Ameno 04

Čajová země

„Tak tohle je Čajová země?“
„Jo Moegi, je. Lidé tu jsou nedůvěřiví, protože jsou tu ti zloději. Až tu nebudou, budou veselejší a možná i víc věřící v jiné lidi.“ řekne Shikamaru. Když se ale nadechoval, že bude pokračovat se svým výkladem, přiletěl ze strany kunai a zabodl se těsně před něj.
„Tak ninjové z Konohy jo? To ale znamená, že vás budeme muset zlikvidovat, když o nás víte.“ Ozval se slizký hlas odněkaď ze střechy domu.
„Gzz… Tak se aspoň ukaž ne? Nebo se tak moc bojíš, že za sebe necháš pracovat támhle toho na druhý straně?“ řekne Shikamaru a tým se začíná stavit zády k sobě do čtverce tak, aby se téměř dotýkali.
„Ty si myslíš, že se bojím?“ podrážděně řekl neznámí muž, který se pomalu začal objevovat zpoza zdi. Byl vysoký, s jizvou přes celý obličej a plešatý. Jeho výraz nebyl přívětivý, ba naopak. Shikamaru se jen usmál a složil ruce do pečetě. Náhle se ani jeden z mužů nemůže pohnout, vlastně, abych byla přesná, mohou se hýbat jen podle Shikamara.
„Kage Mane uspělo,“ šibalsky se usmál Nara „teď nám můžete prozradit, kde máte skrýš.“ šel rovnou k věci.
„To tak, nejsme blbí!“ vzdoruje jeden z mužů.
„Chjo, myslel sem, že to pude líp.“ nahodil svůj obvyklý výraz a udělal pár pečetí „Kage Kubi Shibari no Jutsu (Stínová svazovací technika).“ ze stínu na zemi se udělala stínová ruka a natáhla se ke krkům těch zlodějů. „Povězte, kde máte úkryt! Tuto techniku budu pomalu utahovat, až vás uškrtí.“ a opravdu. Technika se začla utahovat. Ti dva neznámí propadli panice a prozradili, kde je zbytek jejich party. Mezi tím, co Shikamaru mučil ty dva, se kolem shromáždili lidé a sledovali, co se bude dít a s hlasitým pokřikováním, ať je zabije. No, a jelikož se oba začali moc zmítat, tak vypotřebovali kyslík rychleji, než Nara čekal. Všude se ozval radostný hlahol a kolečko kolem týmu se začalo zmenšovat, když oba dva zloději padli mrtví na zem.
„Rychle pryč!“ zavelel Shikamaru. Konohamaru, Moegi i Udon tento příkaz s velkou radostí splnili.
„Takže teď pudem do tý skrýše, jak nám řekl ten plešoun?“ zeptal se Konohamaru.
„Jo. Takže se připravte, může to být past.“ oznámil vůdce a vydal se řečeným směrem. Ostatní tři členové ho následovali. Když konečně stanuli před popsanou budovou, zchátralé skladiště, a ještě byl slyšet hlahol. Pomalu a tiše se plížili k oknu a… chtěli nahlédnout dovnitř, ale Udon zakopl o jednu jedinou plechovku, která tam byla. Samozřejmě udělala hluk a neznámí zloději, ztichli. Byli slyšet zvuky odsouvajících se židlí, pak chvíli ticho a otevřeli se dveře. To na nás vybafli tři muži s pohledem „já chci zabíjet“ Shikamaru nelenil a hned je chytil do své techniky. V tu chvíli se ve dveřích objevily další čtyři hlavy. Šlo do tuhého. Konohamaru to už nevydržel a zaútočil. I když to byla převaha čtyři na jednoho, vypadal odhodlaně. Moegi s Udonem se nenechali dlouho pobízet a také, po vzoru Konohamara, se vydali bojovat. Boj třech mladých ninjů se přesunul dovnitř. Shikamaru zůstal venku sám s těmi třemi. Neměl moc času, tak na ně použil stínovou svazovací techniku.
„POZOR!“
„Shikamaru? Já myslela, že si venku s těma třema.“
„Byl sem, ale už mam hotovo. Zato vy to tady moc růžový nemáte.“
„No, to ne. Je jich moc a všichni to sou ninjové.“ mezi větami uhýbali před letícími kunai.
Tohle bude těžkej boj. Je to šest ku čtyřem. Ale zvládnem to, musíme, jinak zemřem. A když tady zemřu, tak už nikdy neuvidim Temari…
To bylo vše, na co Shikamaru dokázal myslet. Ani nevěděl jak, ale podařilo se jim zloděje porazit. Udon s Konohamarem museli navštívit místní nemocnici, protože utrpěli pár vážnějších zranění. Zdrželi se v Čajové zemi celý týden. Teprve teď se mohli vydat zpět do Konohy.