Our broken hearts 9

„Ty jsi Kyuubi?“ zeptala se nevěřícně Ino. Leiko se poškrábala na hlavě. To není úplně přesně řečeno. Dřív jsem byla dívka, pak jsem se kvůli jednomu člověku dostala do téhle podoby a kvůli dalšímu člověku jsem se před třemi týdny vrátila do té původní,“ vysvětlila jim Leiko a s úsměvem se podívala na Naruta. Ten jí úsměv oplatil.
„Budu chápak, když mě třeba i zavrhnete. Ale já jsem neútočila dobrovolně. Byla jsem přinucena,“ řekla smutně Leiko.
„Zbláznila ses?“ řekla nevěřícně Hinata. Leiko se po ní zvědavě dívala.
„Proč by jsme tě jako měli zavrhnout? Jsi ta nejskvělejší holka, jakou jsem kdy poznala. Díky tobě mám zase nejlepší kamarádku,“ dořekla Hinata a obejmula ji.
„Díky,“ řekla dojatě Leiko. „Taky jsem nečekala, že nikdy potkám kamarádky, jako jste vy“ Ino se na ni usmála.
„Já tě taky považuji za skvělou kamarádku.“ Leiko byla šťastná. Kluci sice nic neříkali, ale podle jejich výrazů jí bylo jasné, že se na ni nezlobí.
„Nerad vás ruším, ale neměli bychom něco udělat s tímhle zmetkem?“ řekl Sasuke a nakopl Orochimarovo mrtvé tělo.

„Jeden dole, devět zbývá,“ zamumlal Shikamaru, když Orochimara pohřbili. Skoro všichni byli sice toho názoru, že takový had jako on si ani hrob nezaslouží, ale přemluvil je Naruto, který nechtěl, aby si jeho těla Akatsuki vzali spátky.
„Už z té mise začínám být unavená,“ zamumlala Ino, čímž si vysloužila nevěřícné pohledy od svých týmových kolegů. Ostatní sice nahlas neřekli nic, ale vidina dalších devíti takových bojů je docela znervozňovala.
„Takže, kdo vlastně ještě zbývá,“ zeptala se Sakura.
„Hidan, Kakazu, kytka, ženská, Deidara, loutkař, Tobi, Itachi a samozdřejmě jejich vůdce, Pein,“ vypočítával na prstech Sasuke.
„Ale zapomněl jsem vám říct, že Pein má dohromady pět těl,“ nadhodil Naruto.
„To jsi nemohl říct dřív,“ podíval se na něj zamračeně Sasuke.
„No nedá se nic dělat. Musíme to zvládnou.“ Všichni se podívala po zdroji toho hlasu.
„Už jsi v pořádku, Hinato,“ zeptal se Kiba starostlivým hlasem. Hinata jen přikývla a za pomoci Leiko vstala.
„Už bude za chvíli večer,“ řekla Ino.“ V Narutovi se opět probudil velitelský duch.
„První se odsud musíme dostat pořádně daleko. Je dost možné, že budou Orochimara postrádat a hledat ho tady. A nechcem přece aby nás našli, že?“ Ostatním nezbývalo než souhlasit.
„Kousek odtud je jedna z bývalých Orochimarových základen. Co kdby jsme přespali tam?“
To bude asi nejlepší,“ pochválila ho Leiko.
„Takže vyrážíme!“ zavelel Lee. Leiko s Narutem se na něj zhnuseně podívali.
„Lee, velitelé jsou tady oni dva,“ řekl mu se špatně zadržovaným smíchem Neji a ukázal na ně. Lee zrudl a pokynul jim.
„Tak až teď vyrážíme,“ zasmál se Naruto a tentokrát ho všichni uposlechli.

V kanceláři Hokage se svítilo. To bylo samo o sobě dost divné, protože Tsunade už dávno spokojeně oddechovala ve své posteli. Kancelář ale nebyla prázdná. Starý muž s obvázanou hlavou a jedním zakrytým okem se hrabal v dokumentech, které byly zamčeny ve stole. Na jeho tváři byl nespokojený výraz, hrabal se v tom už skoro hodinu a pořád nenašel to, co chtěl. Ani si nevšiml, že jeden z papírů mu spadl na zem. Dál si projížděl papíry, když mu oči zajely na podlahu a všiml si papíru na zemi. Zvedl ho a zběžně si ho pročetl. Na jeho tváři se objevil vítězoslavný výraz. Koněčně našel to, co hledal.
„Takže Leiko, hmm? Ještě si na tebe posvítíme, holčičko,“ schoval papír do kapsy a spokojeně za sebou zamčel kancelář.

„Co myslíš, jak to dopadne,“ zeptala se Leiko Naruto. Oba dva leželi na zemi stranou od ostatních a dívali se na hvězdu. Ostatní už dávno spali a oni měli hlídku.
„Já nevím. Snažím se doufat, že to všechno dopadne dobře, ale někdy se mi do mysli vkrádají pochybnosti,“ usmál se na Leiko smutně Naruto.
„Chtěla bych vědět, co se stalo s Madarou,“ zamračila se. „Upřímně doufám, že už je mrtvý.“
Naruto se nevesele zasmál. „Lidi jako on moc neumírají. Jestli jsou to vůbec lidi. A i kdyby žil, asi by nevypadal jako rozkvět mládí,“ ušklíbl se a spokojeně sledoval, jak se Leiko směje. Přesně tohohle chtěl totiž docílit. Byla totiž poslední dobou často smutná a on ji chtěl rozveselit.
„Kdy jsi vlastně přestal milovat Sakuru,“ zeptala se Leiko nečekaně. Naruto se zamyslel.
„Vlastně ani nevím, jestli to byla láska. Líbila se mi a možná se mi trochu líbí i dodnes. Ale asi před dvěma roky už pro mě byla jen kamarádka,“ řekl zamyšleně. „Ale samozdřejmě se mi o moc víc líbíš ty,“ řekl rychle, když uviděl její výraz. Leiko se k němu přitulila.
„Já tebe taky,“ zamumlala a usnula. Naruto se uchechtl. „Taky odpověď!“ Opatrně ji vzal do náruče a odnesl k ohni, aby jí nebyla zima.

„Myslíte že už zjistili, že je Orochimaru mrtvý,“ zeptal se Sasuke Naruta.
„Ještě jsem ji nikdy neviděl,“ odpověděl nepřítomně Naruto. Sasuke se začal smát.
„Vůbec nevím, na co mi to tady odpovídáš. Ty noční hlídky ti opravdu nesvědčí,“ držel se za břicho.
„Ty ses mě neptal, jak vypadá Konan,“ zeptal se zmateně Naruto.
„Samozdřejmě že ne,“ povzdechl Sasuke a otočil se k Shikamarovi.
„Co si o tom myslíš ty?“ Shikamaru si zamyšleně podepřel hlavu.
„Řekl bych, že to že už je Orochimaru mrtvý, zjistili už včera. Docela snadno mohli zjistit, že jsme ho zabili mi. A v tuto chvíli nás mohou klidně i už sledovat.“ Sasuke se zamračil. Jedná z věcí, kterou ted opravdu npotřebovali, bylo mít zavěšené za patami Akatsuki. Nikdo z nich si málem nevšiml Sakury, která právě přiběhla. Byla zadýchaná a taky vystrašená.
„Sasuke, Naruto, musíme okamžitě vyrazit,“ zakřičela na ně.
„Co se děje,“ zeptal se v klidu Sasuke.
„Šla jsem pro vodu, když vtom jsem uviděla čtyři osoby v pláštích Akatsuki. Nevšimli si mě, ale určitě míří sem!“
„Sakra, sakra!“ zpanikařil Sasuke a začal pobíhat kolem, čímž vyděsil i ostatní. Dokonale probuzený Naruto na něj klidně promluvil.
„Uklidni se Sasuke. Ted se hlavně musíme dostat co nejrychleji pryč. Proti čtyřem najednou moc velkou šanci nemáme.“ Sasuke se konečně uklidnil a začal pomáhat ostatním sklidit věci. Za okamžik byli hotovi a připraveni vyrazit.
„Asi by jsme se měli dostat co nejrychleji do Písečné,“ řekla Leiko.
„Ne tak rychle,“ ozvalo se za nimi. Celý tým se rychle ohlédl a spatřili za sebou čtyři osoby v černých pláštích s červenými mráčky.
„Zatraceně, nestihli jsme to,“ zaklel Sasuke.