Legenda jménem Namikaze Naruto 08

„Ale aspoň, máme o starost míň.“ Dodal a políbil Sakuru do vlasů, pak se začali zase mazlit. Naruto hladil Sakuru, a ona si jen spokojeně ležela na svém miláčkovi. Byla šťastná. Měla někoho, kdo se o ní stará, chrání ji, pomáhá ji s tréninkem a miluje ji. Věděla, že by pro ni Naruto šel až na konec světa. Proto se mu snažila být oporou. Kdybyste je neznali a viděli je spolu, tak byste řekli, že jsou manželé. I spousta lidí, kteří je znali, měli občas pocit, že jsou manželé. Rozhodli se celý den nic nedělat, jen lenošit, a užívat si jeden druhého. Večer vyrazili na večeři a po večeři šly na procházku.

„Myško, vstávej.“ Zašeptal jemně Naruto. Sakura se zavrtěla a pomalu otevřela oči.

„Dobré ráno, lásko.“ Pozdravila Sakura a dlouze ho políbila.

„Co je na programu?“ optal se během přípravy snídaně.

„Za hodinu mají přijít ostatní a budeme trénovat. Ty boje jsou už za dva týdny.“ Odpověděl Naruto. Sakura kývla, po snídani šly trénovat. Když přišly ostatní tak si daly boj tým 7 proti ostatním. Takhle bojovali až do oběda. Pak si navzájem pomáhaly s tréninkem nových technik. Takhle to šlo dva týdny. Všichni zesílili. Sakura umí používat zemi na mistrovské úrovni. Pomalu se začala učit používat vítr a boj s katanou. Ten jí ale moc nešel.

„Můžeme vyrazit?“ optala se Tsunade. Všichni to odkývali. Stály před branou. Byl čas odchodu na reprezentační boje.

„Jak dlouho na to máme?“ optal se Kiba.

„3 dny.“ Odpověděla Tsunade. Všichni zaskučeli, nechtělo se jim spěchat.

„Klid, mám plán.“ Oznámil Naruto a přivolal pro každého lišku. Všichni se radovali. Vzpomínka na jejich minulé cestování s liškami se jim líbila, a teď se mohli zase projet. Když byly lišky rozebrány, tak vyrazili. Na cestě se jim nic nestalo. Trasu dorazily za den a půl.

„Vítám vás.“ Přivítal je Feudální pán země železa.

„Dobrý den pane.“ Pozdravili.

„Jste tu první. Jak to, že jste tu tak rychle?“ divil se.

„To díky jednomu našemu reprezentantovi. Jeho summoni nás sem dovezli.“ Odpověděla Tsunade. A ukázala na Naruta. Ten jen kývnul. On, Sakura, Sai a Kakashi byly zahaleni v pláštích, aby je nikdo nepoznal.

„Proč mají ty pláště?“ optal se pán.

„Nechceme, aby soupeři věděli, koho posíláme do boje. Bude to překvapení.“ Odpověděla Tsunade.

„Ale pokud chcete, tak se odmaskují.“ Dodala a podívala se na pána. Ten jen zavrtěl hlavou a řekl:

„Ne, to není nutné. Je to vaše věc, ale při nástupu budou odmaskováni.“ Odpověděl pán.

„Samozřejmě.“ Souhlasila Tsunade. Pak v doprovodu feudálního pána šli do části určenou pro Konohu. Když se ubytovali, tak se odmaskovali.

„Konečně, je v tom vedro.“ Ulevila si Sakura a sedla si do klína Narutovi a políbila ho. Ostatní se usmáli. Nic se nedělo. Zbytek zemí, dorazil druhý den. Byli tu zástupci: Kamenné, Oblačné, Písečné, Travnaté, Zvučné, Sněhové, Hvězdné, Mlžné, Bleskové a Dešťové. Když se Sakura dozvěděla, že jsou tu zvuční, tak ji Naruto musel dlouho uklidňovat a přesvědčovat aby je boji nezabila. Nakonec mu slíbila, že je nezabije. A když se Naruto dozvěděl o tom, že se Kammená chvástá tím, že zničila Akatsuki tak to bylo přesně obráceně. Naruto taky nakonec slíbil, že je nezabije. Každý národ měl vlastní část. Bylo přísně zakázáno chodit mimo svou část do dne dokud se nezahájí boje. Toto setkání, mělo totiž působit jako zasedání, kde se mohlo diskutovat o obchodu a spojenectví. Naruto přecházel po pokoji a byl nervózní.

„Klid lásko, vše bude v pořádku.“ Konejšila ho Sakura, ale nedařilo se jí to, a ona nevěděla proč je nervózní.

„Co tě trápí?“ optala se Tsunade, která za nimi přišla.

„No, dneska až nastoupíme, tak se svět oficiálně dozví, že klan Namikaze existuje a je zpět v Konoze.“ Oznámil Naruto svoje obavy a sesunul se vedle Sakury. Tak ho objala a usmála se.

„Neboj, nic se nestane. Všichni jsou v Konoze, a Kammená nezaútočí, dokud trvají zápasy. Hrozili by jí postihy od zemí, které s ní obchodují.“ Řekla Sakura, snažila se ho podpořit a odehnat jeho obavy. Ničilo jí, když se její miláček trápil.

„Jestli nechceš tak nemusíš prozrazovat to, že se klan vrátil do Konohy.“ Oznámila Tsunade.

„Ne, svět se musí dozvědět, že klan Namikaze existuje a že se nebojí.“ Odpověděl Naruto.

„A co kdybys zakryl znak toho, že jsi vůdce?“ navrhla Tsunade.

„Ano, to by šlo.“ Souhlasil po chvíli Naruto.

„V čem to pomůže?“ optala se Sakura, která tomu nemohla přijít na kloub.

„Když nikdo nebude znát vůdce, tak nebude nikdo znát jeho sílu a schopnosti. Což nám dává výhodu. A ostatní hned poznají vůdce klanu Namikaze, protože jen ti kdo mají na plášti znak 天 (znak pro Nebe, obloha, královský) jsou vůdci klanu. Tento znak se dává jen tomu, kdo ovládá pět živlů, jako zakladatel klanu Namikaze. Tohle si pamatují všichni, protože se říká, že Nistrio Namikaze byl druhý nejsilnější shinobi na světě, hned po mudrci šesti cest.“ Vysvětlila Tsunade a Naruto to odkýval.

„Aha, to jsem nevěděla.“ Řekla Sakura.

„Víš, v klanu se dávají znaky, lidem podle toho co dělají, nebo jaké mají schopnosti.“ Vysvětlil Naruto.

„Je to užitečné v boji. Stačí zjistit znak na plášti a hned víš, kam patří.“ Dodal.

„A já si říkala, proč mají ty znaky.“ Oznámila Sakura.

„Je čas, Tsunade-sama.“ Řekla, Ino, která tam přišla.

„Dobře.“ Odpověděla a spolu s Narutem a Sakurou. Zavedla je východu z Konožské části, tam se setkali se zbytkem.

„Jdeme?“ optala se Tsunade.

„Ano.“ Odvětili všichni a vydali se na cestu. V čele šla Tsunade, za ní zamaskovaný tým 7, a pak zbytek. Cestou se k nim připojili i ostatní národy. U všech to vypadalo stejně. Jejich reprezentanti byly také zamaskovaní.

„Tsunade.“ Řekl Gaara a usmál se. Hned mu došlo, kdo jsou reprezentanti Konohy.

„Gaaro.“ Odpověděla Tsunade a taky se na něj usmála. Věděla, kdo je jeden z reprezentantů Suny, ale zbytek ne. Když dorazily do hlediště pro vůdce národů, tak se usadili, a jejich ochranka se umístila stranou. Ale i tak se mohli rychle dostat ke svému pánovi/ní. Feudální pán země železa povstal a pronesl proslov.

„Děkuji vám všem, že jste dnes přišly. Už řadu let roste napětí mezi skrytými vesnicemi. Nikdo z nás si nepřeje, aby vypukla válka. A proto jsme tu! Tyto boje ukážou sílu vesnic. Po tomto porovnání, bude uvolněno napětí. A teď je konec řečí. Dovolte abych představil shinobi, kteří to budou bojovat za čest svých vesnic.“ Pronesl Feudální pán, pak k němu přišel jeden sluha a podal mu seznam.

„Zástupci z Oblačné! Herino, Itera, Oume, Jizura!“ přečetl seznam Jmenovaní skočili do arény a seřadili se do řady za sebe.

„Zástupci Hvězdné! Tezune, Pokyie, Luner, Dunert,“ a zase se vyřádkovaly v aréně.

„Zástupci Sněžné! Jier, Feas, Neron, Veol. Zástupci Travnaté! Tiute, Oater, Ceuir, Sante. Zvučná! Hasner, Inuze, Bilen, Hotras. Mlžná! Zertuim, Reople, Nuil, Mertuim. Blesková! Oli, Vonder, Zinoter, Vaster. Dešťová! Jastuz, Mertes, Korters, Cilon. Suna! Kankurou, Matsuri, Baki, Master.“ Jmenovaní se seřadili v aréně.

„Kamená! Bratři Tuze, Iret a Garen Inusedate. A Zuturu Nitekopa.“ Představil shinobi z kamenné. Když to Naruto slyšel, tak si povzdechl. To tušil.

„A jako poslední zástupci z Konohy! Sai, Sakura Haruno, Kopírovací ninja Hatake Kakashi a Naruto Namikaze.“ V aréně se objevil záblesk a z něho vystoupily jmenovaní. Když Kamenní slyšely Namikaze, tak měli chuť někoho zabít.

„Nejdřív bude bojovat Hvězdná s Oblačnou.“ Dodal Feudální pán. Ostatní se vrátili ke svým vůdcům.

„Omlouvám se, ale měl jsem moc práce, a nemohl jsem přijít dřív.“ Omluvil se slizký hlas. Jakmile ho Sakura slyšela, ztuhla, pomalu se otočila a uviděla jeho. Toho kdo mohl za její bolest. Orochimara.

„Co ty tady děláš?!“ křikla Tsunade.

„ Jsem tady na pozvání Feudálního pána. Takže klid.“ Odpověděl s nezájmem Orochimaru, pak si všimnul Sakury, která zatínala pěsti.

„A podívejme, koho to tady máme. Našeho pokusného králíčka. Pověz, jak se ti spí?“ optal se posměšně Orochimaru. Sakura ho měla sto chutí zabít, ale Gobi ji brzdila.

-Nesmíš ho zabít! Aspoň, né prozatím. Nejsi na to dost silná. A navíc teď by to znamenalo válku a postihy pro vesnici. - uklidňovala jí Gobi.

-Dobře, prozatím ho nechám. - odpověděla Sakura. Gobi se jen usmála.

„Jestli si nedáš pozor na jazyk tak dopadneš jako tvoje tělo, které jsi tak pečlivě chránil a trénoval.“ Odpověděl Jiraiya, který se tam objevil.

„A co tu chceš ty?“ optal se ho Orochimaru jedovatě.

„Já jsem tu taky na pozvání feudálního pána.“ Odpověděl Jiraiya a nevšímal si ho. Sedl si vedle Tsunade a Gaary. Zatímco Orochimaru si sedl vedle Tsuchikageho a o něčem debatovali. Boj Hvězdná vs Oblačná dopadl remízou. Byla vyhlášena další dvojice.

„Hokage-sama, jak to, že jste přijala klan Namikaze zpět do vesnice?!“ optal se jí Tsuchikage, na kterém bylo znát, že by Konohu nejraději srovnal se zemí.

„To není vaše starost.“ Odpověděla Tsunade.

„Co tím myslíte! Je tu dohoda! Jestliže bude klan Namikaze v Konoze, tak to znamená vyhlášení války!“ křikl Tsuchikage. To Gaaru, Tsunade a Jiraiyaiu rozesmálo, a k nim se přidala i jejich eskorta.

„Vy!“ křičel Tsuchikage.

„Opravdu si chcete začít proti dvoum vesnicím?“ optal se Gaara. Tsuchikage se na něj podíval, probodával ho pohled.

-Jak to, že vědí, že nemáme spojence.- přemýšlel vůdce Kamenné.

„A co vy?“ optal se Orochimaru. To zase překvapilo Tsunade s Gaarou.

„Co je Zvučná oproti Konoze, nebo Suně.“ Oznámil Jiraiya. Nějakou dobu se dohadovali. Skončili až když slyšeli:

„Konoha proti Kamenné.“ Oznámil Feudální pán. V hledišti pro VIP bylo ticho. Když se nepřátelé připravily k boji, tak Tuze pronesl:

„Tohle bude sranda. Hej ty blonďáku! Škoda, že tě nemůžu, zabít jako jsem zabil tvé soukmenovce.“ A ostatní kamenní se rozchechtaly. Naruto ztuhnul na místě.

„To-To jste byly vy?! Kdo zabil moje lidi!“ Křičel Naruto.

„Ano, umíraly pomalu a v bolestech, jen je škoda, že jsme nedokázali zabít zbytek toho otravného hmyzu.“ Odpověděl Garen. Sakura nevěřila vlastním uším. Věděla, že to nedopadne dobře, chtěla Naruta uklidnit, ale to nestihla, uslyšela jen:

„Sedm vln!“ Na kamenné se vyřítilo sedm vln. Pět vln bylo podle elementu, jedna byla čistá Narutova chakra a sedmá byla čistá Kyuubiho chakra. To že je to Kyuubiho chakra věděli jen Konožané, Píseční a Orochimaru. Nepřátelé se nedokázali vyhnout, a byly bičování vlnami. Když technika skončila nepřátelé byli sesunutí u zdi arény. Byly relativně na živu, ale dalších reprezentačních bojů se už nezúčastní.

„To-to ne-není mo-možné! Tohle uměl jen jeden člověk! A ten dokázal jen šest vln!!!“ konstatoval Tsuchikage. Přišel blíž k okraji hlediště a všimnul si, že se na Narutových zádech objevuje další znak. Byl to znak 天 (znak pro Nebe, obloha, královský).

„Ty! Ty jsi vůdce toho prokletého klanu!“ křikl Tsuchikage a ukázal na Naruta.

„Ano. A berte to jako varování! Jestli ještě jednou napadnete klan Namikaze, tak srovnám vaši vesnici se zemí!“ varoval ho Naruto. Sakura pomalu přišla k Narutovi, viděla, že se třese a v jeho očích viděla jen bolest a nenávist.

„Miláčku.“ Zašeptala, ale Naruto si jí nevšiml, stále pozoroval Tsuchikageho.

„Myslíš si, že porazíš vesnici, která zničila Akatsuki?“ smál se vůdce kamenných.

„Jsi ubohý, starý blázen! Vy jste nikdy neporazili Akatsuki. Nikdy jste na to neměli, nemáte a nebudete mít sílu! To já jsem porazil Akatsuki!“ odpověděl mu Naruto. Celá aréna byla bez dechu. Všichni pozorovali tento slovní souboj, nikdo nevydal ani hlásku.

„Kdo si myslíš, že seš?!!!“ křikl Tsuchikage.

„Kdo jsem? To je jednoduché. Jsem vůdce klanu Namikaze, shinobi z Konohy, Jinchuuriki a věznitel Kyuubi no Yoko, ninja číslo jedna v překvapování lidí, syn Uzumaki Kushiny a Namikaze Minata, a budoucí Hokage vesnice ukryté v listí! Jsem Namikaze Naruto.“ Odpověděl Naruto. Tsuchikage se rozesmál.

„Ty a Hokage? A věznitel Kyuubiho? Nikdy! Takový….“ Začal Tsuchikage, zarazil se, hledal to správné slovo. Pak byla po celém stadionu síti chakra, plná nenávisti a touhy zabíjet. I ti kdo necítí chakru jí vycítili.

„Dělej! Řekni to! Jen to řekni a dopřej mi to potěšení tě zabít! Dělej!“ řekl Kyuubi, který se tam objevil v celé své kráse a velikosti. Všichni se lekli, ale nikdo nic neříkal, ani neutíkal. Tsuchikage, nevěřícně koukal na Kyuubiho. Po chvíli se sesunul do křesla.

„Je pravda, že jste nezničili Akatsuki?“ optal se ho Feudální pán země železa. Tsuchikage jen kývnul.

„Poslouchejte! Tady vaše debata končí! Chci oznámit, že reprezentační boje jsou u konce! Tímto se svolává setkání Vůdců! A chci všem oznámit, že Kamenná nezničila Akatsuki, ale zničil ji Naruto Namikaze.“ Oznámil feudální pán. Všichni začali skandovat Konoha, nebo jména zástupců Konohy.
„Setkání bude za dva týdny v pevnosti u Železných hor.“ Dodal Feudální pán a odešel. Ostatní taky odešly. Naruto přivolal lišky, aby je odvezly do Konohy. Sám nasednul na Kyuubiho. Sakura k němu chtěla jít, a jet s ním, ale než to stihla udělat, tak se Kyuubi rozeběhl. Křikla za ním, ale Naruto se ani neohlédl.

-Gobi, musíme za ním! - řekla Sakura.

-Nemyslím si to. Potřebuje být sám. Právě se dozvěděl, že Kamenná zabila jeho lidi. - oponovala Gobi.

-Ne, nemůže být sám! Jedem za ním! - rozkázala Sakura.

„Jeďte napřed.“ Oznámila Sakura a nasedla na Gobi a vydala se za Narutem.

„Počkej co to…“začala, Ino, ale než to dořekla tak byla Sakura fuč.

„Jdeme, tohle je mezi nimi.“ Oznámila Tsunade a nasedla na lišku, ostatní to zopakovaly a vydali se do vesnice. Kyuubi, běžel lesem. Neměl určitý cíl, jen prostě běžel.

-Naruto, sledují nás. - řekl Kyuubi.

-Já vím, zrychli. - rozkázal Naruto, Kyuubi, byl ale proti a na místě se zastavil.

-Řekl jsem, zrychli. - zopakoval Naruto.

-Ne, nemůžeš být sám. Takhle jí jen ubližuješ! To nedovolím! Vy se milujete! Ona ti chce pomoct, jde za tebou, proto abys na to nebyl sám! Nemusíš, být na všechno sám. Pokaždé když se stane něco podobného, tak utečeš. Utečeš někam, kde jsi sám a utápíš se v tom! Teď tomu přišel konec! Já se nikam nehnu! A ty tady hezky počkáš, vyslechneš si, co ti chce a pak se jí omluvíš za to, že jsi utekl! - odpověděl Kyuubi. Naruto se zarazil, tohle Kyuubi ještě neudělal. Sakura z Gobi je mezitím dohnala.

-Buď opatrná. - varovala jí a přešla ke Kyuubimu, který si lehl na kraji mýtiny.

-Neboj. - uklidnila ji a pomalu šla k Narutovi, který seděl pod stromem.

„Miláčku?“ optala se potichu Sakura. Naruto nereagoval, přemýšlel nad svým životem.

„Miláčku, co je ti? Nech mě, abych ti pomohla.“ Řekla Sakura mile a pomalu se k němu vydala. Naruto opět nereagoval. Sakura, k němu došla a sedla si vedle něj. Jak mile se ho dotkla, tak se Naruto probral. Podíval se Sakuře do očí, viděl tam strach a bolest.

„Miláčku, dovol mi, abych ti pomohla, prosím. Ničí mně když tě takhle vidím, lásko.“ Pokračovala Sakura a skoro brečela.

„Promiň. Nechtěl jsem ti ublížit, myško. Mrzí mně to.“ Omluvil se Naruto a objal ji.

„Nic se nestalo. Miluju tě.“ Odpověděla Sakura a přitiskla se k němu.Naruto jí vášnivě políbil.

„Miláčku, co se stalo? Pověz mi o tom. Nemusíš být na vše sám. Vždy jsi tu pro mě byl, teď tu jsem já pro tebe, lásko.“ Řekla něžně Sakura a podívala se mu do očí.

„Děkuju.“ Odpověděl Naruto, v jejích očích viděl lásku, starost a oporu. Její oči mu dodávaly sílu. Byl šťastný, že je tu s ním, že se o něj stará. Sakura se na něj usmála a políbila ho. Pak si dala jeho hlavu do klína a něžně ho hladila po tvářích a vlasech. Celou dobu se na něho usmívala a mluvila s ním laskavým hlasem.Naruto po chvíli usnul. I když spal, tak ho Sakura hladila, chtěla, aby věděl, že je tu pořád s ním. Naruto se probral asi po hodině. Když se zorientoval, tak zjistil, že se kouká do nádherných očí.

„Je ti líp lásko?“ optala se ho mile Sakura a políbila ho.

„Ano, moc děkuju, myško.“ Odpověděl Naruto, pak vstal, pomohl vstát Sakuře.

„Jdeme za ostatními. Chyť se mně.“ Oznámil Naruto. Sakura k němu přišla a přitiskla se k němu. Ještě mu dala pusu, než se přemístili.

„Konečně.“ Poznamenala Tsunade, když si jich všimla. Ostatní zvedly hlavy od ohně.

„Jdeme, nebo ještě chcete pauzu.“Optal se Naruto.

„Jdeme, chci být co nejdřív doma.“ Odpověděla Tsunade. Ostatní souhlasili, chtěli být taky co nejdříve doma. Za den dorazili domů.

„Naruto, zítra v deset hodin, bude schůze.“ Oznámila Tsunade. Naruto jen kývnul a pak spolu se Sakurou odešel domů. Když dorazili domů, tak potkali Ezia.

„Dobrý den, jak to dopadlo?“ optal se Ezio.

„Už víme, kdo stojí za zabití našich lidí.“ Odpověděl Naruto. Ezio ztuhnul.

„Kdo je to?“ řekl.

„Kamenná. A když jsem se to dozvěděl, tak jsem se neudržel a sundal je jednou technikou. Pak jsem měl né zrovna klidný rozhovor s Tsuchikagem. Je svoláno zasedání vůdců. Omluvám se, nechal jsem se unést svými pocity.“ Omluvil se Naruto.

„Není se za co omlouvat. Za to co udělali, by zasloužili smrt!“ odpověděl Ezio.

„Naruto-sama, svolám radu. Sejdeme se za dvě hodiny v zasedací místnosti.“ Dodal a pak odešel.

Naruto jen kývnul, pak se šel umýt a po koupeli šel na venkovní cvičiště, kde bojoval proti Kyuubimu. Celý dům se občas otřásal v základech. Sakura se šla podívat co se děje. Když viděla jak Naruto bojuje s Kyuubim tak se zarazila, nikdy neviděla Naruta takhle naštvaného. Pak si všimla Gobi, jak tam leží a pozoruje je.

-Nevíš, proč se perou? - optala se Sakura.

-Naruto je naštvaný, a chce si vybýt vztek, a jediný kdo mu s tím může pomoc je Kyuubi, protože jedině on dokáže odolávat Narutovi dost dlouho. Já bych proti němu vydržela jen dvě až tři hodiny, ale Kyuubi proti němu vydrží skoro osm hodin. Tipuju, že Naruto, tak za půl hodiny bude v pořádku. - odpověděla Gobi.

-Nevěděla jsem, že si tak informovaná. – divila se Sakura. Gobi se jen usmála.

„Miláčku, už bys měl jít na to zasedání.“ Řekla mile Sakura. Naruto se na ní podíval, a pak se oklepal.

„Jasně. Díky Kyuubi.“ Odpověděl Naruto a šel k Sakuře. Kyuubi kývnul a leh si ke Gobi, ta se k němu přitulila a zavřela oči. Když Naruto dorazil k Sakuře tak řekl:

„Miluju tě.“ A vášnivě jí políbil. Sakura mu polibek vroucně oplácela.

„Já tě taky miluju, lásko.“ Odpověděla Sakura, dala mu ještě krátký polibek, než Naruto odešel na zasedání. Když byl Naruto na zasedání, tak Sakura trénovala. Zkoušela techniky větru. Pomalu, ale jistě se zlepšovala, nešlo jí to ale tak rychle jako u technik země, protože živel země, byl její hlavní a zároveň jediný, který by měla, ale protože je Jinchuuriki Gobi, tak má všechny živly. Trénovala něco kolem tří hodin, pak se vydala do kuchyně uvařit večeři. Zjistila totiž, že zasedání trvá něco kolem čtyř hodin.

„Jsem zpět, myško.“ Oznámil Naruto a sesunul se na gauč.

„Jsi v pořádku?“ optala se starostlivě Sakura a políbila ho.

„Ano, jsem jen unavený.“ Odpověděl Naruto a chtěl jí přitisknout k sobě.

„Ne, ne, mám práci.“ Zarazila ho Sakura s úsměvem a zmizela v Kuchyni. Naruto se za ní smutně podíval, pak pomalu odešel za ní.

„Chceš pomoc?“ optal se Naruto mile, zezadu jí objal a položil si hlavu na její rameno a pozoroval, co vaří.

„Ne, tohle je moje království.“ Odpověděla Sakura a dál pokračovala ve vaření. Naruto se usmál a políbil ji na tvář, pak prostřel stůl. Když Sakura donesla jídlo, tak Naruto přinesl saké, víno, svíčky a růže. Sakura byla překvapená, netušila, že je Naruto romantik.

„Co se děje?“ optala se Sakura a čekala, co z něj vypadne.

„Dlouho jsme neměli romantickou večeři, a když sis dala tolik práce s jídlem, tak jsem přichystal zbytek. Líbí?“ odpověděl Naruto, zapálil svíčky.

„Ano, moc.“ Řekla Sakura a políbila ho na tvář.

„Víno, nebo saké?“ optal se Naruto.

„Víno.“ Odpověděla Sakura. Naruto si nalil saké.

„Na tebe, myško. Jsem šťastný, že jsi tu se mnou.“ Pronesl Naruto přípitek. Sakura při tom tuchu zrudla. Pak se pustili do jídla.

„Myško, jsi úžasná. Dokážeš trénovat, a ještě umíš výborně vařit. Já si tě snad ani nezasloužím.“ Konstatoval Naruto po jídle.

„Nech toho, začnu se červenat. A ty si mě zasloužíš. Vytrpěl jsi toho hodně, vždy jsi myslel na ostatní, až pak na sebe. Máš právo myslet někdy na sebe miláčku.“ Odpověděla Sakura a přitulila se k němu.

„Miluju tě.“ Řekl Naruto a dlouze a vášnivě ji políbil.

„Já tě taky Miluju.“ Odpověděla sladce Sakura a dala mu krátkou pusu. Chvíli pozorovaly hvězdy a pak se vydaly spát. Naruto nemohl spát. Přemýšlel, nad vším možným. Nejvíce nad zasedáním vůdců co se má konat a taky přemýšlel o tom, jestli nevyvolal válku. Sakura sice spala, ale podvědomě věděla, že Naruta něco trápí.

„Miláčku, co se děje? Proč nespíš?“ optala se rozespale Sakura a podívala se mu do očí.

„Mám starosti.“ Odpověděl a objal ji. Sakura se na něj podívala a nevěděla, co má říct.

„Řekni mi, co tě trápí. Jestli to bude v mých silách tak ti pomůžu. Ničí mě, když tě takhle vidím.“ Dodala po chvíli. Bylo znát, že jí to bolí, vidět takhle Naruta.

„Myško, to jsou moje starosti. Ty klidně spi.“ Odpověděl Naruto mile a políbil ji do vlasů.

„Ne, ty my taky pomáháš s mými starostmi. Teď je řada na mě. Jak jsem ti už řekla. Teď jsem tu já pro tebe, lásko.“ Oznámila pevně Sakura.

„Miluju tě, myško.“ Odpověděl Naruto a políbil ji.

„Taky tě miluju. A teď mi řekni, co tě trápí.“ Rozkázala Sakura a pohodlně se mu uvelebila na hrudi.

„Trápí mě, kammená. Bojím se, abych nevyvolal válku. Lidí trpěli už tak dost, nechci, aby trpěli kvůli mně ještě víc.“ Vysvětlil Naruto, v hlase bylo znát, že se mu ulevilo.

„Miláčku, toho se bát. Když jsi byl na zasedání, tak jsem byla na nákupu. Lidé, už ví, co řekl Tsuchikage, a co udělali kamenní, a plně souhlasí s tím, co si řekl, celá vesnice stojí za tebou a klanem Namikaze. Už se vás nechtějí vzdát. Nedovolí vám znovu odejít. Tentokrát se celá vesnice s celou zemí postaví a ochrání klan Namikaze, jako vy jste chránili Zemi a Konohu.“ Oznámila Sakura. V Narutových očích bylo vidět překvapení.

„Je ti líp?“ optala se ho Sakura a usmívala se, když uviděla v jeho očích úlevu a překvapení.

„Ano, ani nevíš, jak si toho cením.“[i] Odpověděl Naruto.

[i]„To jsem ráda, a teď už spi, za pár hodin máš zasedání rady Konohy.“ Rozkázala Sakura a políbila ho.

„Spi, maličká spi.“ Zašeptal Naruto a políbil ji do vlasů. Sakura se usmála, blaženě a se zavrtěla.