Suna Kurai: kapitola 3: Lékařský ninja

Rizo otevřela oči a chvíli zírala na strop nad svou postelí. Zamrkala a donutila sama sebe vstát. Od doby, kdy se kazekage postaral o tu chudou čtvrť a její obyvatelé už nepotřebovali pomoc, neměla moc věcí, které by mohla dělat. Většinu času proseděla doma u knih. Ven moc nevycházela. Měla strach, že by mohla potkat kazegakeho.
Uvařila si šálek čaje na probuzení a nachystala své mladší sestře snídani.
Ozvalo se slabé zaklepání na dveře. Trochu jí zvuk překvapil a polekaně sebou trhla.
Chvíli stála na místě než sama sebe přesvědčila jít otevřít.
Sáhla na kliku dveří a pomalu je otevřela. Neznámý muž se na ní trochu falešně usmál.
„Dobré ráno slečno,“ pozdravil hraným, přívětivým hlasem.
Neodpověděla mu. Dívala se na něj a čekala z jakého důvodu za ní přišel.
Chlapík si trochu nervózně odkašlal a znovu se pokusil o úsměv.
„Mohu dál?“ zeptal se a udělal jakési gesto ruky.
Rizo chvíli váhala než pootevřela dveře, aby mohl vstoupit.
„Tak co po mě chcete?“ vyštěkla na něj téměř okamžitě.
„Přicházím za vámi s nabídkou,“ vysvětlil jí a bez pozvání se posadil na nejbližší židli. „Tedy, kazekage-sama mě posílá s nabídkou.“
Trochu si odfrkla a založila si ruce. „Všechno co se týká kazekageho se automaticky netýká, podotýkám netýká mě,“ odbyla ho tvrdě.
„Byl jsem varován na vaši reakci, ale přesto mi dovolte říct vám o co se jedná,“ při těchto slovech se nepatrně uklonil. Podlézavost toho člověka jí vytáčela v tuto chvíli ze všeho nejvíc.
„No dobrá,“ kývla nakonec.
„Děkuji,“ odpověděl. „Naše nemocnice už dlouhou dobu postrádá výborné lékařské ninji. Byl jsem požádán, abych vám nabídl vedení Písečné nemocnice,“ dořekl jednoduše, aniž by to musel překrucovat.
Rizo vyvalila trochu oči. Tohle jí více než šokovalo.
„Já-,“ začala, ale nevěděla co vlastně chce říct. „Omlouvám se, ale tohle nejde. Krom toho, proč zrovna já?“
„To opravdu netuším. Kazekage-sama chtěl, abych vám vyřídl tuto nabídku. Obával se, že pokud za vámi přijde sám, odmítnete ho.“
„To měl pravdu,“ zamumlala si spíše pro sebe a zvedla k návštěvníkovi hlavu. „Takže mám vést nemocnici?“
„Přesně tak.“
„Jako vrchní lékař?“
„Ano,“ přikyvoval.
„Celé vedení bude jen na mě?“ ujišťovala se stále s větším úsměvem.
„Naprosto celé vedení bude na vás.“
„Dobrá,“ kývla po chvíli jakoby nic a pokusila se věnovat tomu muži milý úsměv. „Můžete vyřídit, že souhlasím.“
Trvalo ještě pár chvil než ho vyprovodila ze dveří a za sebou zamkla.
Byla skutečně překvapená, že dostala takovouto nabídku a rovnou od kazekageho, kterému dávala své antipatie najevo až až.
Ale proč nepřijmout něco, o čem ví, že by jí to opravdu bavilo. Starat se o zraněné. Léčení byla snad jediná věc, kterou uměla víc než dobře. Dokázala teď o sobě říct, že je výborný lékařský ninja, i když o sobě někdy tvrdila opak. Často se pokládala za průměr, ale všichni kolem ní věděli, že to tak není. A teď její sebevědomí stouplo ještě víc.
„Proč se usmíváš neesan?“ vytrhl jí z přemýšlení dívčí hlásek.
Trhla hlavou a otočila se na svou mladší sestru.
„Budu odteď pracovat v nemocnici a je nejspíš na čase, aby ses taky začala něco učit.“
„Naučíš mě konečně lékařské jutsu?“ zeptala se s neskrývanou dychtivostí v hlase.
Rizo přikývla a její sestra se na ni nečekaně vrhla.

Druhý den obě společně zamířily k nemocnici. Rizo měla podivný pocit v žaludku. Nervozita se jí zmocňovala čím dál víc.
Vstoupila do dveří a prohlédla si holé, béžové zdi této nepříliš velké budovy.
„Dobré odpoledne,“ uslyšela za sebou ten nenáviděný, hluboký hlas.
„Dobrý den kazekage-sama,“ odpověděla mu aniž by se na něj podívala. „Pozdrav Niko,“ šťouchla trochu do své sestry, které zvedla hlavu ke Gaarovi.
„Dobrý den kazekage-sama,“ pípla.
Měla z něj docela strach. Z těch jeho očí, které se na ni dívali z výšky. Jeho vysoká postava a rudé vlasy, z toho všeho měla strach.
„Jsem rád, že jsi tady,“ pronesl svá další slova.
Tentokrát se na něj Rizo podívala zpříma.
„Jsem ráda, že jsem tady. Byla bych ale mnohem radši, kdybyste tady nebyl vy,“ odpověděla mu s trochou nechutě v hlase.
Asi si hodně koledovala, když říkala takové věci vůdci vesnice, ale ještě se nestalo, že by na její slova Gaara nějak reagoval. Spíše se zdálo, že čím více ho nenávidí, tím víc on projevuje dobrou vůli. Neměl ponětí co je původem její zášti, ale byl pevně rozhodnut to zjistit.
Kráčeli společně chodbou než došli k posuvným dveřím na úplném konci.
Gaara je otevřel a pobídl obě dívky, aby vešly dovnitř.
„Tohle je tvoje pracovna,“ vysvětlil jí a přešel k oknu, které následně otevřel.
Byla to menší místnost s knihovnou přes celou stěnu, pracovním stolem u kterého bylo křeslo.
Další sedačka byla naproti knihovny a vedle velká skříň, kde byly různé roztoky a byliny.
„Všichni budou nápomocni k vysvětlení chodu nemocnice, ale pak už je všechno na tobě,“ pokračoval, když na to Rizo nic neřekla.
„Jo,“ kývla po chvíli a nepřestávala si místnost prohlížet.
Chvíli tam stáli mlčky než se Gaara dobrovolně odporoučel.
„Páni, neesan, máš svou pracovnu,“ zazářila Nika a vyskočila do křesla.
Rizo se odebrala ke knihovně a prohlížela si svazky knih a svitků.
Nechtěla mu děkovat, ale i přesto měla velice neobytné nutkání.