Romantika
Ramen a procházka při měsíčku
Naruto myslel, že to trvalo snad celou věčnost. Ale konečně se dočkal, Narutův vztek z čekání náhle přebil pohled na Hinatu. Měla oblečené krátké černé šaty s červenými motivy letících ptáků. Byla už tma, když konečně vyšli k Ichiraku. Naruto rozhrnul závěsy a jako gentleman pustil Hinatu jako první. Hinata si celá rudá sedla a pozorovala, jak si Naruto sedá vedle ní. Naruto objednal ramen, ale i tak se mu nepodařilo rozetnout trapné ticho.
I v chladném podzimním večeru se našli lidé, kteří procházeli konožskými ulicemi. Mrazilo, ruce zábly a nos již nebylo cítit. Lidé ulicemi chodili jen z nutnosti, unavení z práce se těšili domů. Doma si zatopí v krbu a zahřejí ci ruce i dávno umrzlý nos. Těžko, přetěžko by jste hledali člověka, který nikam nespěchal. Člověka, který stál na místě a čekal. Pokud by jste doopravdy hledali, jednoho by jste našli. I když tento večer byl obzvlášť chladný, jeden ninja nevnímal chlad. Na rohu ulice pod lampou nedočkavě přešlapoval na místě.
4. kapitola - Skandál
Hinata čekala na příchod Třetího na smluveném místě. Byla lehce nervózní, proto neustále popotahovala za cíp kalhot. Prohrábla upravené vlasy a znovu si prohlédla chlapeckou vestu, pod níž měla košili. Připadala si najednou strašně ošklivá. A ten strach z prozrazení… bylo to silnější než ona.
„Připravena?“
Hinata nadskočila, vytřeštila zrak a zajíkla se: „Hokage-sama! Já už to víckrát neudělám!“ Zbledla v obličeji a měla chuť padnout na kolena.
Daisa a Rain išli na tréning. Daisa si všimla, že je Rain stále viac a viac zamyslená, smutná, nič ju nebaví. Prosto má zlú náladu. A dnes obzvlášť. Trápilo ju to. Síce sa vlastne spoznali len pred dvoma rokmi ale má pocit ako keby ju poznala celý život. Predsa len je jej dvojča a zároveň najlepšia kamarátka. Jediná akú kedy mala. Aj keď teraz ma už veľa kamarátov Rain je prosto jej najlepšia priateľka. Ale aj napriek tomu jej nikdy nechcela povedať čo sa s ňou deje. Ani jej.
„Rain?“
Žiadna odpoveď.
„Rain!“
„Hm?“
No tak ďalší chybný pokus o FF...... Príjemné čítanie, hádam sa Vám niečo nestane :-D
,,Hááá! To už je toľko hodín? Ale mne sa nechce vstávať!"
,,Shikamaru! Vstávaj! Dnes ideš ku Tsunade-sama! Dúfam že budeš s tou peknou dievčinou z Ukrytej piesočnej!"
,,Ach, to je otrava!" Shikamaru si zívol a zvalil sa znova do postele, no hneď sa aj postavil keď zistil, že už mal byť dávno na ceste.
,,Kde je Shikamaru!?"
,,Hej! Kľud, Tsunade-baachan! On dorazí, veď vieš aký je!"
,,Tsunade-sama! Už som tu!"
S povzdechem se svalila na postel. Další dlouhý den. Zavřela oči a užívala si to ticho, které nastalo. Nádherné ticho, ve kterém nechala plout své myšlenky. Lehla si na bok a otevřela oči. Spatřila obálku. Co dělala na její posteli obálka? Posadila se a vytáhla z obálky dopis, začetla se a po tváři se jí kutálela slza.
---
[center]Miluji, když usměješ se
a slyším tvůj zvonivý smích.
Miluji, když rozpláčeš se
a já tě držím v objetích.
---
Miluji, když se červenáš
a tvé srdce rozbuší se.
“Sagi…?“
Dívka namáhavě otevřela oči.
„Kytičko…“ zašeptala.
„Už je v pořádku. Můžeš přestat šílet, Tobi.“ Uklidňoval zelený mužíčka v oranžové masce. Ten ale nejspíš nic nepochopil, jelikož v tu chvíli vystartoval a začal šíleně ječet.
„Sagi už je v pořádku, pojďte se všichni podívat!“
„Já toho mamlase snad uškrtim, rozporcuju a usmažim si z něj Tobiřízky!“
Ač nechtěla, musela se Sagi smát.
“Díky, Kytičko…“ usmála se na něj. „Znovu jsi mě zachránil…“
Hinata vykulila oči, vyběhla z koupelny a několika skoky se vřítila do svého pokoje. To co spatřila, ji donutilo strnout na místě.
,,Akamaru...‘‘ vydechla zděšeně a přiložila dlaně k ústům.
Tak tohle je průšvih.
,,Hinato?‘‘ ozvalo se za ní a ona se rychle otočila. Vypískla a uskočila před Kibou, který vypadal, že brzo něco rozkouše.
,,Já...já...už jsem...oblečená jsem...už oblečená...‘‘ koktala zmateně modrovláska a házela očkem za sebe. Akamaru však jen stál na místě a vesele vrtěl ocasem.
Odmítnutí
Přicházíš pomalu, tichými kroky
A ladně pohupuješ boky
Mé oči směřují jen na tebe
Ty jsi jak tmavomodré večerní nebe
Tvé vlasy vlají, když vítr nevane
Tiše přemýšlím, co teď nastane
Má ruka zvedá se ke gestu
Ale neujdu mému krutému trestu
Ty se otočíš a rychle odcházíš
Už vlasy tak svůdně neházíš
Já osud svůj jen pomalu příjmám
Navždy budu sám, já nikoho nemám
Pomalu odcházím z té tmavé místnosti
Ale neminou mne o tebe starosti
Co pociťuješ, když mě objímáš?
To bylo tenkrát..., když se mi zdál ten sen. Ten sen už bych nikdy nechtěla zažít. Ten sen byl hodně reálný. Jako by mi říkal, že jednou se to stane. Jako by mě připravoval na budoucnost. Připravoval mě na to, že jednou pochopím jaký život vlastně je...
Pořád si vzpomínám na ten den. Na den, kdy jsme se poprvé setkali. Od té chvíle jsem měla jenom jeden cíl. Následovat tě.
Na mýtině ležela dívka. Byla ošklivě zraněná, probodaná kunai, navíc v bezvědomí. Ještě dýchala, ale život ji pozvolna opouštěl.
Náhle se na mýtince objevily dvě postavy, oděné v černých pláštích s červenými mráčky.
Tobogán. Jedině tak se dá nazvat můj život. Jednou jsem nahoře, podruhé zase dole. Jednou se točím dokola a potom jedu rovně. Teď byla ta situace, kdy jsem se točila a byla dole... Chodila jsem v příjezdové dráze, kde mi voda sahala sotva po kotníky. S mým přítelem... nejbližším přítelem... s mým jediným štěstím... jsem byla vždy nahoře, hodně vysoko. Až skoro u nebe. Najednou jsem zakopla a padala dolů... hodně strmým pádem...
Na obzoru svítá, slunce se probudilo. V krásném záblesku stojí černá silueta chlapce. Ruce má v bok a jeho vlasy jsou výrazně naježené. Stojí a pozoruje oblohu. Najednou se vynoří další postava. Je to dívka vlasy má krátké a drží chlapce okolo ramen.
Nakloní se k němu a zašeptá mu jemně do ucha: „To bude dobré, bude to zas všechno v pořádku."
Chlapec se k ní otočí a spustí: „Né, nebude.... musím bojovat až do vyčerpání sil o to, co je mi blízké."
Strach
Bojím se o tvé rudé vlasy
Jsou plné té tajemné krásy
Bojím se o tvou milou tvář
Jejíž osvítila mě zář
Bojím se o tvé svůdné rty
Jež zpívají ty nejkrásnější noty
Bojím se o tvé něžné dlaně
Jenž hladí lehce, ale chladně
Mám strach, že mě opustíš
A nikdy víc mi neodpustíš
Mám strach, že mě nemáš rád
Že ucítím ten bolestný pád
Mám strach, že se již nepotkáme
A nikdy to teplo nepocítíme
Mám strach, že spolu nevyjdeme
A nakonec každý sám umřeme...
„A můžu ti věřit?“ zeptal se.
„Nevím jak tě přesvědčit. Asi mi budeš muset věřit.“
„No tak jo.“ souhlasil, došel ke mřížím a strhl pečeť. V tu chvíli se mříže roztrhly a Kyuubi se hnal na Naruta. „Konečně si tě můžu podat Uzumaki Naruto. Teď se těš!“ Naruto stačil akorát dát ruce před sebe, aby předešel vážným zraněním, ale dobře věděl, že je to zbytečné. Liška se hnala přímo na něj.
Běžel temnou chodbou. Co pět metrů se otáčel, jestli ho už nedohnali. Věděl, že už jenom několik málo zatáček a bude venku.
„Ano, tam už si na mě netroufnou,“ zamyslel se s úsměvem na tváři. Ta myšlenka ho znovu vyburcovala k vyššímu výkonu.
Hned se však vrátil zpět do reality. Ještě nebyl venku. Ještě mu zbývaly tři chodby.
Podle zvuku kroků za ním ho pronásledovali minimálně dva.
„Už tam budu,“ říkal si dál v duchu, zatímco míjel další zatáčku. Šlápl do kaluže, nevěnoval tomu však žádnou pozornost.
Ahojte lidičky tak zase jsem něco napsal, doufám ,že se to bude líbit.
Naruto stál v budově hokageho vedle něj byla Hin a hokage.
"Naruto jsem ráda za tvou pomoc, ale jedno mi vrtá hlavou, co to bylo za útok"?? Zeptala se Babča.
"No já tomu říkám Hyperpaprsek, je to obrovská koule Chakry a bleskový element zahřátý ohnivým elementem na dvěstě stupňů". Je to jedna z mých dobrých technik". Tsunade jen otevřela pusu a řekla.
info: Lianna Maraki žije ve Skryté písečné vesnici. Temari se chystá na svatbu a Konohou zmítá nepředstavitelný chaos. Co se stalo a kdo za to může? Lianna chce za každou cenu zjistit, zda je její rodina v pořádku a v tom jí pomáhá Gaara a Kankurou. Nemůže zůstat stranou, když její rodná ves volá o pomoc...
Poslední pokračování povídek NINJA Z LISTOVÉ a VODA, OHEŇ A PÍSEK.
Inspirovala jsem se dílem anime Naruto 175 a 176, jinak toto pokračování už nemá nic společného s mangou ani seriálem.
Povídka
Tahle série navazuje na sérii CHAKRY SE SPOJILY. Těm, kdo to nečetli, to doporučuju, jinak nepochopíte o co tu jde a ze začátku v tom budete asi trochu plavat 
https://konoha.cz/?q=node/34648
. Pro ostatní, kteří jsou mími fandy nebo prostě jen rádi čtou FF:
Tak je to tady! Netrbvalo to ani tak dlouho, ne? Mno, je to tak! Tak první dílek: ITADAKIMASU
Dobrou chuť vám přeje - TAKARI
Když se Naruto další den probudil, zjistil, že Shino už ve stanu není. Rychle se oblékl a vyšel ven. Ulevilo se mu, když ho uviděl i s Hinatou venku, jak nad ohněm ohřívají snídani. Když vyšel, jako první ho zaregistrovala Hinata.
„Naruto-kun,“ oslovila ho.
„Hinato? Proč jste mě nevzbudili?“ zajímal se Naruto. Při té otázce se podíval na Shina. Ten mu však jen řekl: „Já sám jsem se probudil teprve před půl hodinou a to už byla Hinata vzhůru a chystala tohle všechno.“
