Hyuuga Hinata VS Haruno Sakura aneb boj o Naruta (1/2)

WARNING!: Na komentáře pár lidí a Pmku od akai jsem dám toto varování, doporučiji si ho přečíst a to VELMI ppozorně!!!

Skrytý obsah

Tohle je FF pro fanoušky NaruHina, kteří chtějí vypnout a čít nějaké bláboly, o kterých nemusí přemýšlet. Vím, že je to zpožděné varování, ale lépe pozdě než-li nikdy Pokud si ho nepřečtěte, pak neříkejte, ž ejsem vás nevorovala

Hinata a Sakura právě byly uprostřed svojí obvyklé hádky, kterou vedly poslední dobou pokaždé, když se potkaly. Tahle se však poněkud zvrtla:

„Ty si Naruta – kun nezasloužíš!“ křičela rudá černovláska. Tentokrát však nebyla rudá studem, ale vzteky.
„A ty snad ano paní Stydlivá?“ ptala se jedovatě se sladkým úsměvem Sakura.
„Tsss, určitě víc než ty,“ odpověděla chladně Hinata.
„ Hm, uvidíme a navíc, tobě to může být všechno jedno, protože on miluje mě,“ řekla a do věty dala nádech čehosi ďábelského.
„T-Ty, co mu chceš provést?!“
„Já?“ zeptala se růžovláska nevinně.
„Nic, co bych mu měla dělat?“
„N-no, já, já, já nevím, ale prostě něco… bylo to slyšet v tvém hlasu, co máš v pánu?“
Druhá kunoichi se potutelně usmála.
„Co myslíš, bude dneska v noci doma?“
„Proč se ptáš? Co máš sakra v plánu?“
„Nic,“ zopakovala s klidným obličejem.
„Jen se ho chystám tak trochu svést…“ řekla lhostejným hlasem a s vážným výrazem typu: Vždyť to není nijak extra zajímavé,
přitom však pošilhávala po Hinatě.
Ta zbledla, zrudla, zezelenala, zmodrala a tak vystřídala všechny barvy duhy, až se konečně zastavila na křídově bílé.
Její oči jasně vypovídaly, že má chuť skočit Sakuře po krku. Nějak se však udržela, protože věděla, že přesně tohle by jí do karet zrovna nenahrávalo a nechtěla Sakuře udělat tu radost a splnit její očekávání.
Měla jí dost. Chtěla ji nějak překvapit. Konečně ji něco napadlo.

Co se taky trochu předvést? Tím jí určitě srazím na kolena,

myslela si a v duchu se šťastně usmála.

Jenže jak se mám ukázat?

„V tom, abych ho svedla, mi TY rozhodně nezabráníš!“ řekla posměšně růžovláska a Hinatě se rozsvítilo. Rozhodla se hrát "její hru".
„Ty mě podceňuješ, Sakuro. Dobrá vsadíme se o to, kdo ho svede první a vítěz získá právo na Naruta-kun. Poražený se na něj bude moct maximálně zamilovaně dívat a tím to skončilo.“
Sakura, jistá si svou výhrou Hinatinu nataženou ruku s hrdým úsměvem přijala. Tím byla sázka uzavřena a Sakura se otočila k odchodu. Když vycházela, Hinata ještě zaslechla větu:
„Připrav se na zlomení srdce, Hinato.“
a dveře se za ní zabouchly.

Hinata následovala jejího příkladu a vydala se na večerní procházku. Přemýšlela.

Co jsem to udělala? Jakou mám asi proti NÍ šanci? A co když ji Naruto opravdu miluje?
Ach bože, otče, proč asi řekl ZROVNA JÍ, aby ti odnesla ty papíry do našeho domu?
Ale už se stalo, jenže, jak vyhrát. Tu sázku zrušit nemůžu, protože jinak by vyhrála automaticky. A já vlastně opravdu CHCI vyhrát. Ale, můžu Narutovi-kun něco takového udělat?
Ne, to nepůjde. Tak co budu dělat?

Ptala se sama sebe už skoro hodinu. Nakonec to vzdala s tím, že pravděpodobně si o Narutovi může nechat do budoucna jen zdát a vydala se ke svému domovu v Hyuuga čtvrti.
Šla pomalu. Měla hlavu plnou myšlenek, které si potřebovala urovnat a nějak nevnímala čas, až do někoho narazila.
„Au,“ utrousila a vzhlédla, aby se podívala, do koho to vlastně nabourala.
Dívala se do tvrdých chladných očí nějaké ženy staršího věku, která okamžitě spustila proud nadávek na její účet.
Hinata se jen tak ze slušnosti, ale bez většího zájmu omluvila a pomohla ženě na nohy. Ta ani nepoděkovala, očividně přesvědčená, že za vše může černovláska a vydala se s pyšným postojem dál a cestou ještě utrousila něco o neschopných mladých kunoichi a ninjech k ničemu.

Bla, bla, bla…,

říkala si Hinata a nevrle se otočila zpět k cestě. Najednou ale ztuhla. Stála totiž přesně před domem, kde měl Naruto svůj byt.
Aniž by si to uvědomovala, stoupala vzhůru po schodech, až dorazila k jeho bytu.
Najednou nevěděla, proč sem vlastně přišla, ale něco jí říkalo, že tam má jít. Zvedla ruku, aby zaklepala, ale bezděčně spadla zpět ještě dříve, než se vůbec dotkla dveří.
Na Hinatu dopadly chmurné představy, které jí rvaly srdce.
Nejdřív si myslela, že tam prostě vejde, ale pak si uvědomila, v jaké pozici by mohla svého idola a tu odpornou podvraťáckou m*chu najít.
Náhle pocítila touhu zmizet od jeho bytu. Chtěla odejít.
Už byla na schodech, ale pak si řekla, že vlastě nebude na škodu je vyrušit. Koneckonců, nic jiného si ta c*ura nezaslouží, a tak se vrátila a s menším zaváháním hlasitě zaklepala.
Nejdřív bylo ticho, ale pak se přeci jen ozvaly pomalé kroky a nějaké brmlání.
Asi za minutu někdo otevřel. Hinata zalapala po dechu, jak se lekla.
Ve dveřích stál Naruto s ledovýma očima ovládnuté lišky.

Někde v dálce odbila desátá hodna a všude panovalo šero. Ulice Konohy už byly téměř liduprázdné až na jednu asi dvacetiletou ženu. Ano, byla to Haruno Sakura, která se šla připravit na svůj velký úkol. Šla ale pomalu. Neměla kam spěchat.
Nemyslela si, že by se TA stydlivá Hinata jen o něco pokusila, takže má vítězství téměř jisté. Došla ke svému domu, odemkla si a šla se umýt. Pak se oblékla do poněkud odvážnějšího oblečení, nalíčila se, navoněla a během pěti minut stála u vytouženého cíle.

Zabušila do dveří, které se po malém zaváhání prudce otevřely.
Naruto si ji sjel pohledem. Věděla o něm, ale dělala, jakoby nic. Jen v duchu se musela zasmát nad tím, jak to bude mít jednoduché.
Blonďák se pochvíli vrátil zpět k jejímu obličeji a trochu pobaveně se usmíval.
„Můžu dál?“ zeptala se celkem zbytečně…

Buch, buch, buch…, ozývalo se zpoza dveří. Naruto se podíval na hodiny. Svítilo na nich velkými červenými písmeny dnešní datum a čas

22:06

Blonďák se zamyslel:

Kdo to jenom může být v tuhle dobu?,

ale šel otevřít.
Když se dveře otevřely, zůstal v nich udiveně stát.
Ona návštěva byla jeho láska. Láska, po které touží už od akademie.
Naruto ji sjel pohledem.
Měla na sobě krátkou jasně růžovou sukni, černé tílko, síťované punčocháče, černé boty na podpatku a růžovočerné rukavice bez prstů dlouhé až po loket.
Byla docela hodně namalovaná a vlasy měla koketně rozpuštěné. Její vzhled ho zarazil.
Nevěděl, co si o tom má myslet, ale musel se usmát při představě, jak by se asi tvářila Hinata, kdyby si tohle měla obléci.
„Můžu dál?“ vytrhla ho z přemýšlení.
„Jistě,“ řekl s úsměvem a poodstoupil od dveří, aby mohla vejít.
Přešel do obýváku a ona ho následovala.
Naruto si sedl do křesla a ukázal Sakuře na volný gauč naproti. Sakura si sedla. Panovalo ticho.
„Ehm, dáš si něco?“ zeptal se.
„Máš saké?“ odpověděla mu otázkou. Blonďák přikývl.
„Tak si dám. Díky,“ dodala, když jí nalil.
Opět ticho.
„Tak, proč si za mnou přišla?“ zeptal se pochvíli.
Ticho.
„Já nevím,“ odpověděla a upila si saké.
„Asi jsem přišla za tebou.“ Lehla si na gauč a podívala se na něj. Atmosféra v okolí se napjala.
„Aha a důvod?“ zeptal se. Jejich pohledy se střetly. Sakura si hrála s lemem sukně. Dívala se na něj jakoby vyzývavě. Blonďák nereagoval.
Bóže, ten je taaaaak naivní!, pomyslela si.
„Důvod?“ zopakoval svou otázku. Tentokrát už hlasitěji.
Sakura měla tušení, že je její poslední šance.
Sedla si.
„Ty,“ zašeptala, natáhla se k němu a políbila ho. Blonďák byl úplně mimo, takže se vůbec nebránil. Možná, že utrpěl i menší šok. Sakura toho hodlala využít. Začala mu rozepínat mikinu.
Najednou se ale Naruto vzpamatoval. Odstrčil ji od sebe.
„Co si sakra myslíš, že děláš?“ prskal jako podrážděná kočka. Sakura neodpověděla, jen se k němu opět natáhla. Uhnul.
„No tak, Naruto, poddej se mi, vždyť ty to taky chceš…“ šeptala. Naruto to ale zjevně neměl v plánu.
„Nech toho, nebo uděláš, či já udělám, něco, čeho bychom potom litovali.“ Sakura však nepřestávala dotírat.
„Jsi opilá?“ zeptal se
„Ne, nejsem,“ řekla poprvé za celou dlouhou dobu a opět se k němu nahnula.
Naruto ji chytil za ramena a tvrdě od sebe odstrčil. Zakolísala.

Že by to nevyšlo?, začaly se jí v hlavě nořit obavy.

„Vypadni,“ řekl chladně, a Sakura měla dojem, že vzduch v okolí rázem klesl o pár stupňů.
„Ale-“
„ŘEKL JSEM, ZMIZ ODSUD!“ nekřičel, ale jeho chladný pohled plný zloby a jeho oči, teď už ne modré, byly horší, než kdyby na ni křičel. Bylo to horší, než kdyby ji zbil. V jeho pohledu, bylo kromě zloby, chladu a pohrdání i něco jako smutek, jako lítost.
Sakura prohrála. Věděla to, ale byla příliš hrdá na to, aby o tom přemýšlela i jinak, než že za všechno může on. Napřímila se a s hrdě zdviženou hlavou kolem něj prošla do noční tmy.
Dveře se za ní s hlasitým
PRÁSK
zabouchly.
Naruto se svalil do křesla. Jakmile Sakura zmizela, veškerý vztek se vypařil a nahradila ho únava. Blonďák se zvednul, pustil si hudbu a relaxoval. Musel si urovnat myšlenky.

Za prvé: proč se Sakura chovala tak, jak se chovala?
Za druhé: co to do ní vjelo?
A za třetí: proč jsem ji odmítl, když jsem snil o něčem podobném tak dlouho?
Nechápem…

Nakonec se mu ale povedlo soustředit se pouze na hudbu a o ničem nepřeýšlet. Vracela se mu dobrá nálada.
Vypnul hudbu. Naštěstí, protože díky tomu slyšel tiché

Klep, klep, klep…

Někde odbila jedenáctá. Naruto se vydal ke dveřím a čím byl blíž, tím více cítil, jak jím opět lomcuje vztek.
Vnímal přeměnu svých očí. Prudce otevřel. Už otevíral pusu, aby Sakuru odehnal, ale zarazil se uprostřed pohybu.
Za dveřmi stála Hyuuga Hinata.

Tak, jak dopadne sázka? To vyjde příště