Šestý živel 30 - Konec světa

Za tohle mě nebudete mít moc rádi...

„Co? Tohle udělal Naruto s Kyuubim? Vždyť... k tomu by musel mít obrovskou moc...“ řekl Yondaime.
„Kdo řekl, že jí nemá? Myslím, že už vím kde jsem tu chakru viděl. Ale kdy to udělali?“ říkal Neji.

„No... pěkný ne?“
„Jak pro koho. Vytvořil jsi hrozně moc silné větrné chakry a.... tak to zesílilo mojí techniku až mě popálila! Mě!“ nadával Kyuubi.
„Počkej, jak jako tě popálila? Nejsi náhodou ohnivej démon? Měl bys bejt nehořlavej,“ divil se Naruto.
„Vždyť říkám žes to přehnal!“
„He... jo, promiň.“ omluvil se a znovu zapečetil sílu od Shion, „Tak, někdy se to může ještě hodit.“
Devítiocasý přenesl Naruta na břeh, kde se zase ukryl do Narutova těla.
Naruto odešel od řeky lávy a začal hledat ostatní. Zanedlouho je našel.
Byli ukrytí za skalním masivem, kde na ně žár nemohl. Vypadali dost zničeně. Sakura léčila co jí síly stačily. Když přišel, všichni na něj koukali jak z jara.
„Tak to je hustý,“ řekl Kiba, „Tys ho dostal!“
„Nechceš nám něco vysvětlit?“ ptal se Yondaime a čekal co z něj vypadne.
„No vysvětlit...“
„Třeba jak jsi ho dostal. Neji říkal, že jsi měl dost zajímavou chakru.“ rejpal Sasuke, který ale už dávno znal odpověď.
„A mě by zas zajímalo, proč jsi mi nechal vzít Kyuubiho a málem i zabít?! Celou dobu jsi nic neudělal.“
„No... tak jo,“ začal Sasuke a otočil se na ostatní, „Když Naruto a Jiraiya šli hledat další artefakt do Země démonů, našli jsme zmínku o dalším. Zjistili jsme, že ho má Pein v té pečetící soše. Když na Listovou zaútočil, já a Itachi jsme se k němu přidali a přemluvili ho, abychom si radši vzali rukojmí, když tam stejně nejsi. Všechno to bylo naplánované tak, že tě vylákáme a až se bude Pein snažit vyjmout Kyuubiho, tak se do toho vložíme a ukradneme artefakt. Když nad tím teď přemýšlím, neměli by jsme žádnou šanci. Ale doneslo se nám, že ti kněžka dala část své moci. To bylo to nejlepší co se mohlo stát, protože bylo jisté, že přežiješ vyjímání. A tak jsme narychlo pozměnili plán a nechali Akatsuki dokončit vyjímání. To vše proto, aby přišli posily a bylo jisté, že je dostaneme. Zbytek už znáte.“

Obě skupiny se se daly na cestu do svých vesnic. Narutova skupina pomalu směřovala k Listové. Moc nespěchali a kvůli jejich stavu ani nemohli.
„První co udělám, bude že si dám ramen.“ zahlásil Yondaime.
„Jo, já to vidím naprosto stejně!“ přidal se Naruto.
„Nechtěli byste taky někdy sníst něco jinýho, vy dva?“ zeptal se Kushina.
„Patnáct let jsem byl pod drnem, takže teď mám co dohánět. Sakra jak já se na ten ramen těším...“ zasnil se Yondaime.
„Jo, dám si extra velkou misku!“ řekl Naruto a Kushině šly oči v sloup.
„Vidím to tak na deset,“ hlesl Yondaime.
„Tak já si dám patnáct!“ přebil Naruto.
„Já sním dvacet!“ pokračoval Yondaime. Celá skupina se zastavila a sledovala jak se ti dva hecujou.
„Určitě sním víc než ty!“ nedal se Naruto.
„Nemáš šanci!“
„Vsadíš se?“
„Tomu věř!“
„Hej! To je moje hláška!“
„To seš vedle.“ setřel ho Yondaime.
„Dobře, až dorazíme domů, dáme ramen. Kdo sní víc, vyhrává. Bude to boj o titul Hokage!“ rozhodl Naruto.
„Beru! Ani si neškrtneš!“
Ještě chvíli do sebe vzájemně rejpali než se uklidnili. Naruto se otočil na cestu a chtěl se rozejít opět k vesnici. Dostal celkem šok, kdy se před ním zjevila osoba, celá zahalená v plášti. I hlavu schovával pod kápí.
„Eh! Sakra! Víš jak jsem se lekl?! Tohle už mi nikdy nedělej!“ Vztekal se Naruto a o krok ustoupil. Na záhadnou osobu teď koukali všichni.
„Hmmm... kdo vlastně seš?“ zeptal se. Dál si ho prohlížel a musel uznat, že se mu nelíbí. Ale co, to je teď naprosto jedno. Teď se chce co nejdřív dostat do vesnice, dát si sprchu skončit v posteli vedle Hinaty. Neznámý nereagoval a tak se rozhodl, že se na něj vybodne, nechá neznámého neznámým a půjde dál. Záhadný konečně nějak zareagoval.
„Hehe... kdo jsem jo? Hmmm třeba na to přijdeš.“
„Cože?“

„Ale pak už bude pozdě. Tvé umírání bude dlouhé a bolestivé...“
To už Naruta přestalo bavit.
„Cos to řek?!“
„Slyšels. Bude to dlouhé a bolestivé.“
„Co se tu děje?“ přidal se do řeči Minato.
„Ale... tohle bude tvůj tatík co?“ poznamenal neznámý a ukázal na Kushinu.
„Tohle zas bude tvoje máti.“
„Moc mě neštvi, nebo tě to bude mrzet!“ utrhl se Yondaime.
„Všichni zemřete. Zabiju vás. A bude to bolet. Hodně.... a dlouho,“ pokračovala osoba.
„Řek sem NES*R MĚ!!!“ čapnul ho Yondaime za plášť. Neznámý se jen uchechtl, zvedl ruku a cvrnkl do Yondaimeho. Ten odletěl do blízkého lesa a cestou zpřerážel všechny stromy, se kterými se střetl.
„Tati!“ vykřikl Naruto a sledoval místo, kde Minato zmizel.
„Chcípneš!“ zařval a otočil se na toho neznámého. Ostatní už se klidili do úctyhodné vzdálenosti.
„Tak to těžko,“ odvětil neznámý, ale to už se Naruto měnil na lišku.
„Kolik teď?“ ptal se Kyuubi na počet ocasů, které chtěl Naruto vytvořit.
„Devět stačí.“
„Jo, ale měl bych ti něco říct. Ten...“ nakousl Kyuubi něco důležitého, ale Naruto to nějak neměl chuť poslouchat.
„Teď ne!“
„No jo, ale on...“
„Nemám čas!“ opět ho zakřikl a to už se hnal na toho chlápka. Blížil se k němu, napřáhl se a ubalil neznámému ránu. No a...... nic se nestalo. Neznámý jeho ránu zachytil levou rukou.
„C-cože?“ blesklo Narutovi hlavou, ale přes všechen údiv se snažil myslet racionálně. Uvolnil pečeť skrývající sílu od Shion. Ta skoro úplně potlačila přeměnu, ale její síla Narutovi zbyla. Stejně tak mu zbyly drápy a prodloužené špičáky. Okolo něj vířila rudá a fialová chakra. Teď se jeho síla několikanásobně zvýšila. Tohle už nerozchodí.
„Druhý pokus? Marný,“ okomentoval neznámý, Naruto se napřáhl a dal mu pěstí do břicha. Tentokrát jeho ránu nezachytil. Nebo se ani nesnažil? Narutova ruka by měla projít jeho tělem jako nůž máslem. Měla by, jenže neprošla. Ani to neznámého nerozházelo. Ten zvedl ruku a stáhl si kápi z hlavy.
„Ty?“ divil se Naruto a přemýšlel jestli to není genjutsu. Jenže nebylo. Stál před ním Jashin.

„Jo já. Pein byl neschopný. Beru to do svých rukou.“ řekl a začal Naruta solidně mlátit. Ten se i přes sílu Kyuubiho a Shion nemohl bránit. Poslední ranou ho poslal k zemi. Naruto se celý rozlámaný opřel o velký kámen ležící opodál. Jeho rány se přestaly hojit, z pusy mu tekla krev a měl silný pocit, že má zlomenou nohu. Tohle je konec. Vždyť to byla blbost už od začátku. Není přece síla, která by se mohla postavit bohu.

Nedaleko Listové leželo množství těl ninjů. Všichni bývali jejími členy. Kiba zemřel vedle Akamara při společné technice, Sasuke když bojoval po boku Sakury. Vedle Narutova těla ležela Hinata. Chtěla odejít s ním.

Z místa, kde dříve byla Listová vesnice, stoupal hustý dým. Domy byly zbořené a všude se válela mrtvá těla. Hned u brány ležela těla obránců spolu s těly několika ocasých démonů, kteří se rozhodli postavit Jashinovi. O kousek dál ležel Kakashi a Iruka.

Skrytá Písečná vesnice byla srovnána se zemí taktéž. Skála, která ji měla chránit teď byla rozmlácená na kousky. Všude pouze zkáza a smrt. Kdesi uprostřed vesnice se nacházelo tělo Gaary, jeho sestry Temari a bratra Kankura spolu s elitními ANBU písečné vesnice. I zde přišli na pomoc ocasí démoni a stejně jako Gaarův Shukaku přišli o život.

Zbytek světa také neodolal a tak všude byla jen smrt po dlouhém a bolestivém boji. Tak, jak to Jashin chtěl. Jednu věc ale nedomyslel. Tím, že zabil včechny, si ale podepsal rozsudek smrti. Nezbyl nikdo, kdo by alespoň trochu věřil v jeho existenci. To znamená pro boha konec bytí a to se ani Jashinovi nevyhlo.

Existuje jediné možné pojmenování. Konec světa...