Romantika

Pár loučí plápolajících v temném šerosvitu, v hlubokém útrobí sírou zapáchajících cel. Dlouhá řada desítek místností, které měly místo honosných dveří neosobní a velmi dobře zabezbečené ocelové mříže, které každou vteřinu nasávaly životní sílu a chakru ze všech vězňů.

Z nejtemnějších částí Konožského žaláře se ozývaly zkroušené vzlyky a zlomené výkřiky – některé z nich zněly jako kletby, zaklínadla a výhružky. Cestičku k vašim uším si také mohl najít histerický a bez okolků děsivý šepot těch nejnebezpečnějších bláznů, kteří zabili i vlastní děti a ženy.

Ráno ju zobudili zvuky z vedľajšej izby. Natiahla sa po budíku a uprene pozerala na hodinovú ručičku. Bolo presne 6:00. Potichu cez chodbu prešla do kúpeľne a pustila na seba studenú vodu.
O 7:00 už bola pred kanceláriou Hokage-sama. Zaklopala a ozvalo sa hlasité: „Ďalej!“ Vošla a pozdravila Hokage-sama.
„Keďže nám v Listovej momentálne chýba jeden vedúci týmu, budeš zatiaľ náhrada. So svojím týmom sa stretnete na cvičisku č. 4 za 10 minút. Môžeš ísť.“ povedala Hokage.

Sakura si přiložila dlaň k očím, když jí rozbolely. Chvíli jí nedocházelo proč, když ale začala ruku pomalým tempem vzdalovat od obličeje a rychle pomrkávat, zjistila, že slunce praží přímo na ní.

„Jiraiya?“ Tsunade sa zarazila, sedel pri stole so sklesnutým výrazom v tvári a pred sebou mal dve prázdne fľaše od saké.
„Tsunade, čo robí hokage v takomto bare a naviac, ja som myslel, že Shizune ti výslovne zakázala piť.“
Sadla si za stôl oproti nemu. Ten sa na ňu len s prekvapením pozrel a svoj pohľad obrátil späť do prázdneho pohára. „Vlastne s tebou potrebujem hovoriť o niečom dôležitom.“

Prach se ladně nadzvedl pod náporem nízkého, teplého, jižního větru, který se hnal skrz všechna zákoutí, štěrbiny a škvíry. Slunce svým žárem tlačilo do okenních tabulí a snažilo se probojovat do každého ztemnělého kouta ve všech domácnostech, které se stáčely na východ – tam, kde každé ráno vycházelo slunce.

Po ulici se hnal mladý chlapec, spíš muž. Běžel tak, že ho skoro nebylo možné zpozorovat. Bohužel dupal tak, že ho bylo slyšet na tisíc mil. Jeho kroky se zarývaly do půdy pod ním a značně otřásaly s ploty, dveřmi i okny.

Do sídla dorazili tesne nad ránom.
„Konečne sme tu.“ povzdychol si po náročnej ceste Sasori.
Obaja zničene vošli dnu. Na ich prekvapenie ich tam čakal Pein. Stál rovno pred dverami ako duch a nervózne si okusoval nechty. Prvý vošiel dnu Sasori, ale namiesto toho, aby vošiel do sídla, kde ešte všetci spia, sa Peina zľakol tak, ako ešte nikdy.
„Ježiši!“ skríkol Sasori a trhol so sebou tak, že nechtiac strčil Nanu, ktorá išla za ním a spadla rovno na zadok.
Sasorimu sa až zježili vlasy. Aj keď ich mal vždy strapaté, teraz to bolo vidno.

Večeře

Kapitola 4.

Myšlenky jsou všechno!

"LEE!!!" volal stále Naruto na ohromnou kouli kamení, která se vznášela nad Konohou, ale nedostávalo se mu žádné odpovědi.
"Znám jen jednoho člověka, kterému se kdy podařilo dostat z Chibaku Tensei, a tím jsi byl ty, Uzumaki Naruto." ukázal na něj vůdce Akatsuki.
Seshora se ovšem začaly ozývat podivné zvuky, což přitáhlo pozornost všech, kteří stáli dole na zemi. Itami svraštil obočí. V tu chvíli se velká kamenná koule rozpadla na tisíce úlomků skal a kamenů, uprostřed nichž byl Lee.

U KONOŽSKÉ BRÁNY

„Hej, Kotetsu!“ šťouchnul Izumo do svého společníka, který si zrovna dával šlofíka, a to nehledě na důležitost jejich práce. Už ZASE.
„Hmhmhhh… co?“ rozespale se Kotetsu rozhlížel kolem.
„Vidíš tu holku?“ ztišil Izumo hlas.
„Kterou?“ mžoural Kotetsu před sebe.
„Tu kterou máš přímo před čumákem, baka! A nezírej na ni tak nezakrytě, proboha! Jednou za čas tu projde pěkná holka a už jí musíš čučet na zadek! Nemusíš dávat tak nepokrytě najevo, že dva hlídači u brány jsou, co se týče holek, naprosto nevytížení, zatraceně!“

Sasuke se rozběhl s úmyslem je zabít. Naruto to ale vůbec nevnímal. V ten moment pro něj existovala jen Hinata a její slova mu pořád zněla v uších. Nerozhodně tam stál. Nevěděl, co má dělat. Jeho smysly byly zmatené. Nějaká jeho část sice chtěla Hinatu políbit, ale nějaká jiná zase říkala, že to není správné. Políbit by ji měl z vlastních důvodů, ne kvůli boji. Kyuubi byl ale naprosto při smyslech a moc dobře si byl vědom Sasukeho skřípajícího Chidori, které se rychle blížilo.

„Dobrý den Tsunade-sama.“ Pozdravila Sakura.

„Ahoj, co potřebuješ?“ optala se Hokage.

„Mohla bych si přečíst zpravodajské zprávy?“ optala se Sakura.

Minulý díl
„Dobře, pečeť je v pořádku.“ Konstatoval Naruto. Sakura se podívala na svoje břicho a uviděla tam obtisk Narutovi ruky.

„Neboj, až ovládneš Gobi tak zmizí, stejně jako moje.“ Uklidnil jí Naruto, když si všimnul, že si prohlíží pečeť.

„Mně by to stejně nevadilo miláčku.“ Odpověděla Sakura a usmála se.

„Tak, teď se připrav na test.“ Řekl Naruto a políbil ji. Sakura jen kývla, zavřela oči a usnula.

„Uf.“ Odechnul si Naruto a skácel se na zem.

Oblaky sa stáčali z východu na sever. Zdalo sa, že Sunakurage opäť ostane bez kvapky dažďa. Bola presne rovnaká ako predtým. Nezmenilo sa v nej vari nič, až na ľudí, na niektoré spôsoby a Kazekageho, ktorého dokázal ešte počúvať. No čím viac trávil svoj čas v tejto piesočnej dedine, tým viac sa cítil emocionálne vyschnuto. Akoby srdce, ktoré zaplnili tieto zrniečka piesku, bolo deravé, a všetko sa to sypalo preč. Láska k rodnej Veternej zemi, sa sypala z jeho srdca preč. Snažil sa opakovať sám sebe, že za to nemôže, že to ostatní.

Další den nechal Hiashi svolat schůzi. Vlastně to byla Hinata, kdo si jí vydupal.
,,Otče jsem nervózní. Nikdy jsem před nimi nemluvila.''

Tokime : Začala jsem od sebe dávat víčka. Byla jsem na pokoji v nemocnici. Celé tělo mě bolelo. Když jsem se pokusila zakašlat, myslela jsem, že umřu bolestí. Podívala jsem se z okna, začínalo svítat. Chtěla jsem si sednout, ale nešlo to a navíc to hrozně bolelo. Zadívala jsem se do stropu, ale někdo přišel do místnosti. Byl to Shikamaru a měl horkou čokoládu. Když viděl, že jsem vzhůru, hned ke mně přišel.
„Tak už jsi vzhůru?“ zeptal se mě.
„Asi jo,“ odpověděla jsem.

Minúty utekali a boj Nany a Gaary pokračoval.
„Shukakov oštep!“ skríkol Gaara a vytiahol z piesku tvrdý a silný oštep.
Pevne ho stisol a hodil ho na Nanu, ktorá mu chcela uskočiť, ale nemohla.
„Čože?!“ prekvapila sa.
Piesok ju chytil na nohy a ona sa z neho nemohla dostať. Už – už bol oštep skoro pri nej, keď sa v tom z piesku s pomocou chakry dostala. Oštep jej škaredo poškrabal nohu.
„Au! Tak a teraz uvidíš!“ skríkla a dala ruky do pečate. „Vodná vlna!“

„Je tu Nara Shikamaru?“ ozvalo sa dievča pred dvermi.
Shikamaru si ju prezrel pohľadom a nakoniec povedal: „To som ja,“ ešte si potichu zašomral „to je otrava.“ Dievča sa mu hodilo okolo krku čo vážne nečakal.
Šeplo: „Našla som vás... našla som svoj klan.“ Shikamaru sa na ňu začudovane pozrel a zavolal otca.

„Mysleli sme že si mŕtva. Načo by Piesočnej bolo malé bábätko ktoré malo ani nie rok?“ začudovane sa na ňu pozrel Shikaku.

Stál jsem na hlavách Hokage a sledoval západ slunce nad svou rodnou vesnicí. Nad vesnicí, kterou jsem měl dnes navždy opustit. Ale co… touha po odhalení pravdy rodiny Hyuuga byla mnohem silnější. Naposledy jsem se podíval na světlem zalité domy a otočil se k odchodu. Čím déle bych tam stál, tím by bylo odhodlání odejít menší, až by se úplně vytratilo.

Sice běžela jen chvíli, ale ten strach s nadějí, který právě cítila, ji vysiloval, jako už dlouho nic. Pomocí byakuganu viděla, že se blíží k poslední zatáčce, že ji nepřítel nesleduje a hlavně, že on tu je. Už jen kousek, pomyslela si a prudce zatočila. Zpomalila. Postupně začala odpočítávat zamřížované cely. Měl být v šesté.

„Třetí, čtvrtá, pátá…“ Její nedočkavost ji donutila počítat nahlas.