Kdo jsem? 01

Tato povídka bude hlavně o Narutovi. Je mu osmnáct let. Je velmi zkušený a silný ninja. A dokáže ovládat téměř plnou sílu lišky. Příběh začíná jednoho slunečného dne. Naruto se svými přáteli má za úkol ochránit feudálního pána své země, který je na cestě do skryté Kamenné. Vše probíhá hladce, ale těsně před koncem jejich mise jsou přepadeni skupinou nájemných vrahů. Kteří zamíchají kartami osudu.

Kdo jsem? - část 1

Naši hrdinové byli na cestě už sedmí den, již překročily hranice země Zemně a do skryté Kamenné to bylo jen jeden den cesty.
Obloha byla oranžová a slunce se pomalu ale nezadržitelně propadalo za obzor. Konvoj doprovázeli nejen naši ninjové, ale také osobní ochranka feudálního pána a 10 armádních vojáků.
Každý se s někým bavil. Kakashi s vůdcem ochranky feudálního pána, Sakura, Hinata a Ino se bavily všechny společně a Neji o něčem zaujatě diskutoval s Yamatem.
Pouze dva ninjové šli mlčky vzadu. A to Shino, který už byl prostě takoví uzavřený a Naruto.
Ten o něčem usilovně přemýšlel a v duchu si říkal: „Asi to tak opravdu je. Mám ji rád. Vlastně ne. Miluju ji, ale stejně to nemá cenu, ona mě nejspíš ne.“ Tyhle myšlenky ho ničily už pár týdnů.
Po dalších patnácti minutách přemýšlení, se rozhodl, že jí to řekne ještě dřív, než skončí tahle mise, ať už to dopadne, jak chce. Už to alespoň v sobě nebude dusit a bude mu líp, protože jí to konečně řekne. A taky protože usoudil, že je lepší být odmítnut než to nikdy nezkusit.
Ve svém zamyšlení si ani nevšiml, že konvoj zastavil a narazil do něj.
„Ku*va,"zanadával, a začal se sbírat ze země.
„Není ti nic Naruto-kun?" zeptala se Hinata.
„ Ale ne v pohodě," odvětil Naruto a najednou se zarazil a lehce znervo’zněl, protože si uvědomil, kdo na něj mluví, ale nedal to na sobě znát.
„Opravdu ti nic není? Celý den jsi nějaký zamlklý."
„No jo trochu jsem přemýšlel."
Z rozhovoru je ale vyrušil Kakashi: „Hoj, Naruto! Hinato! Co to tam děláte? Neslyšeli jste mě nebo co?! Běžte za ostatními a postavte stany a pak dojděte nasbírat nějaký dříví."
Naruto a Hinata se rozhlédli kolem a zjistili, že všichni až na ně jsou u lesa a staví stany. Rychle k nim došli a začaly jim pomáhat.

Teď už byla tma a mezi stany hořely hned tři ohně. U prvního seděli vojáci, u druhého byl feudální pán se svým poradcem i se svou osobní ochrankou a u posledního ohně seděli ninjové z Konohy. Všichni mlčky jedli svou večeři. Naruto sem tam pokukoval po Hinatě a byl z ní úplně vedle, ale ani si nevšiml, že Hinata se po něm taky občas podívá a při tom se její tváře lehce začervenají.
„Moc tě miluju Naruto, kéž bys miloval i ty mě," říkala si v duchu a trošku posmutněla.
„Měli bychom už jít spát," vytrhl Hinatu Kakashi z jejího přemýšlení.
Chvíli na to se všichni zvedli a pomalu se trousili ke stanům. Jen Naruto se odebral směrem k lesu pročistit si hlavu a uspořádat myšlenky.
První hlídku si vzali dva vojáci a jeden z osobní ochranky feudálního pána.

Po půlhodině marného pokoušení se usnout, nakonec ze stanu vylezla Hinata. Chtěla se projít a nadýchat se čerstvého vzduchu, a tak zamířila do lesa.

Šla, kudy jí nohy vedly a asi po deseti minutách uviděla mezi stromy měsíční světlo. Došla až ke kraji lesa ale tam se hned zastavila. Viděla totiž, jak nedaleko od ní sedí Naruto se zapřenýma rukama a pozoruje tu nádhernou otevřenou oblohu bez jediného mráčku. Na chvíli se na ní zahleděla i Hinata. Obloha byla poseta hvězdami a celou tu krásu doplňoval obrovský a zářiví měsíc. Hinata nevěděla, jestli nemá radši potichu odejít aby Naruta nevyrušila, ale nemohla tomu odolat. Vystoupila ze stínu lesa a pomalu se blížila k Narutovi.
V tu chvíli začala být dost nervo’zní. Chtěla se rychle otočit a odejít, ale to už Naruto uslyšel její kroky a otočil se za nimi.
„Hinato? K-kde s-si se tu vzala?" zeptal se Naruto a mírně se začervenal.
V té tmě to naštěstí nebylo vidět.
„No já, já byla jsem se jen projít, protože jsem nemohla usnout a narazila jsem tady na tebe Naruto-kun," odpověděla mu.
Chvíli se na sebe se zájmem dívaly, až nakonec Hinata řekla: „Promiň, že jsem tě vyrušila Naruto-kun."
A otočila se k odchodu.
„Ne Hinato! Počkej," chytil ji za ruku Naruto a postavil se.
Rozhodl se, že to udělá teď a tady! Chytl jí i za druhou ruku, ale to už se Hinatě podlamovala kolena a tak ji radši chytil pevně oběma rukama v pase. Hleděli si do očí a Hinata ze sebe nevydala ani hlásku.
A v tu chvíli Naruto začal: „Musím ti něco říct."
Chvíli bylo ticho a pak najednou spustil: „J-j-já tě miluju, Hinato."
Tak a konečně to bylo venku. Hinata ta z toho oněměla už asi navždycky.Alespoň to tak vypadalo.
Nakonec se z toho vzpamatovala, i když tomu stále nemohla uvěřit a řekla: „Já tě taky miluju Naruto a miluji tě už hodně dlouho. Jen jsem se ti to bála říct."
Naruto na nic nečekal a vtiskl jí něžný polibek. Hinata neváhala a vložila se do toho polibku také a to celým svým srdcem. To, co si vždycky nejvíc v životě přála, se stalo. Slovy ani nejde vyjádřit jak moc šťastná je, a to samé platí i o Narutovi.
„Jestli je tohle jenom sen, tak chci spát navždy," pomyslela si Hinata.

Seděly tam společně ještě dobrou hodinu. Ani spolu moc nemluvily, jen si užívali tu nejlepší chvíli jejich života.
„Pojď, měli bychom se už vrátit a jít spát," navrhl Naruto.
Hinata souhlasila, protože už taky byla dost unavená a vydali se na cestu zpět k táboru.
U stanů se k sobě ještě přitiskly a chvilku se líbaly.
„Miluju tě Naruto. Chtěla bych s tebou být už navždy," přála si Hinata.
„To já s tebou taky. Miluju tě Hin," řekl Naruto a ještě jednou ji políbil na dobrou noc.
Pak už jen vešel do svého stanu. Hinata se za ním ještě chvilku dívala, ale potom také hned zašla. Oba usnuly okamžitě, jak si lehli se spokojeným výrazem na tváři.
To ovšem ještě nevěděli, co je už za pár hodin čeká.