Bouře pocitů- 1. Seznámení trochu jinak

Sluneční světlo problesko přes zatažené závěsy a zcela osvítilo menší místnost.

„Aaargh.. ještě chvilku..,“ zamumlala Suiko a přetáhla si peřinu přes hlavu.

„Dobré ránko, Suiko! Tak co, jsi připravena na náš první trénink?“ objevil se v okně Kiba a roztáhl záclony.

„Co..žee?. Co tu dě- Sakra, trénink!“ Suiko hbitě vyskočila a utíkala do koupelny. Za chvíli se objevila umytá a oblečená přímo před Kibou. Dlouhé hnědé vlasy měla na stranách lehce sepnuté sponou, na sobě měla černé, po kolena dlouhé kalhoty a přes to dlouhé, světle zelené tričko do půli stehen na způsob krátkého kimona. Levá čás přeložena přes pravou a v pase svázané tmavé modrým obi. Připevnila si na nohu pouzdro s kunai a na pas brašnu se shurikeny.

„Hotovo!“ zazubila se na Kibu a rukou si pročísla své tmavě hnědé vlasy. Hned na to se objevila vedle něj. „Kde že to máme být?“ ohlédla se na něj.

„Přímo před branou vesnice. Bude tam čekat můj psí parťák Akamaru, naše sensei Kurenai a ten otravný hmyz Shino.“

„Jde se!“ seskočila na zem a počkala na Kibu. Oba se uličkami Konohy vydali směrem k bráně, kde měli být za deset minut.

„Odkud vlastně jsi? Včera jsme na to seznamování moc času neměli,“ prohlásil hnědovlasý ninja a pohladil svého psa, který věrně kráčel vedle něj.

„Jsem z Vlnkové země, mám tam strýčka Tazunu. Nejdříve mě poslal do Písečné akademie, tam jsem strávila další část dětství. Než se tam odehrál útok. Pak už mi Tsunade řekla, že mě ANBU našli před branou s poraněním hlavy. Už si nevzpomínám na některé věci..Hmm..Umím komunikovat se zvířaty a používat je k jutsu. Teď mi řekni něco o sobě, Kibo.“

„Jsem z konožského klanu Inuzuka. Mám svého psa Akamaru, se kterým provádím množství jutsu, ostatně- uvidíš sama. Támhle je brána. Kurenai- sensei a Shino s Akamarem tam už jsou.“

Hvízdl na psa, a to veliké stvoření s dlouhými bílými chlupy se s hlasitým štěkotem rozeběhlo přímo k nim.

„Akamaru! Tohle je Suiko, moje nová týmová kamarádka, místo Hinaty“ ukazoval kiba na Suiko a trochu posmutněl.

Hin .. proč už tu s náma nejsi? Kdybych tě tak mohl vrátit zpět ..

Hinata už byla měsíc mrtvá. Zabili jí útočníci z cizí vesnice. ANBU si jich všimli, útočníky zadrželi a zatkli. Hinatu už zachránit nedokázali.

Akamaru vesele vrtěl ocasem a otíral se Suiko o nohy.

Všichni tři se pak rozeběhli ke zbytku týmu.

***

„To je dost, že jste se konečně objevili,“ prohlásil Shino velice otráveně a snažil se ještě více schovat do vysokého límce svého oblečení.

„Vítám tě Suiko. Ahoj Kibo. Dnes půjdeme za Konovu trénovat a podíváme se, co všechno umíš. Shino dnes trénovt nebude, zítra má nějakou misi s týmem Kakashi, tak si nasbírá nějaké brouky, “ usmála se Kurenai přívětivě a šla napřed. Ostatní ji následovali.

Shino šel sám a byl zcela zticha, zatímco Kiba vyprávěl Suiko vtipy a oba se vesele smáli.

***

Za hodinu všichni došli na obrovský rovný palouk obklopený lesem. Obloha byla zářivě modrá a semtam na ní pluly nadýchané mraky. Ptáci hvízdali v korunách stromů a vítr pročesával jasně zelená, svěží stébla trávy. Místo jako stvořený pro trénink.

„Týme- tady budeme po dnešek trénovat. Pravděpodobně to bude až do večera, takže doufám, že jste si s sebou vzali velkou svačinu. Támhle pod stromem si do stínu odložte věci a začneme s tréninkem!“ oznámila Kurenai.

„Á sakra! Nemám svačinu a ani jsem nesnídala..,“ postěžovala si Suiko Kibovi a ztrápeně se chytla za břicho, které už hlasitě kručelo.

„To máš z toho, že dloouho spíš a nechce se ti ven... Jé, ještě chvíli..!“ napodoboval Kiba Suiko aby jí vyprovokoval. Přitom strčil do Shina, který právě našel jednoho opravdu skvělého brouka a se zájmem si ho prohlížel. Shinovi vypadl z ruky a ztratil se v trávě.

„Ty moulo, vidíš cos udělal? Byl to takovej skvělej brouk. Vždycky všechno pokazíš. Vždycky jsem říkal, že jsi naprosto ubohý a hloupý. Achjo, asi se nechám přiřadit do jiného tý-“

„Proč mi pořád nadáváš? Vždycky se zajímáš jenom o svoje brouky a nevnímáš svět. Asi zažádám Tsunade o to, aby tě co nejrychleji přeřadila-“

„Ale no tak, nemusíte se hádat. Shino, je mi líto, žes ztratil brouka a ty Kibo, nech toho šaškování a pojď zápasit!“ jednoduše ukončila konverzaci Suiko a táhla Kibu za ruku od Shina pryč.

„Kibo, ty s Akamaru zaútočíš jako první nějakým ze svých lehčích jutsu na rozehřátí.Suiko, ty mu budeš útoky vracet. Zápas ukončím já, popřípadě až některý z vás prohraje nebo se unaví, trénink bude ukončen. Jasný?“

„Hai!“ vykřikli oba jednohlasně a Akamaru souhlasně štěknul.

Kiba se psem se postavil naproti Suiko v bojovné pozici.

„Shikyaku no Jutsu!“ křikl Kiba a v tom se mu nehty změnily v drápy. Rozeběhl se k Suiko vysokou rychlostí a snažil se jí zasáhnout. Suiko mu všechny útoky hravě vykryla, vymrštila se do vzduchu a složila pár pečetí.

„Kočičí tlapa!“

Suiko po těle vyrostly chlupy, změnily se jí oči a ruce přeměnily v malé tlapky s ostrými drápy. Dopadla na zem a tentokrát ona zaútočila na Kibu. Většinu útoků vykryl, ale několikrát mu její drápky škrtly o oblečení. Kočičíma očima ho hypnotizovala a nutila ho tak zpomalovat v reakcích. Poslední úder ho pořádně škrábl na tváři, jen o fousek minul oko.

Kiba se chytil za tvář, protože z rány mu začala téct krev a ještě podivná modrá tekutina, kterou Suiko pravděpodobně měla na drápech.

Postavil se na nohy a připravoval další jutsu. Moc daleko se nedostal. Zvedl oči a Suiko ho upoutala svým kočičím pohledem.

„Lví objetí!“ vykřikla a pozorovala Kibu, jak se propadal do jejího genjutsu