Cesta, která nekončí 08

Nebe bylo čistě modré jako mořská hladina. Podobné těm malým vlnkám byly oblaka, sem tam přebíhající. Ale opravdu jen zřídka. Shikamaru by byl asi zklamaný a docela jistě unuděný k smrti, ale Nejimu to stačilo.
„Nezapomněla na mě. I přes to, jak jsem jí ublížil… nedokázala mě nenávidět…“ Tak moc ho to vědomí uklidňovalo, že by pod tím stromem zírajíce na to poklidné nebe vydržel celé hodiny. Tolik času ale neměl. Kluci na něj určo pořád čekali u Ichiraku.
Zhluboka nasál čerstvý vzduch a stejně tak i vydechl. Otevřel oči, které musel mít kvůli záři slunce zavřené, zvedl se a odešel.
Dnešek pro něj hodně znamenal. Dozvěděl se toho tolik. Hlavně to, co potřeboval, aby už mohl s klidem žít. Teď už věděl, že vůči němu nikdy necítila žádnou zášť. Vždycky ho milovala. Dávalo mu to nepopsatelný pocit naplnění. Proto procházel ulicemi s úsměvem na rtech. Celou dobu dokud nedošel na místo. Jeho dlouholetí parťáci se jak jinak ládovali Xátou miskou ramenu. Bodejť by ne, když Naruto Sasukeho ukecal, aby zaplatil.
„Hej, kámo, kde ses coural?“ všiml si ho po spucování své porce Sai.
„Byl jsem se projít. Potřeboval jsem přemýšlet.“ Přisedl si.
„Aha a na co jsi přišel?“ zaujalo Naruta. Ihned si všiml, jak se mu koutky otočili vzhůru.
„Hej, tak co?“ stál si za svým.
„Slyšel jsem, co jsem slyšet potřeboval.“
„Aha, takže ty ses šel projít a neustálý otravný zpívání ptáku a prudičcskej vítr, kterej schazuje listí… to ti řeklo, cos potřeboval?“ poklepal si Sasuke na čelo. Od zbylých dvou se ozvalo lehké chichotání. Neji se na něj zahleděl, s úsměvem zakroutil hlavou a zvedl se.
„Kam zas jdeš?“ vyletěl Uchiha.
„Chtěli jsme vypadnout, ne? Půjdem za Tsunade pro misi.“ Oznámil jednoduše. Kluci si vzpomněli, jak se o tomhle bavili a spontáně se plácli do čela.
„A jo, málem jsme zapomněli, no jasně.“ Zamyslel se Naruto a pobídl i ostatní, aby Nejiho následovali.
Všichni se ochotně zvedli a zamířili do kage kanclu. Naruto tam chtěl jako vždy jen tak vlítnout, ale po Nejiho poučování se raději obětoval a zaklepal. Nic se neozývalo, tak zaklepal znova.
Zas nic.
Už ho to nebavilo a vešel.
„Babčo, jsi tu?“ zvolal do místnosti nevinně a pro jistotu se kryl, kdyby na něj ten tank někde vyskočil.
Ale všude hrobový ticho.
„Kde je?“ podrbal se ve vlasech.
„Asi…“ chystal Sai svou úvahu, když v tom se z druhé strany stolu ze země sebrala a na svět vynořila ,pohřešovaná´.
„Ekdo me tu hedal?“ promluvila dotyčná podnapilým hlasem a rukou, ve které držela prázdnou lahev od sake se opřela o stůl.
„No tě pic, vona je zlitá.“ Valil Sasan bulvy.
„Ee, sem enom trochu…áááááááá… unavená.“ Bránila se a zývla.
„Hm, jistě, jako by ti ten šlofík po tý kocovině nestačil.“ Urazil se Naru, že z nich dělá až takový idioty.
„Lady Tsunade!“ ozvalo se ze dveří, ve kterých stála důvěrnice Godaime.
„Co jste to zas vyváděla?“ pokárala ji, mezitím co vběhla dovnitř a pomáhala jí na židli.
„Ahoj Shiz.“ Upozornil na sebe Naruto.
„Jé, ahoj kluci, nevíte, co se stalo?“ pozdravila na zpět.
„Asi tu měla sólo pařbu se svým nej kamarádem.“ Poukázal Neji na lahev.
„Ach jo, už zas.“ Zaklela a trošku blondýnku profackovala, aby vystřízlivěla, což se z části podařilo.
„Jej, vo co go?“ oklepala se a protáhla.
„No, chtěli bysme ňákou misi. Nemáš tu pro nás něco?“ prosil blonďák se psím kukučem.
„Už i vy, jo?“ protočila oči.
„Jak to myslíš?“
„Ale, i holky něco chtěj, ale tolik misí na vaší úrovni nemám. Budete se muset spojit.“ Zafuněla a opřela se o stůl.
„Myslíš ty z ANBU?“ ujišťoval se Sasuke. Tázaná přikývla.
„No, tak… co nám zbývá, že? Vlastně… konečně je uvidíme bojovat.“ Pokrčil rameny a hledal světlou stránku.
„Aspoň, že to bereš takhle. Shizune, zajdi prosím pro ty děvčata.“ Pobídla svou společnici, která se ani neodvážila odporovat a hned odběhla splnit úkol. Kluci se na hokage tázavě podívali.
„To je dobrý, zůstaňte tu, ona tu bude rychle.“ Uklidnila je.

„Muhaha, to je skvělý. Nejradši mám z Titanicu tu část, kdy jde di Caprio ke dnu.“ Tleskala a blábolila s pusou plnou sýrového popcornu TenTen.
„Ty jsi tak bezcitná, vždyť je to tak smutný.“ Odporovala Ino, zatímco sledovala Sakuru, která si utírá slzy.
„Vždyť je to z toho filmu to nejlepší.“ Nedala se.
„Co ti přijde tak skvělý na tom, že umírá?“ vyjela na ni blondýnka.
„Že jde ke dnu, to je přece tak komický.“ Vysvětlila, i když to asi nikdo nepochopil.
„Ach, Jashine. No, co myslíš ty, Hinato?“ protočila oči v sloup a otočila se na modrovlásku, která ale momentálně chrněla.
„Cože? Ona si usne?“ šílela a rvala si vlasy.
„Div se, viděla to tisíckrát. Jedinej důvod, proč jsme to půjčili je ten, že vy dvě jste z toho celý paf a já zažívám extázi u toho konce.“ Řekla po pravdě.
„Víš ty co…“ do Sakuřinýho proslovu, který se rozhodla zveřejnit po osušení celých svých zarudlých očí zazvonil zvonek u dveří tak silně, že Hinata sletěla z postele.
„Kterej debil!“ sebrala ze země svou katanu.
„Klídek, jdu se tam podívat.“ Uklidnila ji Ino a za chůze si stejně jako její kamarádky nandala masku a plášť. Ze dveří na ni vykoukla stará známa.
„Ah, promiňte, děvčata, snad neruším, ale volá vás hokage-sama. Našla pro vás misi.“ Oznámila ostýchavě, ale mile.
„Supéééééér.“ Zaznělo ode všech, kromě TenTen, která se se slovy „A zrovna, když je ta nejvíc prča“ málem rozbrečela. Nakonec to ale překousla a vydala se za ostatníma.
Se zaklepáním, jehož původcem byla Sakuřina ruka, vešly do kanclu. Jakmile ale zaznamenal jejich radar i kluky, úplně ztuhly.
„Tsunade, co…?“
„Je nedostatek misí, budete ve dvojicích.“ Skočila růžovlásce do řeči dřív, než stačila něco nemilého vypustit z pusy.
„Snad to tolik nevadí.“ Usmál se Sai.
„To vadí. Jsme z ANBU. Pracujeme buď sólo, nebo ve větších skupinách.“ Odporovala TenTen.
„Tak to si začněte zvykat na nový režim.“ Schladila je Tsun a opřela se. Dívky jí darovaly své zlostné propalující pohledy, pod kterými mohla být za pár vteřin do zlatova opečená.
„Takže“, začala , „zjistila jsem, že tu mám volnou jen jednu misi S. Podle Nejiho schopností, byakuganu a ostatních jutsu, soudím, že by bylo moudré poslat tam jeho. A jelikož znám i přibližný rozsah a specializaci vašich schopností, děvčata, posílám s ním Katsumi (TenTen).
V Nejim cuklo. Vzpomněl si na jejich dnešní rozhovor. Byl z toho dost nesvůj, ale… taky byl rád, že jde ona. Už ji přece jen trošku poznal.
Zato ona s ostatníma pomalu nabírala na obrátkách a měla pocit že vybouchne, ale taky věděla, že by to bylo až moc nápadné, tolik si stěžovat, tak jen nevinně přikývla.
„Dobře, tady máte mapu a instrukce.“ Podala Nejimu blondýnka několik papírů.
„Jedná se o dva špehy. Co jsme zjistili, jsou na velmi vysoké úrovni, nebude lehké, je zneškodnit. Už několik týdnů se potulují kolem Konohy, sledují naše ninji na misích a sbírají tajné informace, které se ale nesmí dostat ven. Proto je to takový problém. Spoléhám na vás, protože všechny tři skupiny našich ANBU, které jsem tímto pověřila, selhali. V informacích máte přibližný odhad, kde asi jsou, ale nemůžu vám za to ručit. Máte čas, ale prosím… buďte úspěšní. Vyrážíte zítra brzy ráno.“ Dokončila. Neji poslušně pokýval hlavou a Ten si jen povzdechla.
„Super, chtěli jsme se jich zbavit a ona je pošle s náma.“ Zuřila.
„A co my? My jsme vosk?“ ozvala se už netrpělivá Hinata.
„Oh, jak jsem řekla, mám pro vás jen slabší mise, ale snad vám to bude stačit.“ Otevřela zásuvku a vyndala několik listin.
„Uf, takže… Akimi, ty a Naruto budete vypomáhat s výukou na akademii. Iruka má teď hodně práce a popravdě, studenti jsou docela nezaujetí. Napadlo mě, že vyprávění zkušeností z vašich výprav by je mohlo zabavit i inspirovat. Taky prosím od zítra.“ Jen to dokončila, už chtěla Hinata začít ječet, ale Naruto byl rychlejší.
„Bábi, to není mise. To je pro mimina. Co to je? Vyprávět úplný blbiny ňákejm harantům!“ protestoval a lítal po kanclu.
„Tak dost!“ odchytila si ho, vzala a prohodila oknem.
„Tak, to by bylo.“ Oprášila si ruce a radši nevšímala vystrašených pohledů ostatních.
„Takže, teď ty Hikari (Ino)a Sai, oba jste z ANBU a oba jste opravdu dobří.. Byla bych moc ráda, kdyby jste sezvali všechny ANBU a zorganizovali pro ně na začátku jakou si výuku, výcvik a pak dali soutěž. Hodně by to pomohlo a snad i vedlo ve zlepšení jejich schopností.“ Tohle se oběma zamlouvalo, tak bez váhání přikývli.
„Tak dobře, konečně poslední. Před třemi dny nám dodali z Kazan no Sato (Sopečná vesnice) nové zbraně. Než je ale rozdáme ninjům nebo dáme do kováren, potřebujeme je otestovat. Myslím, že ty, Matsuro a Sasuke, byste byli velmi užiteční, kdybyste všechny vyzkoušeli v boji.“
„Sakryš!“
„No jo.“ Povzdechli si oba.
„Já chci taky něco takovýho!" ozval se řev za zády Tsunade, načež se ukázalo, že nevyšel z úst nikomu jinému než blonďatému ninjovi, který se právě polomrtvý dokázal vyškrabat zpátky nahoru. Tsunade jeho výstup ignorovala a obrátila se na zbytek.
„Dobře, to je všechno. Jak na to koukám, začínáte se vším zítra, tak se na to vyspěte. No, už můžete jít.“ Pobídla všechny k odchodu, když k ní ještě naklusaly holky.
„Hele, Tsunade, jedna prosba. Nechceme tu být jako pátý kolo u vozu, můžeme se přidat k ANBU z Konohy?“ zeptala se s nadějí Hinata.
„No… dobře, vlastně ani nebudete muset podstoupit zkoušky, když jste ze Slunné. Dobře, přijďte za dvacet minut k budově ANBU. Ohlásím vás.“
„Díky.“ Odcházeli spokojené.
„Hej, děvčata.“ Ozvalo se za nimi na chodbě.
„V kolik chcete zítra začít?“ zajímali se. Jako první promluvila TenTen.
„Neji, buď u brány v šest ráno.“ Rozhodla. Neji kývl.
„Akimi?“ podíval se Naru na Hinatu.
„V osm před akademií.“ Domluvila a odešla. Ten se k ní přidala.
„Saii, v pět ráno na místě, musíme se domluvit na programu a něco málo si nacvičit. U ANBU pak začneme v devět.“ Odsekla Ino bez jediného náznaku zájmu o jeho názor a taky se vydala dolů. Sasuke se zvědavě otočil na Sakuru.
„V devět na tý mýtině v lese, kde jste nás potkaly. Donesu tam všechno vybavení.“
„Dobře. Ahoj.“
„Tý jo, ty se s tím nepářou.“ Zahvízdal Naruto.
„Začínám se bát.“ Přitkal Sai.
„No jo.“ Uchechtl se Sasuke a spolu se všema se vrátil domů, na zítřek se pořádně vyhajat, jak jim Tsunade domlouvala.

„Ah, akorát včas, pojďte.“ Vítala Tsunade holky dole v budově ANBU. Vešly tedy dovnitř. Vylezly až do třetího poschodí a zakotvily v jedné z kanceláří. Nejspíš velitele.
„Zdravím, slečny.“ Uvítal je muž se stejnou maskou na obličeji.
„Díky, těší nás.“ Promluvila Ino za druhou stranu.
„Takže, jak jsem slyšel, už u ANBU jste. Ve Slunné zemi, že?“ Holky kývly.
„Dobře, takže test schopností není nutný, jen potřebuju, abyste se mi tady podepsaly, že se žádné informace nedostanou ven. Je to jen ujištění, když jste i v jiné organizaci. Ještě k tomu v jiné zemi.“ Uklidnil je a každé podal jeden papír, na kterém stvrzují výše uvedený text.
„Jasně, neměl byste, prosím, tužku?“ požádala ho Hinata směle.
„Ten podpis má být krví.“ Dodal s jistým zadrháváním. Holky se na sebe podívaly, pak jen pokrčili rameny a udělaly, co jim řekl. Kously se do palce a otiskly ho na vyznačené místo na listině.
„Dobře, nyní jste oficiálně v ANBU organizaci naší země. Vítejte.“ Zakončil muž.
„Tak jo, holky, pojďte.“ Pobídla je Tsunade, aby už šly. Dole se s nima rozloučila, co nejrychleji to šlo, aby se nemohly ptát na nic, ohledně těch misí, co jim dala a radši rychle zdrhla.
„No, ta to příště schytá.“ Slíbila si TenTen.
„Přestaňte na to myslet a radši se na zítřek pořádně připravte. Může to být hukot.“ Varovala je Hin.
„Jo, pravda, tak jdeme.“