Návrat Namikazeho 12

12. Bouřka
Hinata sa připravovala na setkání se svým otcem. Byli to už dvy dny po tom útoku, ale Hinata se stále nedostala ze šoku, který utrpěla, když se dozvěděla, že v Narutovi je zapečetěný kyuubi. Ale i tak ho stále milovala.
"Chtěl jsi mě vidět otče?" zeptala se Hinata Hyuuga a uklonila se otci.
"Ano dcero. Jak pokračuje tvůj vztah s mladým Namikaze?"
"Ne moc dobře otče." přiznala Hinata.
"Proč ne? Haruno jsme se přeci zbavili. Jediné, co máš udělat je zaujmout její místo."
"Ale vyjste se jí otče nezbavili."
"Dostal jsem zprávu, že mladá žena je v komátu."
"Otče, ale ta bomba, kterou jste umístili v jejím domě vybuchla pozdě. V tu dobu tam nebyla Haruno, ale Ino Yamanaka, dcera Inoichi Yamanaka a přítelkyně Sasukeho Uchiha. Včera se probudila a teď se zotavuje doma."
"To není dobré. Smrt někoho ze slabého klanu se může přejít jako nehoda, ale zranit někoho z klanu Yamanaka a přítelkyni posledního Uchihi, může vyvolat vyšetřování, na kterém se můžžou podílet i nejlepší ANBU."
"Já vím otče. Musíme zničit důkazy. Naštěstí to má na starosti v ANBu Neji. Můžeme to využít a odstranit je. Ale Neji by nikdy nezradil Hokage, jen aby zahladil naše stopy."
"Starší a já se o to postaráme. Ty však musíš vyřešit problém s Namikazem. Buď se o Haruno postaráš sama nebo se o to pokusíme znovu my."
"Otče bylo by hloupé pokoušet se Sakuru Haruno zranit." namítla Hinata.
"Proč?"
"Protože právě teď bydlí v sídle klanu Namikaze a Naruto-kun jí zajistil, aby měla bezpečí. Použil i pečeť proti byakuganu, takže nemůžeme jím vidět dovnitř domu. Ale navíc jí trénovala samotná hokage a je jedna z nejlepších mediků v Konoze."
"Dobře, ale co máme tedy dělat?" zeptal se Hiashi.
"Jejího otce zabila devítiocasá liška,k když útočila na Konohu. Toto jí může od Naruta-kun dostat, ale pokud ne, budeme muset vymyslet něco jiného. Ukážeme mu, že náš klan je v lepší pozici, aby on mohl obnovit ten svůj."
"Když je z Namikaze klanu měl by vědět, že potřebuje vznešenou krev, aby mohl obnovit svůj klan, ne krev nějaké poběhlice. Dobře tedy dcero, bude jak ty říkáš. Počkáme, ale pokud selžeš pošleme někoho, aby Haruno odstranil." skončil Hiashi jejich debatu. Hinata se ještě uklonila a odešla.
Hiashi seděl v zahradě. Ale najednou se tvedl vítr a ochladilo se.
"Hmm. Zvláštní. Vypadá to, že přichází bouřka." Pomyslel si Hiashi. Postavil se a odkráčel někam dovnitř do domu "Normálně je ještě brzy na bouřku."

Později ten samý den, ale v noci sledovla Sakura spícího Naruta. Vítr venku skučel a klepal na okno. Každou chvíli pokoj osvětlil blesk.
"Jak může spát, když venku zuří taková bouřka. Ani Juno nemůže spát." Pomyslela si Sakura. V rukou držela malou Juno. Teprve včera ho pustili z nemocnice a teď byl pod dohledem Sakury.
"Vypadá tak spokojeně." podívala se na něho Sakura zasněně. Najendou si Naruto z ničeho nic sednul.
"Sakura-chan, neměla by jsi spát?" zeptal se Naruto. Zívl a protřel si unavené oči.
"Je tak krásný, když tohle dělá." usmála se stále zasněná Sakura.
"Sakuro?"
"Oh, promiň, co si říkal?"
"Ptal jsem se proč jsi tu? Neměla by jsi spát?"
"Baka, neslyšíš tu bouřku?"
"Sakura já maám ve svém pokoji pečeť, která dovnitř dopropouští třeba klepání deště nebo hrom. Však si sedni a uvidíš." Sakura tedy pomalu šla k Narutově posteli, která měla ohromné rozměry. A když si sedla, najednou nebylo nic slyšet. To že venku zuří bouřka se dalo poznat pouze z e záblesků světla.
"Naruto? Proč nemám ve svém pokoji také tu pečeť?"
"Ou. Má jí, ale pouze jsme jí zapomněl aktivovat."
"Baka, tak jí běž aktivovat." Naruto jen zavrtěl hlavou.
"Promiň mi to Sakuro, ale nejde to. Tu pečeť můžeš aktivovat, jen pokud je ticho, jinak to nemá vůbec žádný význam. Jestli chceš, můžeš spát tady a já půjdu do jiného pokoje."
"Naruto tohle je tvůj dům a já jsem jen host a navíc si se právě vrátil z nemocnice. Mám lepší nápad." usmála se Sakura na Naruta "Co kdybychom se rozdělili. Ty budeš na jedné straně a já na té druhé." V ten okamžik se ale naruto začal červenat.
"Podívej, jak se červená." Zakričela vnitřní Sakura.
"Dobře" řekl nakonec Naruto, lehl si na bok a Sakura si lehla pod peřinu. Juno nezaostávala a lehla si k Sakuřiným nohám, kde se schoulila do klubíčka.
"Hm, to voní dobře." Pomyslela si Sakura a tvář si zabořila do jednoho z polštářů.
"Aale vsdím se, že Naruto voní lépe." řekla vnitřní Sakura. Naruto se přesunul na kraj postele a okamžitě usnul.
"To zjistím později." Pomyslela si Sakura s úsměvem a také ihned spala. Ve dveřích pokoje stála ještě jedna postava a na tváři se jí rýsoval úsměv. Dvě spící osoby se začali pomalu přibližovat směrem ke středu postele, až nakonec spali spolu ve středu postele.
"Tíhle dva budou mít zítra zajímavý budíček." Pomyslela si postava. "Tentokrát neselžu a ochráním Naruta i Sakuru. Neselžu, jako jsem už selhal a neohcránil svojí Sakuru."

Tuto povídku (a jiné) najdete na mém blogu - anke-s.blog.cz