.:Matsui Unda - Nový věk ninjů:. - 8. Můžeme vyrazit

Do večera bylo vše zařízeno a i když Itachi nechtěl Matsui opustit, podrobil se a zůstal přes noc v malém pečlivě hlídaném domku vedle radnice. Ichiro opravdu zůstal u Hyuugů a Matsui, ač nerada, zůstala u Naruta.
„Matsu, dovol, abych ti představil svou ženu, Yume.“ Naruto objímá kolem ramen svou mladou ženu, která jí mile podá ruku.
„Těší mě.“ Usměje se Matsui a pořádně si ji prohlédne. Asi pětadvacetiletá žena, vysoká jako průměrné japonky s krásnýma čokoládovýma očima a tmavými vlasy zastřiženými do mikáda. Matsui si všimne i bříška, které se jí kulatí pod volnými šaty.
„Tati!“ písklavý hlásek Narutova chlapečka ji vytrhne se snění a ona si prohlédne i malé dítě. Minato jakoby otci z oka vypadl, malý modrooký blonďáček se stejným lišáckým úsměvem a jiskřičkami v očích.
„Matsui, ještě bych ti chtěl představit svého syna, Minata.“ Matsui ho úklonou hlavy pozdraví a sleduje jak je z ní chlapec nadšený.
„Pojďte si sednout.“ Yume odvede Matsui s Minatem do salonku a po menší debatě s mužem – proč jí neřekl, že přivede návštěvu a kdo to je – se k ní přidají.
„Je vážně užásný. Povedl se ti…“ usměje se Matsui a Naruto natáhne ruku ke svému dítěti.
„Jo, je to moje všechno. On a Yume, ti dva jsou pro mě vším… Už jdeme miláčku, pojď.“ Vybídne Matsui, protože je Yume právě zavolala k večeři, po které odejde umýt a uložit syna. Zatím si mohou Naruto a Matsui vyprávět.
„Myslím, že teď bys mi konečně mohl říct, jak jsi žil.“ Vybídne ho.
„Co chceš vědět?“ Naruto se natáhne po láhvi saké a nalije sobě i jí.
„Všechno.“
„Ach,“ napije se. „Nevím kde začít. Bylo toho moc.“
„Začni od začátku.“ Napoví mu Matsui a dá mu prostor.
„Těžko na to vzpomínám. Ve válce proti Akatsuki mi zemřela spousta blízkých lidí a taky byla zničená naše vesnice. Vzpomínám si, jak jsme se sem vrátili a našli vesnici v troskách a naše lidi jak bojují proti jiným ninjům. Bolelo mě vidět, všechny ty lidi, kteří se snaží po tom všem nás ještě víc položit na lopatky. Bylo to těžké období…“
Matsui sklopí oči: „Já ti věřím, zažívala jsem něco podobného… citově“
„Jo… Ten rok jsme se museli všichni semknout a postavit vesnici znovu, od základů, protože jediná věc, která přežila, byl památník padlým a monument Hokage, který byl jen částečně poničený. Museli jsme se vzpamatovat, trvalo to sice skoro dva roky, ale podařilo se nám to.“
„Pak jsi se stal Hokage?“ skočila mu Matsui do řeči.
„Ani náhodou. Vesnici vedl Shikamaru. Všichni věděli, že je chytrý a že dokáže vesnici znovu postavit na nohy. Ale on to nechtěl. Zastával úřad jakéhosi zástupce, ale nikdy nechtěl ten titul. Tři roky po válce už Shikamaru věděl, že je třeba zvolit hlavu vesnice a nominoval mě. Vysvětlil to tím, že jsem dobrý ninja, jsem jako můj otec a budu dobrým velitelem pro všechny ninjy. Lidé s tím sice souhlasili, ale už jen málokdo chtěl, aby Konoha byla zase velká vesnice ninjů. Oni se války bojí a už nechtějí, aby jejich děti zbytečně umírali. Stal se ze mě Hokage mrtvé vesnice.“
Matsui k němu přiskočila a objala ho. „To neříkej. Pokud my ještě budeme zachovávat tradici, bude to dobré.“
Naruto ji od sebe odsunul: „Že to říkáš zrovna ty, nechránila jsi snad syna před jeho vlastní mocí?“
„Já vím, ale já jsem se snažila na minulost zapomenout…“
„A oni právě, že taky.“ Jejich rozhovor skončil v momentě, kdy do dveří vešla Yume. Celý večer však mezi nimi byl zvláštní oblak smutku. Co bude dá s odkazem předku?

U Hyuugů:
„Ichiro, co tu děláš? Neříkej, že tohle je ona?“ Hisahi už to nevydrží a jen co se ocitnou v soukromí, zahrne Ichira otázkami.
„Přesně. Je krásná viď? Nechápu Tenshiho, jak mohl chtít smrt její matky, nebo jí…“ Ichiro se zadívá na svého přítele, nebo spíše syna svého přítele.
„A jak je to s tím ztraceným chlapcem?“
„Není ztracený, unesli ho. Věděl jsem, že se k tomu chystá, znám ho, vždycky byl zlý, ale ačkoli ve mně míval autoritu, už na mě moc nedá. Proto jsem tady. Potřebuju Matsui ochránit a i toho chlapce. Věděl jsem, že bude zlý, už když vyrůstal a nedovolím, aby po těch letech, po tom co jsme si všichni vytrpěli, dostal to co chce.“
„Chápu tvé obavy, ale nerozumím ti. Jak ti mohu pomoci?“ Hiashi ukáže na sedačku a vybídne ho, aby se posadil.
„Jednoduše.“ Ichiro se konečně posadí. Ke své trpkosti zjišťuje, že už ho léta dostihují a on se cítí unavený. Zatímco kdysi by vydržel klidně i tři dny bez spánku, dnes se cítí naprosto vyčerpaný. „Mám plán, ale je velice riskantní. Potřebuji od tebe lidi na cestu a také mohl bys jí pak říct pravdu? Určitě bude chtít vědět všechno. Přál bych si, aby o ni bylo postaráno, protože tam kde dosud žila, si nezaslouží být.“
„Udělám to pro památku mého otce a taky protože jsi i mým přítelem.“

Akatsuki:
„Co si to jen dovolují. Myslí si snad, že nás zadrží něco takového? Odejděme odsud.“
„Hidane, buď zticha, konečně!“ vykřikne se Itachi. Pomalu mu docházely nervy. Ještě před dvěma dny o ničem nevěděl, myslel si, že je mrtvá a teď je Matsui zase v jeho životě a ještě má syna. Jeho samotného překvapilo, jak to na něj působí.
„Jsi v pořádku, Itachi?“ Nikdo z přítomných ho takhle nikdy neviděl.
„Jsem…“ Snaží se uklidnit sám sebe. „Ale je to můj syn, a když budete dělat blbosti, tak ho zabijí.“ Podívá se varovně na Hidana. „Nikdo nic dělat nebude. Prostě tu počkáme.“
Nikdo se dlouho neodvažoval ani promluvit, neměli ani tak strach z Itachiho, ale obavy o Matsui. Až pozdě večer to nevydrží Jahiko a rozhodne se otravovat Deidaru.
„Deidaro? Můžu?“ zeptá se ho a přisedne si k němu.
„Pojď, kámo, co chceš?“ Deidara ukáže vedle sebe a Jahiko si tam okamžitě sedne.
„Chci vědět o Matsui. Od té doby, co jsme ji potkali, se toho tolik stalo a já polovině věcí vůbec nerozumím.“ Jahiko čekal, co mu na to kamarád řekne.
Deidara začal vysvětlovat a bavit se s Jahikem o Itachim a o Matsui a celkově o minulosti. Jahiko pozorně poslouchal a Deidara se zasnil ve vzpomínkách…

Celý večer uběhl hrozně rychle a začalo se svítat. Akatsuki uslyšeli šramot a pak kdosi odemkl dveře a následně je otevřel. Muži se dívali na postavu ANBU vojáka.
„Pojďte, už na vás čekají.“ Řekl jim stroze a ukázal na Naruta, kolem kterého stála Matsui, Ichiro a několik skupinek ninjů.
„Ještě jednou děkuji, Naruto. Nemusel jsi nic z toho dělat, opravdu.“
„Znovu rozdám instrukce. Můj tým, který tvoří tady Matsui, Ichiro, oni (ukáža na AKatsuki), Kiba, Shikmaru a Neji, jsme vedoucí tým. Další z týmů povede Hanabi, vy půjdete cestou přes západ, tým TenTen to vezme přes východ. Tým Roku, Mii, Gouye a Chouji půjdou druhou cestou přes západ a týmy Hitori, Goo, Mori a Ino půjdou druhou cestou přes východ. Je každý z týmů silově rovnoměrně vybaven? My známe cestu a vám budeme posílat signály o tom, kde se nacházíme a vy za námi musíte jít s maximálně půldenním spožděním. Další instrukce před cílem. Týmy, jděte na svá první stanoviště!“ zavelí Naruto a deset týmů na povel opustí vesnici. Týmy vybaveny stopařskými psy, ninjy mediky, Hyuuga bojovníky a těmi nejlepšími z ninjů se rozešli každý jiným směrem, aby zaujali výchozí místa a čekali na další povely.
„Co se to tu děje?“ zeptá se konečně Itachi.
„Vytvořil jsem týmy a vedu výpravu, abychom zachránili Matsuina syna.“ Odpoví mu chladně. „Pokud jsou všichni připraveni, byl bych pro, abychom vyrazili.“
„Naruto, opravdu to nemusíš dělat, tolik lidí.“
„Matsui, něco jsem ti slíbil.“ Usmál se na ni a pohladil ji po tváři. Žena zavřela oči a zhluboka se nadechla a vzdechla. „Navíc tu jde i o větší problém. Neměj strach, vyslal jsem ty nejlepší a tento tým…“ rozhlédne se kolem sebe. „Tento tým je ten nejlepší.“
„Tak tedy můžeme jít.“ Matsui úklonou poděkuje Narutovi a pak se hrdě postaví a čeká, co bude dál.
„Neji?“ Naruto ukáže na muže, který doteď stál bokem.
„Ano, hokage-sama.“ Vykřikne a rozdá další rozkazy a pak vyrazí rovnou cestou z vesnice.