Ohnivá vůle se nevzdává! Hinatina zkouška lásky začala, část 25.

Ovšem Kakashi předstíral, že si čte, nějak mu nešlo z hlavy Danzouova přítomnost u Kushiny. Rozhodl se, že to musí zjistit. Nechápal, co se to s ním děje, celý svůj život obdivoval Kushinu, jako Minatovu manželku a dnes, jako by to bylo jiné…
Náhle otevřel své oko dokořán, kniha mu vypadla z ruky a zůstal stát na místě. Protože si uvědomil jednu věc, kterou nechtěl vidět. I když byla Kushina o dost starší, tak ji miloval. Po celý čas. Jelikož Kushina měla Minata a on byl ještě skoro dítě, tak si to, tak nepřipouštěl, ale dnes poprvé si to uvědomil.
Cítil, jak z něj padá všechno napětí a dopadá stín chmur. Věděl, že Kushina nikdy nepřestane milovat Minata, proto je jeho vztah k ní naprosto nemožný.
Ohlédl se a spatřil Kushinu, která se směje něčemu co Jiraiya řekl. Miloval na ni vše, její úsměv, rty, oči… přísahal si, že i kdyby měl přijít o život, tak vysvobodí Kushinu ze spárů toho starého plesnivého dědka Danzoua…
Odcházel, ale jedna kolemjdoucí ho upozornila, že mu spadla kniha.
„Ó, arigatou, málem bych na ni zapomněl.“

Jiraiya začal mluvit, aby to stihl, protože musel co nejdříve odejít do Amegakure. Za Peinem…
„Tak tohle je ten důvod?“ divila se Kushina.
„Ano, ale prosím tě, aby si to Narutovi neříkala. Ještě, by chtěl jít se mnou a to se nesmí stát.“ řekl Sannin.
„Dobře, slibuji, ale myslím, že je to naprosto zbytečné, sotva vstoupil do kanceláře, poznal mě a hned mě objal a zavedl ke Kakashimu, jako by to věděl.“ Svěřila se.
„Ale ani já jsem mu to neřekl.“ Podotkl Jiraiya.
„To vím, ale nějak mi to nejde do hlavy. Ještě ten Danzou.“ Kushina si dlouze povzdechla. Jediný Jiraiya to věděl, že Danzou je její nadřízený a to ve všech směrech.
„Už zas? To si ten chlap nedá pokoj?“ rozčílil se. Ovšem tím nic nezískal.
„Jo, ale neboj, Kakashi se o mě postará, a navíc já taky nejsem, tak bezbranná, jak si myslí.“ Sdělila Kushina, během sledování Madary se naučila pár nových technik, ale moc je nepoužívala.
„Tak dobrá a opatruj se.“ Políbil ji do vlasů, kupodivu zaplatil a odešel. Kushina se chystala jít domů, když ji zastoupila cestu Hinata.
„Jste připravená?“ zajímala se skoro vůdkyně klanu Hyuuga.
„Ano, ale nevím jestli je to dobrý nápad.“ Kroutila nad tou šíleností Kushina.
„Je, uvidíte, že se to vyplatí.“ Nakonec Kushina svolila a zamyslela se. V tom si vzpomněla, že podobnou lest vymyslela, kdysi na Minata, když se ho chtěla zbavit. Neuvědomila si, že tím se do něho ještě více zamilovala a dala vznik silnému poutu.

Tento plán měl začít již od brzkého rána. Proto Hinata vstala, rychle rodině nachystala snídani a odběhla za svoji tchýni. Kushina vyhnala Naruta, aby ji šel koupit strašně složitý parfém. Jen co Naruto odešel, přišla Hinata a daly se do příprav.
„Bude to, tak dobré?“ zajímala se, když jí upravovala vlasy.
„Jistě, je to perfektní. Ví o tom Tsunade?“ Hinata se dívala na svůj nový vzhled.
„Ví a říkala, že tohle je ideální příležitost, jak si prověřit Naruta, nechtěla říct v čem.“ Dumala Kushina.
„Na to nemyslete a nemusíte si dělat starosti, já to zvládnu.“ Podívala se na hodiny a měla nejvyšší čas. „Arigatou a brzy se uvidíme.“ Houkla přes rameno.
„Ta dnešní mládež,“ vzdechla Kushina.
„Souhlasím,“ ozvalo se za ní.

Naruto ten parfém nakonec opravdu sehnal, ale byla to fuška, halasně mu kručelo v břiše, ale jeho den teprve začal.
A o Narutovy šikovnosti nikdo nepochybuje, tak se „omylem“ srazil s jednou dívkou, která mu nápadně připomněla Hinatu.
„Hinato?“ vyhrkl ze sebe.
„Promiňte, ale spletl jste se já nejsem ta, kterou jste jmenoval. Moje jméno je Yatsu a nepocházím odtud.“ Naruto ji musel srovnat s Hinatou. Yatsu měla krátké černé vlasy, modré oči, ale rty měla stejné jako Hinata…
Oblékala se jinak, než Hinata, měla na sobě rifle, tmavě modré tričko, které malinko odhalovalo její obdařený hrudník. Pro její krátké vlasy nenosila culík, ani jiné upravovací techniky. Dávala přednost rozpuštěným vlasům, jako Hinata.
Obě si byly podobné, ale našel tady jisté rozdíly a zamrazilo ho, že touží neznámou dívku sevřít do náruče a líbat ji, až by oba sotva popadali dech… Co mi to napadá? Napomenul se v duchu.
„Tak já tě tam zavedu, jsem Uzumaki Naruto,“ konečně se představil. Na znamení tykání si podali ruce. Naruto jen žasl, že i pokožku měly skoro stejnou.
Naruto, ovládej se! Tohle není Hinata a vím, že bys chtěl aby byla! Ozval se jeho vnitřní hlas.
„To je od tebe hezké a vyprávěj mi něco o vesnici, obyvatelích, prosím,“ udělala psí oči a těm Naruto neodolal, tak ji vyprávěl na co si vzpomněl.
„Ty toho tolik víš,“ obdivovala ho Yatsu.
„Oproti Hinatě nebo Sakuře, toho vím velmi málo,“ při jejím nechápavém výrazu vysvětlil: „Hinata je moje snoubenka, zároveň i dědička klanu Hyuuga a Sakura, která pracuje v nemocnici je moje bývalá kolegyně z týmu.“
„Souka.“
Již došli ke kanceláři, kde je Tsunade poslala dál.
„Á, Yatsu, konečně jsi tady a Naruto, výborně, že jsi tu taky. Mám pro vás dva misi.“ Tsunade se na chvíli odvrátila, musela skrýt ďábelský úšklebek, když viděla Narutův pohled. Tohle tě naučí! Radovala se v duchu.

Itachi již sám předstoupil před svého šéfa. „Volal jste mě?“
„Ano, nezajímá mě, kdes byl, ale ať se tohle, laskavě neopakuje, jasný?“ Itachi kývl, čekal, že Pein bude zuřit víc.
„Tak co pro mě máte?“
„Kisame už to ví, že máte chytit Yonbiho. A ještě jedna věc, slyšel jsem, že teď je tvůj bratr zranitelný, tak mě napadlo, pokud chceš zabít svého bratra, tak bránit ti nebudu. Jen nezapomeň, být ve střehu, přeci jen je to Uchiha, ne?“ nečekaně mu poradil Pein.
„Víte, pane, že tohle mi říkat nemusíte to vím, že je to Uchiha, stejně jako já nebo Madara, pokud mě omluvíte, půjdeme na ten lov.“ Uklonil se a byl pryč.
„Hej, jak si to myslel, myslím s tím Madarou!“ zahulákal Pein.
„Vůbec nijak,“ sdělil.

„Nesmíš mě takhle děsit,“ upozornila ho Kushina.
„Promiňte, nechtěl jsem vás vyděsit, ale chtěl bych s vámi něco důležitého probrat.“ Nakonec se ozval.
„Tak o čem to bude? Mám pocit, že jsem se ocitla někde, kde se mi lidí svěřují anebo u mě hledají pomoc, jako tady Hinata.“ Zarazila se, řekla víc než měla.
„Tak to mě zajímá,“ opět byl plný pozornosti.
„To nic není, jen, že se ti dva zasnoubili.“ Snažila se odvést pozornost jinam, což se jí podařilo.
„Vážně?“ podivil se Kakashi, vždycky Naruto letěl jen po Sakuře a dnes… Nechápavě kroutil hlavou…
„Ano, a co jsi mi to přišel říct? Když mi někdo vyká připadám si staře. Tykej mi, jasný?“
„Ano, vypadáš na dvacet.“ Nechal se slyšet Kakashi samotného ho udivilo, jak snadno jí dokáže tykat a navíc mu srdce poskočilo radostí.
„Tak se mi to líbí. Nelichoť mi je mi skoro čtyřicet, už nejsem žádná mladice.“
„Sice máte tolik, ale vážně vypadáte na míň.“ Nedal se.
„Ty jeden lichotníku. Proč ty vlastně nemáš přítelkyni?“
„No, víš tohle bych si nechal pro sebe. Je to také skrz…“ tohle ho dostalo do krajní situace, kterou musel řešit.
„Jen to dopověz.“ Povzbuzovala ho.
„Je to skrz tebe.“ Zašeptal to poslední slovo.