Změna je život - 3.Mise na obzoru, stačí jen vyrazit

„Jak já vždycky říkám, není nad sběr informací.“ zasmála se osoba na stromě.

Jiraya seskočil ze stromu a rozhodl se jít zas na jiný sběr informací, jelikož jeho starý úkryt byl málem prozrazen, když tím směrem, kde se skrýval, byl hozen šutr. Zachránil ho jakýsi černý havran sedící vedle něj, který při dopadu kamene vyletěl pryč.

Dívky se při pomalu přicházejícím večeru postupně rozcházely. Nakonec tam zbyla jen Saia s TenTen.
„Já už asi taky pomalu půjdu.“ řekla TenTen a šla se převlíknout.
Saia jí pomalu následovala. TenTen doprovodila Saiu dom, rozloučila se s ní a vyrazila k sobě domů.

Druhý den Saiu probudil kdosi, kdo s ní třásl jako by šlo o život. Saia vykuleně otevřela oči a spatřila nad sebou Nejiho.
„Ježíš co se děje.“ pípla ospale.
„Máš jít k Tsunade.“ oznámil jí s naprostým klidem Neji.
„To je to tak naléhavý že tu se mnou třeseš jak s kobercem?“ vyjela na něj Saia a šťouchla ho polštářem.
„Víš, ségra, jenže tebe jinak vzbudit nejde.“ zasmála se Jackie, která celou dobu stála z druhé strany postele.
Saia uraženě vylezla z postele a vydala se do koupelny. Jackie jí chvíli se smíchem pozorovala, ale nakonec se otočila a šla si po svých. Neji si sedl na okno s úmyslem počkat na ni. Saia po chvíli vylezla z koupelny už převlečená a připravená vyrazit, a tak se oba vydali k hokage.

Když vstoupili do kanceláře, už tam na ně čekali TenTen, Kiba s Akamarem a nějakej asi 18letej kluk.
„Tak konečně jste komplet.“ řekla Tsunade a začala jim vysvětlovat jejich misi.
Po svém skoro nekonečném proslovu jim dala papíry a poslala je pryč.

„Takže ty seš Zek?“ nalepily se na jejich chráněnce TenTen se Saiou.
„Jo“ vykvák povýšeně a dal jim ruce kolem ramen.
Neji s Kibou měli co dělat, aby žárlivostí nevybuchli. Dívky si toho všimly a škodolibě na sebe mrkly. Neji toho měl už ovšem až po krk a naštvaně vyprskl „Za hodinu u brány.“ a zmizel. Kiba ho okamžitě následoval.
Dívky se od Zeka okamžitě odtrhly a zmizeli za rohem.
„Myslíš, že si mě teď Neji všimne?“ zeptala se TenTen váhavě.
„Určitě, vidělas ten jeho pohled?“ mrkla na mí Saia.
„Když myslíš. Ale když seš tak vnímavá, všimla sis, jak se na tebe díval Kiba?“ podívala se na ní TenTen s výrazem TEĎ-SEM-TI-TO-NANDALA.
„Ne proč?“ zahrála si na blbou Saia, za účelem zachovat si alespoň trochu hrdosti.
„Ale, ale, já mám takovej pocit, že jo.“ začala se smát TenTen, když si všimla, že Saiin obličej mírně zrudnul.
„No a co má bejt. Stejně si myslim, že bych se mu nelíbila.“ sklonila hlavu Saia.
„Hele já tu mám všechny kluky prozkoumaný skrz na skrz a poznám, když se jim někdo líbí,“ mrkla na ní TenTen.
„Když myslíš. Nakonec není až zas tak špatnej.“ zasnila se Saia.
„No tak vidíš.“ zasmála se TenTen.
„No moment, když tu máš všechny tak geniálně prozkoumaný, jakto že nejsi schopná zbalit Nejiho?“ koukla na ní šibalsky Saia.
„Neji je výjimka!“ zrudla TenTen a vyběhla si zbalit.
Saia tam ještě chvíli stála, ale pak se vydala taky si zbalit.

Když Saia dorazila k bráně nikdo tam nebyl. Mrkla na hodinky a zjistila, že tu maj být až za čtvrt hodiny. Už se jí ale nikam nechtělo a tak si sedla na zem a opřela se o bránu. Po pár minutách se jí ale začaly klížit oči a usnula.
Probudil jí až jakýsi vlhký pocit na tváři. Saia otevřela oči a zírala přesně do černých roztomilých očiček.
„Akamaru.“ usmála se Saia a pohladila velkého bílého psíka.
„Tak kdepak máš páníčka.“ zeptala se a podrbala ho za ouškem.
Akamaru otočil hlavu o 90 stupňů a radostně štěknul. Saia se otočila stejným směrem a spatřila Kibu a Nejiho, jak něco horlivě řešej. Saia nad tím jen nečinně zakroutila hlavou a zvedla se ze země.
Po chvíli dorazila TenTen a Zek a konečně vyrazily.