Deň a Noc
Na obzore, črtá sa oranžové ráno. Jemný piesok objíma chodidlá a vošiel i medzi prsty. Vzduchom nesie sa šum, to voda šumí, vo vlnách naráža. Spev čajok odrazený hladinou do uší reže. Za ním prázdnota mesta, sklenených budov, tisícky prázdnych duší v prázdnych telách kráčajúcich za prázdnymi cieľmi. Ten svet zahlený tmou noci, ten ktorý preň nič neznamená. Pred ním plný svet, plný dojmov, túžob, zmyslov, naplnených slanou vôňou mora, zafarbený farbou svetla. Sám stojí na brehu mora, a ruky ako krídla len vzlietnuť. Do dlaní opriera sa vietor, hladí vlasy. Po tvári, slané kvapky mora stekajúce, vytvorené túžbou. Do piesku vyryté tvary, písmom vetra.
„Som tu!“ Od pier nesú sa vo vlnách unášaných vetrom slová kričiaceho.
Do zlatých vlasov uchytené zlaté zrnká zeme, z mora trieštiacich sa vĺn iskričky bodajúce chladom objímajú ho.
Po piesku kroky bosých nôh, priblížili sa. Dlaň s dlaňou spája sa a modré oči ako z neba vytrhnuté do čiernych sa noria.
„Naru.“ Šepkajú slová čiesi.
Bledá dlaň siaha do vlasov žltých ako slnko rána a potom klesá po opálenej tvári a prstami do pamäte si vrýva spomienku na dotyk. Tak ako noc, vyhasína život v tých čiernych očiach.
Sedí tam chlapec v piesku, ten so žtými vlasmi, čo vítal nové ráno, sedí a v jeho objatí noc sa stráca. Z čiernych očí slza steká a z bledých pier znejú posledné slová.
„Zbohom, ....Naru.“
Zbohom vraví, a v jeho náručí sa stráca.
Modré oči upreté k nebu, nemo pýtajú sa. „Prečo?“ Lenže otázka vyslovená či nemá, je len otázkou. Zviera dlane a v nich nič len vzduch, už odišiel.
„Sasu,“ šepkajú jeho pery vetru.
Opiera sa dlaňami do piesku a prstami zarýva sa doň. Do piesku vpíjajú sa, slané kvapky.
„Sasu, .... prečo? Prečo ty umieraš v mojom náručí ráno a ja v tvojom večer?“
Otázka na ktorú poznal odpoveď ale aj tak ju vyriecť musel. Tak ako každé ráno.
„Pretože ty si noc a ja som deň, navždy spolu v jednom svete a navždy rozdelení inými cestami.“
Vstáva a roztiahnutými rukami sa znovu poddáva svojej ceste, vetru a slnku.
„Počkaj chvíľu a znovu sa uvidíme!“ Zakričal svetu, ale svet ho nepočul, nemal ho počuť, tie slová boli pre neho, iba pre neho.
Niečo pre náročnejších, osobne dalo mi to zabrať. Tak snáď to niekto vezme ako zaujímavé dielko bude sa páčiť. Ďakujem.
YTF
WOW! No to bolo dosť dobré. Našťastie som Slovák takže sa mi to úplne ľahko čítalo. Najlepšie na tom je, že sa ti podaril práve ten efekt, keď sa ti čítaný text premení na sleď obrázkov, že už ani nevnímaš písmená, ale miesto nich sa ti v hlave vytvárajú obrazy toho, čo čítaš. To nedokáže len tak hocijaký text. Veľmi pôsobivé
tak tohle bylo přenádherné. moje myšlenky pořád odbíhají k povídce a nemůžu se soustředit na komentář. tákže... bylo to fakt straně moc pěkný. slovenština mi ani nevadila, i když jsem ten text díky ní lehce vypouštěla. ale konec jsem četla s plným nasazením a to je to hlavní
od tebe jsem ještě nic nečetla a musím říct, že se mi to doopravdy hodně líbilo. NaruSasu... ať jako yaoi nebo jako přátelé, tyhle dva miluju. a ty jsi to napsal doopravdy moc krásně. takovýhle lidi by tu měli psát všude!! doufám, že se ještě někdy dostanu k další tvé tak krásné jednorázovce 
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)
Jediné co mě mrzí je, že to není v češtině, takhle mám pocit, že jsem o něco přišel, o jemné rozdíly mezi slovy, o zvukovou souhru slov. Nevím. Byla v tom taková truchlivá atmosféra, ne všek obsahem, ale skladbou vět a výběrem slov, což je tady na Konoze velice vzácné. Asi si toho od tebe přečtu víc.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.