Romantika

Hmmm… trénink… dvěma slovy, nuda a zase nuda!

Our broken hearts

[i]Kdysi dávno žila jedna dívka. Byla neobyčejná nejen tím, že byla nevšedně krásná, ale taky ovládala všech osm ocasých démonů.
Jmenova se Kitsune, ale měla také přezdívku královna démonů. Byla také chytrá a milá a proto se nedivme, že se do ní každý zamiloval.
Ona ale každého odmítala. Její zelené oči každý večer hleděli z do okna paláce, kde každý večer stával panovník té země.
Ani ona nebyla vládci lhostejná. Začali se spolu čím dál častěji scházet a o pár měsíců později začali plánovat svatbu.

„Tak stávej!!‘‘
Nic.
Neslyšela!!!‘‘‘
Znovu nic.
Zažádanou cenu mě nedostanou z postele, byla tak teploučká.
„Nenuť mě, abych přišel!‘‘
Jen si přijď mě nikam nedostaneš, na žádný trénink se mi nechce. Stejně zas přijde pozdě.

U Tsunade:

Naruto otevřel dveře i s futrama a vyjel na Tsunade.
„Co se zase děje bábi? Zrovna jsem se tak krásně najedl!“
Tsunade by se na něj normálně po tomhle vstupu do její kanceláře a stejně uctivém oslovení naštvala a jemně by ho prohodila oknem, ale dneska byly v jejím obličeji vidět starosti a soucit až to Naruta zarazilo. Potom vstoupil Lee a až teď si Naruto uvědomil že je kancelář plná lidí. Tým 6, tým 8 (bez Hinaty), tým 10 a Sai se Sakurou. Taky tu byli Ero Sennin a kapitán Yamato. Naruto ze sebe vydal akorát „To nevypadá dobře.“
„Ještě nejsme všichni, takže chvíli počkáme než začnu cokoli říkat.“ začla Tsunade a jen co to dořekla tak vstoupila Hinata.
„Hokage-sama“ pozdravila Hin.
„Tak o co jde?“ zeptal se Naruto.
„Ještě nejsme všichni.“ zarazila ho Pátá a za chvíli konečně očekávaný dorazil. Naruto zůstal koukat na nově příchozího s pusou dokořán.
„Cože?! Co ten tady dělá?“

----------
[color=black]Stříbrný měsíc stál vysoko na obloze poseté miliony drobných pomrkávajících teček. Bylo ticho, slabý vánek neslyšně pohyboval záclonou v otevřeném okně. Seděl na posteli a nepřítomně hleděl na smyčky tmavého koberce. Zauzlené, svázané... stejně jako já.

.............

Mno... tak jsem si hrála... měla jsem ňákou blbou náladu, a tak... nák ze života... tak koukněte co z toho vylezlo

Neopětovaná láska? Ne ne, ta se jí netýká. Vždyť... on ji miluje. Určitě. Má oči jen pro ni. Ví to, ale on jí to ještě nedal najevo. Ale... Teď ho tu vidí s... její největší nepřítelkyní!!! Ne, to není pravda. Nechce si to připustit. Vlastně... to nic neznamená. Opravdu? Držení se za ruce a líbání nic neznamená?

Ze semínka pomalu vyrůstáš a já se na tebe den co den chodím dívat. I když to nemůžeš vědět, jste si tak podobné, dívám se na tebe a neovládám se, nevnímám okolí, brečím. Vzlykám velice nahlas, byla jako ty! Úplně stejná, celý váš životní příběh byl shodný. Proč byl? Protože ona… ona už tu není… Není tu semnou a nedívá se na tebe. Nemůže mi říct jak jsi krásná… Ale kdyby se to nestalo, nikdy bych si neuvědomil, že jste si tak podobné.

Všechno to začalo chuninskými zkouškami……………………………
Všechny týmy se sešly v jedné velké hale tam je třetí Hokáge přivítal a začal jim říkat, co budou muset všechno podstoupit.
"Sakra kde je Temari?!" říkal naštvaně Kankuro.
"Uklidni se Kankuro, Temari se za chvilku určitě objeví." Řekl potichu Gaara. Kankuro se trochu uklidnil, ale ne moc.
"Sakra, doufám, že už nezačali?!" říkala si Temari pro sebe, když utíkala po vesnici a utíkala směrem ke škole. V tom do něčeho, do někoho napálila. Temari spadla na zem.

Tak tohle je moje první dílko a doufám že se vám bude líbit. No nejni určitě bez chyb tak doufám že nikdo po těch hrubkách neoslepne. Některé věci taky nemusí být přesně podle příběhu.
A teďka něco k tomu příběhu. Je to alternativa děje pár týdnů po 72. díle Shippuudenu. V těch týdnech se nedělo nic moc až na to, že se Naruto naučil rasenshuriken a teď si pro něj jdou Akatsuki. Víc neprozradím.
Přeji hezké čtení...

Před branou Listové:

„Vydejte nám Jinchuurikiho a necháme vesnici být!“ zavolal Kakuzu. Ve skutečnosti si nemyslel že by ho jenom tak vydali. Nikdy to nešlo tak jednoduše a ani dnes to nebude jinak. Najednou se veliká hlavní brána otevřela a vyšla postava, kterou obklopovala rudá chakra. Zatím měl jen tři ocasy, ale to se asi brzy změní. Zastavil se tak třicet metrů od nepřítele. Nebyl v tom ale sám. Za ním vycházeli skoro všichni ninjové z vesnice a stavěli se z obou stran vedle něj do řady.
„Takže to po dobrém zase nepude.“ povzdychl si Kakuzu.
„Tak na to hned zapomeň!“ zavolala postava.
„No když jinak nedáš.“ řekl Hidan a rozběhl se na postavu se třemi chakrovými ocasy. Postava se zase rozběhla na něj. Hidan napřáhl svojí kosu...

Zelenooká dívka otevřela oči. Měla pocit, že se jí snad rozskočí hlava. Ležela v posteli. Chtěla se pohnout, ale nedokázala překonat tu hroznou slabost. Zasténala a obrátila oči ke stropu. Tohle místo neznala.
„Je vzhůru,“ zašeptal někdo.
„Jdi to říct ostatním,“ ozval se jiný.
Ze tmy se vynořila kštice bílých vlasů. „Jak se cítíš?“ ptal se nesmrtelný ninja a bylo na něm vidět, že se mu ulevilo.
„Mám hlavu jako střep, jinak snad nic vážnějšího. Kde to jsme?“

Spoluautorství s anja-chan

Tma, chlad. Už několik let nic jiného necítí. Zavřený v tom vězení bez oken, jen v dveřmi, které se občas otevřou a někdo ho vyvede ven. Nic zajímavého ho nečeká, jen zničit určitou vesnici . Nemá žádné námitky, jen jde plnit to co si žádají. Na ničem mu nezáleží, pro všechny v Konoze je mrtví. Jediná Rain ví, že stále žije, zatajila, že ho ještě nezabili, nikomu nic neřekla přesně jak si žádal.
„Ještě počkej Naruto, něco důležité k misi.‘‘ Zavolal na něj ještě Pein.

Ahojte lidičky, tak sem už zase dostal inspiraci, takže tu máte třetí díl.

Když se Naruto probudil, zjistil, že leží na zemi a je přikrytý. Vedle sebe viděl Hinatu jak spí.
"Sakra, co se stalo, Hin, jsi moc krásná," řekl co nejpotišej. A Naruta něco napadlo.
"Hej, liško, co kdyby jsme se spojili, myslím to tak, že ty bys mi ve všem pomáhala, učila mě Jutsu a já ti dám mou mysl a když se proměním, budeš vědět, kdo je přítel atd..." řekl Naruto lišce za klecí.

Téhož večera se dívka vrátila s naditým váčkem. Podařilo se jí prodat pár svých krajinek a vyobrazení některého z předmětů. Ninjové se hlasitě podivovali, až přilákali Šéfa. Shenai se ušklíbla, beze slova mu strčila peníze do rukou a schovala se za ostatní členy Akatsuki. Vůdce chvíli zaraženě hleděl na ten tučný obnos a pak jen kývl hlavou.
„Páni, tos vážně vydělala?“
„Se tolik nediv, Kakuzu, naše holka je mazaná liška,“ rozchechtal se Hidan.
„Dobrá práce, sestřičko!“ pochválil ji Deidara.

„Ne! Tikamaru, nesmíš zemřít! Já tě nenechám!“ takhle jsem řvala do tmy asi deset minut. Můj přítel, můj parťák, část mého týmu. On tam jen tak ležel na zemi smáčené deštěm, zavřené oči a pomalu mi umíral pod rukama. Hitaku – další člen našeho týmu, jen tak seděl opodál a bezradně se na mě díval. Byla jsem už skoro bez čakry, zelené světlo z mích rukou sláblo. Pak mě Tika chytl za ruku a naposledy se na mě podíval. Za okamžik zemřel.

Čože? On nevie, kto je? Ja mu to mám povedať? Je možné, aby to bol on? Asi stratil pamäť!

,,Čo sa deje? Pomôžeš mi? Jediné, čo si pamätá....“ nestihol dokončiť Ayashi.
,,To je on! Rýchlo sa schovaj! Ak ťa tu nájde bude zle!“ šepla Tenten a odstrčila Ayashiho do kúta.
Zrazu sa otvorili dvere. Madara vošiel dnu a rozhliadol sa po miestnosti. Jeho pohľad padol na Tenten.

Dúfam, že si nič nevšimol, inak bude problém!

,,Ty mi niečo tajíš! Priznaj sa!“ zreval Madara.
,,Nie, nič pane! Prisahám!“ povedala dôveryhodne Tenten.

Sasuke se dopotácel do svého pokoje a otevřenými dveřmi do něj vešel.
„Jé čau kámo! Tak co tvůj tým?“ vyzvídal hned Bou který byl rozvalený na Tsukiho posteli.
„Nic moc..“ odpověděl Sasuke a lehl si na svou postel.
„Ale no tak.. určitě máš v týmu nějakou kočku ne?? Nebo jsi takovej chudák že tam jsou samí obludky??“ ušklíbl se Bou a odstrčil Tsukiho který si právě sedl vedle něj.

Brzy ráno se probudili přitulení k sobě. Oba hned zčervenali (mohli klidně konkurovat Hinatě xD). Pak o sobě chvíli přemýšleli.
On je tak překrásný, ty jeho modré oči, žluté vlasy, prostě kawaii, rozplývala se Kushina, ale hned se rázně ozval její vnitřní hlas a řádně ji napomenul...

Dalshí díl je bez rozdělení barvičkami, protože jsem ho psala pouze já, Larten - sensei říkal, že je to dlouhé a bylo by to i tak moc , kdyby k tomu přidal svojí část... takže příští píše zase on

„C-co tu –“
„No tak! Vykřikla Tsunade, „teď, když jsme tu konečně sami… máme klid, na co ho rušit.“ Špitla a rychle si mě přitáhla k sobě.
Opět svým jazykem sjela po mé tváři a já se s překypující hořkostí otřásla.

Meč se rychle přibližoval a nabral rychlost. Naruto pocítil, že vše se zase zrychluje. Pak uslyšel ten příšerný čvachtavý zvuk, když meč projede masem, kupodivu žádnou bolest necítil. Uslyšel jen překvapené výkřiky všech okolo. Odvážil se a otevřel oči. Před ním stála Takari v bojovném postoji. Měla před sebou napřaženou ruku, kterou meč doslova projel jako máslem. Krev z ní lila, ale nevypadalo to, že by pociťovala bolest.

A máme tu další romantickou povídku (já vím,že už vás tim asi štvu xD) jenže já sem prostě na tu lásku úplně ulítlá (mám své zamilované období…) Anglický název se mi líbil víc,takže přichází Summer Love/Letní Láska (oooo,jaký dramatický vstup xD)

Díl 1. - Výlet na pláž

„Tohle si ještě vypiješ, Sakuro!“
„Jo?Tak se předveď, prase!“
„Neštvi mě, nebo uvidíš!“
„Já už vidím od narození!“
„Vážně?Tak si ještě užívej poslední zbytky barevného světa, protože za chvíli Ti vyškrábu obě oči!“