Romantika

Co…. Cože? ‘‘ Nechápala jsem. Jakou chybu o čem to mluví. Přece jsem nic tak zlého neudělala.
„Pojď něco ti ukážu.‘‘ Ŕekl klidně za ruku mě dovedl do pokoje, Hinata tam jen stála nepochopila co se tam stalo, ale dál to neřešila.
„Pojď sem.‘‘ Pobídl mě a já se usadila vedle něj. Pousmál se na mě a podal mi fotku, tu samou kterou měl včera. Konečně uvidím co je na ní.
Byla trochu stará, pár let, ale nic neměnilo na to co byl na ni.

Hidan už nestihol zastaviť kosu a oddelil Tenten, tie zrastené prsty.

,,Aúúúúúúú!“ skríkla Tenten.
,,Ty blbec! Všetko si pokazil! Padaj preč!“ povedal Tentenin záchranca.

Hidan ho poslúchol a odišiel. Tenten sa pozrela na svoje prsty. Rana bola hlboká a tieklo z nej veľa krvi. Zrazu sa Tenten zakrútila hlava a odpadla-

Slnečné svetlo svietilo Tenten priamo do očí. Bol to dosť nezvyčajný budíček. Veď slnečný lúč ju zobudil naposledy pred troma mesiacmi.

Kde to som? Čo sa to stalo? Spomínam si! Odpadla som. Moje prsty!

Sasuke si tiše házel nejpotřebnější věci do batohu. Byl zvyklí se rychle přemístit a tak mu nedělalo problém vybrat potřebné věci.
„Takže ty máš misi s Akane?? Tak to jsi třída kámo!!“ pousmál se Kotoke a s prásknutím odhodil svou masku do kouta za postel.
„A co je to vůbec za misi??“ zvedl oči orámované brýlemi Tsuki.
„Já nevím… máme najít a zabít nějakého špeha či co…“ odpověděl Sasuke a zapnul přezku na batohu.
„Přenu ti hodně štěstí! Ať se ještě vrátíš!!“ Ušklíbl se Kotoke.

MINULOST, PŘÍTOMNOST A BUDOUCTNOST

Jak to sakra ta ženská myslí, ta podoba, ta podoba, přemýšlel, je fakt divná, už abychom byli v té zemi vírů.

Narutova omluva

„Sakuro, nešla bys se mnou na dnes na ramen?“ zeptal se jednoho podzimního dne Naruto.
„Dnes nemůžu, Naruto, vidíš že mám moc práce, ne?“ odpověděla Sakura hrabajíce spadané listí v zahradě Haruno domu.
Naruto se ale nedal odbít a pohotově pokračoval v pozvání:„To neva. Tak třeba zítra nebo pozítří.“
Sakura zrudla a vykřikla: „Ani zítra ani pozítří, je ti to jasný?! Nemohu s tebou chodit, když miluji S…Sasukeho.“ Nato sklonila hlavu a povzdychla si.

Tak toto je chabý pokus o Funny FF, tak budte mierny :-)

Je 24. novembra a všetci z Konohy a aj Skrytej Piesočnej sa zišli na námestí Konohy, kde stála Tsunade v zimnej móde a celá sa triasla.
*Uf, brrrrr! To je ale zima! Nikdy sa už nenechám prehovoriť na zimnú módu! V tej minisukni a v tričku na ramienka sa necítim svoja! Len počkaj Jirayia! Kaď sa mi dostaneš do rúk-!* Tsunade sa zastavil, no skôr zamrzol tok myšlienok, keď už Naruto začal byť nervózny a začal po Tsunade kričať, nech už konečne začne.

,,Ach,… proč jsi mi to jen udělal?? Jen jedinkrát jsem se zamilovala a to do mého milovaného Dana a konečně jsem zas v duši ucítila teplo, rozkoš a touhu, potom být zase hýčkána, konečně jsem uviděla kousek světla, v mém světě temna bez lásky, něhy a porozumění…. Dal jsi mi toho hodně, jsem ti vděčná, ale vzal sis za to příliš velkou daň, na to jak to bylo krátké… Ale pro mne to byl ten nejdelší okamžik a navždy zůstane v mém už tak hořkém srdci zapečetěn.“

„Co je to?‘‘ Zamžourala jsem a natáhla ruce dopředu, něco bylo přede mnou, nějaká šmouha.
„Hmmm….‘‘ Znovu jsem zamžourala. Všechno mě bolelo, hlavou se mi pořád sem vraceli vzpomínky na ty postavy a v černém. Znovu jsem se roztřásla, co když mě teď chytli, co stalo s Raiem.
„Klid, už je v pořádku jsem tady.‘‘ Promluvila ta šmouha nade mnou. Rayi, je v pořádku díky bohu.
Natáhla jsem ruce k němu, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Šmouha přede mnou se začala rozjasňovat. Byl to on opravdu, nic se mu nestalo.

Jesenné ráno

Nawakyho sa mnoho ľudí pýtalo kam zmizol pred toľkými rokmi a hlavne prečo sa už nevrátil no ani on sám to nevedel. Odpoveď na túto otázku nemala nikdy vyjsť najavo. Jediní kto ju vedel si ju zobral do hrobu spolu so sebou. Nawakymu sa podarilo vytiahnuť zo starého otca iba jednu jedinú vec ohľadom tejto témy a to...
„Nemohol som sa vrátiť, pretože som sa bál pozrieť jej do očí po tom, ako som ju zradil!“

Pred niekoľkými dňami

„Hmmmm….. mohla bych se tě zeptat na jméno?‘‘ Oslovila jsem ho. Pořád jsem se červenala.
„Promiň asi jsem se měl představit prví.‘‘ Odpověděli, já stále čekala na jméno. Nastalo dlouhé ticho, bylo mi to trochu nepříjemné, ale zeptala jsem se ho znovu.
„Jmenuji se Ray.‘‘ Odpověděl mi konečně na co jsem se ptala. Hmmm nikdy jsem oněm neslyšela, nu což nemůžu znát všechny. Připadal mi milí, škoda, že jsem si ho nevšimla dřív.¨
Šli jsem dál pořád jsem po něm nenápadně pokukovala, byl tak sladkej.

„No tak!!! Zaber!!! Makej!!!“ Teruki právě řval na Sasukeho který se neobtěžoval nic dělat. Právě bojoval s Amayo ale moc to nevypadalo. Amayo proti němu vždy udělal nějaký výpad ale Sasukemu stačilo aby zvedl jednu ruku a Amayo se válela v prachu na zemi.

,,Sakura, čo si na práškoch!??!´´ Naruto už mal pudla v rukách a podal ho Sakure, keď sa uistil že ho dobre drží, podišiel ku Kakashimu a Sasukemu ktorí už čakali na odchod do kancelárie Godaimeho oznámiť úspešnosť misie a podať pudlov majiteľovi.

,,Hej, babi-Tsunade! Nesieme ti tých otrasných pu-!!!!´´ Naruto vtrhol do kancelárie a chcel oznámiť svoju správu, no nemohol keď vedľa videl majiteľa tých pudlov.
,,Dopovedz to mladý muž!´´

Láska

Když přišel jsi k nám
Já milovala tě
Však tys byl stále sám
S nikým nebavili jsi se

Bylo mi tě líto
Však nezájem jsi jevil
Já nezazlívala ti to
Vším jsi mě okouzlil

Byla to ta pravá láska?
Nebo jen ty dětské city?
Láska, která všude praská
Její břehy jsou vylity...

Tys nikoho neměl rád
Ale někdy jsi byl milý
Doufám, že se vrátíš, snad...

Čekám na tvou lásku!

Volám ti uprostred noci, volám do okna...
Lístky opadávajú z gerbery v tvojom okne,
Tá kúzelná noc, presýtená hviezdami,
Potreboval by som počuť, že je všetko v poriadku...
No dnes necítim tú známu vôňu...
Prázdnota večerného okna,
Chlad miestnosti, ktorý ma mrazí...

Zdvíham hlavu k výške oblakov,
Volám ťa späť do svetla...
Som uväznený v lži,
V tvojich lžiach,
Kde si sľubovala, že všetko bude v poriadku...

Je to tak smiešne, volal som ťa pred minútou,
Robím to znova a znova...
Nemyslím už, že to je sen...

„Co se to...?“
„Tati...“
„Tati...!“ klučičí hlas se rozléhal jeskyní.
„Kdo mě volá? Co je to za zvuk?“
„Minato...“ to se ze stěny ozval slabý ženský hlas. Hlas jemu tolik známý. Hlas na který v životě nezapomene...
„Kushino...!“ vydechl do ticha. Nechápal proč je tady. Ale to nebylo teď důležité. Věděl- tušil, že je Kushina na živu. A jeho syn také... Už mu bude 20 let...
„Chtěl bych tě alespoň jednou vidět... Naruto...“
Ale kde vůbec jsem?

Tenhle díl je velmi krátký ale je to protože je napsaný dá se říct na rychlo a navíc mě dál nic nenapadalo! Ale další díl bude delší a možná se tam bude i trochu bojovat a bude to poměrně zajímavé!!! =)

Když se Naruto ráno probudil, Soul už byl vzhůru.
"Dobrý ráno!" řekl a zakousl se do masa. Naruto se protáhl a protřel si ospale oči.
"Tobě taky! Můžu taky dostat něco k jídlu?!" zeptal se Naruto nadějně. Soul se zasmál a podal mu jednu rybu, kterou opekl nad ohnem! Nějakým způsobem se mu totiž podařilo rozdělat oheň.

V minulém díle: Nemocniční pokoj ovládlo ticho. Ale ne takové to klidné, které vás ukolébává ke spánku, tohle bylo hrozivé, úzkostné, jakoby varující před nějakým nebezpečím. Znovu jsem oči otevřela. Zase ten divný pocit... byl tu! Pohled mi sklouzl k pravé ruce. Ani ne vteřinu nato se s ní opět začalo něco dít.
***

1.Návrat k minulosti.

"Vím, že včéra jste navštívili můj hrob."
"Cože?"
"Ano ty a Chouji."
"To není pravda!"
...
"Co to děláš?"
"Já ti jen chci říct, že tě stále miluji."
"Jak stále?A pusť mě!"
"Promiň."
... (trapná chvíle ticha)
"Myslím, že půjdu."
"Kam?"
"Otevřít květinářství."
"Dobrá.Tak ahoj lásko."
"Ne sbohem."
"Proč sbohem?"
"Protože si pouhý sen, Shikamaru."