Svitek Tajemství- chap. 3

CHAPTER 3

Po částech prospali celý den a kolem půlnoci se opět vypravili do knihovny.
„Začneme tam, kde jsme skončili,“ řekl Sasuke a otočil se ke Karin
„A Karin myslím, že v románech se o těch znacích opravdu nic nenajde“ řekl Sasuke vyčítavým tónem. Začali se prohrabovat mezi knihami. Karin zase vzala knihu s románem přece se nenechám komandovat, jsme v knihovně a strávíme tu ještě několik nocí, jen se chci trochu pobavit myslela si naštvaně Karin. Prokousala se úvodem knihy a zase ji odložila Tak takový slaďáky nemusím ani já. Vrátila knihu do police a vytáhla další. Na obálce byl nápis: Jak to bylo doopravdy a kolem spousta značek, velmi podivných značek.
Počkat, počkat ty mi připadají povědomé.„Sasuke,“ začala Karin a Sasuke se otočil
„Co je?“ zeptal se značně otráveně s nějakou knihou v ruce.
„Myslím, že jsem něco našla,“ opověděla Karin a ukazovala Sasukemu knihu.
„Děláš si srandu nebo co? Dyť to je nějakej přiblblej román, proč mě s tím rušíš?“ rozohnil se Sasuke, ale musel se velmi držet, protože nemohl křičet.
„Podívej se pořádně, ty přiblblej románe, vidíš ty značky na obale? Nepřipomínají ti náhodou něco?“ opověděla Karin ublíženě a strkala mu knihu pod nos.
„Sakra, máš pravdu, vypadají stejně, promiň, jen mě nenapadlo, že to může být zrovna na románu,“ omlouval se Sasuke a Karin se vítězoslavně usmála. Hahaaaa a prej blbý romány, je to tak krásný, když můžu sasukemu pomoct a on mě pochválil, libovala si Karin v duchu. Sasce knihu otevřel a začal číst, všichni ostatní jen přihlíželi. Nakonec vítězně prohlásil
„Je to odkaz na knihu: V tajemství je síla, musíme ji najít, myslím, že to bude taky román,“ řekl Sasuke po chvíli čtení. Už se chtěl vydat do kanceláře k registrační skříni knih, když v tom koukl z okna a zjistil, že pomaličku svítá.
Sakra a já jsem teď tak blízko, ale nemůžu riskovat.
„Musíme jít, pokračujeme zítra. Vrátíme se do naší skrýše a dnes ji přesuneme blíž Konoze,“ řekl Sasuke a už vyskočil oknem na střechu. Ostatní ho následovali.

Ráno (Konoha)

Když se začala budit Konoha, Byl už Sasce a jeho tým už dávno pryč. Zato Naruto zrovna vstával a jako obvykle si dal ke snídani instantní rámen. Dnes máme trénink s Kakashi senseiem, už dlouho jsem netrénoval, asi to bude po takové době dost těžké. Povzdechl si v duchu Naruto, ale jen co pomyslel na to co bude dělat odpoledne po tréninku, srdce mu poskočilo radostí. Rychle vysrkl poslední nudle a vydal se na cvičiště, kde už na něj čekala Sakura.
„Kde je Kakashi Sensei?“ ptal se Naruto hned po příchodu
„Jde pozdě jako vždy,“ řekla otráveně Sakura, „ostatně ty jdeš taky pozdě, měl jsi tu být už před půl hodinou“
„Ale no tak, Sakuro, musel jsem přece pořádně posnídat. Kdo ví co na nás Kakashi sesei vymyslí,“ odvětil Naruto. Jen co to dořekl, objevil se v obláčku kouře Kakashi.
„Promiňte, pomáhal jsem jedné paní s taškou,“ řekl s úsměvem Kakashi
„Lžete sensei!“ zakřičeli Naruto i Sakura zároveň.
„Co budeme dnes dělat sensei?“ ptal se dychtivě Naruto.
„Dnes půjdeme do města,“ odvětil jen Kakashi a vyrazil směrem do centra. Naruto se zatvářil šokovaně.
„A co tam sensei? Ve městě se přece nedá trénovat,“ řekl Naruto udiveně.
„Budeme pomáhat lidem,“ odpověděl Kakashi a jen se zasmál
„To je taky trénink víš Naruto, navíc uvidíte, jak je těžké chodit v čas, když pomáhám staré paní s taškou,“ zasmál se znovu.

Čas oběda (Konoha)

„Awww sensei, mám hlad, nemůžeme si dát přestávku?“ ptal se Naruto Kakashiho už po sto páté.
„Ne Naruto, řekl jsem, že dnes budeme pomáhat lidem,“ odpověděl Kakashi po sto páté.
„Grrrrr,“ zachrčel Naruto. Ale potom dostal nápad. Chachaaaa půjdu pomoct staříkovi do Ichiraku a když tam budu, koupím si rámen. A už běžel k Ichiraku.
„Staříku,“ volal už z dálky,“dnes máme za úkol pomáhat, nepotřebujete s něčím pomoct?“
„Jak by ne, pomoc se vždycky hodí, vezmi si houbičku a utěrku, vzadu je hromada špinavého nádobí a že jsi tak ochotný tak ti zatím udělám rámen,“ řekl stařík spokojeně a šel ke svým hrncům.

Když Naruto dojedl rámen, zjistil, že už je dávno po poledni a tak běžel k sídlu klanu Hyuuga. Dorazil právě v čas, protože Hinata právě vyšla ven ze dveří.
„Hinato, tady jsem,“ zavolal Naruto. Jen co k ní doběhl, chytil jí do náručí a políbil. Ona jeho polibek opětovala.
„Tak kam to dne bude?“ ptal se Naruto.
„Jen tak se procházet,“ odpověděla Hinata a Naruto ji chytil za ruku. Jen tak chodily po Konožských ulicích a povídali si, když v tom začalo pršet. Ani si nevšimli, že se zatáhlo, protože měli oči jen pro toho druhého. Rozeběhli se k Narutovu pokoji, protože byl mnohem blíž než sídlo Hyuuga klanu, ale stejně byly promoklí až na kost, když dorazily k Narutovi.
„Uff, to je liják,“ řekl Naruto a koukal z okna. Pak si všiml, jak se Hinata klepe.
„Je to zima viď?“ optal se Naruto, ale na odpověď už nečekal a běžel do své skříně pro něco suchého.
„Můžeš si zatím půjčit tohle,“ řekl Naruto a podával Hinatě suché oblečení. Hinata se jen pousmála a začervenala se při pomyšlení, že se teď a tady u Naruta bude muset převléknout. Sundala si bundu a v tom se Naruto přiblížil zezadu. Sundal jí tričko, ona byla překvapená, ale příjemně. Opatrně sundala to jeho a on ji opatrně položil na postel. (Co se stalo pak si snad každý zvládne domyslet sám)