......ALIVE?! -14. kapitola

V dalších dnech se nic podstatného nestalo. Potom, co se Sasuke a Naruto probudili, dostali od Sakury tak vynadáno, že se několik dnů báli vytáhnout jakékoli pití. Ale to už byla minulost. Sakuře zbývalo pár dní do porodu, ovšem co všechny překvapilo, bylo to, žee všech byl nejvíc nervózní Naruto a ten ani neměl rodit. Stále Sakuru opatrovával a v noci nespal ze strachu, že by to na ni přišlo moc brzo. Tím ji však nepomohl a tak raději trávila co nejvíc volného času se Sasukem. On, na rozdíl od Naruta, o ni vůbec nepečoval. A za to byla ráda. Ale jediné, co nesnesla, byly jeho pohledy. Nedokázal se jí podívat do očí, stále jí hleděl na bříško. Docela ji to štvalo, snažila se udržet, aby mu nevrazila.
Dnes byl Naruto na misi a tak Sakura zamířila za Sasukem, ostatně jako vždy. Stačilo ji ujít pár metrů a už se musela zastavit. Opravdu to pro ni bylo čím dál namáhavější a ještě k tomu když Sasuke bydlel na konci vesnice. Zaťala zuby a dala se na cestu. Celou cestu však cítila, že opravdu není něco v pořádku.
K jeho domu se dočista doplazila, ani nezaklepala, jen vešla dovnitř a ztěžka se posadila na pohovku. Netrvalo dlouho a z jedné místnosti se vynořil Sasuke, celý mokrý, zabalený do ručníku.
I přes všechnu to nevolnost se začal červenat. Na Sasuke byl pěkný pohled. On si toho všiml a znovu zmizel za rohem, kde na sebe hned hodil oblečení. Hned se zas vrátil k Sakuře, která ztěžka oddychovala. Sakuře si sedle vedle.
„Hele, nespletla sis to tady s porodnicí? Víš, já nechci, aby si mi zasvinila ten gauč.‘‘ Usmál se Sasuke a ona po něm hodila nejbližší polštář. Sasuke se dál smál a polštář jí s radostí vrátil.
„Copak je pro tebe ten gauš cennější než já?“ Urazila se a nasadila naštvanou tvář. Dokonce i pootočila hlavu na bok, aby to vypadalo co nejlíp. Možná neuškodí ho trochu pozlobit, je to přece zábava. Ovšem po několika minutách už to přestala být zábava. Bříško ji začalo neskutečně bolet, což ji přinutilo přestat se tvářit uraženě.
Sasuke si toho všiml, myslel si však, že to sranda.
Znovu ji projela palčivá bolest, tentokrát už větší. Zchytila si ze spodu bříško a mírně se předklonila. Teď už nevypadalo jako sranda. Pak však přišlo něco jiného, co naznačovala, že je to tady.
„Stalo se něco?“ Zeptal se ji Sasuke, kterému už dávno v tváře zmizel ten přihlouplý úsměv. Sakura nějakou dobu strnula.
„No… Buď jsem se počůrala, nebo…“ Odpověděla mu. Nastala nekonečná minuta ticha, kterou rušil jen Sakuřin zrychlený dech. Sasuke už uznal, že tohle opravdu není sranda. Trochu znejistil, vůbec nevěděl, co má v téhle chvíli dělat.
„Ježiši, co budeme dělat?!“ Řekl Sasuke a chytil se za hlavu. Sám poznal, že už to do porodnice za žádnou cenu nestihnou. Pomalu začal panikařit, dokud mu nedala Sakura facku. Sasuke se udivil a přiložil si dlaň na příslušné místo.
„Uklidni, jediný kdo by měl panikařit, jsem já.“ Zaskuhrala Sakura a zachytila se za břicho. Sasuke na ni ještě několik minut nevěřícně hleděl. Pak se však jako zázrakem vzpamatoval. Bylo načase jednat. Sám už se jednou s podobnou situací setkal, takže z části věděl, co má dělat. Stále však litoval svého gauče, který mu hodlala pěkně zašpinit. Moc jim nezbývalo a tak se dal do práce. Samotný porod netrval ani hodinu, vše jen díky Sakuře. Ta narozdíl od některých rodiček měla s něčím takovým zkušenosti. Po několika minách se ozval pláč. Sakura si oddychla. Konečně. Zaklonila hlavu a zavřela oči, to takové práci si zasloužila odpočinek.
„Teď nesmíš spát, musíš vidět synka.“ Uslyšela nad sebou a pootevřela oči. Nad ní stál Sasuke s uzlíčkem, ze kterého vykukovali jen dvě ručičky. Usmála se a natáhla ruce vpřed. Sasuke se naklonil a opatrně ji dal uzlík do rukou. Ještě ji pomohl posadit se.
Pohlédla do uzlíčku, ze kterého se na ni smál malinký chlapeček s blonďatými vlásky. Jen jak si padly do oka, povšimnula si jeho krásných modrých oček. Usmála se a pohladila ho tvářičce. Teď byla štěstím bez sebe. Do tváří se jí vhrkl slzy.
„V pořádku?“ Zeptal se jí Sasuke a přisedli vedle ní. Sám z toho bylo trochu vyjevený. Nepochopil, co se vlastně stalo. Sakura se tvářila trochu rozpačitě, sama nevěděla jak má reagovat.
Sakura i přes všechno byla šťastná, netrápilo ji nic. Stále jen hleděla malému chlapečku do očí. Vypadal jak malý Naruto, alespoň ji nikdo nemohl obviňovat. Teď se nedalo poznat, čí vlastně je a to ji na malou chvilku učinilo šťastnou. Možná nebude zas tak zlé, třeba si nakonec zvykne na to, že Naruto vlastně vychovává vlastního sourozence.
„Sasuke, mohla bych tu zůstat, než přijde Naruto? Nechci být doma sama…‘‘ Zeptala se ho unaveně a přimhouřila oči, stejně jako chlapeček v její náruči.
„Možná je načase, abyste si oba odpočinuli.“ Řekl Sasuke aniž by nějak opověděl na její odpověď a zanesl je do svého pokoje, kde je oba nechal prospat.
Sakura jeho pohostinnost brala jako ano. Hned ráno se u ní objevil s tácem plným jídla. Sasuke narozdíl od Naruta věděl, kolik jí toho bude stačit. Unešená však byla z toho, že i on umí vařit. Myslela si, že tohle chlapi neumí, ale asi se v nich mýlila. Jen tak dojedla, bylo načase nakrmit i malého chlapečka. Dlouho potom ještě uvažovala, jestli vůbec někdy Narutovi řekne. Teď měla strach, že by ji mohl opustit, když věděla, že někoho potřebuje. Nakonec se rozhodla nechat to na později. Třeba se do té doby nějak vyřeší. Snad.
Někdo zaklepal na dveře, Sakura hned přestala krmit svého chlapečka a oblékla si spadlé ramínko.
„Můžeš.“ Řekla a dál se věnovala dítěti. Myslela si, že je to Sasuke a tak si ho nevšímala. Když se jí však zdálo, že u těch dveří stojí ta dlouho, pohledla k nim.
„Minato…“ Vydechla, málem i upustila dítě, jak byla v šoku. Na vše najednou zapomněla. Konečně byl tu. I když si to nechtěla přiznat, strašně moc jí chyběl.
Po tvářích jí začaly stékat slzy, tak šťastná už dlouho nebyla. Minato dlouho váhal, měl strach, že by ho zase vyhnala, ale nakonec to nevydržel a přiběhl k ní. Klekl si vedle ní na zem a dlouze ji políbil. Líbal ji tak dlouho, dokud ho něco neuchopilo za plášť. Odtrhl se od ní a pohlédl do malého uzlíčku. Blonďatý chlapeček se na něj usmíval a stále ho pevně držel za plášť. Jako by se bál, že odejde.
Sakura se na něj usmála a dala uzlík do rukou. Minato se posadil a na okraj postele. Stále hleděl na svého synka a ani si nevšiml, že si o jeho rameno opřela Sakura hlavu.
„Je ti moc podobný.“ Špitla a políbila ho na tvář. Minato se usmál a pohladil chlapečka po tvářičce. Po dlouho době byl šťastný. Alespoň jednou měl tu možnost pochovat si své potomka.
Za nedlouho oba usnuli, jeden vedle druhého a uprostřed spokojeně oddychoval malý chlapeček. Sasuke dobře věděl, že jsou tak a tak je nechal o samotě. Tížilo ho však, jak nakonec dopadne Naruto. Neznal ho sice tak dobře, ale věděl, že tohle by ho mohlo hodně zranit. Doufal, že oba mají plán.
Ovšem Sakura mu zapomněla sdělit, kdy se Naruto vrátí. Dokonce si ani neuvědomoval co by se mohlo stát až zjistí, že Sakura není doma.