Cesta odpuštění 15

PROBUZENÁ

„Co se stalo? Kde to jsme? Kde je Fuzuki - sama a nepřátelé?“ ptala stále ještě tichým hlasem.
„Sakura - chan já sem tak rád, že si se konečně probudila,“ řekl Naruto s obrovskou radostí v hlase.
„Kapitáne Yamato,“ zavolal Naruto.
„Co se děje?“ zeptal se Yamato a otočil hlavu.
„Sakura - chan se probudila,“ odpověděl mu vesele Naruto.
„No to je skvělé,“ řekl a zastavil.
Naruto k němu přišel a na tváři měl veliký úsměv.
„Jak se cítíš Sakuro,“ zeptal se hned Yamato.
„No docela dobře,“ řekla potichu.
Fuzuki seskočila z Yamata a šla k Sakuře. Opatrně nakoukla pod obvazy, ale to co tam viděla se jí stále nelíbilo.
„Ty zranění jsou vážně divná vůbec se nechtějí začít hojit i když jsem na ně použila i mojí speciální mast,“ řekla zamyšleně Fuzuki. Narutův úsměv trochu opadl.
„Dobře dáme si teď krátkou pauzu,“ řekl Yamato. Naruto opatrně posadil Sakuru do trávy a sám si sedl hned vedle.
„Sakuro myslíš, že by si se mohla vyléčit?“ zeptal se Yamato.
„Zkusím to,“ řekla a hned si přiložila ruce k ránám na noze. Po dlouhém soustředění se z jejích dlaní začala uvolňovat zelená chakra. Dokázala to udržet jen chvíli, protože byla ještě dost vyčerpaná, ale za tu chvíli se s ránami vůbec nic nového nestalo a Sakura jen těžce oddechovala.
„Co budeme teda dělat?“ zeptal se Naruto.
„No tohle nevyšlo, takže jak už jsem řekl,“ ozval se Yamato, „právě jsme kousek za hranicí Čajové země, do večera bychom měli dorazit do hlavního města a tam vyhledáme pomoc,“ dořekl.
„Takže teď budeme pokračovat dál v cestě ať jsme tam co nejdříve,“ zavelel Yamato a všichni opět vyrazili.

Cesta ubíhala celkem rychle. Příroda kolem nich byla úplně jiná než jakou procházeli v minulých dnech. Byla taková veselejší a hlavně živější. Všude kolem zpívali ptáčci a sem tam zahlídli i srnku a další jiná zvířata. Naruto se tady cítil mnohem lépe než předtím u Mlžných hor. Pofukoval tam i lehký vítr, který byl velmi příjemný.

„To je krása,“ řekl vesele Naruto a Sakura se jen pousmála. Pořád jí v hlavě vrtalo co se vlastně stalo.
„Co se vlastně stalo tu noc co nás napadli?“ zeptala se, „Poslední co si ještě pamatuju je jak na mě hodil ten parchant několik kunaiů a pak sem upadla do bezvědomí,“ dodala.
„No já jsem ty kunaie odrazila a můj klon tě spolu s bábi Fuzuki odnesl do bezpečí. Pak jsem s ti hajzlem nějakou dobu bojoval a pak znenadání zmizel. Po chvíli tam dorazil kapitám Yamato se zraněním Saiem. Měl taky poraněnou nohu jako ty a proto ho můj klon taky nese,“ řekl.
„A jak dlouho jsem byla v bezvědomí?“ zeptala se.
„Dva dny,“ odpověděl.
„Tak dlouho jsem byla mimo jen kvůli tomu pitomímu zranění na noze?“ řekla udiveně.
„Jo,“ řekl.
„Jo a ještě…,“
„Už žádný otázky, musíš teď odpočívat ať si co nejdřív zase v pořádku,“ skočil jí do řeči Naruto.
„No tak dobře,“ souhlasila trochu otráveně Sakura a položila mu hlavu na rameno a pomalu se jí začali zavírat oči. Naruto si toho všiml a jen se usmál.

Kolem poledne, když jim slunce zářilo přímo nad hlavami je jejich cesta přivedla na pravděpodobně hlavní cestu vedoucí do hlavního města.

„Už jsme blízko, asi tak za dvě až tři hodiny dorazíme do města,“ řekla Yamato.
„Konečně,“ řekl potichu a unaveně Naruto. I když byla Sakura lehká tak se mu přeci jen za ty tři dny docela pronesla.

Sakura otevřela oči a všimla si jiné cesty. Zvedla hlavu a rozhlédla se kolem.
„Už tam asi budeme, že jo?“ zeptala se Naruta.
„Jo asi tak za hodinu,“ odpověděl.
Najednou se ozval zvláštní zvuk a jako by Naruta něco lehce pošimralo na zádech.
Narutovi došlo co to znamená a začal se smát. Zatímco Sakura jen zčervenala.
„Slyšim a cejtim, že máš hlad,“ řekl vesele, „tak to musíme potom hned někam zajít na jídlo,“ dodal se smíchem.
„Jo asi jo,“ řekla ještě trochu červená Sakura a taky se zasmála.
„Nemáš žízeň?“ zeptal se starostlivě Naruto.
„Ne nemám,“ odpověděla.

Během té jedné hodiny dával Sakuřin žaludek dost o sobě vědět a Naruto se mohl strhat smíchy. Sakura už byla celkem naštvaná a chtěla dát Narutovi malou lekci, ale pak si to rozmyslela a řekla si, že raději počká až budou v tom městě.

Konečně se před nimi začaly objevovat první domy a i lidé. Předtím totiž vůbec nikoho nepotkali. Yamato zastavil a otočil se na Naruta a jeho klony. Fuzuki už nebavilo být na Yamatových zádech a tak seskočila dolů.
„Tak tohle je hlavní město čajové země,“ řekl, „Sai jsi schopný už hodit?“ zeptal se Yamato.
„Hai,“ odpověděl a slezl z Narutova klonu.
„Dobře, Naruto zruš už oba klony teď je už nebudeme potřebovat,“ řekl.
„Hai,“ řekl Naruto a oba dva klony zmizely v oblaku bílého dýmu.
„Jo a půjdeme se jako první najíst?“ řekl ještě.
„Hmm to není špatný nápad,“ odpověděl Yamato.
„Jujííí,“ radoval se Naruto, kterému už taky kručelo v břiše.

Pokračovali dál a ulice začínala být čím dál tím víc rušná. Konečně zašli do jedné malé hospůdky. Všichni se pohodlně usadili a hned si objednali. Po chvíli konečně přinesli jídlo.

„Itadakimasu!!!“ zvolal Naruto a pustil se do jídla jak to umí jenom on.
„Naruto seš fakt prase,“ řekl s ledovým klidem a dál se věnovala svému jídlu.
„Ale Sakura - chan…,“ řekl Naruto s plnou pusou a přitom se mu podařilo vyprsknout kousek nudle. Sakura se jí v poslední chvíli vyhnula.
„Naruto!!“ řekla naštvaně a v očích se jí blýskalo.
„Sa…Sakura - chan promiň,“ omlouval se rychle Naruto. Sakura už se chystala, že pošle Naruta na druhou stranu hospody, ale.
„Tak dost,“ řekl důrazně Yamato, „přišli jsme se najíst ne to tu rozmlátit.“
„Ale on si to zaslouží,“ obhajovala se Sakura.
„Ty se Sakuro uklidni a ty Naruto přestaň mluvit s otevřenou pusou,“ řekl.

Připadám si jako jejich máma, oni snad nikdy nevyrostou a to to vypadalo jeden čas tak slibně, řekl si v duchu Yamato.
Sai a Fuzuki se jen smáli. Potom konečně nastalo ticho a všichni dál pokračovali v jídle.
Když dojedli a zaplatili vyšli ven opět na rušnou ulici.

„Tak jelikož nevíme jak dlouho budeme hledat nějakou pomoc tak se tady zatím ubytujeme. Sakura je náš jediný medik takže se musí co nejdříve uzdravit,“ dořekl Yamato.
„Tímto se naše mise poněkud neplánovaně protáhne, doufám, že vám to nevadí Fuzuki - sama,“ řekl.
„Ne to je v pořádku,“ řekla s klidným hlasem Fuzuki.
„Dobře jdeme najít nějaké to ubytování,“ řekl Yamato.
Naruto se trochu sehnul před Sakurou a čekal až na něj naleze, ale nic se nedělo.
„To tak naskoč,“ řekl.
„Ne půjdu už sama,“ řekla hrdě Sakura.
„Myslíš že je to dobrý nápad?“ zeptal se opatrně.
„Jo,“ odpověděla mu rázně.
„No tak jo jak myslíš,“ řekl a narovnal se.

Pokračovali dál ulicí plnou lidí. Sakuru noha začala nesnesitelně bolet, ale snažila se to překousnout a dál pokračovat v cestě a nijak to nedat najevo. Ač nechtěla začala pomalu zpomalovat. Naruto, který šel za ní si toho všiml.

„No tak dělej řekni mu to, tohle stejně dlouho už nevydržíš,“ řekla jí vnitřní Sakura.
Ale jo, odpověděla ji Sakura.
„No to teda nevim, protože to nevypadá, že už byste šli někam se ubytovat,“ řekla vnitřní Sakura.
To zvládnu neotravuj, snažila se jí zbavit Sakura.
„No mě je to jedno,“ řekla jí lhostejně.

„Sakuro - chan je ti dobře?“ zeptal se jí Naruto.
„Jo je,“ řekla.
„Vážně? Zdá se mi že zpomaluješ a víc a víc kulháš,“ podezíral jí.
„Ne je to fakt v pohodě,“ řekla, otočila se něj a nuceně se na něj usmála. Narutovi se to, ale stejně pořád nějak nezdálo.

Po chvíli se najednou Sakuře zamotala hlava a podlomila se jí zraněná noha.
„Sakura - chan!“ křiknul Naruto a chytil padající Sakuru.
„Si v pohodě?“ zeptal se jí.
„No snad jo,“ řekla potichu. Ostatní členové týmu a Fuzuki se shlukli kolem Sakuri.
„Já ti to říkal,“ řekl jí trochu naštvaně Naruto.
„Promiň měl si asi pravdu,“ omlouvala se Sakura. Naruto se sehnul a tentokrát na něj Sakura nalezla.
„Tak pokračujeme,“ řekl Yamato.

„Proč seš tak tvrdohlavá?“ zeptal se jí Naruto.
„Co?! Já nejsem tvrdohlavá,“ odpověděla mu.
„No to teda seš,“ nevzdával to.
„To není pravda,“ řekla.
„Ale je,“ řekl a pousmál se.
„Není a nech toho nebo ti jednu vrazim,“ řekla důrazně.
„No jo dobře tak se už nerozčiluj,“ smál se Naruto.
„Tady není nic k smíchu aby si věděl,“ řekla mu naštvaně.
„Když ty si tak roztomilá, když se zlobíš,“ řekl a dál se smál.
„Počkej až najdeme to ubytování a já se dám dohromady,“ řekla výhružně, ale Narutovi to bylo stejně jedno a dál se smál.