Broken Rose: 9+10 kapitola Speciál

9.+10. kapitola

Když jsem se ráno probudila Sasuke spal vedle mě. Pomalu jsem se zvedla, abych ho nevzbudila a koukla jsem se na hodiny. Bylo půl deváté.
„Cože půl devátý, to snad ne.“ Řeknu a rychle vstanu z postele.
„Sasuke honem stávej , zaspali jsem.“ Křičím po celém pokoji a pobíhám sem a tam.
„To je teda probuzení.“ Řekne a podrbe se ve vlasech.
„Je půl devátý.“ Zastavím se a ukážu na hodiny.
„Jejda, já ti to neřekl. Když je turnaj ,škola odpadá, dokud neskončí.“ Řekne a já se na něj vražedně podívám.
„A to si mi to jako nemohl říct.“ Křiknu a skočím zase do postele.
„Jo promiň včera jsem na to úplně zapomněl.“ Řekne a přetočí se na mě.
„No nevím jestli ti to prominu.“ Řeknu a šibalsky se usměju.
„Budeš muset.“ Řekne Sasuke a vrhne se na mě. Po hodinových hrátkách jsem vylezla z postele a konečně jsem se došourala do koupelny. Tam jsem se svlékla a vlezla jsem si pod sprchu. Umyla jsem si vlasy a poté ostatní části těla a vylezla jsem ze sprchy a zabalila jsem se do měkoučké osušky.
„Že ti to trvalo.“ Řekne Sasuke, který je opřený o futra a dívá se na mě. V tu ránu dostanu červenou barvu a nevím kam bych dala oči.
„Děláš jako bych tě nahou neviděl.“ Řekne a na tváři se mu objeví úšklebek.
„No jo, ale je to takový divný.“ Řeknu a konečně se na něj podívám. Stojí přímo u mě a pomalu mi sundává ručník .
„Hej, na tohle teď nemáme čas musíme jít trénovat.“ Řeknu a rychle vyběhnu z koupelny a začnu se rychle utírat a poté oblékat. Když, už je i Sasuke venku z koupelny rychle ho chytnu za ruku a táhnu ho pryč z pokoje a vůbec z celé školy.
„Kam jdeme?“ Zeptá se mě, když jsme na školním dvoře.
„Trénovat a nejlepší to bude, když budeme mít klid ne.“ Otočím hlavu a usměju se na něj.
Když dorazíme do zahrady se sakurami sednu si pod strom a čekám, až si sedne i Sasuke.
„Tak co teď ?“ Zeptá se, když nic neříkám.
„Pšš, soustředím se!“ Okřiknu ho a dál mám zavřené oči.
„No moc to nefunguje.“ Řekne jako by nic a já se na něj vražedně podívám.
„Možná to je tím, že se nesoustředíš.“ Začnu mu nadávat, ale poté se uklidním.
„Dobrá, dobrá jsme ticho.“ Vzdá se a já se na něj usměju a poté se ke mně přidá a opravdu, povede se nám to.
„ Hm… mám to.“ Řeknu si pro sebe.
„No to je super, ale proč se ti já nemůžu nabourat do hlavy?“ Zeptá se a to mě malinko zarazí, ale poté mě něco napadne.
„A co když je to tím, že zkrátka by démoni neměli vědět co si jejich pán myslí.“ Řeknu chytře a Sasuke si odfrkne.
„No to je úžasný, hlavně že moje hlava ti je plně k dispozici.“ Řekne ironicky a já se tomu malinko zašklebím.
„Nezkusíme to i při boji?“ Zeptám se a když uslyším kladnou odpověď tak se zvedneme a jdeme na cvičiště.
„Tak jo, támhle je terč.“ Řeknu v duchu a Sasuke jen kývne hlavou.
„Tak jo, hadí stín.“ Rozkážu Sasukemu a kolem terče se začne točit neviditelný had a poté se terč zlomí na dvě poloviny.
„Sasuke co by se stalo, kdyby to byl opravdoví člověk?“
„To nechtěj vědět, není to moc pěkný pohled.“ Odpoví a já jen kývnu a takhle trénujeme ještě další tři hodiny.
„Mám nápad co si jít zaběhat a zkusit to při fyzickém zatížení.“ Řekne opět chytře Sasuke a já jen kývnu a vydáme se na cestu. Není to, už tak snadný, ale pořád ho slyším a on slyší mě.
„Už nemůžu.“ Řeknu celá udýchaná a sesypu se na zem.
„Jo já taky ne, jdeme domu!“ Rozkáže Sasuke, pomůže mi na nohy a poté mě dotáhne, až do pokoje.
„Jdu se vykoupat a potom jdu spát.“ Řeknu a jdu do koupelny. Tam se svléknu, napustím si vanu a vlezu si do ní. Opřu se a zavřu oči, je to tak příjemné, že po chvilce usnu.
„Saky, Saky vstávej.“ Uslyším v dálce hlas a poté něco na tváři.
„Hm….co se děje?“ zeptám se, ale než stihnu něco udělat. Někdo mě bere do náručí a poté mě zabaluje do ručníku. V tu chvíli mi je jedno, že mě vyděl úplně nahou, stejně jsem věděla a nebo, alespoň doufala, že je to Sasuke. Co se dělo dál si vůbec nepamatuji.
Když jsem se ráno probudila, vedle mě nikdo nebyl. Byla jsem přikrytá, ale co mě nejvíce dorazilo, že jsem byla nahá. Přitáhla jsem si deku více k sobě a rozhlédla jsem se po pokoji.
„Můžu to vyzkoušet.“ Řeknu si pro sebe rozhodně a poté se soustředím na Sasukeho.
„Sasuke?“ Řeknu nejistě, protože si pořád nejsem jistá sama sebou.
„Už si se probudila, jestli tě zajímá dne jsem, šel jsem ti pro snídani.“ Odpoví a já se usměju.
„Děkuju.“ Řeknu a poté se od něj zase odpojím a lehnu si zpátky na polštář. Po pěti minutách se otevřou zase dveře a v nich je Sasuke s tácem plném jídla.
„To je všechno pro mě?“ Zeptám se celá šťastná a Sasuke se jen usměje.
„Ty jsi zlatíčko.“ Řeknu a pustím se do jídla.
„Nikam si odskočím jo.“ Řekne a poté opustí pokoj. Já jen pokrčím ramena a dál se cpu. Když, už to mám všechno snědené, půjdu do koupelny se umýt a učesat a poté se obléknu do trička a volným kalhot. Sednu si na postel a přemýšlím co bych mohla dělat. Pak mě něco napadne. Opřu se o polštář a opět se začnu soustředit na Sasukeho.
„Proč je Sakura tak unavená?“ Uslyším Sasukeho hlas a začne mě to zajímat, protože se tam opět mluví o mě.
„Víš Sasuke, pro Sakuru je toho moc a k tomu ty nejsi jen tak nějaký démon, je to pro ní hrozně obtížné a k tomu si tě pořádně podmanila, přiznej si to uděláš to co ona chce, po čem touží i když se ti to nelíbí, uděláš to.“ Odpoví mu ten druhý hlas a já v něm poznám Orochimara.
„Proč?“ Zeptá se opět Sasuke a já se bojím co Orochimaru odpoví.
„No proč asi, záleží ti na ní, miluješ ji, ale největší podíl na tom má asi vaše pouto. Nikdy jsem ještě neviděl někoho jako jsi ty a Sakura. Existuje taková legenda, praví se o nejsilnějším démonovi a člověku. Ten člověk si ho podmanil a démon se do něj zamiloval, démon udělal přesně to co si jeho člověk přál a když mu řekl, že ho nesnáší, že si s ním jenom hrál, tak to démona opravdu hodně ranilo, on který by pro něj udělal vše ho nesnáší. Proto udělal jednu věc, která ho napadla. Zabil sebe i svého pána, ale než oba umřeli pán se mu přiznal, že jenom chtěl aby byl svobodný, aby se k nikomu nevázal, aby mohl opět žít. Když to tak vezmu umřeli šťastný.“ Řekne a mě to malinko nedává smysl.
„A co to má, co dočinění s námi?“ Zeptá se Sasuke .
„Jsi stejný jako ten démon, Sakura je stejná jako ten člověk , ale neříkám že by se tě vzdala to právě naopak, myslím že kdyby si ji cokoliv udělal bylo by jí to jedno, hlavně, že bys byl u ní a miloval ji.“ Když to dořekl, řekl přesně to co bych opravdu udělala, bylo by mi jedno kdyby mě Sasuke zabil, hlavně že by to byl on.
„Hm… díky už budu muset jít, ale něco bych ti chtěl říct.“ Řekne Sasuke a podívá se na Orochimara „Nikdy bych ji neublížil i kdyby mě o to na kolenou prosila.“ Řekne a mě se do očí hrnou slzy. Poté jsem se ocitla opět v pokoji a cítila jsem jak mám mokré tváře, rychle jsem si je utřela, ale nestihla jsem to a do pokoje vešel Sasuke.
„Co se stalo?“ Zeptal se když viděl moje uslzené oči.
„Nic, vůbec nic.“ Odpověděla jsem a snažila jsem se o úsměv. Podíval se na mě zamračeným pohledem a poté ke mně přišel a sedl si naproti mně.
„Dokud mi to neřekneš, nikam nejdeš.“ Řekl tvrdým hlasem, že jsem najednou z něho měla respekt.
„Promiň, já vím že jsem to neměla dělat, ale nevěděla jsem kde jsi tak jsem chtěla zkusit, to s těmi myšlenkami.“ Řekla jsem a hned jsem sklopila hlavu, abych se mu nemusela dívat do očí. Nic se nedělo vůbec nic, poté jsem pomalu zvedla hlavu a koukla jsem se Sasukemu přímo do očí.
„Takže se mi můžeš kdykoliv podívat do hlavy, skvělí.“ Řekne ironicky a poté se zvedne z postele a odejde z pokoje. Já sebou švihnu o polštář a začnu brečet jak malý fracek.
Takhle jsem tam, až do večera a Sasuke pořád nikde. Nechtěla jsem se mu, už dívat do hlavy, protože jsem věděla, že kdyby na to přišel dopadlo by to hůř než předtím. Nad mým přemýšlením jsem nakonec usnula. Zdál se mi sen, ne sen ne spíše noční můra

SEN:
Byla jsem ve škole a nikde nikdo nebyl, vyšla jsem na dvůr. Byla tam všude krev a všude byla mrtvá těla lidí ze školy. Viděla jsem tam Hinatu s Narutem a ostatní. Nevěřila jsem svým očím a poté nějaký hluk. Rychle jsem zatím běžela, ale neměla jsem to dělat. Stál tam Sasuke celý od krve a když jsem k němu přiběhla rozsypal se na prach a najednou kolem mě byla tma a pořád na mě někdo křičel, pořád ten a ten samý hlas. Nevěděla jsem co mám dělat a kde to jsem. Najednou se přede mnou začala rýsovat postava byla ke mně otočená zády, takže jsem ji nemohla vidět do tváře.
„Proč?“ Zeptala se najednou a já nevěděla co myslí.
„Proč? Proč co?“ Zeptala jsem se zase já a poté se postavy ke mně otočila a já v ní uviděla Sasukeho, z očí mu tekla krev a jeho tělo byla úplně od krve, ale nejhorší na tom bylo, že jsem mu nemohla pomoci.
„Proč jsi je všechny zabila?“ Upřesní svoji otázku a poté se mi podívá do očí.
„Ne….ne já jsem přece nikoho nezabila. Proč? Proč to říkáš?“ Zeptám se ho a zhroutím se na zem a propuknu v pláč.
„Ano přesně tak trp, trp jako jsem trpěl já.“ Řekne úplně jiný hlas, když opět pozvednu hlavu je tam nějaký člověk a v ruce drží katanu namířenou na Sasukeho.
„Počkej co chceš dělat?“ Zeptám se ho.
„Jen chci, abys trpěla, proto ti vezmu to nejdůležitější v tvém životě, tvojí láská, tvého démona.“ Řekne a poté Sasukemu zapíchne katanu do srdce.
KONEC

Probudím se s výkřikem Sasukeho jména.
„Klid Sakuro, hlavně se uklidni.“ Uslyším Sasukeho hlas a otočím k němu hlavu.
„Sasuke.“ Zašeptám a poté se mu vrhnu do náručí.
„Sasuke jsi v pořádku, řekni že se ti nic nestalo?“ Zaprosím a opět se mi zpustí slzy.
„Co by se mi mělo stát Saky.“ Zeptá se a přitáhne se mě víc k tělu.
„Měla jsem sen, všichni byly mrtvý a tys mi to dával za vinu, poté se tam objevil ještě nějaký člověk a řekl mi, že chce abych trpěla a pak tě zabil.“ Řeknu mu stručně svůj sen.
„Všechno je v pořádku nic mi není a všichni jsou živý.“ Odpoví a já jen kývnu hlavou.
„Omlouvám vám se, že jsem ti vlezla do hlavy.“ Omluvím se a poté se mu kouknu do očí.
„Ne, máš na to pravomoc, jen jsem si zvykl, že si můžu dělat co chci a úplně jsem zapomněl, že ty jsi můj pán, to já bych se ti měl omlouvat.“ Řekne a poté mě políbí.
„Takže všechno zase okey?“ Sasuke kývne hlavou a já se usměju a opět ho začnu líbat.
Všechno šlo podle plánů. Já se Sasukem jsme se stali opravdu hodně silní, že jsme dokonce jednou dokázali porazit i Orochimara. Naše myšlenky byly, už automaticky propojený a v boji jsem znala snad všechno co Sasuke ovládal a nebo v čem měl naopak slabinu. Když nastal den turnaje, byla jsem celkem nervozní, ale díky Sasukemu a ostatním jsem to přežila.
„Saky stávej.“ Uslyším u svého ucha známí a pro mě dost příjemný hlas.
„Jo, jo už stávám.“ Řeknu ochraptělým hlasem a ještě se zavřenýma očima vstanu. Pomalu se došourám do koupelny a zapnu si sprchu a vlezu si nahá do ní a nechá na sebe padat teplé kapky. Když jsem zaklonila hlavu, něco spíše někdo mě chytil kolem pasu a přitiskl si mě na sebe. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že je to Sasuke.
„Sasuke chci se vykoupat.“ Řeknu a otočím se na něj.
„Vždyť jo pomůžu ti.“ Řekne a šibalsky se na mě usměje.
„Snad víš jak to vždycky končí.“ Řeknu a snažím se ho dostat pryč, ale jak už jsem zjistila je na mě moc silný a jediným tahem mě přimáčkne na dlaždičky.
„Proč to děláš, když víš, že to stejně nemá smysl a ty mi opět podlehneš?“ zeptá se a já se nahnu víc k jeho uchu.
„To aby si se snažil víš.“ Odpovím a poté ho políbím na krk.
„Jo tak abych se snažil.“ Řeknu a přitiskne svoje rty na moje. Jeho ruce sjíždějí moje boky nahoru a dolu a já ho hladím po zádech.
„Opravdu na tohle není čas.“ Řeknu, když se osvobodím od jeho rtů.
„Saky co se děje, proč jsi najednou ke mně taková odtažitá?“ zeptá se a já se jen na něj usměju.
„Jak bych mohla.“ Řeknu a přestanu myslet na všechno ostatní a plně se začnu věnovat Sasukemu.
Když jsme vylezli asi po dvou hodinách ze sprchy byla jsem úplně bez energie.
„Jak to děláš, že máš vždycky tolik energie?“ Zeptám se ho a začnu se pomalu oblékat do školní a zároveň i bojové uniformy.
„To ty mi dodáváš energii.“ Řekne a poté mě napodobí. Když jsme vyšli z pokoje, už na nás čekala Hin s Narutem.
„Je čau Hin jak se máš?“ zeptám se ji a ona mi hned odpoví a jdeme před kluky a pořád se smějeme různým kravinám.
„Tak jsme tu, tady se holky budete muset rozdělit.“ Oznámí mě a Hin Sasuke a chytne mě za ruku a odvede mě do řady, kde stojí, už i jiné dvojice z jiných škol.
Poznám tam Sunu se svými partnery a pak ještě Nejiho s Tenten a Ino se Saiem.
„Je jich tu docela dost co?“ Řeknu směrem k Sasukemu a ten jenom kývne.
„Vítám vás na turnaji párů. Budete bojovat za své školy a tím je budete i reprezentovat. Vítěz získá automaticky maturitu ze školy odkud pochází.“ Oznámí nám Tsunade a já se malinko pousměji.
„Takže když vyhrajeme zbavím se Anko.“ Řeknu si v duchu a Sasuke se jen zasměje. Pořád jsem si nezvykla na to, že slyší moje myšlenky, ať jsme kdekoliv a kdykoliv.
„Ať vyhraji ti nejlepší“ a odešla pryč a před nás se postaví Kakashi.
„Ještě jednou vás uvítám děcka. Tak budu hlavní rozhočí, turnaj bude probíhat v podobě bojů mezi dvojicemi. Nebudou žádná před kvalifikační boje ani nic jiného. Dohromady je vás tu dvacet dvojic. Což znamená, že po druhém kole jich zbude jenom deset.“ Řekne Kakashi a mě malinko spadne pusa.
„Jen po prvním kole nás zbude jenom deset tak to bude opravdu rychlí.“ Řeknu si v duchu a dál, už si se Sasukem jdeme vylosovat číslo.
Vezmu si lísteček a poté do rozbalím. Tři.
„Tak jaké jsme číslo?“ zeptá se mě Sasuke a já mu ukážu lísteček.
„Tak ty čísla jste dostal, abyste viděli jaké jste číslo, vždycky na obrazovce se ukáže a poté pár s tím daným číslem vyjde sem do bojové haly a budou mezi sebou bojovat. Vítězný pár postupuje dál. Je všechno jasné?“ zeptá se Kakashi , ale všechno se zdá být jasné.
„Tak první zápas.“ Řekl Kakashi a na obrazovce se ukázalo číslo pět a devatenáct. Číslo pět měla Tenten a Neji a tu devatenáctku nějaký pár, který jsem neznala, ale vypadal strašidelně.
„To dva jsou ze školy skryté v mlze( vím, ale nic lepšího mě nenapadlo XD).“ Řekne mi Sasuke a já jen kývnu a jdeme si sednout někam do předu, abychom dobře viděli na Tenten a Nejiho.
„Ahoj lidi.“ Uslyším za sebou známí a veselý hlas Naruta a za ním jde Hin
„Ahoj.“ Odpovím jednohlasně se Sasukem a poté všichni čtyři se posadíme a napjatě sledujeme zápas.
„Kde je Sai a Ino?“ Zeptám se když je nikde nevidím.
„Oni přijdou, až díl Lady Tsunade jim zadala ještě nějaký úkol.“ Řekne Hin a poté se věnujeme opět zápasu.
Když se na to tak koukám a sleduji Nejiho a Tenten tak jsou úplně dokonale sehraný a Nejiho pohyby jsou ten elegantní, až je to neuvěřitelné. A Tenten byla úplně v klidu a všechno měla do předu naplánované, každý útok vypadal jako by si to zkoušeli pořád dokola, bylo to opravdu neuvěřitelný. A jak jinak Neji s Tenten vyhráli. Rychle jsem vstala a začala jsem tleskat jako první a poté se ke mně ostatní přidali. Ale to, už šel na řadu další tým a to už nebylo tak, úžasně jako Neji s Tenten. Takhle to bylo ještě hodně dlouho a už zbývali pouze čtyři páry. Já se Sasukem, Hin s Narutem, Gaara se svým pánem a poté Temari se svým démonem. Bylo jsem z toho dost nervozní. Nechtěla jsem se utkat ani z jedním, ale musela jsem. Na obrazovce se objevilo čísla sedm a patnáct. Šla Hin s Narutem proti té Temari a jejímu démonovi a já v tu chvíli dostala celkem strach, ale poté mě něco chytilo za ruku a já poznala Sasukeho gesto.
„Všechno bude v pořádku neboj.“ Pošeptá mi do ucha a poté mě políbí na tvář. Já se jen usměju a kývnu hlavou. Souboj Hin a Naruta byl dlouhý, ale díky Narutovi houževnatosti to vyhráli, ale bylo to jen tak , tak. Suna byla opravdu hodně silný.
A teď jsme na řadě mi proti Gaarovi a jeho pánovi. Začínám teď litovat, že jsem na něj tolik vyjela.
„Poslední zápas pár číslo tři a pár číslo jedenáct. Začněte.“ Křikne Kakashi, ale ani jeden pár zatím ještě nezaútočil.
„Počkáme chviličku Sasuke.“ Řeknu v duchu a hned se mi ozve kladná odpověď. A jak jsem si myslela té holce došla trpělivost a dala rozkaz zaútočit, ale čím Gaara zaútočil mi celkem vyrazil dech.
„Písek.“ Rychle z upamatuji
„Sasuke vodní čínský drak.“ Rozkážu a Sasuke hned zaútočí.
„To bylo dobrý.“ Pochválí mě Sasuke, ale jakmile se podívám na Gaaru a na tu holku je mi něco divného, protože se na nás divně koukají.
„Co je?“ zeptám se hned, protože mi to celkem leze na nervy.
„Nic vůbec nic , Matsuri.“ Řekne Gaara a poté se podívá na tu holku. Takže Matsuri.
Dál to neřeším, protože se proti nám řítí další vlna písku.
„Na to tu nemáme čas. Sasuke použil vodní střelu a poté zaútoč černým drakem.“ Sasuke jen kývne a hned tak udělá. Je tak rychlí, že ho sotva stíhám, ale jakmile zaútočí před nimi se zjeví písečná stěna. Je to něco jako automatické obrana.
„Co jsou zač.“ řeknu a poté vymýšlím další strategii.
„Sasuke mám dotaz, když bych ohrozila tu holku, myslíš, že by se vzdal?“ Zeptám se ho.
„Jo myslím , že jo. Já bych to udělal.“ Řekne a já jen kývnu. „ Ale je to moc riskantní.“ Já se nad tím jenom pousměju, ale poté se věnuji opět boji. Boj probíhal, už skoro dvacet minut, ale pořád nebylo rozhodnuto.
„Jejich slabina jsou rychlé pohyby. Jakmile jsi zrychlil, jeho písek to nestíhal a ty jsi ho zasáhl. Ale už máš málo démonické síly, co teď budeme dělat?“ Sasuke nic neříkal a přišel ke mně blíž.
„Co to …“ Nestihla jsem doříct, protože mě Sasuke políbil. A pak jsem si vzpomněla na to co my říkal. „ To ty mi dodáváš energii.“ Malinko jsem se pousmála, ale poté se ode mě Sasuke odtrhnul a opět zaútočil a já cítila nedostatek energii, ale nedávala jsem to na sobě znát.
„Je jen jedna technika, která by je porazila, ale je to moc riskantní.“
„Jaká?“ zeptá se mě ihned Sasuke a já malinko zpozorním.
„Probuzení Pandemonia, ale bude k tomu zapotřebí zaklínadlo.“ Řeknu a Sasuke jen kývne a já hned začnu připravovat.
„Slyš mé volání, slyš mé prosby. Svolávám tě nejsilnější z temnoty, abys mi propůjčil síly. Probuď se ze staletého spánku, probuď se a naplň tuto chvíli temnotou a zabij všechny co mi ubližují. Povolávám tě Pandemonium.“ Řeknu nahlas a Sasuke ihned použije zaklínadlo.
„Probuzení Pandemonia.“ Křikne na hlas. Za Sasukem se objeví nejdřív mlha a poté červené oči jak touží po krvi.
„Škoda, že nemá fyzickou podobu.“ Zašeptám si pro sebe, ale to, už Sasuke útočí a Gaarova obrana je prolomena během sekundy. A oba jsou na zemi a v bezvědomí.
„Držel si se zpátky.“ Řeknu a pousměju se. Sasuke mi to oplatí, ale poté omdlí také .
„Sasuke.“ Křiknu a ihned za ním běžím a chytnu ho za ruku.
„No tak Sasuke probuď. Hej…no tak jestli si zkusíš zemřít, věž mi, že tě z toho pekla dokopu zpátky sem.“ Křiknu na něj, ale to mě už od něho bere Orochimaru a předáváme Itachimu.
„No tak Saky uklidni se bude v pořádku.“ Klidní mě Itachi a Ai jen kývá.
„Jestli zemře Itachi, já už nebudu moct žít dál sama.“ Řeknu a z očí se mi spustí slzy, které máčí Itachiho tričko. Poté najednou ucítím úlevu a moje oči se sami zavřou.
Probudila jsem se ve svém pokoje, v Sasukeho posteli. Rychle jsem vstala a šla jsem do koupelny, kde jsem se umyla, učesala a oblékla a rychlostí blesku jsem běžela do nemocnice.
„Dobrý den mohla bych navštívit Uchihu Sasukeho ?“ zeptám se sestřičky a ta mi ihned věnuje pozornost.
„Jste člen rodiny?“ zeptá se mě a já kývnu hlavou že ne.
„Tak je mi líto, ale nemohu vás za ním pustit.“ To mě malinko naštvalo.
„Jsem sakra jeho pán, tak mě za ním ihned pustě.“ To už na ní křičím, ale ona se usměje.
„To jste měla říci hned. Pokoj číslo sedm.“ Řekne, já poděkuju, omluvím se a hned běžím do toho pokoje. Potichu otevřu dveře a všimnu si, že u Sasukeho nikdo není. On leží v klidu v posteli a v levé ruce má nějakou hadičku. Pohled na něj mi vrhne do očí slzy a já se skácím těsně u něj a položím hlavu kousek od ruku postele a chytnu ho za ruku. Zavřu oči a nechám dál stékat slzy.
„Promiň Sasuke, opravdu se ti omlouvám. Jsem strašně sobecká, vůbec jsem nemyslela na tebe a na to co se ti stane.“ Řeknu potichu mezi vzlyky.
„Není se za co omlouvat.“ Řekne a já ihned vyletím a podívám se mu do obličeje. Když ho vidím jak má otevřené oči a usmívá se na mě. Rozbrečím se ještě víc a poté mu položím hlavu na hruť a chytnu do pěstí nemocniční košili.
„Ale no tak nebreč.“ Řekne.
„Vždyť já nebrečím.“
„Ale jo brečíš.“
„Ne, ne.“ Pořád se bráním.
„Tak fňukáš.“
„Ne.“ Než stihne cokoliv říct přitisknu svoje rty na ty jeho a snažím se do toho polibku vložit všechnu lásku, strach, něžnost, potřebu ho mít u sebe, zkrátka všechno.
„Už budu zticha.“ Řekne a já s úsměvem na tváři kývnu.