Potřeba být s tebou

V době, kdy Godaime Hokage měla slavit deset let své funkce, sužovala celou zemi ninjů krutá válka. Dvě nejsilnější vesnice, spojenci, kteří si byli společným osudem nejblíž se obrátili proti sobě. Listová a Písečná. Už si snad nikdo nevzpomene, která vesnice zabila přátelského agenta jako první, od té doby utekla spousta času a protekly řeky krve. Den co den na různých místech světa proti sobě bojovali dva tábory- Listové a Písečné. Ostatní vesnice se k nim rovnoměrně rozdělily, každá měla na výtěze jiný názor. Už přes rok trvá nenávist, co vře v ninjích z obou vesnicí.

Shikamaru ležel za nízkým porostem. Na hranici suché pouště Větrné země měl za úkol přepadnout nepřátelskou vesnici. Byla to jeho první mise ve středu boje. Zatím bojoval jenom v menších bojích se slabšími nepřáteli poblíž Konohy. Až po roce ho Hokage poslala jako velitele na důležitější misi. Nejspíš si tak jedinečného člověka jako je on nechávala na později.
,,Taichou,'' řekl ninja, který se k němu pomalu připlazil, ,,špehové nezaznamenali vnější ani vnitřní pohyb. S největší pravděpodobností, jsou v Chairoi pouze civilisti.''
Shikamaru bez rozmyšlení odpověděl: ,,Připravte se, za chvíli vyrazíme.'' Odklonil hlavu od ninji a znovu pohlédl na vesnici. Pokud v jeho životě bylo něco doopravdy otravné, tak tohle. Nechtělo se mu proti Písečné bojovat, popravdě celá tahle válka podle něj byla zbytečná. Nebylo pro něj lehké, dívat se na lidi, jako je Gaara pohledem nepřítele. Vzdychl si. Ale co má jiného dělat, je to rozkaz a Godaime ví co dělá.
,,Jsme připraveni.'' ozvalo se za ním, až se lekl. Vleže se obrátil a odplazil se směrem k řídkému lesu. Tam byla ukrytá jeho jednotka. Dohromady to čítalo dvacet osm prvotřídních mužů a žen, často bývalých ANBU. Skupina ANBU byla dočasně zrušena, aby její členové mohli bojovat v bitvách.
,,Takže,'' řekl poté, co se postavil, ,,taktika pro útok je takováto. Skupina číslo jedna v čele se mnou půjde od severu a přepadne vesnici od řeky. Vzledem k jejich položení nebudou čekat, že na ně půjdeme těžší cestou. Druhá skupina pod velením Isua počká na náš signál, v podobě vodní střely a vyrazí od jihu. Chairoi je sice malá vesnice, ale pro Písečnou má rozhodující roli.''
,,A to tam není žádná stráž?'' ozval se ženský hlas odněkud ze zadu.
,,Jednotka ninjů odešla dnes ráno a přibližně k odpoledni má přijít nová, Tsukue.'' Pár hlasů si rozrušeně šeptalo. Shikamaru chvíli čekal, jestli nepříjdou případné dotazy.
,,Dobře, můžeme vyrazit.'' Přešel ke své skupině a dal povel, že vyrážejí na sever.

Shikamaru stál u břehu řeky. Ruce se mu zabývaly převazováním culíků, avšak mysl byla někde úplně jinde. Znovu a znovu přemýtal nad zjevně dokonalou strategií a ze všech sil utlačoval myšlenky, které byly v rozporu s touto válkou.
,,Tsukue,'' oslovil dívku, stojící v davu za ním, ,,vytvoř most.'' Dívka kývla, provedla pár pečetí a nakonec zamumlala Jutsu pro Doton. Z obou břehů se zvedla hlína a nad řekou se spojila v pevný most. Shikamaru vyšel pomalým krokem s rukama v kapsách. Jeho skupina ho následovala. V kapse si pohrával se zapalovačem. Měl by si zapálit? Už se u něj stalo zvykem, že si zapaloval jenom ve zvláštních situacích. Ne, zatím s tím počká.

Když přešli most, bylo na čase začít akci. Byli jen pár metrů od brány, bylo možné, že je už zpozorovali.
,,Mayu, vyšli signál a vy se připravte na akci.'' Vteřiny, během kterých ninja vykonával pečetě, byly obzvlášť dlouhé. Když vyřknul poslední slabiku, ze země vytryskl mohutný pramen vody do výšky nejméně dvacet metrů. Tak, pomyslel si Shikamaru, teď už není cesty zpět. Vyběhl vpřed. I jeho lidé věděli, co mají dělat. Jeden zrušil obranná genjutsu, další Raitonem prorazil díru v hradbách. Shikamaru do vesnice vběhl jako první. Byla tak liduprázdná, na chvíli se zacítil jako bezcitný dobyvatel, ničící nevinné vesnice jednu po druhé.
,,Teď.'' ozvalo se odněkud. Shikamaru prudce trhl hlavou, ale bylo pozdě. Zpoza rohů vylezli lidé. A každý na sobě měl čelenku se znakem Písečné. Ne, to ne, pomyslel si zděšeně Shikamaru. Rozhlédl se okolo a zjistil, že celá jeho skupina je obklíčená. Byla to past, problesklo mu hlavou, jedna jednotka tu byla skrytá. Najednou v něm bylo tolik paniky a sklíčenosti. Druhá skupina padne do stejné pasti jako oni, není šance je varovat. Jeho lidé na tom byli stejně jako on. Ale jeden pohled do jejich očí ho přesvědčil o tom, že chtějí udělat to, na co myslí.
,,Do boje!!!'' zařval a s vytaseným kunaiem se vrhl na nejbližšího nepřítele. Muž byl překvapený a tak ho skolil jednou ranou. I ostatní byli překvapení, když se na ně vrhli dosud nehybní zajatci. I když nemají velkou šanci je porazit, budou bojovat ze všech sil až do smrti.

Byl to krutý boj. Docházelo k soubojům člověk na člověka, Jutsu se stihlo jenom málokdy. Shikamaru byl celý potřísněný krví. Zabil jednoho nepřítele, objevil se další. S každou ránou se prohlubovala jeho nenávist k válce. Na okamžik se před ním vytvořila ulička, nepřátelé se semkli se svými souboji k domům a on měl výhled až na konec ulice. Tam jako božská zář bojovala kunoichi s čelenkou Písečné okolo krku. V ruce svírala vějíř a již rozpuštěné blonďaté vlasy ji vlály na všechny strany.
,,Temari!'' zakřičel. Neuvědomoval si, že to vykřikl nahlas. Temari se otočila a pohlédla na něj pohledem kříženým s překvapením a vyděšením. Shikamaru nevnímal svět, jenom dívku, se kterou si vyměňovali zmatené pohledy. Až řev za ním ho donutil se otočit. Stála tam Tsukue, svírala katanu a zabodávala nepřítele, který Shikamara napadl zezadu.
,,Kam koukáš?'' vykřikla naštvaně a odrážela další útok. Chvíli se na ni zmateně díval a pak se otočil k místu, kde ještě před chvílí stála Temari. Teď tam nikdo nebyl. Shikamaru zpanikařil a okamžitě tam vyběhl. Mezitím už uličku zabarikádovali nepřátelé, takže než doběhl k místu zabil nejméně pět ninjů. Ale ona tam nebyla.

Shikamaru jako šílený pobíhal po bojišti. Přeskakoval mrtvoly a rozhlížel se, jestli ji neuvidí. Chtěj ji vidět, chtěl s ní mluvit. To šílenství, které ho popadlo se nedalo zastavit. Byl všude, ale nemohl ji najít. Až do doby, než mu přes tvář přelétl lehký vánek. Pohlédl směrem, odkud přišel. Tam na střeše stála ona, Temari. Ztuhl, nemohl se pohnout. Tolik by k ní chtěl vyběhnout, ale nohy ho přestaly poslouchat. I ona tak vypadala. Zničeho nic vyskočila a po dopadu na zem k němu vyběhla. V Shikamarovi se náhle něco pohlo, najednou byl schopný pohybu a vyběhl jí naproti. Setkali se v úzké, osamocené uličce. Přitiskli se k sobě a vášnivě se políbili. Co na tom, že jsou to nepřátelé, tak dlouho byli bez sebe, že jim teď mohlo být vše jedno.
,,Proč tě nedokážu zabít?'' zašeptala Temari. Shikamaru ji ještě víc sevřel.
,,Mlč.'' Láska jim dávala to největší štěstí a zároveň i neštěstí. Byla to hořkost osudu, že právě oni dva museli být nepřátelé. Tu sladkou chvíli štěstí uprostřed smrti přerušila Temari, která se uvolnila ze Shikamarova sevření, odběhla a přeskočila pár střech.
,,Ani to, že tě miluju nemůže zastínit, že bojuji za svého bratra a my jsme nepřátelé.'' zařvala na něj z dálky. Vytáhla kunai a rozběhla se k Shikamarovi. Slzy se jí v očích rychle množily. Shikamaru vytáhle zapalovač a zapálil si cigaretu. Když cigareta v jeho ruce hořela, Temari byla jen pár metrů od něj.
,,Tak mi prosím dovol zemřít s tebou.'' V tu chvíli, kdy mu Temari probodla životně důležité orgány si vložil cigaretu do úst. Kupodivu mu nespadla.
,,Prosím.'' zašeptala, příčemž jí do úst stékaly všudypřítomné slzy. Shikamaru vytáhl kunai a bodnul Temari do stejných míst. Temari se lehce usmála a přitáhla si ho z posledních sil blíž. Ve stejný okamžik oba povolily sevření kunaií, ve stejný okamžik oba zavřely oči a naposled vydechli. Jejich život vyhořel tak, jako cigareta, která padala k zemi.