Romantika

Potom co si Daisa dopřála koupel se vrátila do jeskyně, kde přečkala minulou noc. Když byla u jeskyně uslyšela za sebou kroky, rychle se otočila, ale nikdo nikde.
„Nejspíš jen nějaké zvíře.‘‘ Pomyslela a pomalu vlezla do jeskyně. Ale ty kroky uslyšela znovu, vytáhla kunai a byla v pozoru. Zaposlouchala se do těch zvuku, pak vrhla kunai za sebe. Svůj cíl však netrefila, útočník jej odrazil svou katanou.

info: Nečekala, že je ještě někdy uvidí, tu rozdováděnou partičku ninjů zabijáků, kteří jí změnili život. Měla poslední prosbu... znovu s nimi strávit pár dní. Osud ji donutil s nimi zůstat o něco déle a být u pádu Akatsuki. Naděje pohasíná a vše závisí už jen na jediném člověku. Rozhodne se správně?

Pokračování povídek ŽIVOT S AKATSUKI a MINULOST SI NEVYBÍRÁ

povídka

Udýchaný chlapík s modrou kůži opřel ruku o strom. „Už nemůžu ujít ani metr! Odpočiňme si chvíli, Itachi.“

Kapitola 3.

Probuzení …

Kde to jsem?Jsem mrtvá?
Ne …
Kdo si????
Ty …
Já???
Ano…
To teda ne …Jak-?
Jsem „to“ uvnitř tebe …
Ty si ten, co je držen pečetí???
Ano …
Kde to potom jsem, když ne v pekle???
Uvidíš …

Hlas zmizel a dívku prudce ozářilo světlo. Viděla rozmazaně a tak párkrát zamrkala čímž zaostřila. Koukala na bíle vymalovaný strop.
„Probouzí se …“ slyšela někoho zašeptat. Všimla si, že je v nějakém pokoji. Pootočila hlavou, ale ten pohyb způsobil bolest v celém těle.

Je tu ďalšia časť s našej spoločnej tvorby. Želám Vám príjemné čítanie.

Narutovo Neštěstí 02

Chvíli jen tak ležel, pak se, ale rozhodl vyzkoušet své nové schopnosti. Postavil se a pomaly se dotýkal věcí na okolo. Z pokoje se dostal hladce, no pak zakopl o koš na prádlo. Spadl na zem a při tom shodil malou vázičku, která se následně rozbila. Tím způsobila veliký rozruch a probudila Hinatu.
„Naruto, co se stalo?“
„Já jsem se pokoušel jít sám po domě, ale nezvládl jsem to.“

A je tu ďalšia napínavá časť temashika alebo shikatema....to je jedno nie?

,,Ách to je nuda mňa z toho šibne. A čo teraz?!“ pomyslel si Shikamaru ako sa pozeral na Temari ozdobenú kunaiom okolo krku, ,,najlepšie by bolo z tadiaľto vypadnúť ale to sa nedá...hm.. asi zoberieme tú ponuku ,ale kto vie ako to bude pokračovať... veď som prežil tú našu takže by to nemohlo byť až tak zlé...“

Vír a květ třešně II 02

Tsunade jen bezmocně sledovala jak k ní letí zaťatá pěst.
"Sakuro co se stalo?" pošeptala potichu Godaime.
Ruka se zastavila kousek od Tsunade. Dívka se začala celá klepat a spadla na kolena. Tsunade jen nevěřícně na ni hleděla.
"Co se jí stalo?" napadlo jí.
Rychle se vymrštila na nohy a připravila se k úderu.
"Sensei," řekla potichu dívka.
"Cože?" vykřikla Tsunade zmateně. Dívka zvedla hlavu a ve tváři se zrcadlila bolest, pomalu otevřela oči.
"Utečte," hlesla dívka.
"Zní jako Sakura," napadlo Tsunade.

Rain narozdíl od ostatních zažila neklidnou noc, spíš ze strachu se bála usnout. Celou dobu byla schoulená v rohu a hleděla na dveře, za kterými se občas někdo ozval.
Ten co jí sliboval, že přijde, nepřišel. Nijak se ji po něm nestískalo, naopak byla ráda.
Znovu uslyšela kroky, usoudila, že zase nastane boj o koupelnu, ale nic. Kroky mířily k jejímu pokoji, on to nebyl její pokoj jen ho obývala. I hned se schovala pod peřinu začala se třást.

Ta slavnost přijímání do ANBU je ale nuda, pomyslela si Neko.
Své číslo, 0801 dostala již včera. Pokud dobře počítala, tak osmička znamená osmý rok tohohle číslovacího systému a 01 zase, že byla přijata jako první…
Už ani nepočítala, kolikátý člověk si šel stoupnout vedle ní s novou maskou hrdě nasazenou na obličeji. Nemohla se dočkat, až zapadne do vyhřáté postele a bude snít o tom, že by všechno mohlo být jinak…

„To je vše.“ Dokončil vůdce. „Nyní si vás zavolám k sobě a představím vás novému týmu.“

Tak tu máme druhý díl.Pokusím se ho napsat co nejlíp.Snad se bude líbit.

Když se Hinata vzbudila, všimla si že už je večer a taky si všimla, že leží na Narutovi, že jsou v nějaké jeskyni a deku má skoro celou ona.Mírně se začervenala, pak se k Narutovi přitiskla a přikryla je oba.Už jí bylo jasný, že byla jen jedna deka, tak Naruto neměl na výběr.Naruto se ráno vzbudil jako první, tak si řekl, že Hinata o tom asi neví, tak šel dělat snídani.Kupodivu nedělal ramen, ale nějak dokázal ulovit dva králíky, upekl je na ohni.

Dalšího dne:
"Dneska budeme trénovat mimo vesnici, takže pojďte za mnou." oznámil jim Yuura.
"Jo, a pročpak tak najednou?Po celých šest let jsme museli trénovat uvnitř vesnice, tak proč tak najednou? Aha je v tom nějaká finta, že?" ozvala se podezřívavě Kaori.
"Hmm, jednou začít musíme, a navíc je to hra....o přežití." vysvětlil jim Yuura a zatvářil se tajemně.
Všichni si tedy sbalili vše potřebné a vydali se na cestu. Obě dívky věděly, že jim Yuura určitě neříká pravdu.

Po třech dnech.....

Část první

[i][center][font=georgia][size=16]Jak žít
Ztrácíme svoje nebe.
Ztrácíme svoje přesvědčení.
A ztrácíme svoji víru …
Jenom pro to, že děláme chyby. Že svět dělá chyby.
A my … Nepřestáváme se z nich učit.
Nepřestáváme z nich mít strach.
Pořád se díváme dopředu a hledáme svoje štěstí.
Pořád otevíráme zítřky a snažíme se v nich najít dobrou budoucnost …
Naproti tomu, nevydařené včerejšky uzavřeme na pět západů
a vhodíme do proudu myšlenek,

Tato povídka je spoluatorská!!! Pracuje na ní dnem i nocí Iriam a Dibla !
Snad se vám to bude líbit, ale teď už se pusťte do čtení!!!

Příjemnou zábavu!

Kapitola 2

Nový tým

„Tohle neplatí! Podváděl jste!” ozývalo se z vnitřku restaurace.
„Ale platí, nemůžu za to, že jsem dnes snědl víc ramenu než ty. Tak hezky zaplať.” byl slyšet jiný hlas.

Byl znovu s ní. Znovu ji držel v náručí, objímal. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Věděl, že ji miluje a bude milovat navždy. A tahle chvíle…
… přál si, aby trvala věčně…
„Neko…!“ už ani nepočítal, po kolikáté se od jejího odchodu takhle probudil.
Stejně by se nedopočítal. Tak často jí vídával ve snech…
…takovou, jakou si ji pamatoval.
Podíval se na budík, postavený na nočním stolku. Hodiny ukazovaly půl osmé.
Vyndal ze šuplíku starou fotku a dopis, ve kterém stálo:

Jak je možné, že někdo jako ty...
nechal nás tu a šel plnit své sny?
Však osudem tvým bylo tu zůstat
a naše city měly opět srůstat…

Miluji tě a navždy budu, to se nezmění,
jsem tu pro tebe, vrať se Neji, jsi jen v mém snění.
Chybíš mi tu, já sama se cítím, bojím se…
Pokud ti vadí, jak se chovám, napravím se.

Vše dělám jen pro to, aby ses vrátil,
abys přišel, svůj sen ale neztratil.
Tvůj sen je totožný s tím mým...

Mým snem je být navždy s Nejim!

Hrdina...ale za jakou cenu

"Hokáge-sama!"

...Ticho...

"HOKÁGE-SAMA!"

Minato otevřel oči a doufal, že to byl jen sen...Bohužel...
"Minato. Musíme něco udělat. Jinak je s vesnicí konec."pravil jeho sensei.
"Já vím, Jiraiya-sensei. Ale nevím co...I když... Ne, to nejde!"řekl rozhodně Minato a zakroutil hlavou.
"Myslíš na Naruta, že?"odhadoval Jiraiya. A správně
"Nemůžu to udělat! Zničilo by mu to život! A já jsem jeho otec!"odporoval Minato, protože věděl na co myslí.

„Já se pomstím!“ rozkřikla se.
„Byakugan!“
To je špatný,Hinata proti němu nemá žádnou šanci. uvažoval Kakashi a prohlížel si svého soupeře. Ovšem díky jeho slaměnému klobouku, mu neviděl do tváře. Člen Akatsuki se nehnul ani o milimetr a čekal, co udělá Kakashi.
Tak otestujeme, čeho je tenhle schopný. Musím ho vyřídit rychle a pak pomoct Hinatě.
„Znehybni ho!“ křikl na Yamata a ukázal na ninju v plášti, co stál naproti němu. Yamato kývl a použil Mokuton, ten odmotával svého soupeře, který se stále nehnul ani o milimetr.

„Wow…“ Hlesl užasle Naruto a pozoroval jeho lesklou srst. Poté si ovšem uvědomil, proč sem přišel a jal se vysvětlování: „Tsunade mě poslala pro tebe, Kibo. Řekla, že pokud tě nepřivedu zpět, přesně takového jaký jsi byl bez jediného škrábance, tak… no víš co!“
„Aha… ale já již putuji s nimi a v normální podobě se těžko vrátím… Tohle není jen převlek nebo něco podobného. Jsem to prostě já.“ Kiba sklopil hlavu, poté ji však pozvedla a podíval se chlapci zpříma do očí.

Tato povídka je spoluatorská!!! Pracuje na ní dnem i nocí Iriam a Dibla !
Snad se vám to bude líbit, ale teď už se pusťte do čtení!!!

Příjemnou zábavu!

Kapitola 1

Střípky …

Nedaleko,v Zemi Ubývajícího měsíce, se procházela dívka. Nebyla tak obyčejná. Patřila ke kunoichi z jejich vesnice. Dívčiny bílé vlasy jako ty nejčistější vločky padající v zimě, vlály s větrem o závod. Milovala to. Konečně se probudila z myšlenek a otevřela své rudé oči a vzhlédla k nebi … To se začalo pomalu plnit hvězdami. Lesní procházka jí zabrala dlouho a skoro si ani nevšimla, že už se setmělo.
/Je pozdě …/ lehce se pousmála a vyrazila domů. Žila s paní ve středním věku, jelikož neznala svou minulost. Řekli jí, že dívku našli před vesnicí v košíku. Její nepravá matka byla od té lásky, že se o Yuri (Lilie) postarala. Dnes už jí je 17 let.

Itachi se otočil odešel pryč, nechal ji tam samotnou. Rain se rozetřásla strachy, nevěděla co s ní mají v plánu nebo proč se k ní zničeho nic začal Itachi tak pěkně chovat. Přála si být doma, vycítila, že ji pak určitě oddělají. Zadíval se ven z okna, usoudila že je ještě noc.
Byla zvědavá pro co šel. Schoulela se do rohu postele a přitiskla se ke zdi. Stále se třásla strachy. Pomalu se rozhlédla po pokoji kde se nacházela, nebylo na něm nic zajímavého, kromě postele, dvou skříních tu nebylo nic zajímavého.

Zavládlo ticho, přerušované pouhým cvrlikáním ptáků. Dívka na Kibu nevěřícne hleděla. Pak od něj odvrátila hlavu, zírajíc před sebe někam do prázdna.