SasuSaku *Když Láska Neumírá*/díl 2. - Mise Začíná!

Když jsem vešla dovnitř, Deidara-kun rozespale seděl na posteli a vlasy mu padaly do obličeje. Svítila pouze lampa u stolu.
„Sakuro… Kde jsi byla?“ řekl smutně a podíval se na mě psíma, modrýma očima.
„Promiň, Deidaro-kun, šla jsem se jen trochu projít,“ pokusila jsem se o úsměv. Deidara si trochu odsedl a pokynul mi, abych se posadila vedle něj. Učinila jsem tak. Dal přeze mě ruku.
„Byla jsi s Narutem, hm?“
„Ale Deidara-kun, jen jsem si potřebovala s někým promluvit a ty jsi spal a já tě nechtěla vz-“
„psst,“ přiložil si prst ke rtům, pak si mě něžně přitáhl prstem za bradu k sobě a pomalu mě políbil. Svalil mě na postel. Co se dělo pak je myslím jasné. Nebudu vám však lhát… Celou tu dobu jsem více méně předstírala, jelikož jsem byla myšlenkami někde úplně jinde… U Sasukeho…

„Saaakuraaa-chaaan!“ Bušil časně ráno Naruto na dveře bytu Deidary.
„Sakra co ten tu zas chce?“ probudil se Deidara-kun, který mě držel v obětí. Oba jsme byli nazí. Vstala jsem tedy a přehodila přes sebe župan. Otevřela jsem dveře.
„Naruto, bakaa!“ Vykřikla jsem po něm.
„Sakura-chan! Musíme rychle k Tsunade, říkala, že pro nás má misi, spojenou s Měsíční zemí a před pár dny tam byl viděn i Sasuke! Prý se tam posledního půl roku schovává Itachi, v horách, takže se vsadím, že z tama Sasuke jenom tak nevypadne! Krom toho ta mise je opravdu lehká, máme tam pouze doprovodit feudálního pána, tak rychle!“ dovysvětloval Naruto, který dělal rukama divoká gesta, protože byl vyloženě nadšený novou misí.
„Počkej,“ zabouchla jsem se zavrčením dveře. Deidara-kun seděl na posteli s hlavou v dlaních.
„Takže mise se Sasukem, hmm? To spolu už asi moc dlouho spát nebudeme, asi potřebuješ koupelnu, ať můžeš co nejdříve vyrazit na misi," vstal, rychle se oblíknul a vyšel z bytu. Cestou jsem zahlédla, jak hodil po Narutovi nenávistný pohled, což Naruta vyloženě zaskočilo. Posbírala jsem si oblečení a šla do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu, oblékla se a vůbec provedla ranní hygienu, učesala se, trochu se nalíčila a vyšla z bytu. Zamkla jsem.
„Tak jdeme“ vykročila jsem kupředu.

Před Tsunadinou kanceláří už stál Kakashi-sensei a Sai.
„No konečně, to vám to trvalo!“ volal na nás Kakashi z dálky. Naruto se jen podíval na mě a ušklíbl se. Vešli jsme.
„Heeej, bábi Tsunade, tak co je to za misi?“ Zvolal Naruto hned jak se před námi rozrazili dveře a my napochodovali do kanceláře.
„Zdravím, myslím, že nemá cenu nic okecávat, takže se pustím rovnou k misi,“ začala okamžitě Tsunade-sama.
„Počítám, že to, že mise má jistou spojitost se Sasukem-kun se k vám už doneslo, proto taky dávám tak lehkou misi právě Vám,“ změřila si nás Tsunade-sama pohledem. Všichni jsme přikývli.
„Ok… Feudálního pána jménem Tokaruisha doprovodíte do Měsíční země. Byl tady na nějakých obchodních vyjednáváních s Ohnivou zemí, a jelikož zde nabyl dalšího majetku, obáváme se, že na něj po cestě mohou nějací zloději, v horším případě ninjové zaútočit. Je velmi bohatý, takže jak už to tak bývá, má plno nepřátel, kteří by mu mohli chtít ublížit. Proto to není mise určená ani pro genniny, ale ani pro ninji vaší úrovně… I když jak už jsem řekla je to hlavně kvůli tomu vašemu Sasukemu… Mno to bude asi všechno. Očekávám, že se vrátíte co nejdřív,“ vážně se nahnula nad stůl, „a to kompletně,“ hodila vážný pohled na mě a na Naruta. Samozřejmě tím myslela Sasukeho.
„Rozchod!“
„Hai!“ vykřikla jsem a všichni jsme rázným krokem odešli z kanceláře.

„Tak,“ začal mistr Kakashi když jsme vyšli z kanceláře a rozešli se hlavní ulicí dál.
„Dávám vám, tři čtvrtě hodiny, ani o minutu víc, sejdeme se u hlavní brány, já teď půjdu vyzvednout pana Tokaruishu-san,“ a rázem byl pryč. Sai zmizel hned za ním. Jelikož Deidarův byt byl kousek od Narutova, Naruto trval na tom, že půjde se mnou.
„Myslíš, že tentokrát Sasukeho-kun opravdu přivedeme?“ zeptala jsem se Naruta ustaraným hlasem. Ten my ovšem jako vždy dodal svými slovy odvahu.

Zašla jsem do bytu Deidary-kun. Byl zrovna ve sprše. Potichu jsem si sbalila všechny věci, co jsem měla u něj, ale ještě jsem se musela stavit domů, sbalit si batoh, shurikeny apodobně. Zrovna když jsem se chystala k odchodu, Deidara-kun se vynořil zpoza dveří koupelny.
„Takže už vyrážíte, hmm?“ Podíval se na mě a opřel se o futra. Měl jen ručník kolem pasu a jeho svalnaté tělo bylo dokonale vidět. Jako milenec byl skvělý, jako přítel však za moc nestál.
„Tak si to užij a pozdravuj Sasukeho, baka“ sykl potichu. Přišla jsem k němu a chytla ho něžně kolem krku a pak mu vlepila polibek. Byl z toho vyloženě překvapený.
„Vrátím se co nejdřív,“ otočila jsem se zády, vyšla na chodbu a zabouchla za sebou dveře. Jen málokdy dělám věci, do kterých by se mi takhle nechce, jako do toho co jsem udělala před chvílí. V duchu jsem doufala, že tohle bylo naposled, co jsem Deidaru-kun políbila, né že by to bylo špatné, to v žádném případě. Já jen uvnitř doufala, že tentokrát Sasukeho-kun domů přivedeme.

Doma jsem si sbalila vše potřebné a pak jsem vyšla na místo setkání. Při pohledu na hodinky jsem zjistila, že mám ještě 10 minut čas a tak jsem nespěchala. Když jsem došla k bráně, Naruto i Sai už tam čekali, ale na Kakashiho a feudálního pána jsme čekali ještě dalších 15 minut. Když konečně přišli, Kakashi-sensei vyjmečně neměl žádné výmluvy. Tokaruisha byl vyloženě jeden z těch zazobaných, namyšlených mladých chlápků. Byl docela pěkný, ale na můj vkus byl příliš arogantní. Věděla jsem že Sasuke-kun je svým způsobem také arogantní, ale u něj to působilo cool, kdežto u tohohle chlápka spíše… Jak to říct… Slizky.
"Týme Kakashi – tohle je pan Tokaruisha-sama," představil ho Kakashi-san. Naruto se na něj podíval pohledem, podle kterého jim vyloženě opovrhoval. Tokaruisha, oblečený do opravdu velmi drahého hedvábného kimona v jedné ruce držel flašku saké a popíjel.
„No, tak týme, představte se!“ vybídl nás Kakashi-senisei.
„Jmenuji se Sai,“ chopil se Sai slova.
„Naruto,“ řekl napruzeným hlasem, ale když na něj hodil Kakashi pohled, že by se ke klientovi měl chovat slušně, Naruto se opravil: „Jsem Naruto,“ dodal stručně.
„Mé jméno je Haruno Sakura,“ i přes to, že mi ten muž připadal tak slizký, jsem se přemohla a slušně se představila, přeci jen jsem byla Tsunade-sama vděčná, že nám dala tuhle misi, takže bych byla nerada, kdyby se pak dozvěděla, že klient byl nespokojen.
„Aah, takže Sakura…“ přejel si mě Tokaruisha očima. Samozřejmě že na zadku a na prsech mu utkvěly ze všeho nejdéle.
„To jméno dokonale vystihuje tvou krásu.“ Tohle přehnal, pomyslela jsem si. Za tu misi jsem sice byla Páté vděčná a snažila se chovat slušně, ale aby se mnou mluvil někdo, ke komu cítím takový odpor jako k němu takhle?! A ještě v době, kdy si jdu pro svou lásku, pro Sasukeho! To je naprosto nepřípustné. Hodila jsem na Kakashiho-sensei rozčilený pohled. Mávl rukou.
„Hm,“ řekla jsem chladně. Dobrá, budu se k němu chovat slušně, ale jakmile překročí hranici, zaplatí, ujasnila jsem si situaci.
„Ok, vyrážíme!“ zvolal Kakashi-san a naklonil se k mému uchu.
„Prosím, Sakuro, jen se drž na uzdě, víš, že pěst tvou nadlidskou silou by ho mohla zabít, pokud tě bude ještě obtěžovat, nech ho na mně,“ pošeptal.
„Hai…“ vydechla jsem tiše. Pak jsme se všichni rozešli směrem Měsíční země – směrem Sasuke…

Poznámky: 

(Slovíčko Závěrem)
Tak tady je to slibované pokráčko a omlouvám se za všechny problémy co s jeho vydáním byly :c((. Zkrátka doufám, že jste si ho užili a doufám že přidáte i komentík ;c)). Pokud to už tentokrát pujde bez komplikací, na další díl se můžete "těšit" 24.dubna 2009, ale spíš počítejte s pozdějším datem :c((. Těším se na Vás za týden :c**. A díky že jste ty moje hlody přečetli až sem :cD,

S pozdravem, Vaše Shiori Uchiha :c**