Romantika
Kapitola 1. - Dopis
[center]
Byl jako obvykle krásný den, který pro každého dopadl jinak. Tak se stalo i dnes.
Do večera bylo vše zařízeno a i když Itachi nechtěl Matsui opustit, podrobil se a zůstal přes noc v malém pečlivě hlídaném domku vedle radnice. Ichiro opravdu zůstal u Hyuugů a Matsui, ač nerada, zůstala u Naruta.
„Matsu, dovol, abych ti představil svou ženu, Yume.“ Naruto objímá kolem ramen svou mladou ženu, která jí mile podá ruku.
Sakura byla stále v bezvědomí, když už byl celý tým Taka na nohou a prchal daleko od své dlouholeté skrýše.
Karin na tom nebyla vůbec dobře, měla poškozené plíce a přeci jen, povězme si upřímně, nebyla schopna chodit, takže zůstala v krytu, což Sasukeho nechávalo absolutně chladným a to ikdyž mu drobná dívka s růžovými vlasy zatěžovala záda.
Naruto skĺzol na zem a oprel sa o strom. Viečka sa mu samovoľne zavreli a pomaly, ale isto sa prepadol do ríše snov.
Pred sebou uvidel obrovskú misku ramenu, ktorá sa k nemu postupne približovala. Maškrtne si olizol pery. Už sa nevedel dočkať, kedy sa vráti domov, a vynahradí si premeškanú večeru.
Nemala som v pláne hneď zaútočiť. Spojila som naše mysle.
„Kto si?“ spýtala som sa ho myšlienkou.
Priestor, ktorým musel prejsť môj hlas, ho skresli a nebolo možné spoznať, že som dievča. Okamžite by ma podcenil. Ale nemohol vedieť že to počul len vo svojej hlave.
„Čo ťa je do toho?“ zakričal mi hneď späť.
Dva malí chlapci v pláštěnkách spěchali horskou pěšinou vedoucí podél srázu. Oběma mohlo být něco kolem pěti let. Venku lilo jako z konve a na obou byly už vidět známky únavy.
"Bráško, proč vlastně musíme odejít?" zeptal se ten menší svého staršího bratra.
"Copak si nepamatuješ, co nám před svým odchodem říkal strýc?"
Bylo poledne, Ayano si četla ve společenské místnosti a jedním okem pozorovala ženu, která za oknem sbírala květiny. Podívala se na hodiny, co vysely na zdi:
„půl jedné, měli bychom vyrazit, pokud tam nedorazíme včas, dostanu vynadáno,“ zvedla se a šla vzbudit Kakashiho, strhla z něj deku a praštila ho do břicha, „vstávej, ospalče teď bychom byly v půli cesty, kdyby tady někdo nespal.“ Sešla ze schodů a hned za ní i Kakashi, dole v hale byla už připravená žena, květiny dala do vázy a vedle nich i peníze na zaplacení ubytování.
V Suně právě probíhaly přípravy na čtvrtou válku ninjů, píseční shinobi válečníci leštili své zbraně, pošeptávali si mezi sebou plán strategie a jejich manželky a děti, s rukama sepjatýma se tiše modlily, aby se jim v boji nic nestalo a vrátili se jim živí a zdraví. Jejich kazekage se mezitím u hlavní brány radil se svými sourozenci, jak bude probíhat plán útoku.
WARNING!: Na komentáře pár lidí a Pmku od akai jsem dám toto varování, doporučiji si ho přečíst a to VELMI ppozorně!!!
Meshiki : Páni koukala jsem jako vejvrat. Nedocházelo mi, co se vlastně stalo. Kiba byl dost pomlácenej a Arichi řekla, že ho půjde ošetřit, tak spolu šli do koupelny. Když se Neji vzpamatoval a zjistil jakej bordel tam je, tak se ještě víc opil, protože věděl, jaký to bude průšvih. To samé udělala i Hináta, to teda bylo opravdu co říct. Všichni už byli zase uvolnění, až na mě. Ségra nevim kde je, to samé platí i pro Shikamara, Kiba s Arichi jsou v koupelně a jinak se všichni moc dobře bavili. Ino seděla Saiovi v klíně a každou chvíli se líbali.
Větve statných stromů se nepatrně prohýbaly pod dopady nohou dvou mladých ninjů. Slunce bylo již skoro uprostřed své cesty, nebe bylo bez jediného mráčku a hlásalo, že dnešní den bude velmi teplý.
Tajemství
Temari pomalu přistoupila ke dveřím. Už bylo po deváté. Celou cestu přemítala, jak to Kurenai říct. Zaklepala a během chvilky se otevřely dveře.
„Už jsem si myslela, že nedorazíš.“
„Omlouvám se, cestou jsem přemýšlela a dvakrát špatně odbočila.“
„Aha, pojď dál.“ Kurenai se usmála a uvolnila vstup do bytu. „Dáš si kafe? Čaj? Nebo něco jiného?“
Uplynuly asi dva dny. Nic významného se nestalo a možná k tomu přispěl i fakt, ža se Aya systematicky Kakashimu vyhýbala. Probíhalo to asi tak:
„Pět měsíců!“ Rozčiloval se Naruto.
„Ale no tak ber to z té lepší stránky, třeba já jsem stihl napsat další román a nasbírat dostatek informací pro ještě jeden.“ Řekl Jiraiya.
„Ne pochop to Zvrhlej poustevníku. Čtyři měsíce přesvědčuju Tsuchikageho, že jsem to já ne moje temné já a pak to celé slavné jednání trvalo měsíc. Chápeš měsíc! Jsou snad v Kamenné na hlavu nebo co!“ Řekl stále rozčílený Naruto.
„Už se nerozčiluj Naruto, prý to krátí život.“ Usmíval se Jiraiya.
„O tom mi ani nemluv!“ Řekl naštvaný Naruto.
Celá pravda, skoro
U Kibi doma
Kiba z toho všeho uvažování byl v depresi. Nikdy nad něčím tak intenzivně nepřemýšlel. Nebyl hold na to zvyklí. Dosáhl k jednoznačnému rozhodnutí. Zda je to rozhodnutí správné nebo ne to se ukáže časem. Rozhodl se Sachiko všechno říct. Říct jí celou pravdu o tom, co se stalo její rodině a co jí hrozí. Rozhodl se jí to říct ještě dnes. Jestli by čekal ještě chvíli, tak by si to za prvé rozmyslel, za druhé neměl by tu odvahu a za třetí zešílel by do té doby.
Varovanie: Mala som to povedať hneď na začiatku ale zabudla som... Tobi a Madara nebudú tá istá osoba tak ma chápte. A Sasuke aj z týmom vyhľadal Itachiho a udobrili sa 
To je odo mňa všetko.
Prajem príjemné čítanie. Sarah 
„Temari!“ vykríkla Sarah a na druhého prekvapeného vo dverách sa ani nepozrela.
„Čo ty tu robíš Sarah? Vrátila si sa? Žiješ v Konohe a ako sa ti darí?“ zavalila Sarah otázkami Temari.
Aome Zeriku
Naruto se Sakurou byli u hlavní brány a čekaly, až dorazí VIP, kterou mají chránit.
„Podívej, tamhle jsou.“ Řekl Naruto a ukázal na cestu. Sakura se tam podívala a uviděla Tsunade jak jde vedle nějaké ženy a mluví spolu. Během několika minut, byli u nich.
„Dobrý den.“ Pozdravili Naruto se Sakurou. Ta žena jen kývla a usmála se.
„Naruto, Sakuro, tohle je Aome Zeriku.“ Představila jí Tsunade.
„Rádi vás poznáváme.“ Řekla Sakura a Naruto kývnul.
Naruto s ostatními se objevily na mýtině v lese.
„Kde to jsme?“ optala se Kushina a začala se rozhlížet, pak najednou ztuhla a podívala se na Naruta.
„Ano, jsme blízko Vířivé.“ Odpověděl Naruto, který si všimnul jejího výrazu.
„Co se děje?“ optala se Sakura, a skočila ke Kushině a pomohla jí si sednout.
„Vířivá, je můj domov. Nevěděla jsem, že ještě existuje.“ Odpověděla Kushina.
Dni išli pomerne rýchlo. Prešli už skoro dva mesiace. V Akatsuki sa toho za takú krátku dobu veľa nezmenilo. Mali zopár misií, sem - tam nejaké zranenia, ale nič vážne.
Nana chodila celý mesiac na cvičisko trénovať, aby svoje dve chakry dokonale ovládala. A celkom jej to išlo. Už na tréningy nechodila s Peinom. Načo? Veď už sa o seba vedela postarať sama. Po troch týždňoch už na tréningy prestala chodiť, pretože už nemala čo trénovať.
