Milovat může každý! II - 3 Jdu do toho ...

Když Kiba Hinatu políbil, nebyla schopna pohybu. V okamžiku ten šok však vstřebala a zamračila se, její ruka vystřelila a vlepila Kibovi velkou facku.
„Co si to dovoluješ?!“ křikla na něj Hinata a třela si hřbetem ruky rty. Kiba se na ni smutně podíval s bolestí v očích.
„Miluji tě! To si to vůbec nepochopila, přes tu tvou zaslepenost, k němu?!“ řekl smutně a trochu i naštvaně. Ale Hinata ho neposlouchala, bylo jí jedno, že jí tady právě vyznal své city. Její srdce patřilo pouze Narutovi.
„To není tvoje starost! Já si můžu dělat, co chci, můžu milovat koho chci a nikdo mi nebude rozkazovat, jak mám žít! Je to jasný?!“ zařvala na něj Hinata a vraždila ho pohledem. Kiba jen na sucho polkl.
„A jestli se ke mně ještě někdy přiblížíš, zabiju tě!“ dodala ještě, a následně se sáhla na rukojeti katan, aby věděl, že to myslí vážně. Kiba na ni uhranutě zíral. Nebyl schopen cokoliv říct, jen cítil jak mu puká srdce.
Do očí se mu draly slzy, proto se rychle otočil na podpatku a mířil pryč od Hinatina domu a od ní samotné. V tu samou chvíli mu po tváři začali stékat hořké slzy žalu. Věděl o nich ale nezastavil je, stejně by to nemělo cenu. právě ho odmítla dívka, kterou celý život miloval, a s tím se jen tak rychle nesmíří.
Mezitím Hinata schovala katany a bez jediného pohledu na odcházejícího Kibu, konečně vešla do svého bytu. Zavřela za sebou dveře a zamířila do kuchyně, kde si uvařila rámen. Když byl hotoví, popadla knihu a zamířila do ložnice, kde si sedla na postel s rámenem v ruce a knihou v klíně.
„Konečně můžu začít!“ usmála se Hinata a dala se do čtení 400 stránkové knihy.

O týden později v Suně
Kazekage seděl v pracovně a podepisoval papíry. Měl unuděný obličej, stejně jako každý den od svého zvolení. Sice věděl, že být Kazekage nebude procházka růžovím sadem, ale takovou nudu opravdu nečekal. každý den doufal v zázrak, v podobě něčeho zajímavého. Doufal v cokoliv, co by ho dostalo z té zatuchlé kanceláře. Jeho prosby byly konečně vyslyšeny.
„Kazekage-sama!“ Z chodby se ozval křík a Gaara okamžitě zvedl nadšeně hlavu. Položil propisku a čekal, až někdo vstoupí do dveří. O chvíli později se tomu tak stalo a ve dveřích se objevil strážný.
„Co se děje?“ zeptal se Gaara. Strážný se poklonil a trochu se vydýchal.
„U brány se objevila ANBU z Konohy. Zeptali jsem se, jestli tu má nějakou misi. Řekla, že ne, že jde pouze za Kazekagem.“ vysvětlil strážný. Gaara se zamračil a vstal od stolu. Musel se hodně krotit, aby z té židle přímo nevylítl jak mu stouplo vzrušení v krvi.
„Zaveď mě za ní. Okamžitě!“ poručil a energicky vyšel z pracovny. Strážný ho ihned dohnal a vedl ho ulicemi, až k jižní bráně. Už z dálky viděl Gaara postavu, ženy uprostřed brány. Měla na sobě černé tříčtvrteční kalhoty, vysoké černé boty. Pas ji zdobila fialová látka, za kterou měla dané dvě katany. Tričko bez rukávů mělo také černou barvu a ještě na něm měla danou bílou vestu, co nosí ANBU. Na rukou měla nasazené černé rukavice, ve kterých jí byly vidět jenom prsty. Rukavice byly dlouhé až po loket, kde na nich měla připevněné chrániče a na pravém rameni měla vytetovaný znak ANBU. Její uhlově černé vlasy párkrát zavlály ve větru a na tváři měla připevněnou ANBU masku. Gaara k ní přistoupil.
„Kdo jsi?!“ vyzvídal okamžitě. ANBU zvedla ruce a trochu si povolila masku. Mírně ji odtáhla od obličeje a pak pohlédla na Gaaru, ale zároveň tak, aby ji viděl jenom on. Ten na ni překvapeně zíral. Po chvíli si ANBU masku znovu nasadila.
„Mohli bychom si promluvit někde v soukromí?“ požádala ho. Gaara okamžitě kývl.
„Jistě. Půjdeme ke mně do kanceláře.“ navrhl. ANBU však zakroutila hlavou.
„Někde kde nikdo není!“ požádala ho znovu. Gaara chvíli přemýšlel proč, ale nakonec ji vyhověl.
„Tak dobře. Pojď za mnou!“ vyzval ji. Pak se, ale ještě otočil na strážného a vážným pohledem se na něj podíval.
„Nikomu o ní neřekneš!“ varoval ho. Strážný kývl a Gaara pomocí písku přenesl sebe a ANBU několik kilometrů od vesnice. Když se ANBU rozhlédla neviděla kolem sebe nic než poušť a velkou skálu.
„Stačí?“ zeptal se Gaara. ANBU kývla a posadila se do stínu skály. Gaara si sedl naproti ní a čekal. Po dlouhé chvíli si ANBU sundala masku a rukou si prohrábla vlasy.
„Dlouho jsme se neviděli, Gaaro.“ šeptla s malým úsměvem na rtech, bylo to však dostatečně hlasité.
„Řekl bych že ... dva roky, co jsem se viděli naposledy, ne Hin?!“ Souhlasně přikývla a o chvíli později už probírali vše, co se doted přihodilo. Nakonec přišla řeč na to hlavní.
„A proč jsi sem vlastně přišla?“ zeptal se pak Gaara. Hinata trochu zvážněla a vytáhla z batohu knihu. Gaara se na ni nechápavě podíval. Pak se lépe podíval na název.
„Bijuu?!“ hlesl a zadíval se na Hinatu. Ta chvíli nic neříkala, až se nakonec rozpovídala.
„Gaaro. Ty znáš historii Konohy, ne?“ zeptala se. Gaara zavrtěl hlavou. A tak se Hinata dala do vyprávění o založení Konohy. O prvním Hokage a o jeho bratrovi. Pak se ještě zmínila o čtvrtém, Sarutobim a dalších věcech, už ne tak moc důležitých. Když domluvila nastalo mezi nimi hluboké ticho. Nakonec Gaara pohlédl, na již zapadající slunce.
„Takže ty chceš najít něco, čím by jsi dokázala ovládat Bijuu stejně jako První Hokage, že?!” ujistil se nakonec Gaara a s tázavým pohledem pohlédl na Hinatu. Přikývla.
„Ano! A dokonce jsem tu věc už našla!” oznámila mu a v jejím hlasem bylo znát nadšení. Gaara se mírně usmál.
„A co to je?” Hinatě se na tváři objevil úsměv, rozevřela knihu, co měla v klíně a nalistovala potřebnou stranu. Pak knihu podala Gaarovi, který si ji se zájmem vzal. Zahleděl se na titulek a oči se mu rozšířili překvapením. Nic však neřekl a četl dál. Hinata si celou tu dobu, nervozně hrála s kunaiem. Když Gaara konečně zvedl hlavu, zabodla ho do země a s očekáváním se na něj podívala. Jeho tvář byla nečitelná.
„Je to ... to nejšílenější, co jsem kdy četl, nebo slyšel!” vydechl a Hinata trochu posmutněla. Pak se ale Gaara rozesmál. Zmateně zamrkala a překvapeně zamrkala. Ještě nikdy neviděla, že by se Gaara tolik smál.
„Co...?” zamumlala nechápavě. Gaara si utřel slzy od smíchu.
„Je to tak šílené, že to musí vyjít! Jdu do toho s tebou! Pokud je to šance, jak zachránit Naruta, udělám pro to cokoliv!” prohlásil už klidněji Gaara.
„T-Takže mi pomůžeš?!” vykoktala Hinata. Gaara kývl a podal ji knihu zpátky. Hinata se na něj děkovně usmála.
„Ale nevadí, když se k nám přidá Rin? Její schopnosti by se nám mohli hodit!” optal se ještě Gaara. Hinata okamžitě souhlasila.
„Samozřejmě!” kývla a Gaara je ve stejný okamžik přenesl k budově Kazekageho.
„Půjdeme ještě do mojí kanceláře! Musíme to naplánovat a pořádně promyslet!” prohlásil a společně zamířili do budovy. Hinata se v duchu šťastně usmívala. Byla ráda, že ji zatím všechno vycházelo podle plánu.
„Jdu si pro tebe, Naruto-kun! Jen prosím vydrž, ještě ... ještě malinkou chviličku!”