Všichni si zaslouží druhou šanci – Itachi se vrací, část 15.

Upozornění!! Ode dnešního díle se malinko přiblížíme dějové linii jak mangy, tak anime. Ovšem s menšími obměnami. ;)

„Naruto, nech je!“ zahřímal Itachi, když se Sendaini rodiče odklidili.
„Ne, uteč! Já se o ně postarám.“ Naruto mu nabízel únikovou cestu.
„Tak dobře, ale chci…“ byl přerušen Hinatou.
„Nic neříkej, my to víme a teď už běž!“
„Díky a pokud by jste chtěli, tak i květy se dají olámat.“

Itachimu trvalo zhruba pět dní než se spojil s Kisamem. Musel si zařídit svatbu, i když v tajnosti. Věděl, že Akatsuki by to nepochopili a tak musel Sen skrýt. Kairo, Isabi a Iwaki odmítli jít s nimi, protože se necítí ohroženi.
Šla pouze Sen.
Skryl Sen, tak důkladně, že ani po několika měsících ji nenašli. Zrovna jim pod nosem.

„Kde ses coural?“ uhodil na něj Kisame.
„Nikde a dej mi pokoj!“ odbyl ho vztekle Itachi.
„Tak promiň, že jsem se zeptal. Šéf bude zuřit a Deidara s Hidanem tě zabijí!“ podotkl Kisame.
„Deidara a Hidan? Proč?“ divil se Itachi. Věděl moc dobře z čeho pramení jejich nenávist k němu. Musel dělat hloupého.
„No, Šéfik, je vyslal, aby tě hledali měl si vidět jak na tom byli. Já myslel, že je odvezou někam do Bohnic.“ Utrousil Kisame.
„Tak to jsem fakt přišel o hodně.“ Řekl Itachi.
„To jo, ale fakt, kde jsi byl.“ Zkusil to znovu.
„Vážně nikde, jen jsem si vyřizoval staré účty.“ Zalhal. Kisame mu to nespolkl, ale už se k tomu více nevyjadřoval.

„Jak vidím, Itachi je zpět. Kdes byl?“ zeptal se Pein.
„To vám Šéfe nemusím říkat a navíc jsem od Naruta dostal nějaké informace týkající se vesnice.“ Pověděl jim falešné indicie, které se ukázaly později jako pravda. Nechtěně způsobil smrt Chirika a Asumy.
„Tak tomuhle říkám dobře odvedená práce,“ pochválil nepřímo Pein.
„Hej, kvůli tobě jsem dostal za partnera Tobiho, hmm!“ zařval náhle Deidara.
„Co je mi potom? Neměl se Sasori nechat zabít.“ Řekl ledově Itachi. Znal pravou totožnost Tobiho. Byl to Uchiha Madara. To on ho naverboval sem do Akatsuki. Díky němu se vlastně seznámil se Sen.
„Co si o sobě myslíš?“ dál se Deidara rozčiloval.
„Já tě obětuju Jashin-sama, ty bastarde!“ přidal se Hidan.
„Koukejte oba dva zmlknout bolí mě z vás hlava.“ Postěžoval si Itachi a když Pein kývl, tak zmizel.
„Já ho fakt zabiju! Kvůli němu jsem málem umřel a on si takhle!“ brblal Hidan.
„Udělám z Itachiho umění!“ mumlal Deidara.

„Nic si z toho nedělej, znáš je.“ Poznamenal Kisame.
„Však taky nedělám a vůbec ten lov na Čtyřocasého. Dám se do toho?“ Itachi hýřil podivnou aktivitou, která nebyla u něho zvykem.
Co se to s ním stalo? Pomyslel si.

Zatímco Kisame spal. Itachi držel hlídku a vzpomínal na časy, kdy se se Sendai poprvé viděl, poprvé se políbili a tak. Ta doba se zdála propastně vzdálená.

Itachi se otočil a pohled na rozesmátou Sendai se mu skoro zastavilo, protože smích Sendai nejen slušel, ale byla tak krásná, že ji měl chuť políbit na její plné rty.
„Co je tady k smíchu?“ zajímal se Itachi, když se vzpamatoval.
„Nic, jen jsem neviděla žádného kluka, co by věšel prádlo.“

Při té dávné vzpomínce se musel usmát. Jinak to prostě nešlo. Vzápětí se dostavila další neodbytná vzpomínka:

Itachi jakoby jí četl myšlenky, tak řekl: „Jé asi tě musím drtit,“ nerad vstal od jejího poddajného těla, které přímo volalo po jeho blízkosti a pomohl jí vstát.
„Vůbec jsi mě nedrtil bylo to příjemné jako tvé polibky,“ ani netušila ve své nevinnosti co právě řekla. Itachimu to činilo hotové utrpení, aby se na ní opět nevrhl.
„Tohle už nikdy neříkej! Vůbec nevíš jak to na mě působí,“ ohradil se Itachi.

Během toho večera neusnul. Nepotřeboval spánek. Spánek vlastně měl ve vzpomínkách na minulost. Ráno byl jako rybička.
„Měl jsi mě probudit,“ řekl Kisame.
„Nebylo potřeba stejně by jsem neusnul.“ Přiznal se Itachi.
„Tak to potom ano.“ Pronesl Kisame.

Po poledni našli Jinchuurikiho Rooshiho, který ve svém těle hostil Yonbi no Sokou. Kisame nařídil Itachimu ať se do toho neplete. Rád poslechl a sledoval boj svého partnera.

Na jiném místě se Sen trápila. Bála se o svého manžela, rodinu a celkově naříkala na osud, že je strašně nespravedlivý.
Těhotenství značně pokročilo. Chtěla tady mít svoji matku, která by ji utěšila, otce a svého hyperaktivního brášku. Ze všeho nejvíc toužila po jediném muži. Ten muž se právě chystal spáchat sepuuku.
Ovšem kdyby věděla co svým odchodem způsobí. Nerozhodla by se jít s Itachim.
Schylovalo se k obrovské tragédii.

Kisame vyhrál. Vydali se do úkrytu Akatsuki na zapečetění Tříocasého a jejich nového úlovku. Pečetění trvalo nejméně šest dní. Bez Hidana a Kakuza se oslabil tým.
„Už jste to slyšeli?“ nadhodil mez pečetěním Zetsu.
„Tak je to pravda, že Orochimaru zemřel?“ zeptal se Deidara.
„Ano, byl zabit Itachiho bratrem, Uchihou Sasukem.“ Potvrdil Zetsu.
„Co budeme dělat?“ optal se nechápavě Tobi.
„Není to snad jasné?“ uhodil na něj Deidara.
„Mě ne,“ pípl mužíček.
„Jelikož se chci pomstít Konoze a zvlášť Jinchuuriki no Kyuubi, tak se Sasuke stal pro nás hrozbou. Musíme je najít a zlikvidovat, už chápeš?“ Deidara se snažil vysvětit to po lopatě.
„Něco ano.“ Přitakal Tobi.
„Sláva. Itachi nebude ti vadit, když zabiju tvého brášku?“ zajímal se Deidara.
Itachi na to nic neřekl. Myšlenkami byl neustále u Sen. Usmyslel si, že ji v nejbližší době navštíví. Jelikož dostali menší volno…
U něho to bylo rozhodnuto… Musím si promluvit se Sendai a hlavně nějak kontaktovat Naruta a Hinatu. Myslel si, když se přesunul zpět bez toho, aby Deidarovi něco řekl.