil a podíval se jí zpříma do modrých očí, ve kterých byly slzy.
„Tak co se děje? A kde je Hinata? Nami, mluv, prosím tě.“ Naléhal na ni, že začala pomalu nabírat na novou vlnu vzlyků, ale ustála to a se snahou vyhovět se dala do řeči.
„Oni… oni si ji tam nechali.“
„Kdo oni?“
„Zvučná čtyřka.“ Zašeptala, že ji sotva slyšel.
„Jak jste se tam dostaly? A proč vás unášeli?“ Narutova poněkud zmatená otázka vyvolala v Nami ještě větší pocit viny, ale musela mu to vysvětlit, ať už to znamenalo cokoli.
„No, oni nás neunesli. Hinata chtěla, aby jí pomohla zachránit Nejiho.“
„Toho jsem ale posílal na misi s Ino a Shikamarem, už by měl být zpět ve vesnici.“
„Já vím. Byla to past, chtěli dostat Hinatu, protože věděli, že pro ni přijdeš.“ Mluvila smetanovým hlasem s nejistým tónem. Na tvářích jí zůstaly stopy po slzách a občas ještě popotahovala, ale pozvolna se uklidňovala. Naruto vypadal přesně naopak. Jeho klid upadl někam do nitra a na povrch vyvstal vztek.
„Jestli jí něco udělají. Zabiju je. Gaaro? Jdeš se mnou?“ Gaara kývl, ale v Nami tím kývnutím vyvolal náhlou vlnu hysterie.
„Ne… nemůžete jít. Čekají na vás. Oni vám určitě něco udělají. Ať jdou jiní.“ Nami si sice z celého srdce přála, aby ji zachránili, ale strach o bratra a manžela ji naplňoval strachem a chtivostí ochránit své nejbližší zároveň jí přišlo divné, že ji propustili bez větších námitek a zmocnil se jí divný pocit. Gaara se na ni chladně podíval, že se jí jakákoliv další slova zaklínila v krku.
„Jistě, že půjdu. Cítím za to odpovědnost.“ Přitom se od Naminy tváře odvrátil.
„Kankurou, Temari pojďte. Madam si určitě poradí sama.“ Řekl to se stejným chladem, ale všichni kolem, kromě Naruta, v tom ucítili záchvěv zklamání a vzteku, Naruto byl natolik vyhozen z koncentrace o uvěznění Hinaty, že se Nami, jíž byla poslední věta určena, ani nezastal a tak jen s dlaněmi na očích odběhla do domu, lehla si na postel a rozplakala se. Na nočním stolku byla postavena fotografie z její svatby. Vzala si ji do pravé ruky a levou si otřela slzy. Vzpomněla si, jak byla tehdy šťastná a na tváři se jí mihl úsměv. Najednou někdo zaklepal na dveře. Nami nasadila milý úsměv, vzpřímila svou drobnou postavu a došla ke dveřím, otevřela je. Ve dveřích byl tmavý Jounin s poněkud delší bradkou. Nami se koutky zvedly ještě výše. A zdvořilým až podlézavým hlasem hosta uvítala.
„Yuuro-san. Moc ráda vás vidím. Gaara tady není, pokud ho hledáte.“ Yuura zavrtěl hlavou, pak řekl chladným, přesto naléhavým hlasem: „Nami-sama. Pojďte prosím se mnou, ale rychle.“ Nami jeho tón a řeč vyděsily, rychle se oblékla a vyrazila za ním. Cestou minuli několik Ninjů z Písečné, ale ti je téměř nezaznamenali a ti co je zaznamenali, se zdvořile usmáli a pozdravili. Nami s Yuurou tak došli až k bráně. Zastavili se.
„Co se vlastně děje? Stalo se něco Gaarovi, nebo Narutovi, nebo…“ Nedořekla, protože uslyšela jiný hlas jdoucí z křoví.
„Ne, nikomu se nic nestalo a ani nestane, pokud budeš hodná.“ Ze stínu vyšel červenovlasý a šedooký člen Akatsuki a na blondýnku se usmál. Chtěla proti němu bojovat, ale než se stačila pohnout, chytil ji za paže a Yuura ji praštil něčím po hlavě, upadla do bezvědomí a ti dva ji přenesli do Akatsuki.

U AKATSUKI
Nami se probrala až v Peinově kanceláři. Pein seděl za stolem a upřeně na ni hleděl.
„Doufám, že ses dobře vyspala. Utekla si nám. To sis opravdu myslela, že tě jen tak necháme jít. Jednou pro nás pracuješ a tak to taky zůstane. A co Gaara?“
„Co je s ním?“ Vyštěkla Nami aniž si uvědomila, co tím způsobila. Pein se pohodlně opřel do křesla se škodolibým úsměvem.
„Čekal jsem tuhle reakci. I když jsem nevěřil, že po tom, co se stalo, bys toho byla schopná.“ Při těchto slovech vstal ze židle a přešel až k Nami. Pohladil ji po tváři, až se otřásla odporem.
„Co po mě vlastně chcete? Chcete, abych špehovala? Abych donášela?“ Pein zavrtil hlavou a Nami projelo mrazení. Odhrnul ji vlasy z ucha a přiložil k němu své rty.
„Má drahá už nejsi dost důvěryhodná. Vlastně nikdy si tak úplně nebyla jako Kiba a já vím, že taková ani nebudeš. Už pro nás nic neznamenáš, ale Kiba ti stále důvěřuje, určitě máš něco, co by nám mohlo uškodit. Chceme tě odklidit.“ Nami se rozšířily oči hrůzou, bylo to horší než čekala. Chvíli se ještě dívala na Peina než dovnitř vstoupil Hidan a odvedl ji pryč, jedno bylo pro ni jisté: nechtěli ji nechat jít.

Poznámky: 

Děkuji moc všem, kteří jste si přečetli druhý díl. Doufám, že se vám bude líbit
Povídku věnuji uživatelce:

mestekova