Zkáza Zelené lilie 05 - Poslední noc svobody
Je hluboká noc a já nemůžu spát. Ležím klidně v posteli a přemýšlím o událostech minulých dní. Tolik se toho stalo od mé první mise s týmem Kakashi. Tsunade nás posílala z mise do mise a nedala nám ani chvilku odpočinku, ale to se nedalo dělat navěky a ona to věděla. Zítra začíná můj první volný den a také první den konce Konohy. Zakázala jsem si tuto vesničku oblíbit, ale něco ve mně cítilo, že tady bych mohla být alespoň trochu šťastná. I když je to naprosto absurdní. Ale to se nestane, nejsem tu přece proto, abych se stala součástí něčeho, jsem tu proto, abych vše rozbila. Jsem předurčena k tomu ničit, byla jsem k tomu zrozena. Povzdechla jsem si a vylezla z postele, nemělo cenu se dál pokoušet usnout. Ne, musím něco dělat, musím se uvolnit. Musím se jít projít.
Dnešní noc tolik připomíná tu, když jsem sem přicházela a přesto je úplně jiná. Ne, to já jsem jiná. Už nejsem tak odhodlaná, tak silná a tak rezignovaná… Dnes v noci cítím něco, co jsem nepocítila už roky, mám chuť se smát, mám chuť létat, mám chuť být znovu hvězdou. Dnes v noci mám chuť žít. Chci alespoň na maličký okamžik pocítit svobodu, nespoutanost a obyčejnou radost.
Rozeběhla jsem se temnými ulicemi spící Konohy přímo ke cvičišti. Běžela jsem jak nejrychleji, ale zároveň nejtišeji to šlo. Konečně, konečně jsem byla na místě. Doběhla jsem doprostřed louky a jediným prudkým pohybem si rozpustila vlasy. Ten pocit, kdy si s nimi začal pohrávat vítr, byl tak magicky nespoutaný, až se mi téměř podlomila kolena. Užívala jsem si každičkou vteřinu své svobody a nechtěla jsem si připustit, že právě tyto drahocenné okamžiky budou poslední. Pomalu jsem klesla do trávy a zahleděla se na oblohu. Bože, jak jsou ty hvězdy nepředstavitelně nádherné. Je to až nespravedlivé, že existuje něco tak čistého, krásného a nedotknutelného.
Zavřela jsem oči a vychutnávala si vnitřní harmonii, která mě celou naplňovala. Najednou se nade mnou objevil stín, to nejspíš mrak překryl měsíc. Pomalu jsem otevřela oči a vteřinu mi trvalo než jsem se dostala ze svého opojení. To není mrak, to je… Okamžitě jsem byla na nohou a nevěřícně na něj zírala. To jsem byla tak unešená, že jsem si nevšimla cizí přítomnosti? Jak jsem jen mohla dovolit, aby se ke mně přiblížil. Jak jsem…
„Nastydneš,“ vytrhl mě z vířících myšlenek Kakashi a podával mi deku.
„Eh… Cože?“
„Nastydneš,“ opakoval a jemně mi ji položil na ramena. V tu chvíli mi to došlo. Vyběhla jsem ze svého pokoje tak rychle, že jsem se ani nestačila obléct. Stála jsem před ním bosa jen ve své tyrkysové noční košilce. Najednou jsem pocítila chlad a zachumlala se do deky.
„Děkuji, Kakashi-san. Ale co tady děláte?“ zmohla jsem se konečně na souvislou větu.
„Zahlédl jsem oknem tvůj šílený úprk městem jen v… Tedy… No, měl jsem starost, jestli jsi v pořádku.“ řekl poněkud trhaně Kakashi a rozhlížel se kolem, jako by očekával nějaké nebezpečí.
„Omlouvám se, nechtěla jsem vám dělat starosti. Já jsem jen,“ cítila jsem se trapně a nevěděla, jak mu to vysvětlit, „jen jsem se chtěla projít a… Já…“
„Také jsem nemohl usnout,“ snažil se mi pomoct Kakashi a já mu byla vděčná. Chvíli jsme oba mlčeli než se zvedl vítr a začal si pohrávat s mými vlasy.
„Nevšiml jsem si, že máš tak krás… eh, tak dlouhé vlasy,“ pronesl tiše a na maličký okamžik vypadal, jako by se jich chtěl dotknout. Uvědomila jsem si, že tohle začíná být nebezpečné a pomalu jsem si začala vlasy smotávat.
„Nechtěl jsem tě urazit,“ vyhrkl spěšně.
„Neurazil jste mě, ale ten vítr mi nebyl příjemný,“ zalhala jsem.
Opět nastalo ticho a já se neubránila vzhlédnout k nočnímu nebi.
„Dnes je jasná noc,“ řekl neurčitě, „ale je chladno a ty… Hm, možná bychom se měli vrátit.“
Chvíli trvalo, než jeho slova dolehla až ke mně a poté jsem lehce přikývla. Pomalu jsme vyšli, ale já pořád nedokázala odtrhnout oči od hvězd. Cítila jsem, že to může být naposledy, kdy se můžu nechat bezstarostně unášet kouzlem okamžiku. Zasnila jsem se a nevšimla si nerovnosti na cestě. Kakashi mě ale zachytil a vzal do náruče.
„Bude lepší, když tě odnesu, nechci aby sis ublížila.“
Věděla jsem, že normálně bych řekla ne. Normálně bych trvala na tom, aby mě okamžitě pustil. Ale normálně bych ani nepřipustila, abych se dostala do takové situace. Byla jsem zmatená, ale v jeho pohledu bylo něco, co mě uklidňovalo. Vyzařovalo z něj teplo a klid. Kakashi pomalu kráčel potemnělým městem a já se v jeho obětí cítila stále klidněji a příjemněji… Usnula jsem.
Probudily mě hřejivé paprsky slunce, které mě lehce šimraly po tváři. Lenivě jsem otevřela oči a pak se prudce posadila. Co jsem to proboha v noci udělala? Na co jsem myslela? A jak jsem se dostala zpět? Ne, tohle celé je šílené, naprostý nesmysl, určitě se mi to celé jen zdálo. Uklidnila jsem se a chtěla vstát z postele, ale jakmile jsem spatřila deku, jíž jsem byla přikryta, polil mě studený pot. Byla Kakashiho! Tak ono se mi to nezdálo… Po nekonečně dlouhé době jsem si myslela, že jsem měla krásný sen a ona se z toho stala strašlivá realita. Už dlouho se mi nestalo, že bych se přestala ovládat a podlehla svým instinktům jako včera v noci a co hůř, dokonce mě u toho někdo viděl. A ne jen tak někdo… Musím se z toho nějak vylhat. Vstala jsem a tentokrát si dala pořádně záležet na tom, abych se řádně oblékla. Poskládala jsem deku a vyšla do slunečného dne.
Zaklepala jsem a v duchu si formulovala věty, kterými bych vysvětlila své včerejší pomatení smyslů. Ale nic kloudného mě nenapadalo. Nic neznělo věrohodně, dokonce ani pravdě by nejspíš neuvěřil. Byla jsem bezradná a hrozně si přála, aby to celé již bylo za mnou. Konečně otevřel a i přes masku jsem poznala, že se šibalsky usmívá. Tentokrát jsem zrudla já.
„Kakashi-san, já jsem vám přišla vrátit vaši deku a chtěla jsem vám…“
„… vysvětlit včerejší noc?“ dopověděl za mě Kakashi. Tentokrát mi to neulehčoval.
„Vlastně jsem vám přišla poděkovat a ujistit vás, že už se to nebude opakovat.“
„To je škoda,“ usmál se Kakashi a já přemýšlela, jestli můžu zrudnout ještě víc. Co to se mnou je?
„No každopádně děkuji, Kakashi-san,“ řekla jsem spěšně a obracela se k odchodu.
„Měla by sis s tím někam zajít, věřím, že Hokage-sama by ti s tím pomohla, Mirai.“
Zarazila jsem se. Naprosto jsem nevěděla o čem to mluví. Mohl snad tušit, že já a Tsunade jsme si byly blízké? Nebo snad věděl něco víc?
„Zajít s čím, Kakashi-san?“ snažila jsem se o neutrální tón.
„No přece s tvou náměsíčností. Včera jsi sice jen běhala polonahá po Konoze, ale kdybych tě na tom cvičišti nenašel, možná bys tam zmrzla. No a zítra bys třeba mohla skákat ze střech v domnění, že létáš. Může to být nebezpečné.“
Náměsíčná? Tak on si myslí, že jsem byla náměsíčná! No to je naprosto brilantní. Něco takového by mě nikdy nenapadlo.
„Ano, zajdu za Hokage-sama. Děkuji.“ Tak a teď rychle pryč.
„Ale když si byla skutečně náměsíčná, tak jak víš, že ta deka je moje?“ zeptal se. Byla to snad past?
„Víte, nestalo se mi něco podobného prvně a tak vím, že příliš živé sny, se zakládají na realitě. Proto jsem tušila, že by ta deka mohla být vaše.“ V duchu jsem se modlila, aby na to už skutečně skočil. Tvářil se ale pořád nespokojeně.
„Ale jedna věc z mého snu mi přijde zvláštní. Skutečně jste obdivoval mé vlasy, Kakashi-san?“
„Eh… Co? Ne, to se ti skutečně jenom zdálo,“ ujistil mě až příliš rychle a já věděla, že jsem vyhrála. To bylo ale opravdu jen tak tak, příště si musím dávat větší pozor. Nesmím na sebe strhávat přílišnou pozornost a už vůbec ne pozornost Sharinganu. Rozloučila jsem se s ním a vyrazila k Ichiraku. Domluvili jsme se s Narutem, že se tam sejdeme a on mi představí své další přátele. Chudák, ani netušil, že právě tím odstartuje plán na zničení jeho milované vesnice. Pokud to někdy zjistí, zajímalo by mě, jestli si to odpustí. Já si to ještě neodpustila…
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tak jistě, jak jinak travit noc než: Jee asi půjdu zjistit kam ta polonahá ženská běží, možná tam má kamarádky
Lekce bez bolesti nemá žádný význam.
Protože nelze něco získat, aniž by člověk něco obětoval.
Ale když vydrží tu bolest a překoná ji,
získá silné srdce, jakému se žádné jiné nevyrovná.
Ocelové srdce
Všechny moje povídky i s popisem najdete tady: Nyssa - povídky
Fanfiction série: Tomoe?!, Pouta, Domov je tam, kde máš kunai
Fanfiction jednorázovky: ...Proč zabíjím..., A to je Ona, Jsou tu všichni?, Ten osudný rok, Ostré nástroje
Mise L: Jasně, ženská v průhledné noční košilce, která končí pod zadkem se přehlédnout nedá Musí se postarat o její bezpečnost, aby ho někdo nepředběhl. Už se těším na nějakou větší interakci mezi nimi.
Novinky v mojí tvorbě
Deviantart
Pletení šňůr tradiční japonskou technikou
Gorin - samurajská show
Aby ho nikdo nepředběhl To mě nenapadlo
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Na konci predošlej kapitoly som sa bál ako si poradíš s jej vzťahom k Narutovi počas misie, ale to si elegantne preskočila, k žiadnemu prepieraniu minulosti a talk no jutsu nedošlo a zaujímavo si ju postrčila ku Kakashimu. Ale objavuje sa znova Naruto, takže pozor!
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
Moje povídky jsou hodně udřístané, klidně řeknu, že občas jsou to kecy odshora až dolů, ale dovolím si tvrdit, že pravé a nefalšované Talk no jutsu u mě nenajdeš. (doufám )
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Jé, další dávka emocí Ně, fat. Myslím že jke to krásný dílek, krýsně se to čte, je vidět že ses do toho vžila prostě skvělé
Těší mě, jsem tvůj konec...bojim bojim
Nová Shelly přichází, asi tak...nestačím se divit, jak jiná jsem tehdy byla, a za pár let jistě budu valit oči stejně. Takže jestli někde uvidíte můj starý komentář, nelekejte se, okay? ^^
Podpis nijak řešit nebudu, stejně by ho nikdo nečetl :'D
+ Smazala jsem většinu povídek a začínám od začátku, ačkoliv na konoze už nestraším tak často.
EvanaxDmka: Děkuji! A bát se nemusíš, zas tak hrozné to snad není
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
super
Syrinox, moje malá sbírka FF
Syrinox: Díky
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Holt se někdy stane, že člověk se zaplete do vlastních lží, ale Mirai se z toho skvěle dostala jen, tak dál...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
lol, tak náměsíčná jo xD
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
akai: Víš jak, na něco se musela vymluvit
Yuki Kaze-san: To fandíš mě nebo jí?
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
LOL najviac sa mi páčlo ako ho "odrovnala" s tými vlasmi Suprový diel, strašne moc sa teším na pokračko ^^
Jako vždy dokonalý Příští díl vypadá názvem zajímavě takžee rychle další díl
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. :)
Jsem ve FC Nana. Přidej se k nám ;)
Udělala jsem FC pro užasnou FFkařku Kakari. Přidejte se zde
zrůda-SaNaSu a Laitte: Díky! Taky se těším
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF