Romantika
Yosh! Nakonec jsem se rozhodla napsat pokračování povídky Měsíc s dítětem. Berte tento díl prosím s rezervou musela jsem to nějak rozjet.
Začala nová etapa života Naruta a Hinaty. Měli teď spolu žít a vychovávat dítě. Nevěděli jen jednu věc, kde budou bydlet.
,,Bábi to je dost velký problém. Můj byt je moc malý pro nás tři a ještě jsme ani nemluvili s otcem Hinaty.'' Tsunade, při oslovení''bábi'' cukla okem i když už si na to za ta léta zvykla.
Tady jsem našla písničku i text. Doporučuju pustit ke čtení.
Přála jsem si být chvíli sama. Nenechals mě. Stále si tu byl, ale já tě tu nechtěla. Snažila jsem se vysvětlit své pocity. Nepochopil jsi. Vždycky jsi říkal to samé.
"Neopustím tě, budu tu s tebou. Navždy."
„Ach kawaii, aká som len rada, že si opäť doma,“ zašvitorila tmavovlasá žena, túliaca sa na Kakashiho hrudi.
„Ja som tiež rád, koishii, táto vojna už nemá dlho trvať, tak sa priprav na môj návrat!“ riekol a žena sa posadila ako strunka: „To myslíš vážne?“
„Áno, myslím!“ odpovedal a brnkol jej prstom po nose.
Usmiala sa od ucha k uchu: „Táto správa si zaslúži odmenu.“ a začala ho vášnivo bozkávať.
Když už pomalu přestávala vnímat čas, začaly ji obklopovat celkem nepodstatné myšlenky. Nutila se přemýšlet o tom, jestli je normální, aby ve svých posledních minutách pociťovala touhu změnit svůj život.
Až teď si začala pořádně uvědomovat, že celý svůj život vlastně nežila, neměla přátele, rodinu a už vůbec ne smysl žití. Heslo, podle kterého se řídila bylo zcela jednoduché „zabij nebo budeš zabit“. Momentálně platilo to druhé. Nějak se jí to vymklo z rukou.
[color=black]"Takhle mě děsit," rozevřela vějíř a celkem nebezpečně s ním okolo sebe začala máchat.
"Ty jsi ale taky pěkně děsivá," poznamenal jakoby nic, teď už dokonale stínem odkrytý a jen tak ledabyle o zeď opřený, Shikamaru.
Jednoho krásného dne si Kyuubi jen tak na střeše ležel, bafal doutník a v tom zaslechl veliký rachot z domu.
„Co se to tam sakra děje,“ zamumlal si a šel se podívat dovnitř.
Jen co došel ke dveřím ho srazila pohovka která přelétla nimi.
„Naruto Uzumaki jsme manželé ale štvát mě nebudeš a to myslím vážně,“ křičela rozzuřená Hinata která po něm házela vše co jí přišlo pod ruku.
„Já nechtěl, to mi jenom vyklouzlo když jsem se trochu opil se Sasukem je mi to vážně moc líto,“ bránil se Naruto který se snažil vyhnout letící váze.
Dívka i mladík napjatě čekali, až kouř ustoupí. Oba se třásli nedočkavostí. Hametsu totiž toto Jutsu vynalezla během svých výzkumů. Z deseti pokusů se jí povedlo jen jedinkrát, ovšem ani tehdy to nebylo úplně ono. Teď to vypadalo stejně - výbuch, dým, čekání...
Když šedovlasá po chvíli matně zaregistrovala lidskou siluetu kousek před sebou, po páteři jí přejel mráz. Pár vteřin nato se rozestoupily i ty poslední zbytky kouře.
Už svítalo, ale nikdo v Nobuově hospodě nespal, naopak všichni prohledávali hospodu, aby našli nějakou užitečnou věc pro Kushinu. Prolezli už celou hospodu a věci, co se jim zdály, soustředili do Kushinina pokoje, aby z nich vybrali co je nejlepší, protože ani při nejlepší vůli nemohli odnést vše. Na Kushinině posteli bylo několik kaligrafických svitků, tušových kreseb, překrásných kamenů na roztírání tuše a dokonce i několik hedvábných kimon.
Druhý den už byl tým 7 připraven vyrazit. Kakashi ještě zopakoval některé věci a rozdal všem vysílačky. Jakmile byli připraveni tak vyrazili.
Sasuke s Narutem právě prohlédávali jížní část když ořed nimi les vybuchl. Sasuke ještě uhnout stihl ale Naruto zareagoval pozdě. Zvedl se kouř prachu a Sasuke nic neviděl. Když prach ustál tak Sasuke se rozhlížel do všech stran ale nemohl svého přítele najít.
,,Naruto slyšíš mně?"zakřičel do vysílačky ale žádná odezva.
,,Co se stalo Sasuke?"zeptal se Kakashi skrz vysílačku.
Nebýt SpeEd3ra, nevím, jestli bych tuhle sérii ještě někdy začala vydávat. Jemu momentálně patří můj největší dík 
Proto mu tenhle díl věnuju, doufám, že si ho užijete všichni :)
„Až moc rychle jsi mě dostala do úzkých, teď tě nemohu nepřijmout,“usmála se Hin a podala Ai ruku.
„Buď ses ty tak moc zlepšila, nebo já tak zhoršila. Ale spíše to druhé. Vedení Akatsuki mě bere veškerou sílu!“
Celá skvadra Narutových lidí se vydala směr Sanadova kancelář a laboratoř. Loutkáři se podařilo z Itachiho oblečení extrahovat krev rapy, to byla skvělá příležitost si zjistit více o nich.
„Sakra, kde je ten Přízrak!“ rozčiloval se Expert.
„Nevím, ale jedno vím jistě, nezemřel, protože kdyby ano, poznali bychom to.“ Ujišťoval je Černý havran.
„Máš pravdu, jsme propojeni zvláštním poutem, které nelze jen tak zpřetrhat.“ Souhlasil Yamato.
„Souhlasím.“ Přidali se ostatní.
Kuchař se jen podíval na hodinky a zavrtěl hlavou. Co je moc, to je moc. Nemůže jí tolerovat tolik pozdních příchodů. Pohled mu znovu ulpěl na hodinkách, když náhle klaply dveře a dovnitř vpadla udýchaná dívka.
„Emi-“
„Ujela mi tramvaj,“ vyhrkla první věc na obranu, která ji napadla.
„Ty přece nejezdíš tramvají,“ zamračil se.
Opřela se o rám dveří a pomalu se vydýchávala.
Láska s překážkou 14
Oknem se přiřítili Jiraya, Kotetsu a Iruka, dveřmi přišli Shikamaru, Ino a Chouji. Kakashi se Saiem takticky vyčkávali v šachtě, díky které měli výhled na celou situaci v místnosti.
Příchozí dva týmy se taky rozkoukávali, čehož využil Sasuke se svojí stráží. Už se chystal odejít, otočil se, ale v tom před něj hbitě skočil Naruto.
„Už to konečně vyřídíme,“ pronesl a upřel na Sasukeho své oči. Ten se jen uchechtl a ustoupil dozadu, aby dal prostor svým strážím. Avšak plán mu zhatili Narutovi přátelé.
Po proměně na mě všichni civěli, ale mně to nevadilo. Naopak ten maník s tou kosou na chvilku "zkameněl" údivem a toho jsem využila. Rozeběhla jsem se na něho a z ruky mu vyrvala tu kosu, kterou jsem pak ve svých zubech překousla jako nějaký klacek. Jakmile se ten maník zpamatoval tak jediné co udělal, bylo to, že mi začal nadávat:
"Ty blbá ku…vo!!! Cos to udělala!!! Ta kosa byla od Jashina!!!!" řval.
"Já, nic. Nevím, kdo první do mě ten tvůj krám zapíchnul!!!" řekla jsem s menším úšklebkem.
Zmena Hinati.
Sedeli tam, až kým slnko nevyšlo.
„Naruto, môžme ísť trénovať?“
„Nechceš si oddýchnuť?“
„Chem čo najrýchlejšie zosilnieť.“
Naruto sa uhryzol do ruky poskladal pečate: „Ketsueki Bunshin (Krvavý klon).“
„Čo to je?“
„Klon, ktorý sa bude starať o zvyšok týmu, kým budeme trénovať.“
„Nebudeme trénovať u nás?“
„Pôjdeme mimo Konohu, na pár týždňov. “
„A čo veci?“
„Cestou sa zastavíme v obchode a kúpime všetko potrebné.“
Obito vešel do podzemí, ze kterého měl strach, ale musel ho překonat. Jinak by se nemohl nazývat shinobi.
Věděl, že až ho příště Minato uvidí, tak ho ubezduší… Musím to překonat a vydržet! Říkal si v duchu jako mantru.
Ze svého Katonu a klacku si udělal pochodeň.
„Mám oheň na klacku a strachy se třesu jak osika, ale kdyby tu byl Kakashi…“ snažil se nějak uklidnit Obito. V tom se zarazil, když uslyšel hluk, myslel si, že slyší opět to monstrum, ale po chvíli si uvědomil, že to nedělá ten pes, ale někdo zcela jiný…
„Je tady až moc ticho, není ti to podezřelé Morgiliene?“ zeptal se Frein jak seděl na kamenu a díval se do ohně.
„Máš pravdu ale nikdo by tady v okolí neměl být, vždyť jsme si rozestavili alarmy s pastmi,“ odpověděl mu.
„Doufám že máš pravdu,“ dodal jenom.
„Počkat, někdo prošel linií a směruje k nám,“ zašeptal najednou Morgilien.
„Tak ho nech na mě a varuj ostatní,“ řekl Frein a oheň se rozhořel ještě víc.
Jak Morgilien zmizel se Frein postavil shodil plášť a ukázal prstem na strom.
Temná nicota ji znovu pohlcovala, hlavu měla jako střep a co chvíli se jí zvedal žaludek. Netušila, jak dlouho ji tu drží, a ani kolik hodin se z ní pokouší velitel Akatsuki dostat jakékoli informace. To mučení bylo strašné a ona nedokázala odhadnout, kolik toho ještě bude schopná vydržet. Seděla schoulená do klubíčka v rohu tmavé místnosti a štiplavý zápach zatuchliny se vrýval do pórů její hebké kůže. V ústech měla sucho, každý nádech spaloval její hrdlo, stejně jako ohnivé peklo pohlcující stoletý les.
„Špatně jsem ti rozuměla.“ Napínala uši, protože to poslední slovo neslyšela.
„Kvůli tobě!“ málem zakřičel, pak již klidným hlasem. „Tobě.“
„Mě? Ty mě…?“
„Miluju, neměla jste se to vůbec dozvědět. Jsem pošetilý a neopatrný, že jsem se tak snadno vyznal. Omlouvám se a víckrát se to nestane.“ Z té nervozity přešel opět na vykání. Provedl chvatně úklonu a zmizel.
Kushina tomu nemohla věřit, že po celou dobu ji Kakashi tajně miloval. Z toho šoku si musela sednout.
„Ach, Kakashi,“ povzdechla si.
