...Osud, aneb co se má stát stane se 9.díl...

Naprosto opařená jsem seděla vedle Sasukeho a nevěřícně mu přitom hleděla do jeho tmavých očí. Můj mozek to nebral… Copak existuje ještě nějaká možnost, že my dva spolu ještě opravdu skončíme?… Ne, to přeci … To by tedy…
Byla jsem v duševním rozporu a nemohla se rozhodnout. Opravdu jsem si přála, aby to co právě řekla jeho téměř dokonalá ústa byla pravda, ale bylo to po tom všem ještě možné?!..Snad ano, chtěla jsem aby to tak bylo. Muselo to tak být!
Zakroutila jsem hlavou a snažila se ze sebe vysypat kloudnou větu, která by aspoň trochu dávala smysl. ,,To myslíš vážně?´´ podařilo se mi nakonec polohlasně reagovat.
,,Myslím to vážně.´´ vypálil na mě okamžitě bez čekání… A mimochodem ta slza, kterou jsem před chvíli jak mě tak ,,opařil´´ zahlédla už zmizla v nedohlednu. Setřel si ji hřbetem ruky hned, co jsem ji zaregistrovala.
Mlčela jsem snažíc se uklidnit a přehodnotit nové souvislosti.
Nastalo podivné ticho.
Jeho výraz se změnil… Čelist se mu napjala a na čele mu vyskočila vráska. ,,Jenže ty jsi s Narutem… Takže…´´ nedokončil a zatnul ruce v pěst, až mu zbělely klouby.
Hlupáček, copak si opravdu myslí, že jsem s ním? Vždyť jde na první pohled poznat čí je to dítě… Zřejmě je zaslepený vzteky a taky k tomu přispěla určitá dávka jeho tvrdohlavosti.
,,Nejsem s Narutem..´´ vypravila jsem opět tišeji a pohlédla mu do oči. Doufala jsem, že v nich vidí co cítím.
Nesouhlasně se zamračil a pohlédl na maličkého. Vypadalo to, jako kdyby si ho měřil pohledem a snažil se najít určitý typický rys, který by se podobal Narutovi… Jenže asi žádný nenašel, protože dál na maličkého hleděl a bylo vidět, že přemýšlí.
,,Tak čí je to dítě?´´ hlesl a vypadal zkroušeně, že jsem měla okamžitou potřeba napřáhnout ruku a pohladit ho po tváři…
...Ne, to nemůžu… Hleslo mi někde v mysli a já jsem radši chytla za ručku maličkého.
Nechtělo se mi jeho přímou otázku odpovídat…Bála jsem se jeho reakce, která nemusí být vůbec dobrá.
Prohrábla jsem si rukou vlasy, jak to v poslední době dělám, když jsem ve stresu a snažila jsem se zklidnit. ,,Tak pojďme aspoň ven já to nechci řešit v téhle začouzené místnosti a…´´ nedokončila jsem a pomalu se začala zvedat. Můj druhý důvod byl, že tu bylo moc lidí… Moc očí a uší… Když jeho reakce nebude dobrá nepotřebuji, aby to hned všichni věděli z první ruky. Proto jsem vzala Naruta do náručí a koukla na něj.
,,Zaplať to a pojď ven.´´ rozhodla jsem a věnovala mu zamyšlený pohled, načeš jsem zmizela venku.
Nejspíš mě poslech, protože do třech minut už stál venku a stále čekal na mou odpověď.
Měla jsem podivný pocit, že mi dochází vzduch v plících a taky, že mi někdo stojí na břiše. Stiskla jsem ruku v pěst a párkrát se nadechla. Hodit se do klidu nebylo zrovna jednoduché v téhle situaci. Byla jsem moc rozrušená, proto jsem maličkého začala instinktivně chovat a namotala si na prst pramínek jeho havraních vlasů.
Trvalo mi než se mi přestaly klepat ruce a nohy a pak jsem teprve Sasukemu byla schopna dívat do očí.
,,Dělá ti to často?´´ zamumlal se zkoumavým pohledem a ukázal na mé roztřesené ruky.
Jen jsem přikývla a následně polkla.
…Prostě mu to řekni Sakuro stejně se to jednou dozví… A nemůžeš malého okrádat o tátu takže..
Už jsem chtěla začít, ale nešlo mi to přes jazyk. Hele víš… Ty si byl můj první no a…´´ začala jsem oklikou, abych získala trochu času.
Se zaujetím a značnou dávkou napětí a stresu mě pozoroval. ,,No to vím a…´´ kývnul a dožadoval se pokračování.
,,No a žádný další nebyl takže..´´ řekla jsem tiše a pohlédla k zemi.
Čekala jsem křik nebo aspoň nějaký zvuk, ale nic se nedělo.

,,T-to jako, že si spala jen se mnou?!´´ Ozvalo se šokovaně od něj a já jsem jen s hlavou skloněnou přikývnula na souhlas.
Když bylo stále ticho vzhlédla jsem, abych zjistila, jak to ustál.
V tu chvíli se pro mě zastavil svět. To co jsem viděla mi navždy zůstane v paměti, jako jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. On se totiž usmíval a jeho oči doslova přetékali štěstím. Vypadal tak šťastně, jako kdyby si nic jiného nepřál. Byl otec a byl rád, že jím je, což bylo pro mě to největší překvapení… Abych řekla pravdu moc jsem v to nedoufala.
,,Proboha já jsem táta.. Já..´´´chrlil na mě a přitom se přiblble usmíval. A než jsem vůbec stačila odpovědět, nebo nějak jinak reagovat tak mě sevřel do náruči… Vlastně sevřel nás dva… Stáli jsem tam všichni tři a moje srdce poplašeně tlouklo. Jen jsem zavřela oči a vychutnávala jsem si tenhle okamžik naprostého štěstí. Chtěla jsem mít tu moc zastavit čas a uchovat tenhle okamžik nadosmrti.
Po tváři mi stekla slza štěstí a já jsem pohlédla do jeho tváře vzdálené pouhých pár centimetru.
Stále se usmíval pevně nás svírajíc… Oči měl zavřené.
,,To je to nejlepší, co se mohlo stát… Jsem tak šťastný vážně..Já… Miluju tě… Miluju vás oba.´´ vyblekotal a otevřel očka koukajíc z té nadměrné blízkosti na mě.
Zasmáli jsme se a já doslova cítila jak z mého srdce padá obrovský kámen, který mě celou tu dobu tížil.
Pak nás pustil a napřáhnul ruce k maličkému, aby ho mohl sevřít v náručí.
Bez protestů jsem Naruta Sasukemu podala a když se naše ruce setkaly cítila jsem zachvěv elektrického proudu.
Pak jsem je jen s úsměvem sledovala.
Naruto zřejmě neměl žádný problém s tím, že se octil v cizí náručí. Spíš naopak… Chytl Sasukeho za nos a koukal mu těma svýma černýma očima do těch jeho. Sasuke se jen smál… To se malému asi líbilo a tak ho ještě pár minut tahal za nos, načeš ho chytl za vlasy a točil si je na malé prstíky.
Sasuke ho pevně držel a láskyplně sledoval jeho počínání stejně jako já.
,,A víš ty kdo já jsem?´´ optal se a cvrnkl Naruta do nosu.
Ten se zamračil a vypadalo to, jako by uvažoval.
,,Táta.´´ opověděl nakonec a dál se probíral jeho pramínky vlasů, jako by se nechumelilo.
My jsme oba zůstali opaření. Naruto to totiž řekl stylem, že je to přeci úplná samozřejmost a mě to neskutečně dojalo. Po tvářích mi sjely další dvě slané slzy, které jsem si s úsměvem otřela… Ale nebyla jsem zřejmě jediná koho to dojalo. I Sasuke měl totiž oči zalité slzami, hladíc vlastního syna.
,,Přesně tak..´´ vykoktal a políbil Naruta na líčko a pak ho začal chovat. Maličký se však začal vzpírat a sápat se na zem. Tak ho Sasuke postavil na nožky a on se jistými krky rozběhl na trávu, kde zahlédl pravděpodobně nějaký ,,velice zajímavý´´´hmyz, který by mohl likvidovat.
,,Já… nevím, co na to všechno říct.´´ hlesl ,,novopečený´´ tatínek a pohlédl ně mě. ,,Strašně se omlouvám… Vím, že to nestačí… Ty měsíce, kdy si mě potřebovala jsem tu nebyl, u porodu jsem nebyl… Když začal mluvit a ťapat…Já..´´ vzdechl a bolestně zakroutil hlavou. V očích se mu stále leskly slzy.
,,Budeš mi ještě vůbec schopná odpustit?´´ optal se vážně a já jsem se zarazila. Byla to totiž dost vážná otázka, ale já jsem si byla téměř jistá, že ano. I přes to všechno jsem ho stále milovala.
,,Budu..´´ řekla jsem jistě, ale pak jsem ještě dodala. ,,Ale nebude to tak jednoduché.. Já nevím jestli se na tebe můžu spolehnout.. Spíš bych řekla, že ne takže..´´
,,Začneme znovu… Úplně znovu.´´ dodal rychle, jako by se bál toho co řeknu a prosebně se na mě podíval.
,,Dobře… Poslední šance.´´ řekla jsem stejně vážně, jako předtím on a moc jsem si přála, aby žádnou další šanci nepotřeboval. Prosila jsem všechny svaté a slibovala v duchu hory doly.
…Chtěla jsem taky žít svoje štěstí a teď se mi naskýtala jedinečná příležitost…
Pousmál se a pomalu ke mně přešel a pak mě jemně pohladil po tváři. To malé gesto vyvolalo ve mně tolik citu a vášně, že jsem myslela, že se neudržím.
,,Dneska v sedm tě přijdu vyzvednou… Vyrazíme si třeba do restaurace a ještě všechno probereme… Ano?´´
Kývla jsem hlavou a pohlédla do jeho očí… Byl tak dokonalý a mohl být jenom můj. Zřejmě v mých očích zahlédl to co potřeboval a něžně, ale zároveň pevně mě uchopil za bradu a s jemnosti si mě přitáhl na svoje rty. Políbili jsme se a já cítila motýly v břiše a vřelé city. Rukou jsem mu zajela do vlasu a přitáhla si ho na tělo. Posmál se a přejel mi jazýčkem rty…
Zachvěla jsem se a opětovala jeho výzvu, pak jsem se ale zarazila. Říkali jsme si, že začneme znovu a ne, že spolu hned skončíme zase v posteli. Proto jsem se, i když jsem nechtěla odtáhla a nasadila omluvný úsměv.
,,Začneme znovu.´´ připomněla jsem mu.
,,Jo.. Jo.´´ zabublal a ušklíbl se. ,,Ale nevím jestli to vydržím.´´
,,Vydržíš.´´ zasmála jsem se a pohlédla jsem na Naruta, který běhal po trávě a chytal nebohého motýla.
Dvojhlasně jsme se zasmáli a chytli se za ruce, koukajíc se do očí.
…Že bych konečně dostala pořádnou dávku štěstí???…

Poznámky: 

POZOR! Spoiler!

Popadla mě romantická nálada, takže bacha na mě ...Asi to jde poznat co? :-D