Romantika

Sedela som vo svojej izbe a čakala na Miki. Zmáhala ma únava a už niekoľkokrát sa mi zívlo. Neviem či má zmysel na ňu čakať, šla totiž k Deidarovi. Ľahla som si do postele a začala premýšľať. Mysľou mi behalo len jedno: Kiba. Dúfam že je naozaj v poriadku. Asi sa na mňa hnevá. Zajtra pošlem niektorého z drakov, aby ho skontroloval. Nebolo ľahké ho nechať v bezvedomí uprostred lesa.
Dlho som však nad tým nepremýšľala, lebo dnešný deň bol únavný a mne sa neskutočne chcelo spať.

"Říkal jsi…"

FLASHBACK
"Sasuke?"
"Ano Sakuro?"
"Slib mi že mě neopustíš…nikdy.." prosila růžovláska s mírně nafouklým bříškem svého milovaného.
"…" černovlásek zapřemýšlel. Nevěděl co odpovědět.
"Prosím…řekni že mě už nikdy nenecháš samotnou!"

Další noci následovala pořád ta samá noční můra a Naruto přestával rozeznávat realitu od skutečného světa. Byl zavřený u sebe doma a snažil se spát, jak málo to jenom šlo. Nechtěl, aby se mu zase zdálo o tom, jak se z Hinaty stává monstrum a začal nabývat dojmu, že k ní něco cítí.
Nemohl se déle udržet a zase usnul. Zdál se mu znovu ten zrůdný sen. Pak se zase vzbudil celý zpocený hrůzou, která stávala jeho součástí.
„Proč to sak*a děláš?!“ Křičel na Kyuubiho ve svém podvědomí.

Kakashi začal pomalu otevírat oči. Kromě toho, že mu nesmírně duněla hlava, začalo se mu očí vrývat ostré světlo, pocházející asi z lampičky. Ještě neměl ani pořádně zaostřeno a z ničeho nic se do hrobového ticha ozvalo tiché a podle tónu velice omluvné „promiň.“

Jak mu došlo podle hlasu, autorem této omluvy a s největší pravděpodobností i jeho boule byla Aya.

Jenom něco zavrněl, chytl se za hlavu a začal si sedat. Aya seděla naproti němu dívala se na něj velice nevinným pohledem.

Meshiki : Když jsem přišla domů, najedla jsem se a šla do pokoje. Neji ještě doma nebyl, a tak jsem si sedla ke stolu a kreslila si. Nakreslila jsem si balonek, ani nevím proč. A najednou jsem si vzpomněla. Zítra je 31. srpna. Se ségrou nám bude 17 let. Vsadím se, že na to zapomněla. Asi si jen mezi sebou popřejeme a víc to nebudeme řešit. Ještě jsem si na papír napsala všechno nejlepší k 17. narozeninám, potom jsem papír dala do mého šuplíku a pomalu jsem si šla lehnout do postele. Neji přišel až hodně dlouho.

Seděla jsem na skalce a koukala na klidnou řeku. Házela na mě barevné oslepující odlesky. Už dlouho nám nedali žádnou misi, takže jsme většinou trénovali, nebo se jen tak poflakovali.
Nikdo tu nebyl, proto se mi myšlenky zatoulaly někam hodně daleko. Už sama nevím, nad čím přesně jsem tolik dumala, každopádně mě z nich vyrušila obrovská rána. Co to je? Aha. Bouřka. To nic…
„Tenten!“ Zavolal na mě někdo.
„Hinato?“

Pein vzal Nanu do sídla. Hneď ako otvoril dvere, uvidel Konan.
„Čo sa stalo?“ spýtala sa, keď videla, že Pein nesie na rukách Nanu, ktorá nejavila skoro žiadne známky života.
„Je v bezvedomí.“
„To tá chakra, však?“
Pein prikývol.
„Môžem nejako pomôcť?“
„Nie. Musíme len dúfať, že sa ešte preberie.“
Pein bez slova odišiel hore na poschodie. Položil ju do jej izby na posteľ a čakal. Čakal, kým sa nezobudí.

Napadlo ho to zrovna ve chvíli, kdy mu její katana prosvištěla kolem pravého ucha. Přehodil lízátko z jednoho koutku úst do druhého a místo pasivní obrany se konečně rozhoupal k nějakému útoku. Kdyby se s ní porovnal, tak by musel uznat, že i v obyčejných tréninkových soubojích byla její agresivita pořád vysoká, že by do něj takhle tvrdohlavě třískala katanou snad i v případě, že by se zraněný po misi sotva vyvlekl z nemocnice.

Proč???!

„Řekneš Sachiko celou pravdu,“ Tsunade ani nemrkla.
„Cože?“ Kibovi spadla brada a vytřeštil oči.
Chvíli na ni koukal a pak se zeptal: „Co všechno je celá pravda?“
„Všechno, úplně všechno.“
„Všechno?“ Zeptal se Kiba, jestli dobře rozuměl.
Tsunade začínalo cukat v oku, docházela jí trpělivost.

Kiba stál jako přibitej hřebíkama a mžoural do tmy. Jeho oči si pomalu začínaly zvykat na tmu v okolí. Otáčel hlavou ze strany na stranu, ale nikdo nikde. Ale i přesto stále pociťoval onu silnou chakru. ‚Tak už vylez, srabe!‘ hořel netrpělivostí, ovšem ono prostě pořád nic.
Z jeho soustředění ho vyrušilo tiché chrápání u jeho nohou. Sklonil hlavu a pohled mu padl na spící Saiu. Musel se nad tím pohledem usmát. Vypadala tak nevinně, když spala.

Začínalo svitať. Tým Hebi to skoro vôbec nepostrehol, kráčali už celú noc. po tom, ako Sasuke zabil Itachiho sa nechcel vrátiť do Listovej. Mal úplne iný plán.
Bol už skoro obed, keď sa skupina ninjov zastavila pred, na prvý pohľad, nenápadnou jaskyňou. Vošli - a nič sa nestalo. Toto nikto z nich nečakal. Trochu neisto vykročili vpred. Vošli do hlavnej časti, kde sedeli všetci členovia Akatsuki. Dívali sa na nich, no nikto nič nepovedal.
,,Čakal som Vás tu....“ povedal potichu Pein.

Když Nano vešla do šaten, Nami už tam nebyla a tak se tedy oblékla a vyrazila ven.

Vyšla ven, kde už čekali ostatní a konvoj taky.
„Doufám, že jste si to užili,“ pousmál se Lord.
Čtveřice si vyměnila spiklenecké pohledy a kývla na souhlas.
Vyrazili dál.
Nano ráda chodila jako poslední a ani teď to nebylo výjimkou. Kráčela vzadu za nosítky a pozorovala cestu se všemi před sebou. Poslouchala šumění listů v korunách stromů i zpívající ptactvo. Sem tam pohlédla na Hira.

Jaden se podíval na Hira.

FLASHBACK

V Konoze byl krásný slunečný den. Sakura se procházela po vesnici a přemýšlela.
-Miluju Sasukeho? Ne, minule mě málem zabil stejně jako Yamata, Saie a Naruta.- pomyslela si Sakura, když začala myslet na Naruta, tak trošku zrudla.

„Chci ti říct, že tě miluju, už čtyři roky ti to chci říct, ale pokaždé jsem ztratila odvahu, nebo jsi zmizel, nebo se něco stalo, a pak jsi odešel.“Řekla Sakura a pozorovala Narutovu reakci.

„Jasně.“ Řekl Shikamaru, který byl rád, že nebude muset trénovat. Ostatní si ještě zabojovali, a postupně odpadly i ostatní.

„Remíza.“ Hlesl Shikamaru a všichni se nevěřícně podívaly na verandu a viděly, jak oba sedí nad šachovnicí a neví si rady.

„Tys nevyhrál?“ divila se Temari a nevěřícně se podívala na svého snoubence.

Tsunade išla pomaly domov a ešte stále nemohla uveriť, že Jiraiya myslel viac na ňu než na Naruta. Veľmi ju zaujímalo, čo tým chcel. No netušila, že to ešte v ten večer zistí.

V ten istý čas u Orochimara:

„Prečo ma nemá rada?" Orochimaru bol celý nešťastný z toho, že mu Tsunade dala košom a nevedel si s tým rady.
„ Ale má Vás rada Orochimaru-sama, len Vám to nechce priznať do očí, pretože sa bojí, že Vy k nej necítite to isté. Asi by ste mal ísť za ňou a niečo jej naznačiť."

„Aká si len naivná, Nana.“ povedal hlas v čierno-čiernej tme.
„Prečo?“ spýtala sa.
„Ty to naozaj nevidíš? Pein si s tebou robí, čo chce. Myslíš, že už netúži po mne?“
Zrazu sa pred ňou objavila veľká, pozlátená brána, za ktorou bol Houkou. Ceril na ňu žlto-biele zuby a smial sa.
„Pein taký nie je!“
„Ak by taký nebol, neskúsil by ťa zabiť. Zabije ťa. Určite na to myslí každý deň aj noc.“
„Niééé!“ zakričala Nana z celého hrdla.
(V realite)

Začátek něčeho

Napadení a malá změna plánu

Na ulici Konohy

„Sabaku Bushin,“ ozvalo sa za ich hlavami na strome „bol tam odvtedy ako som na vás použila suiton.“ Sarah si ich premerala pohľadom. Ino a Chouji mali dosť málo čakry len Shikamaru sa tváril spokojne. „Myslím že nemá cenu dokončiť skúšku. Ja už mám prehľad v tom aký máte štýl boja. Dúfam že ste aj vy pochytili niečo o mne.“ Jej monológ prerušil príchod deviatich ľudí.